Vyživovací povinnost rodičů trvá do té doby, pokud děti nejsou samy schopny se živit.Dobu, po kterou nejsou „děti“ schopny se samy živit ve smyslu § 85 odst. 1) zákona o rodině, si soudy obvykle vykládají jako dobu, po kterou se „dítěte“ soustavně připravuje na budoucí zaměstnání bez omezení věkem. Většinou je to ale do 26 let, u doktroského studia do 28let.
Pozor ale : Vyživovací povinnost rodičů k dítěti již netrvá tehdy, jestliže dítě, které skončilo přípravu pro budoucí povolání, rozhodne se pro přípravu v jiném oboru, a jestliže tato další příprava nenavazuje na předchozí a není zvyšováním již dosažené kvalifikace. I kdyby se změnil zájem a zaměření dítěte, nemělo by to zásadně mít vliv na další trvání vyživovací povinnosti.
Tyto a další info o jsou na internetu v přehršli. Pokud je problém se se syny domluvit a nereagují na dotazy,jak dlouho a s jakými výsledky studují,obrátila bych se na soud. Jiná cesta není. VŠ vám informace o svých studentech poskytovat ze zákona nesmějí.

neni k tomu co dodat, ale prijde mi dost divne, ze VS informace o svych studentech poskytovat ze zakona nesmi. Pokud jsem pani Kudlackova a chci informace o dceri sousedky ob tri baraky, prijde mi to logicke a spravne, ale kdyz jsem rodic ditete (studenta) tak na to snad narok mam, vedet jak studuje, proc tam studuje 6 let, kdyz uz mel byt za 3 roky dostudovany a nebo jestli tam vubec studuje? Reaguji spontanne, protoze mi to prijde postavene na hlavu, ale treba to tak opravdu je ......

můj názor je,že když si vědomě beru partnera,který má z předešlého vztahu děti,tak MUSÍM počítat s tím,že pokud je to slušný člověk a ne svině,tak se o své děti bude starat i nadále.Mluvím z vlastní zkušenosti.Vyvdala jsem kdysi dceru,potýkala se s nevolí,že je u manžela na prvním místě vždycky ona,i před našimi společnými dětmi,stálo mne velké úsilí to na sobě nedat znát,hlavně ne té dceři.Je to těžké,ale odměnou je většinou dobrý vztah se všemi.

Tak jde o dospělé lidi, proč by jejich záležitosti měl znát někdo jiný než oni sami? Stejně si myslím, že na studijním odd.se i ten rodič dozví vše, co chce. Aspoň na tom kdysi mém...

Hanno: treba proto, aby rodic vedel, zdali mu trva vyzivovaci povinnost nebo ne. Samozrejme by bylo nejlepsi mit informace o (ne)studiu primo od deti, ale v tomto pripade to asi nejde/nefunguje; a davat soudu podnet k prezkoumani nekolikrat rocne asi neni idealni. Mozna by stalo za zkousku pokusit se kontakt s detmi obnovit - obcas jim zavolat, pozvat je na veceri? Tedy pokud je to mozne, s ohledem na situaci/atmosferu.

Alexandra se ptala, zda je možné zjistit, jestli a jak synové studují. To druhé bezpochyby nelze. Studentem se stanou po zapsání do ročníku a teoreticky tak nemusí do školy ani jednou a stále mají po dobu, myslím aspoň jednoho semestru ne-li celého akademického roku, status studenta se všemi z toho vyplývajícími výhodami. Takže podávat nějaké podněty k soudu k přezkoumání několikrát za rok je nesmyslné. Zlepšit komunikaci se syny je samozřejmě úplně nejlepší řešení, ale o tom dotaz nebyl. Alexandra resp.její partner by, pokud vůbec vlastně ví, na jaké škole to povedení synové studují, měli jednoduše zajít na studijní odd. dané školy a zkusit se zeptat, zda jsou kluci řádnými studenty pro tento rok. O tom, že by se dozvěděli i splněné zápočty a známky ze zkoušek , o tom silně pochybuji.

otec synů si může od nich vyžádat potvrzení o studiu, které jim vydá studijní oddělení. Oni mu ho nemusí přinést. Pak mu zbývá podat požádat soudně o ukončení vyživovací povinnosti z důvodu, že se nepřipravují soustavně na budoucí povolání, protože do věku 25 let neukončili ani bakalářský program a několikrát změnili školu.

Osobně - je cosi shnilého ve vztazích táty a kluků, když o jejich životě nic moc neví a jeho partnerka píše na kudlanku.cz, jak zjistit, jestli kluci studují a jak. Čímž neříkám, že to shnilé je jen na straně otce a že kluci nejsou vyčůránci, co se chtějí flákat. Ale taky to tak být nemusí. Mé děti taky změnily obory, a dcera první obor neukončila, ale prostě z něj odešla, protože neviděla smysl v pokračování v něčem, co vyhodnotila jako mylnou volbu. A i když to byla komplikace, prodloužení celkové doby studia a naše výdaje navíc, víme, že to nebylo z flákačství a že to mělo smysl, protože v tom, co studovala pak a studuje teď, se našla a vede si skvěle.
Ale to víme právě proto, že s ní jsme, mluvíme, sdílíme, známe ji. Kdyby ne, tak z pohledu z vnějšku, z dálky, se to tehdy mohlo člověku neznalému taky klidně jako "holka neví co chce, jen si prodlužuje mládí, žádný takový, pěkně makat pude".

aby fotr pravil: Milí synci, chcete-li vode mě nadále dostávat výživný, na konci každýho zkouškovýho mi ukážete index se splněnejma povinnostma. Ve vopačným případě, nebudete-li schopný doložit, že si plníte svý povinnosti studenta, přestává platit de facto věta z vejš uvedenýho paragrafu, že se soustavně připravujete na budoucí povolání. A tedy taky zaniká moje vyživovací povinnost k vám. A klidně mě dejte k soudu - bez předloženýho indexu ani korunu. Já už si to u soudu vobhájim (rozpor s dobrejma mravama atd...).

jako dobrý, ale čím dál víc VŠ jede na bezindexové studium (výsledky jsou jen v informačním systému dostupné online, na papíře nikoliv).
Ale v zásadě máš recht, jen místo indexu je třeba chtít to potvrzení o studiu.