O kudlance se ví, že svého partnera po kopulaci sežere. Když o tom tak uvažuji, myslím, že – v jistých případech – by toto řešení nebylo nezajímavé...

Hubnutí s Kudlankou

Hubnuti

Význam jmen

Význam jmen

Soutěže

Soutěže

Setkání

Setkani

Přihlášení






Zapomenuté heslo
Nemáte účet? Vytvořte jej!

Anketa

VĚRNOST? PODLE MNE JE:
 

V CHALOUPCE U LESA II. PDF Tisk E-mail
Sobota, 18 srpen 2007
Přejít na obsah
V CHALOUPCE U LESA II.
Strana 2

 Svoje dnešní vyprávění o naší chaloupce bych ráda věnovala pohledu do dávné minulosti našich nejvyšších hor. Jak se asi ocitla ona a jí podobné na stráních vysoko v horách? Co přimělo lidi budovat si domovy v tak těžkých podmínkách? Vždyť v nížině by vše bylo mnohem snazší? Je to až zvláštní, jak stejné jsou v jistých ohledech osudy lidí už celé věky ...

 

 

     Důvody ale byly prosté - pro část obyvatel byla důvodem práce a obživa, pro jiné bezpečí. Budete-li hledat detaily o osidlování Krkonoš, zjistíte, že první obyvatelé do nich přišli v průběhu 13. století. Do té doby tvořily jejich neprostupně zalesněné hřbety přírodní ochranu hranic českého království. Ve onom 13. století se započalo s těžbou dřeva, později různých nerostných surovin (např. ne nadarmo se Obří Důl jmenuje Obří Důl - ano, až takhle vysoko se dolovaly dary země). Těžbu dřeva, kterého byl po čase nedostatek, vystřídala posléze řemesla - pro Krkonoše tolik typické sklářství a později tkalcovství.

 

 

     Část obyvatel se na těžce dostupných místech skrývala před útrapami třicetileté války. Jejich živobytí na horských stráních pak dalo vzniknout tzv. budnímu hospodářství. Začalo se se stavbou horských bud, které sloužily zemědělským účelům. První z nich byly vystavěny v první polovině 17. století; v době jejich největšího rozmachu, tj. počátkem 19. století, se jejich počet pohyboval okolo úžasných dvou tisíc!

 

     Nu, a někdy v průběhu této doby, někdo, kdosi, vystavěl i naši chaloupku. Srovnal terén, pokácel stromy, vytesal trámy, pospojoval je k sobě dovedně vytesanými zámky, prostor mezi nimi vyplnil směsí jakési vápenné malty s dřevěnými hoblinami (připravené podle dnes už neznámého receptu), natřel je býčí krví, vyskládal kameny na taras a zadní zeď, která drží stráň nad domkem, aby se nesesouvala, naštípal ohromné množství šindelů, kterými pokryl střechu... a pak už jen vdechl chaloupce život kamny a chlévem - a začal zde žít.

 

 

     Nevíme, kdy to bylo přesně, nevíme, kdo to byl. Podle toho, co jsem slýchala jako malá holka, se u nás říkalo, že první písemná zmínka o naší chaloupce je stará více jak 200 let - a sice, že majitel chalupy musí přes svůj pozemek udržovat pěšinu - a to tedy chalupa už stála. Bohužel ale nevím, z jakého pramene tahle zmínka pochází, nikde jsem nenašla nic, co by tuhle zprávu nějak dokládalo. A tak jediné, co vím pozitivně, je, že v létech, kdy začaly vznikat katastry nemovitostí, už chalupa jistojistě stála - toto vyplývá ze zápisu v pozemkových knihách. Tehdejšími majiteli byli Němci a chalupa se dědila z generace na generaci. Tuto informaci pak dokládají i tzv. „císařské otisky", tj. katastrální mapy, které vznikaly v roce 1842, na kterých se mi - světe div se - naší chalupu opravdu podařilo objevit...

 

 



 
< Předch.   Další >
[CNW:Counter]