O kudlance se ví, že svého partnera po kopulaci sežere. Když o tom tak uvažuji, myslím, že – v jistých případech – by toto řešení nebylo nezajímavé...

Hubnutí s Kudlankou

Hubnuti

Význam jmen

Význam jmen

Soutěže

Soutěže

Setkání

Setkani

Přihlášení






Zapomenuté heslo
Nemáte účet? Vytvořte jej!

Anketa

VĚRNOST? PODLE MNE JE:
 

S “BERANEM” NA YUKON - II. PDF Tisk E-mail
Středa, 04 duben 2012
Přejít na obsah
S “BERANEM” NA YUKON - II.
Strana 2

A tak, po třech příjemných dnech v Kitimatu, jsme vyrazili. Joanne, pes Luboš a já, v Beranovi dále na sever. Nejeli jsme příliš rychle - jednak kvůli dešti a mokrému sněhu, ale také skutečnosti, že beránkův 5.7 litrový motor je ochoten se při rozumné rychlosti spokojit s 11 litry na 100 kilometrů. Jakmile však na tuhle zásadu zapomenete a začnete spěchat, promění se v benzínového ochmelku.

 

 

 

 

 

 

 

 

      Minuli jsme opět městečko Terrace a po silnici číslo 16 zvané Yellowhead dojeli za dvě hodinky k pumpě poblíž převážně indiánské vesnice Kitwanga.

 

     Tam jsme kromě benzínu zakoupili i tradiční smažený indiánský chléb bannock (cti bánek) který v tamní verzi silné připomíná vdolky, které pekla moje babička. A vyrazili jsme na Cassiar Highway. 

 

     Tahle silnice je 730 kilometrů dlouhá, vede liduprázdnou lesnatou krajinou pobřežního pásma Skalistých hor a byla dokončena a vyasfaltovaná teprve nedávno.

 

     Cestovatel,  kterému nestačí krásy přírody a který se chce třeba někde v restauraci najíst, bývá obvykle zklamán.

 

 

 

     Hlavně v březnu, kdy je i těch pár hospod většinou zavřeno. A tak jsme po 70 kilometrech minuli tábořiště v Cranberry Junction, kde není v zimě ani kde zastavit, přejeli most přes krásný kaňon Nass River a po dalších 80 kilometrech přijeli na křižovatku Meziadin Junction. Tam se silnice rozdvojuje.


     Odbočka doleva končí po 65 kilometrech ve vesnicích Stewart a Hyder, které leží na konci dlouhého fjordu Portland Inlet. Stewart bývalo kdysi dávno desetitisícové hornické město, ale dnes tam žije jen kolem 500 lidí. V blízkém Hyderu je obyvatel pouze 80, ale tahle vesnice je zajímavá tím, že už leží na Aljašce a je tedy na území Spojených států.

 

 

 
     Protože tam z Aljašky nejezdí žádný trajekt a jediná dostupná civilizace je na kanadské straně, chodí americké děti z Hyderu do kanadské školy ve Stewartu, jejich rodiče používají kanadskou měnu, banky i další úřady.

 

     A pokud se vyskytnou problémy se zákonem, je místo šerifa nutno přivolat Kanadskou Jízdní...


     Já byl v téhle malebné osadě, která připomíná městečka z westernu, kdysi před lety a neodolal jsem tehdy pokušení takzvané „hyderizace“.

 

     To je místní obyčej, při kterém do sebe návštěvník baru musí hodit velkého panáka 80 % kořalky zvané Ever clear. Pokud v sobě dokáže několik minut tenhle drsný nápoj udržet, vystaví mu barman diplom potvrzující, že byl dotyčný „hyderized“.

 


     My jsme ale na takové radovánky neměli ani čas, ani náladu,  a tak jsme zatočili u zavřené a zasněžené benzínové pumpy doprava a pokračovali dál. Mokrým sněhem a břečkou přes první most na Bell River, druhý most,  u kterého je první celoročně otevřená pumpa a restaurace - a pak dál, k těžebnímu táboru u Bob Quinn Lake.

 



 
< Předch.   Další >
[CNW:Counter]