Tak si říkám, jak ty naše děti někdy dokážou být kruté... Není to dávno, co jsem řešila s dcerou její nafrněnou spolužačku ze třídy. Natálka je šikovná jedničkářka. Určitě jí to hodně pálí, ale krom toho je jedináček dvou bohatých podnikatelů a dává to tedy všem holčičkám kolem náležitě znát. Nechtěla jsem to nějakou dobu řešit a snažila se dceru naučit, aby se uměla tomuto bránit sama.

      Ale - nic nepomohlo, a když mi jednou přišla s brekem domů, že se jí holky v čele s Natálkou smály, že má hrozné zuby, vydala jsem se do školy. V družině jsem si nechala zavolat Natálku a bokem jí řekla, že nemusí být s Maky kamarádky, ale chci, aby se něco podobného neopakovalo a pokud bude, tak už nepůjdu za ní, ale rovnou za paní učitelkou.

     A protože je Natálka chytrá holka, spočítala si, že bude asi lepší dát pokoj a od té doby je více méně klid. Občas sice uslyším od Maky nějaké pohrdlivé odfrknutí k její osobě, ale tím to končí. Navíc mě začala Natálka zdálky zdravit velmi přátelsky, volá na mě: „Ahoj, teto."

x x x

      Syn teď zase  ve třídě často mluví o jisté Míše. Míša je o hlavu menší než její ostatní spolužáci a někteří by si ji klidně mohli dát ke svačině, ale všichni - a i ti největší -  z ní mají pěkný špundus. Neuvěřitelné! Například teď pojede třída do Prahy a skupinka dětí je domluvená, že spolu budou sedět v kupé. Všichni si to proto nechtějí teď u Míši rozházet, protože by je mohla z toho kupé vyhodit...

     Ptala jsem se Matýska, jak by mohla někoho vyhodit z kupé, vždyť není její - a on mi řekl, že z ní mají všichni strach a poslouchají ji a dokonce se s ní některé holčičky kamarádí jen na oko, aby měly klid. To mi hlava nebere, ale přiznám, že některé ty argumenty jsou zábavné.

      A ještě něco: Jedna má kamarádka teď přišla s tím, že se s její dcerou ve třídě nikdo nebaví. Holky se domluvily. Kristýna má jedenáct a je z toho úplně mimo. Vůbec neví, co se stalo a proč zrovna ona. Z celé třídy s ní prohodí pár slov sotva dvě holky, zbytek se tváří, jako když tam Kristýnka vůbec není... A dokonce její dobrý kamarád Kuba se s ní kamarádí, jen když ho nikdo nevidí. Jen aby neměl problém u těch ostatních.

     Přitom Kristýna je úplně normální holka, řekla bych dokonce tak trochu tele na svůj věk. Vypadá normálně, chodí normálně oblíkaná, prostě nic, čím by mohla vybočovat...  Je mi líto těchto holčiček, které už teď mají takové trable a přitom je to kolikrát jen to, že se někomu z nějakého důvodu znelíbily.

      Naštěstí jsem se zatím u nás doma s nějakou doopravdickou šikanou nesetkala. Ale i tohle je dost nepříjemné...

A co vy, máte nějaké podobné  zkušenosti?

PAULA

Komentáře (18)

Zobrazit/Skrýt komentáře já myslím, : Petronila že Kristýnka je obětí počínající šikany, že by se to mělo řešit a že je to především na citlivém a poučeném kantorovi. Jinak si pamatuji řadu případů z dětství, kdy docházelo k naprosto stejným situacím, ale na rozdíl ode dneška se o tom málo vědělo a skoro nikdo to neřešil. Dneska je zaplaťpánbu to povědomí mnohem větší (ale i tak se bohužel takové věci dějí) . březen 13, 2012 22:40 Moje "kamaradka" : giussi neprihlasena holka se kterou jsme se v druhe tride hodne kamaradily, prinutila nasi dalsi spoluzacku podepsat, ze se mnou nebude kamaradit. A nebylo to tedy rozhodne kvuli tomu, aby se o mne nemusela delit. Bylo to absolutne nevyprovokovane, zadna hadka mezi nami nebyla, proste jednou ji ruplo v kouli a nebyla jsem uz "in". Pak jeste na stredni skole si ze mne chtela delat srandu, ale ja jsem se nedala. Jo, jo a pritom jeji maminka je tak hodna a mila zenska, tak nevim, po kom se ta moje spoluzacka zvrhla. Pravda, jejiho tatinka jsem moc neznala... Asi jsem mela stesti, ze ta podpisova akce nemela valny uspech, jinak bych byvala na tom mohla taky byt jako Kristynka. Jinak me jeste buzeroval jeden asi o dva nebo tri roky starsi kluk, protoze ho moje maminka, ucitelka, nechala propadnout. Chodil me otravovat o prestavkach do tridy, ale to jsem si ukocirovala sama (vyssi stupen ZS). No a do tretice vseho dobreho me sikanovali dva spoluzaci asi v sedmicce. Mozna jsem se jim libila, ale ten sikan byl dost neprijemny a jednoho dne pretekla nadoba a rekla jsem to mamince. Ta si s nimi promluvila, oni byli desne nastvani, ze jsem zalovala, ale uz si nic nedovolili. Ja jsem si asi vsechno nechala libit jen do urcite meze, a kdyz ta byla prekrocena, branila jsem se. Jenze kazde dite takove neni, a tak je to opravdu smutne, co se vsechno kvuli sikane muze stat. Svym holcickam budu vsepovat, aby se mi se vsim sverily. Co pujde vyresit bez rodicovskeho zasahu, to tak vyresime, ale chci o tom vedet, aby jim to neprerostlo pres hlavu. březen 14, 2012 01:26 Jinak ty kecy : giussi neprihlasena o tom, ze je nekdo "udavac" nebo "zalobnicek", to vymyslel stejne jenom nejaky ten sikanujici. Proc bych si mela dobrovolne nechat kalet na hlavu? Kdyz neni v mych silach si to vyresit sama, poprosim o pomoc nejakou autoritu. Dospeli maji policii a soudy, deti by mely mit rodice, ucitele a podobne autority, ktere by mely byt schopny vzdycky beze strachu pozadat o pomoc. březen 14, 2012 01:30 Okázalé nemluvení a ucpávání nosu když jsem prošla kolem : Aknela jsem taky zažila, někdy v páté, šesté třídě. Jen teda od části třídy, asi pěti kluků a dvou holek. Zbytek byl v pohodě a proto jsem to asi dokázala zvládnout, ignorovala jsem je a oni si asi za dva měsíce našli jinou oběť. Dodnes ale pamatuju jak to bylo nepříjemné, nedovedu si představit kdyby se takhle chovala celá třída, to je dost průšvih. Určitě řešit přes učitelku, ředitele. Dneska je mnohem víc pák a postupů jak s tímhle hnout. Jo, zajímavý fakt, dva největší osnovatelé šikany u nás ve třídě se stali policistou a vojákem. Dobrý, ne? březen 14, 2012 02:45 děti potřebují pozornost, : Inka a když ji nemají doma, dokáží si jí vynutit jinde, třeba i špatným chováním, arogancí, potřebují mít pocit, že se jich někdo bojí .... rodiče na ně nemají čas a dost čast ani nevnímají co z dětí roste. V dnešní době shonu je moc málo času a děti potřebují lásku a pozornost svých rodičů a řekla bych že zaměstnanní podnikatelé jim jí moc nedávají, tak se realizují někde jinde. Právě čtu knížku o Františku Schwanzenbergovi o výchově šlechty, jejich povinostech, vzdělání, nikdo se s nimi nemazlil, byly od mala hodně zaměstnaní, nebylo čas na pocity, byly v nich vypěstovány dobré morální zásady, vztah k lidem, úcta, měli dobré vzdělání. březen 14, 2012 08:12 To, co je tu popisováno výše, to se dělo vždycky. Nikdy dětský kolektiv nebyl homogenní, vždycky se z něj někdo vyčleňoval, : Myška ať už dobrovolně, nebo nedobrovolně. Není to tedy problém dnešní doby, jen se to dnes daleko více řeší. březen 14, 2012 08:27 je potřeba to řešit rázně, : Inka také jsem měla takový problém s dcerou, kterou šikanovala holčička a kamarádkama. Došla jsem tehdy za učitelkou, ta mi řekla, že holčička je dcerou matky za svobodna a vyrůstá u dědy a babičky, Ti jí nic neodepřou a ani jí nepotrestají, protže je alergik. Tak jsem si na holčičku počkala a dost autoritativně jsem jí seřvala, s tím, že jestli se ještě jednou bude něco takového opakovat, tak si na ní počkám a pořeším to velmi rázně s ní, ne s maminkou, babičkou, dědou či paní učitelkou ... a byl klid. Nechce to nechat své děti šikanovat a jinak trápit, nemají potřebu získat pocit nějakého otloukánka, to se s nimi pak veze celý život, zůstvává to v nich. Zkus se domluvit s učitelkou. březen 14, 2012 08:53 Šikana byla, je a bude! : Euridika Ale musí se proti ní vždycky znovu zasáhnout. Já jsem zažila takovou "běžnou" - ti nejsilnější ve třídě (kluci) si vymysleli pro každého přezdívku, která se trefovala do jeho fyziognomických slabin. Když už se nedalo najít nic, nadávali mu aspoň do šprtů. Bylo nás jenom osm holek, celkem asi 35 dětí ( z toho několik grázlů o dva roky starších-propadlíků). Osahávání a vyslovené obtěžování holek bylo v 8.tř. na denním pořádku, ale nikomu jsme to nikdy neřekly. Bohužel, styděly jsme se. Moje kamarádka se mi po letech svěřila, že byla na SŠ odporně šikanována všemi holkami. Přitom je to normální příjemná a chytrá holka, nic zvláštního na ní není, možná maličko introvertní. Její dcera, což je zvláštní, zažila totéž už na základce - ta je introvertní docela hodně a už svým zjevem asi provokuje. Kamarádka ji jako jedináčka hezky obléká (taky skvěle šije), což bylo nejspíš spolužačkám trnem v oku. Jelikož jí zřejmě záviděly hadříky, říkaly jí např.- ty jsi tak hnusná, že tě ani to hezké oblečení nezachrání a podobné jedovatosti. Holka je málo komunikativní a stažená do sebe, perfektní sousto pro zakomplexované "šikanéry". Vůbec se nedivím, když pak takové dítě spáchá ,kvůli několika závistivým krávám ve třídě, sebevraždu. Zarážející je, že jsou to často paradoxně hezké holky i kluci. Týrat takhle moje dítě, tak si to s nimi asi vyřídím ručně. březen 14, 2012 09:04 Giussi : Euridika Taky jsem to dceři vysvětlila stejně. Řekla jsem jí, že pokud se k ní někdo bude chovat hnusně, chci to vědět a pomůžu jí. Vždycky se mi pak se vším svěřovala, i s tím, že se pohádaly s holkama a podobné kraviny. Ale to navození důvěry je důležité. Nejhorší je, když to dítě drží v sobě a pak se, chudinka, v deseti letech pověsí někde na stromě. To je částečně i selhání rodičů. Nejhorší je, když rodiče stížnosti dítěte podceňují - stojí -li proti němu celá třída, je pro to dítě každý den ve škole utrpením. Díky bohu, moje dcera si nikdy nenechala nic líbit , klidně drzému klukovi jednu vypálí. A má pokoj. březen 14, 2012 09:10 ... : katka * no mou dceru otravuje taky "rádoby kamarádka"... Dříve se spolu vídaly denně, kolikrát u sebe přespávaly... nevím co jí přelítlo přes nos... pomlouvá ji kde může, bombarduje jí urážkami přes Skype... no, už jsem si s ní důrazně promluvila... sice to zabralo ---nepíše jí, ale pomlouvá vesele dál...Takže ve vsi se nemá s kým bavit a tomu zabránit nedokážu. bohužel březen 14, 2012 09:17 Nebezpecna podle mne : Aloda byla sikana na vojne. Synuv spoluzak se pokusil o sebevrazdu - neresili to jinak.... březen 14, 2012 09:59 já si myslím, : Petronila že nebezpečná je KAŽDÁ šikana a že by se to nemělo brát na lehkou váhu. Když někdo nadměrně otravuje nebo trápí dospělého, ten se může obrátit na policii, proč bychom měli chtít po dětech, aby si obdobné věci tzv. "řešily samy"? Řešení šikany v kolektivech má svoje zákonitosti, je to "celá věda", a amatérský řešitel může napáchat víc škody než užitku. Chce to v optimálním případě odborníka, nebo aspoň osvíceného kantora. ALE V ŽÁDNÉM PŘÍPADĚ BY TO ŠIKANUJÍCÍMU NEMĚLO PROJÍT JEN TAK!!! březen 14, 2012 10:40 ok, Petromilo, : Aloda mas pravdu, kazda je nebezpecna... březen 14, 2012 10:44 já byla snadná oběť, : alik puntik byla jsem puclík, nešikovná, osvobozená z tělocvgiku, neuměla jsem skákat, běhat, můj osobní rekord v hodu granátem by šest a půl metru. Ale měla jsem vyřídilku a dost lidí jsem ukecala a měla jsem sílu v rukou (a ještě ji mám) . Osahávání se u nás též konalo - a já byla dost vyvinutá - a taky mi bylo blbý to někomu říkat...ale jednou jsem se po spolužákovi , který se o to pokusil, ohnala lopatkou na smetí, kterou jsem zrovna držela v ruce. Roztrhla jsem mu ret, no krve jak z vola - já myslela, že jsem ho zabila. Tak lopatka totiž byla plechová - tenkrát se taková vzácnost, jako umělá hmota, do školy do pazourů žáků nedávala. Nio bylz toho prů*er, byla jsem dokonce povolána do ředitelny, kde jsem řekla, že mě dotyčný mlátil (což nebyla pravda...ale bylo mi blbý říct, co se skutečně stalo). No, dostala jsem třídní důtku, čímž se to spláchlo, aby se zacpala pusa chlapcovým rodičům. A pak už jsem měla pokoj. Jo a s tím mluvením a nemluvením - to u nás bylo taky, ale já měla kamarádku (a mám ji dosud), která se mnou mluvila VŽDYCKY, tak mi to bylo víceméně jedno. Můj mladší synek by na tom byl býval asi tak stejně jako já, ale jelikož od školky chodil do třídy pořád s těmi samými dětmi, tak se vědělo, že má staršího bratra, kterej by si to s nima vyřídil. Což se stalo vlastněuž ve školce. Jeden grázlík, co tak šikanoval všecky malý děti, se vrhnul na našeho Píťu a ten začal kvičet, z jiné třídy vyběhl Mirek /šermíř/ a klek si na toho kluka a mlátil mu hlavou o podlahu. Kdyby je učitelka neodtrhla, tak by ho snad zabil. Rodičová, straničtí funcionáříčkové, si stěžovali a mimo jiné sdělili, že si za to může Píťa sám, protože se neumí bránit a že mezi dětma panuje zákon silnějšího, voni byli děsně bohatý, měli sběrnu surovin a mercedesa - TENKRÁT!!! Byla z toho aféra jak blázen a paní učitelka řekla jen to, že mají pravdu, že z něj příště toho Mirka nesundá...a byl pokoj. Oni tyhleti hajzlíci si troufaj jen na někoho, od koho jim viditelně žádné nebezpečí nehrozí. Když zjistěj, že se spletli, tak se dotyčné oběti zdaleka vyhýbají. březen 14, 2012 13:30 jIna v pubertě jsem proplakala mnoho ncí poté, : alik puntik co se mi někteří spolužáci smáli, že mám nos jak skobu a tím pádem mám tu výhodu, že se můžu zaseknout do zdi a spát ve stoje.Nicméně - ač mě to trápilo - ve škole jsem tyto poznámky ignorovala, tak je to zas časem přešlo. Pak mě zas ranilo, když se mě někdo zeptal, zda mám v budoucnu v plánu živit se tím , že budu "šacovat eroplány" - byla jsem při svém metru sedmdesáti druhá nejvyšší holka ze třídy. Pak mi někdo řekl, že kdyt budu spát ve futrálu na basu, tak, že přestanu růst. Já jsem si SKUTEČNĚ!!!přes kamarádku jiné kamarádky, která měla bratrance...atd...(jak se to tenkrát dělalo), ten futrál sehnala a spala v něm.Než mi zas někdo řek, že, když budu v tom futrálu spát, budu mít klřivé nohy. Tak jsem ho zas vrátila. Dneska mi to přijde legrační...ale tenkrát jsem byla fakt zoufalá. Když si uvědomím, že Miss musí mít nejmíň stoosmdesát centimetrů, tek si přijdu jak trpajzlík. březen 14, 2012 13:46 ... : Mikin Problematicke rozhodnuti pro kazdeho rodice asi je, kdy zasahnout a kdy celou vec jeste ignorovat. Nekdy sikana prestane tak rychle jak zacala, nebo si s ni potomek dokaze poradit. Nekdy to cele naopak dokaze prerust az v trestny cin a tragedii pro vsechny. Ja mam pocit, ze v Cesku je obcas jeste dnes povazovano oznameni vylozeneho trestneho cinu nebo zlodejny za "udavacstvi" a to v cele veci moc nepomaha. březen 14, 2012 16:51 Katka : Euridika Zrovna jsme se o tom nedávno bavily s máti. Ani jedna z nás to neustálé pomlouvání a šikanu ze strany holek nikdy nepoznala. Nás bylo ve třídě jenom osm a držely jsme spolu. Nevzpomínám si, že bychom si dělaly naschvály - kamarádila jsem se všema holkama - vzájemně jsme si pomáhaly. Dneska se to ve škole rafe, neustále slyším, kdo s kým zase nemluví a kdo koho drbe. Naštěstí holka na to slepičí kdákání moc není, radši si s klukama zahraje fotbálek. březen 14, 2012 17:04 Studijní materiál: : David X William Golding: Pán much Orson S. Card: Enderova hra březen 15, 2012 07:49

Napsat nový komentář

Pro komentování je potřeba, abyste byli přihlášeni. Pokud nemáte ještě svůj účet, prosím zaregistrujete se.

Powered by Azrul's Jom Comment