O kudlance se ví, že svého partnera po kopulaci sežere. Když o tom tak uvažuji, myslím, že – v jistých případech – by toto řešení nebylo nezajímavé...

Hubnutí s Kudlankou

Hubnuti

Význam jmen

Význam jmen

Soutěže

Soutěže

Setkání

Setkani

Přihlášení






Zapomenuté heslo
Nemáte účet? Vytvořte jej!

Anketa

VĚRNOST? PODLE MNE JE:
 

I TAKOVÉ JE DĚTSTVÍ... PDF Tisk E-mail
Pondělí, 13 únor 2012
Přejít na obsah
I TAKOVÉ JE DĚTSTVÍ...
Strana 2

 

 

 

 

 

 

      Když už jsou všechny kamarádky znuděné mým stěžováním a jsem sama ve své sklíčenosti, izolovaná od jejich hry a bezstarostné veselosti, mám toho dost. Jednoho dne prostě přijdu domů, a jsem rozhodnutá nenechat už žádné pochybnosti o tom, co si o něm myslím. Ucukávám, prásknu knížkou, že se chci učit a dám mu jasnou zprávu, že mě nanejvýš obtěžuje. Že už se nebudu chovat slušně a povolně, jak by dítě vůči dospělým mělo... nevím, že mě zneužívá, chci jen udělat přítrž tomu, co se mi nelíbí.

 

      Prásknu mu dveřmi do obličeje. Panebože, co si to dovoluju? Ale dovoluju. Zkouší další dárky, zkouší škemrat. Dělám, že nemám ani minutu na něj, dělám, že všude jinde je větší zábava a já tam prostě musím. Psí oči, výčitky, a najednou....  najednou jednoho dne přijdu domů a není tam. Je po všem, a já vím, že to je kvůli mně. Jsem šťastná. Ani se nerozloučil.


      Následují léta, kdy nenávidím to jméno, chce se mi zvracet. Následují další léta, kdy se mi hnusí francouzské líbání. Další, kdy i ten, kdo to se mnou myslí dobře a záleží mu na mě, tak se dočká ode mne zvláštní reakce. Ani já tomu nerozumím. Většinou je to nějaká jiskra v oku, lehký pohyb hlavy, situace... nevím. Nedokážu to zastavit. Hnus, slzy. A na druhou stranu, jak se to dokážu jindy chovat? Připadám si jako herečka, mám představu o scénáři, a ten projedu, muže musím mást.


      A pak o tom mluvím, ne s každým, ale mluvím a mluvím. A pak je to pryč. Alespoň už mám pocit, že by nedošlo k vraždě, kdyby se někdy objevil. I to jméno se stává neutrálním. Chtěla bych, aby se vrátil, abych ho konfrontovala. Určitě jsem nebyla jediná. Ale je jisté, že ne každé dítě si dokáže nakonec prosadit svou.

 

     Jak typické povolání měl! S malými dětmi! Je pryč prudká nenávist, jen se ptám, jestli by bez mých zážitků s ním bylo něco v současnosti jinak??


      Mám vážnou známost. Zkusím mu to vypravovat. Ale jeho jedinou starostí je, jestli byl sex, tedy přímá soulož. Koukám do obličeje, který jsem myslela, že znám. Je to hlupák. Známost vyšumí. Zkusím to ještě jednou, řeknu to dalšímu, delší známost, ale ne vážná. Ptá se, jestli se mi to tenkrát líbilo... Jsou muži tak hloupí? Nebo si vybírám špatně? Řeknu to dalšímu, opravdu dobrému příteli, osvědčenému, který mě má rád. Já ovšem trvám na přátelství. Je zhrozen, chce mě toho zbavit, ale nevědomě se ke mně chová, jako bych byla „případ“ a zažila nějakou katastrofu.

 

      Ani to mi nevyhovuje. Nechci, aby mě viděl tak poznamenanou. A tak to dalšímu už nikomu neřeknu. Časem se vdám. Je mi líp, když to o mně neví.


     Jen někdy mě napadne, jestli to třeba není i minulostí, že nedokážu nikomu opravdu věřit. A další věci, které by možná byly jinak. A možná ne, to se nikdy nedozvím.

 

     A kolik nás je, kolik je takových, které jsou na tom tisíckrát hůř? Kolik je celkově v minulosti momentů, které nás předurčí...


SIMONA

 

 

 

Komentáře (6)add feed
Tady je jedna.... : Eny
...jen se mi o tom nechce mluvit ani psát. Nevěřila mi ani mamka.A ta paní co si říkala má babička mi vyhrožovala, že když to někomu povím tak uvidím. V den, kdy umřela jsem to řekla mé mamce. Nevěřila a ještě tomu člověku pomáhá, vždyť je to její nevlastní brácha, je to chudák.
únor 14, 2012 07:33
Moc smutné čtení. : Myška
Všechny, kdo něco takového prožili, lituji.
únor 14, 2012 08:21
úplně mi až zatrnulo, : eeliska
je to napsané velice citlivě a opravdově.
Takovým ne "obřízka", ale uříznout!
únor 14, 2012 08:27
Simono, : anina
napsala jsi to tak sugestivně, že se mi čtením vyvolal jeden zážitek, který byl ojedinělý, nedokonaný, ale pro malou holku otřesný tak, že jsem ho vytěsnila..... Moje máti taky reagovala velmi vlažně, kdoví proč? Zážitky z dětství nás formují pro další život, tys měla obrovskou smůlu. O radu nežádáš, přesto si dovolím, třeba se to hodí někomu jinému - nestydět se, křičet to rodičům, učitelům, policajtovi, komukoliv do obličeje. A pokud ani dospělost nepřinese ozdravný odstup, psycholog pomůže. Přeju hodně štěstí.
únor 14, 2012 09:39
simono : sarah
nejsi jediná. Nesu si z dětství své tabu také. Mé vzpomínky jsou hodně podobné Tvým , léto, sluníčko, koupající se lidé, smích,.. já strnule sedící stranou, školačka na prvním stupni, přemýšlející o smrti.. úzkost.. Ne nikdo mi nedělal to co Tobě, bylo v tom něco odlišného, důsledek stejný. Snaha se svěřit mi spíš ublížila. Nedůvěra k mužům. Nikdo ve mně rozesmáté by tyhle problémy nehledal, vždyť mi občas říkají sluníčko, že se často směji. Člověk klame tělem... Pokud se chceš svěřit, hodně si rozmysli komu. Já takovou osobu našla a ona pochopila, byla to žena.
únor 14, 2012 10:00
Na to, jaký je obsah, : wendy
je to napsáno velice poeticky...no, i takový může být obyčejný život. A člověk to překoná, ale nese si tu jizvu sebou.
smilies/wink.gif
únor 14, 2012 13:51
Napsat nový komentář

    Upozornění: Redakce si vyhrazuje právo mazat příspěvky nevhodné, vulgární a obsahující neplacenou reklamu

quote
bold
italicize
underline
strike
url
image
quote
quote
Smiley
Smiley
Smiley
Smiley
Smiley
Smiley
Smiley
Smiley
Smiley
Smiley
Smiley
Smiley


Tyto znaky opište


busy

 
< Předch.   Další >
[CNW:Counter]