Plíce mě po ránu pálí a nedospávám.  Jenže, co by člověk neudělal proto, aby se toho blbýho kouření zbavil. Na rozdíl od toho prvního pokusu teď nemám už takový ty mechanický potřeby, takže začínám mít pocit, že to vyjde. Holky si to zasloužej a já jen doufám, že už nikdy v životě nebudu muset s tímhle čoudícím zlozvykem začít. A taky, že jsem to svoje tělo moc nezneužil.

      Plíce mě po ránu pálí a nedospávám.  Jenže, co by člověk neudělal proto, aby se toho blbýho kouření zbavil. Na rozdíl od toho prvního pokusu teď nemám už takový ty mechanický potřeby, takže začínám mít pocit, že to vyjde. Holky si to zasloužej a já jen doufám, že už nikdy v životě nebudu muset s tímhle čoudícím zlozvykem začít. A taky, že jsem to svoje tělo moc nezneužil. Stejně, až mi to jednou začne počítat, tak se asi nedoplatím.

            Silvestr byl pro mně vždycky zajímavý den. Jednak jsem měl oslavy všeho druhu rád – asi to bylo tím, že ty pracovní dny stály taky za to. A pak je to taky takovej výraznej den. Prostě něco končí, něco začíná. Pamatuju si, že poslední společnej přípitek s Milenou jsem spojil se slovy – letos bude všechno jinak. Mno a bylo. Naštěstí. Ale radši nevzpomínat, nerad bych zrovna dneska přivolal minulost.

            Zvonek na dveřích jsem musel rychle zrušit, jinak by probudil Pavlínu. Naštěstí Myška byla zrovna v předsíni, takže stihla rychle otevřít.

            „No ahoj Myško,“ uslyšel jsem známý hlas a nevěřil svým uším.

            „Proč koukáš jak malej vrah?“

            No to snad není možný. Mirek. Jo, ten s těma kšandama a vůbec asi dvacetiletej kamarád.

            „Táta mi zatrh silvestra se spolužákama.“

            „Ježíš Mirku, kde ty se tady bereš.“

            „Ale tak jsem zůstal sám a napadlo mě, že bych se stavil.“

            „Žádnýho silvestra jsem jí nezatrh, ale ti její kámoši se už nevešli do dveří teď. Z toho koukal akorát malér. Pojď dál.“

            No tak to mě dostalo. Neviděli jsme se od té doby, co jsem odešel do Hradce. A upřímně, měl jsem pocit, že se asi moc vidět nebudeme. Mirek se dal dohromady s Mileninou kamarádkou a měl jsem pocit, že se spíš překulil na jejich stranu.

            „Neboj, nemusím tu strávit půlnoc. Mám bydlení v Grandu. Takže kdyby se ti to nehodilo ...“

            „Jo, to já nevím,“ usmál jsem se. „To nezáleží jen na mně.“

            „Chceš říct, že už máš paní domu?“

            „Ne, máme Pavlínu,“ odpověděla za mně Myška.

            Bylo vidět, že Mirek vůbec neví, co si počít. Ono se to taky těžko chápe, že se s vlastní mámou Myška neviděla ani letošní Vánoce.

            „A co ty? Jak to, že zrovna dneska nejsi doma?“

            „Ale tak nějak... to nevyšlo.“

            „Povídej.“

            Věděl jsem, že Mirek je na pivo, takže jsem mu otevřel smíchovské kalené.

            „Není moc co. S Vlaďkou jsem skončil. Nebo teda spíš ona se mnou. A Lenka to pak skončila taky.“

            Lenka je jeho žena. Tedy, jak to tak vypadá, spíš byla.

            „To bys nevěřil,“ rozpovídal se. „Ty rozvedený ženský jsou hrozný bestie. Rozvedou se, oškubou chlapa a pak si chtěj jenom užívat. Už je ani nenapadne, aby taky něco investovali. Ta... Pavlína... není náhodou rozvedená?“

            „Není, neboj,“ ubezpečil jsem ho. „Ještě pořád je vdaná.“

            Některý věci se nemají říkat, když člověk pije. Mirek vyprskl, docela hodně. Vypadalo to jak první silvestrovský přípitek.

            „Ty ses vůbec nezměnil,“ řehtal se. „To bych fakt nevěřil, že mě rozesměješ hned zkraje.“

            „Takže ty sis přijel vlastně pro privátního silvestra.“

            „No tak nějak. Blbej nápad?“

„Jo, chlapče, to necháme na Pavlíně. Abych nehromadil průšvihy. Už jsem dneska zničil mikrovlnku.“

„Jak se dá zničit mikrovlnka prosím tě, pokud do ní nestrčíš vajíčka v alobalu?“

„Upadla mi na zem,“ ukázal jsem na stěnu, kde zůstali jen hmoždinky.

Mirek se rozchechtal ještě víc.

„Tak víš co? Otevři tohle, ať máme šanci – ještě jsem neviděl ženskou, co by jí to nechutnalo.“

„No, nevím, uvidíme, jestli si dá...“ odpověděl jsem opatrně.

Moet je velmi dobré pití – ale opravdu není dobrý nápad otvírat ho dlaní zespodu. Minimálně to udělá ránu, co budí mrtvoly. Natož jemně spící čekající matky.