Let it snow, let it snow, let it snow ... všude a pořád. Tedy kromě doopravdy. Aspoň tady v té roztomilé mížině nic, jinak, jak jsem koukal, po celé Evropě se chumelilo pěkně. Zvuky všech tří oblíbených vánočních písní se rozléhaly v každém obchodě, u každého stánku a tak nějak už si to člověk bez toho ani neumí představit.

Myška s Pavlínkou dokonce chtěly králici oblíknout do červeného, ale vzhledem k tomu, že je to napadlo až po skleničce vaječného advokáta, nemusel jsem to brát vážně.

            „No a čo," argumentovala Pavlínka. „Veď by jej to slušelo."

            „Jasně, že jo," přidala se Myška. „Každá správná králice má v zimě nějaký ten oblek. A červená je barva Vánoc."

            „No to tedy není. Možná tak nejvýš CocaColy a toho jejich propagačního důchodce," oponoval jsem, ale zkuste něco vyvracet dvěma podroušeným osobám.

Obzvláště, když k nim máte nějaký ten citový vztah.

            Králice pobíhala kolem nás a patrně jí bylo úplně jedno, jestli jí nakonec oblíknou nebo ne.

Hlavně, že všude měla něco na uzobnutí a taky plné nozdry vůní.

Tohle je na těch Vánocích asi stejně nejkrásnější. Všude to voní. Teď už dokonce i jehličím, protože včera jsme dotáhli stromek.

Vybírali jsme dlouho, měli jsme takové poměrně složité zadání přímo od Pavlíny. Prý... aby byl opravdu vánoční, a hlavně aby se nám přesně vešel na to místo, co určila k jeho postavení.

Hledali jsme dlouho a byla nám zima. Takže nakonec jsme se dostali až k Centrálu a tam jsme se rozhodli, že tady ho prostě mít budou.

 „Tady si určitě vyberete,“ lákal nás prodavač, a já zkoušel odhadnout, jestli má červený nos od zimy nebo od rumu.

 „Červenej nos má protože to je Santa Klaus,“ prohlásila Myška.

 „Žádnej Santa není, Myško. Klaus jo. Ale ne Santa.“

 „To je logicky blbost, otče. Umíš si představit, že by Klaus někomu něco dal?“

 Musel jsem uznat, že na to, aby Klaus roznášel dárky, tak by opravdu musel být Santa.

 „Máš pravdu. Jenže jestli ten stromek nevyberem ani tady, tak už se do té naší boudy nikdy nevrátíme. Zima je třeskutá, blíží se mlha a vlci.“

 „Vyberete si určitě,“ opakoval vytrvale prodavač a naváděl  nás k borovičkám. Zeleným. Tedy ne k borovičkám a zeleným, ale k zeleným borovičkám.

 „Tuhle tati,“ ukázala Myška na docela hezkou rostlinu.

 Ani jsem si ji pořádně neprohlíd a nechal ji zabalit. Myška si umí vybrat a docela určitě nezklame.

 Když jsme přišli domů, Pavlína už měla připravené místečko.

 „Tak se pochlubte, dřevorubci.“

 „Máš překrásné eř, miláčku,“ dýchl jsem jí polibek na šíji a začal rozbalovat naši chloubu. Stromovou.
 Mno.