O kudlance se ví, že svého partnera po kopulaci sežere. Když o tom tak uvažuji, myslím, že – v jistých případech – by toto řešení nebylo nezajímavé...

Hubnutí s Kudlankou

Hubnuti

Související články

Význam jmen

Význam jmen

Soutěže

Soutěže

Setkání

Setkani

Přihlášení






Zapomenuté heslo
Nemáte účet? Vytvořte jej!

Anketa

VĚRNOST? PODLE MNE JE:
 

STATEČNÁ PDF Tisk E-mail
Pátek, 20 červenec 2007

 Milá Danielo, je mi 33 let, jsem podruhé vdaná, a v současné době se svojí tříletou dcerkou na mateřské. Z prvního manželství mám holčinu (8 let), která žije s bývalým manželem. Můj životní příběh je velmi zamotaný, proto začnu ve svém dětství. Jako nejmladší ze tří holek jsem vyrůstala v nefunkční rodině.

Otec alkoholik, naprosto mimo, maminka hodná žena, která zaobstarávala vše. Dům, hospodaření, práce, proto čas na nějakou extra výchovu a mazlení jaksi nezbýval.

 

     Avšak díky tomu máme velice hezký vztah s oběma dalšími sestrami; ta starší se o nás starala místo mámy. Když se ohlížím zpátky, mamka opravdu nebyla ta, co o nás všechno věděla a teď by najednou chtěla, abychom se změnily, abychom jí tu cestu, kterou si k nám zavřela, našly.  Ale pro mě je pozdě, chvíle, kdy jsem ji tak moc potřebovala, jsou pryč a nejde vrátit čas. Vštěpovala nám, přes všechny ty otřesné zážitky s  otcem, že ho musíme ctít,  „je to přeci náš otec".

 

     Ale pro mě se vztah s ním uzavřel před pěti lety, kdy jsem odešla od prvního manžela. Otec se mnou tehdy naprosto přestal komunikovat, vymazal mě po mém rozvodu ze svého života. Pro něj od té doby neexistuji. Bez jediného slova vysvětlení... matka mě přesvěčuje, abych se chovala pokorně a stále zkoušela kontakt navázat, já však po mnohých pokusech už odmítám, spíš už cítím nenávist - i když mi celý život táta chyběl. Nepamatuju si, že by mě vzal za ruku, jakkoliv mi dal najevo, že mě má rád nebo cokoliv, co mi chybí.

 

    Maminka, se svým životním heslem - nevyčuhovat, všem vyhovět za každou cenu - si ani nedokáže představit, co si s sebou táhnu za balvan z dětství a dokonce si dává za vinu, jak mě špatně vychovala. Zas mi tečou slzy, zas ta lítost, že přes to všechno bych se snažila jí všechno vypovědět,  a zase skončí naše debata jejími slovy: „To mám za všechno, co jsem pro vás udělala..." A tak stále dál a dál, jen její sebelítost a výčitky. Mnohokrát jsem to zkoušela, i sestry nepočítaněkrát, ale už nějak na to nemám sílu.

Ano, mám ji ráda, ale nejde začít od začátku, musím si pomoct sama, jen nevím jak. Ani nemám nikoho, komu bych to povídala a taky se za to stydím.

 

     Ani ti nevím, z které strany svůj problém začít řešit: zda rodiče, můj vztah, nebo moje vnitřní já? Statečně odolávám tlaku běžného žití, momentálně si hledám práci, věřím, že všechno bude zase dobré. Ale stále se cítím vnitřně roztřesená, ráno vstávám unavená, snad stejně, jak jsem šla spát.

 

     Prostě mi teče do obou bot a to ze všech stran... Přiznávám, polevila jsem i myslím v partnerském vztahu, nezvládám být veselá, když mi tak není. Mám stálý pocit vnitřního neklidu a napětí, jsem podrážděná, často mě bolí žaludek, trpím migrénou. Můj velký a základní problém je nízké sebevědomí a bídná komunikace. V kolektivu jsem divná, introvert, neumím navázat rozhovor. Představ si - ČERVENÁM SE!  Přesto mám společnost ráda, ráda se směju, ale nějak teď neumím zaplout mezi ostatní...

 

     Taky moc ráda pročítám tyhle stránky, je mi tu moc dobře, vidím, že v tom nejsem sama :-) Přeju Ti hezký víkend, věřím, že vliv počasí nekazí pohodu, která z Tebe po síti září.

 

Magda

 

 

.

Komentáře (13)add feed
... : Jel
Jsi báječná holka, komunikace se spraví. Mamka už jiná nebude a taťka na to musí přít sám. Ty si užívej svého života a netrap se červenáním. Mně je 33, vyrostla jsem v báječné rodině a červenám se každou chvíli smilies/wink.gif
červenec 20, 2007 16:30
Holka, měla jsi dětství jak ve středověku, : dess
zavři za tím vším dveře a snaž se vychovávat svoje děti tak, aby jednou na tebe vzhpomínaly jinak, tedy rády a sl áskou.
červenec 20, 2007 16:40
je to jen tip : sasas
Otec se mnou tehdy naprosto přestal komunikovat, vymazal mě po mém rozvodu ze svého života. Pro něj od té doby neexistuji. Bez jediného slova vysvětlení...
Maminka ... si dává za vinu, jak mě špatně vychovala.

muj soukromy tip (jen tip, prave duvody jsou treba uplne jinde), neni to proto, ze tvoje starsi dcera nezije s tebou? nevim, jestli ji ma jeji otec ve sve peci hned od rozvodu nebo az pozdeji, take ses nezminila, proc se o ni stara on (prece jen neni uplne bezne ani v dnesni dobe, aby soud sveril do vychovy otci trilete dite). tvoji rodice to muzou vnimat jako "hanbu". (podobne jako jini treba tezce nesou homosexualitu sveho ditete, zvlast treba kdyz pochazi z maleho mesta nebo vesnice, kde kazdy vidi kazdemu do talire.)
a prijde mi (zase jen tip), ze ani ty ses s tim zatim nevyrovnala - soudim z toho, zes to tak letmo mimochodem zminila bez blizsiho vysvetleni
červenec 20, 2007 20:13
Poradit neumím, protože ta situace je nesmírně komplikovaná. : Kráťa
Kdyby se Magda chtěla odloučit od rodičů, pravděpodobně by musela zapomenout i na své sestry. Jinak se vzájemné vazby různých členů rodiny budou neustále prolínat a pravděpodobně i kolidovat. Píši však kvůli něčemu úplně jinému:
Kde je napsáno, že starší dceři byly tři roky, když byla svěřena do péče otce?
červenec 21, 2007 20:59
Není to napsáno výslovně, : Markéta P.
ale Magda napsala, že od exmanžela odešla před pěti lety.
červenec 21, 2007 21:32
Děkuji : Kráťa

červenec 21, 2007 21:34
Magdo, : Petronila
čistě technicky je pochopitelné, když maminka byla sama na tři děti, dům a práci, že už jí nezbývala energie na vás jako na lidi. Člověk má zkrátka jen omezenou kapacitu a musí někdy jíst, spát a odpočívat. Takže v dané situaci asi moc víc dělat nemohla.

Ale: to, že se do té situace dostala, a dostala do ní i své děti, bylo díky JEJÍ VLASTNÍ volbě. To, že se provdala za Tvého otce alkoholika a že pak od něj neodešla, bylo její rozhodnutí a odpovědnost za něj a za komplikace, které jí z něj vyplynuly, nese ona sama, nikoli její děti. Takže její výčitky "co všechno pro vás udělala" nejsou na místě (ony ostatně od rodičů směrem k dětem nejsou na místě nikdy, děti si přece pořizujeme s tím ,že se o ně budeme starat, a vracíme jim to, že se naši rodiče zase starali o nás).

Myslím, že řešením pro Tebe by bylo, kdyby ses dokázala dostat do stavu, kdy Tě výčitky Tvé maminky nebudou zraňovat, budeš je brát asi tak, jako když se vzteká malé dítě - tj. tvor, kterého máš ráda, ale tento jeho projev se ti nelíbí a zároveň ho nebereš vážně. To, co dělá Tvoje matka, je citové vydírání a dělá to zřejmě proto, že to na Tebe působí. Když uvidí, že tím nedosáhne svého, tak to možná přestane dělat, a i když nepřestane, tak Tobě už to vadit nebude.

Na otce bych se za těchto okolností zcela vykašlala - dobrou vůli jsi mu jistě projevila už mockrát, neudělala jsi nic tak strašného, aby tě zavrhoval oprávněně, a celkem vzato ti otcem nikdy moc nebyl. Stojí za to se kvůli takovému člověku stresovat a marně se snažit, aby Tě měl rád?

Na rozdíl od Kráti si myslím, že je naprostý nesmysl přerušovat kontakt se sestrami - zbavila by ses tím vztahů, které jsou na rozdíl od Tvých rodičů pozitivní a to by byla nenahraditelná škoda.

Srovnat se s tím, co Ti píšu, je těžké, je to běh na dlouhou trať a určitě by Ti pomohlo poradit se s nějakým psychologem. Není také vyloučené, že vztahy s rodiči se obnovit nepodaří, ale alespoň Ty budeš vyrovnaná a budeš vědět, že Ty jsi udělala maximum a to, že to nevyšlo, není Tvoje vina. Ale těch sester by byla věčná škoda a taky by byla škoda, aby sis kvůli tomu narušila pohodu ve své vlastní nové rodině.

Toť můj názor - ať už se rozhodneš jakkoliv, tak hodně štěstí.
červenec 21, 2007 23:23
Petronilo, to je moc hezky napsaný, : Libuna
k tomu už není co dodat. Jen - potvrdit. smilies/wink.gif
červenec 22, 2007 00:15
Jenže ty vztahy se navzájem prolínají, ovlivňují. : Kráťa
Žili byly (© Míša ....) tři sestry. Jmenovaly se třeba Jarča, Líba a Magda.

Magda: Ahoj Jarčo, tak povídej, co jsi dělala v sobotu.
Jarča: No, byla jsem s dětmi v zoo. A cestou zpátky jsme se stavili u mamky. To víš, musím se tam alespoň ukázat, aby se neřeklo.
M: To mi ani nemusíš vyprávět. Vždycky mě to nějak rozhodí.
J: Právě že musím. Víš, jak tak povídáme, tak se mě zeptala, jestli nevím, jestli jsi poslala tátovi k svátku alespoň blahopřání. Mě ti to tak zaskočilo, že jsem najednou nevěděla, co si honem vymyslet, tak jsem řekla pravdu, že ne.
M: To se ti opravdu nepovedlo.
J: No, nepovedlo. Mamka hned začla, že je to tvůj otec, že si ho nevážíš a tak dál. Vždyť to znáš. Hele, ono by tě ale fakt neubylo, kdybys mu dvakrát za rok ten pohled poslala. Podívej, Líba mu ten pohled pošle, jednou za rok se u nich zastaví a má klid.
M: Ale to já nedokážu.
J: Kdybys jen trochu chtěla ...

Nemusí to být tak. Ani podobně. Chtěl jsem jen nějak poukázat na to, že když zůstane část původních vztahů, chca nechca bude přitahovat i tu část, kterou člověk nechce. Styk s jedněmi bude připomínat ty druhé. Ty, na které chce zapomenout ...
červenec 22, 2007 16:19
Omlouvám se! Samozřejmě, že žily byly ... To bylo ode mne opravdu nechutné! : Kráťa

červenec 22, 2007 17:09
... : Petronila
Kráťo, ano, je to jeden z nekonečna možných scénářů. A je z něho vidět, že to Magda sama se sebou ještě nemá vyřešené, jinak by ji sestřiny řeči tak nerozhodily. Kdyby už s tím byla srovnaná, mohlo by to vypadat třeba takto:

Magda: Ahoj Jarčo, tak povídej, co jsi dělala v sobotu.
Jarča: No, byla jsem s dětmi v zoo. A cestou zpátky jsme se stavili u mamky. To víš, musím se tam alespoň ukázat, aby se neřeklo.
M: Hm, dobrý - a co máma?
J: Víš, jak tak povídáme, tak se mě zeptala, jestli nevím, jestli jsi poslala tátovi k svátku alespoň blahopřání. Mě ti to tak zaskočilo, že jsem najednou nevěděla, co si honem vymyslet, tak jsem řekla pravdu, že ne.
M: To je pravda, nic jsem mu neposílala a posílat nebudu. Už jsme se na to téma mockrát bavily, přišlo by mi to neupřímné, když k němu v podstatě nic necítím.
J: Ale mamka hned začla, že je to tvůj otec, že si ho nevážíš a tak dál. Vždyť to znáš. Hele, ono by tě ale fakt neubylo, kdybys mu dvakrát za rok ten pohled poslala. Podívej, Líba mu ten pohled pošle, jednou za rok se u nich zastaví a má klid.
M: To má pravdu, opravdu si ho nevážím. Myslím, že se k nám jako táta nikdy moc nechoval a poslední ránu tomu zasadil po mém rozvodu, kdy se mnou úplně přerušil kontakt a já dodneška přesně nevím, proč. Dobře víš, kolikrát jsem se o to pokoušela, ale úplně bez výsledku, dost jsem se nad tím tehdy natrápila. Tak jsem si jednou řekla - dost, už jsem pro to udělala maximum a víc už nemůžu. A nechci. Líba k němu má zřejmě lepší vztah, tak dělá to, co cítí.
J: Kdybys jen trochu chtěla ...
M: Jenže já nechci. A promiň, už se o tom nechci bavit. Řekni mi radši, jak jste se měli v zoo.

Myslím, že pro Magdu je jediná cesta, a to je srovnat se nejspíš s pomocí psychologa do takové míry, že si bude za svým rozhodnutím stát (protože bude znát důvody, které ji k němu vedly) a ustojí i případné protesty okolí. Přestat se stýkat s jinak fajn ségrou kvůli tomu, že JÁ SAMA nemám něco vyřešené, mi přijde veliká škoda, zvlášť proto, že Magdě jeden důležitý člověk vlastně chyběl.

červenec 22, 2007 20:46
Magdi, : Ráček
začni od svého vnitřního já....! Zkus se nad určitými věcmi povznést a hodit za hlavu ! Ano je to jednoduše řečeno, ale dělá to divy. Nic si nedělej z matčiných výčitek, která maminka je nemá ??? Ani já jsem si s otcem nerozumněla, pozdravili jsme se a nic ! A to jsme spolu bydleli v jednom bytě !
Ty jsi dospělá, tak si nenech do sebe něco cpát a vtloukat, že se něco musí nebo, že je to tak správné ze slušnosti !!! Máš svůj názor a postoj, tak se ho drž !!!Nic si neudělala, tak ať on přijde za tebou. A výčitky hoď za hlavu !
červenec 23, 2007 09:00
Žij přítomností : Sunny
Ahojky, vím, že minulost ovlivňuje vše okolo nás, ale já jsem až do 15 let žila jen s matkou, která mě jako malou nechávala hlídat svými kamarádkami a sama dělala kdoví co, žila v tu dobu asi už s desátým chlapem, z čehož asi 4 si za tu dobu stačila vzít, otce neznám, nevím, kdo to byl...takže dětství nic moc. Ujali se mě jedni známí a v nich nyní mám svou novou rodinu. Ale to je jen kousínek minulosti, od které se snažím utíkat a i když mi není ještě tolik jako tobě a nemám děti, mám přítele, který je pro mě vším. Občas smutná myšlenka na matku, co asi dělá, na její podivné muže z inzerátů, ale dělám vše pro to, abych žila tím, co mám nyní a užívala si lidí, kteří jsou okolo mě a mají mě rádi. Ty nemusíš matku úplně vynechat ze vsého života jako já, ale i když tě porodila a snaží se ti nyní vštěpovat slušná pravidla chování podle její představy, žij SVŮJ ŽIVOT! Mysli na manžela, vaši krásnou dcerku, hledej s radostí práci, nový milý kolektiv a zkus poté ve větším klidu popřemýšlet o svých rodičích a o tom,jak se k nim budeš v budoucnu chovat. Možna do toho zapoj muže tím, že mu povíš o svých trápeních, je to lepší než být zatrpklá, smutná a on neví proč. Alespoň zjistíš, že nejsi sama, on stojí při tobě a tím, že tě vyslechne a možná i navrhne co dál, to bude pro tebe (vás oba) mnohem lehčí.
Doufám, že jsem alespoň trošku osvětlila svůj postoj k životu. Není to lehké ani pro mě, ale zvládnu to kvůli tomu, že mám jen jeden život a ten chci prožít podle sebe
červenec 29, 2007 12:17
Napsat nový komentář

    Upozornění: Redakce si vyhrazuje právo mazat příspěvky nevhodné, vulgární a obsahující neplacenou reklamu

quote
bold
italicize
underline
strike
url
image
quote
quote
Smiley
Smiley
Smiley
Smiley
Smiley
Smiley
Smiley
Smiley
Smiley
Smiley
Smiley
Smiley


Tyto znaky opište


busy
 
< Předch.   Další >
[CNW:Counter]