O kudlance se ví, že svého partnera po kopulaci sežere. Když o tom tak uvažuji, myslím, že – v jistých případech – by toto řešení nebylo nezajímavé...

Hubnutí s Kudlankou

Hubnuti

Související články

Význam jmen

Význam jmen

Soutěže

Soutěže

Setkání

Setkani

Přihlášení






Zapomenuté heslo
Nemáte účet? Vytvořte jej!

Anketa

VĚRNOST? PODLE MNE JE:
 

PÍCHNI HO, ŘÍZNI HO, AŤ MU TEČE KREV! PDF Tisk E-mail
Úterý, 24 květen 2011

"Seš mrtvej!" Nejsem!" "Prásk! Tak teď už si!" Fascinují mě klučičí hry. Ať se snažíte, jak snažíte vychovat z nich pacifisty, stejně po sobě budou střílet. Podle mě to mají v genech. Jako osvícení rodiče jim totiž pečlivě vybíráme hračky a kulturní program v podstatě již od kolébky.

 

 

 

      Žádné zbraně do rodiny, z televizních pořadů jen ty mírumilovné. Takový Tom a Jerry třeba do naší rodiny nesmějí, protože neshledáváme nic přínosného na pohádce, kde malý zákeřný hlodavec nechává v pravidelných intervalech  vybuchovat slaboduchému kocourovi hlavu. Přesto se i u nich už kolem třetího roku začaly projevovat pravěké atavismy. Pobíhali po bytě se stanovou tyčkou nebo vařečkou a lovili v lepším případě imaginární dinosaury, v horším případě mou maličkost. Pravděpodobně jsem jim podle obrázků připomínala diplodoka.


 


      Tak dostali první (a zatím i poslední) pušku. K takhle militaristickému nákupu jsem se uvolila jen proto, že už mě nebavilo věčně zametat úlomky stanových tyček a hledat kuchyňské náčiní. Dostali základní přednášku o tom, že po lidech se nestřílí. Jediná palba je povolena na zvěř z důvodu hladu nebo ohrožení. Chvilku jim to vydrželo a já naivně věřila, že mám vyhráno. Nejspíš ale byli na vzájemné vraždění ještě příliš malí.

      Ve škole nám kdysi pan psycholog vykládal, jak již výzkumy v mateřských školách ukazují na rozdíly v přístupu k životu u tříletých chlapečků a holčiček. Zatímco přirozeností děvčátek je tvořit a chránit domovy (což se projevuje tak, že holčičky staví kruhová tábořiště, zdobí je a hájí), kluci budují obrovské stavby v podstatě jen proto, aby je mohli požitkářky zbořit. Pokud je omylem sousedova, je to ještě lepší. Vzpomněla jsem si na to v okamžiku, kdy můj dvouletý něžný, sladký a roztomilý synek strávil hodinu dopoledne tím, že postavil věž z kostek, na její vrchol umístil panáčka, zařval "heje mami!" a fláknul do toho násadou od smetáku. Potvrdil tím, mimo jiné to, co tvrdívala moje babička. Totiž že muži potřebují obecenstvo.

 


      Netvrdím, že všechny holčičky jsou ochranitelské víly. Znám pár pěkně krvelačných příslušnic slabšího pohlaví, i když místo destrukce fyzické se zaměřují spíš na tu duševní. Ale bojové hry jsou hlavně doménou klučičí. Teď se nám tu sešlo osm chlapečků mezi pěti a devíti lety. A to je tedy masakr. "Tohle je světelnej meč, tím tě rozsekám na cucky!" "A já tebe taky, už ti stříká krev!" "Kluci, lidi se přece nezabíjej..." snažíme se je my mírumilovné matky tu a tam mírnit. Ale je to marné. Podívají se na nás jako Jediové na nižší bytosti a jdou si dál ustřelovat hlavy a odsekávat končetiny.

      Už jsem si trochu zvykla a obrnila se. Už se necítím dotčeně, když hodinu a půl stavím letadlo z lega ("Maminko prosím prosím, pomož mi s tím!" ) místo toho, abych uvařila oběd, vyluxovala a pověsila vyprané prádlo a za pět minut poté mi bojovník přinese ubohé trosky s nadšeným výrazem v tváři "Voni do sebe vrazili a tenhle šel do vývrtky a pchhhh, džžžž, prásk!!! Ale pilot to přežil mami, katapultoval se a na zemi pak bojovali a navzájem se propíchli!"

      Nechceme mít z kluků maminčiny mazánky. Vědí, že se mohou bránit, ale nesmí útočit jako první. Učíme je, že se mají zastat slabšího a že holky se nebijou. I když tváří v tvář občasným problémům s terorizujícími spolužačkami ze školky tak úplně nevím, jak se k posledně napsanému postavit. Zatím pořád tvrdíme, že holky se nebijou, ale zařvat se na ně může. Myslím, že to všechno docela chápou. Jinak mají svůj svět, v němž se bez skurpulí vraždí, propichují a mrzačí. Vůbec mu nerozumím a pořád se ho tu a tam snažím moderovat. Zcela marně a zbytečně.

 

      Ale lepším se. Myslím, že už brzo bez mrknutí oka utřu imaginární krev, zašiju sečné rány a budu s úsměvem servírovat oběd.

 

Markéta Hrdoušková

 

Komentáře (17)add feed
holka, asi je to všude stejný, : alík Puntík
voni to mají prostě v genech, furt musej bojovat, i když spěj. Moje děti se taky prostříleli dětstvím...no a nakonec jeden šel na náhradní vojenskou službu a druhej ve čtyřicíti dosud nebyl u odvodu. Já na ně celé dětství ječela, aby si hráli na hodné ovečky, nebo hodné kočičky, ale oni né. Když nestříleli, nežili. Takže můžeš doufat, že je to časem zas přejde.
květen 24, 2011 09:57
časem je to přejde... : katka *
přestanou si hrát na vojáky a mlátit se, začnou hrát PC hry a tyhle nálady vybíjet tam... Pak přijde puberta a budou potřebovat zase fyzicky vymlátit z těla stres (či co?) a budou hledat kontaktní sporty (můj syn - 15 - mi dal na výběr - buď box nebo americký fotbal) případně se poperou o holku nebo cokoli jiného... Pak se zase sklidní aby za pár let mohli hrát na vojáčky se syny nebo vnuky... smilies/wink.gif
Prostě jsou to chlapi - malí velcí, staří, mladí... chlapi no
květen 24, 2011 10:35
Vzpomínám si, : Iris
jak ke mně na návštěvu z dálky přicestovala moje kamarádka se třemi dětmi, nějak v tom předškolním věku. Předtím jsme se my dvě bavily opakovaně na různá důležitá mateřská témata - třeba flinty a meče kupované porůznu na jarmarcích apod. Kamarádka velmi nekompromisně odsuzovala nákupy tohoto druhu a vůbec, celou tu klučičí bojovou výchovu.Děti vedla přísně a nekompromisně. No a ta návštěva u nás proběhla tak, že jakmile vlezli do pokoje mých synů a otevřel se jim kontejner s hračkami - no to nastal šustot panečku, to byl frmol. Jak hledali cokoliv, co by střílelo, bouchalo, práskalo, byli úplně v transu.Kluci odhazovali kolem sebe na zem nepotřebná auta a kostky a medvědy a já už nevím co. A jakmile našli zbraň, začali zcela bez instrukcí střílet a píchat - měli jste vidět jejich mimiku a zvukové projevy. smilies/wink.gif Moji kluci na to koukali celkem znuděně.Dřevěné meče, pchá..
Já to tehdy natáčela na video a dodnes se tím bavím. Když si tohle pouštíme, máme pro scénku i název - k nám domů zbraně nesmí (musí to znít trochu afektovaně) smilies/wink.gif
No a musím přiznat, že můj mladší syn přesedlal zatím na ty PC krváky, starší se dal na ženský smilies/wink.gif
květen 24, 2011 12:08
napadá mne ještě : Iris
nedávno u nás bylo ve městě ležení Johanitů u příležitosti nějakého výročí historického rázu.Johanité předváděli nějaké ty bojůvky, sledovala jsem jiné akce, které probíhaly paralelně. Ale šla jsem se podívat na ukázku dobové operace, nebo spíše životzachraňujícího zákroku na zraněném rytíři.Špitální činnost je pro Johanity totiž stěžejní a předvádějí a přednášejí na tohle téma.
Kolem perfektně nalíčeného vojáka, kterému trčel z hrudi šíp a z ruky mu ukapávala "krev" do trávy se seběhly zejména děti. Trochu panovaly obavy, zda to s nimi nezamává, ale kdeže. Děti ochotně přidržovaly bolestí se zmítajícímu vojákovi nohy, na otázku, kdo by se odvážil vytáhnout ten šíp se zvedl les dětských ruček a když po vytáhnutí šípu "krev" stříkala metr vysoko, pro děti to bylo zábavné, zatímco jejich starší doprovod sinal.Křehká holčička se ráda ujala obinadla a zafačovala tu škaredou krvácející ruku. Děti se krve nebojí podle mne díky právě krvavým PC hrám. Což o to, pokud by to vedlo k tomu, že se děti nebudou obávat pomoci zraněným třeba při autonehodě, budiž.Jenom aby to nevedlo ale spíše k hroší kůži v opačném smyslu.
květen 24, 2011 12:28
Iris : Milene
Připomněla jsi mi nedávnou návštěvu jarmarku, kde jsem byla s tchánem a vnukem (6 let). Malého nejvíc zajímaly souboje rytířů. Nemohli jsme ho dostat domů, protože šermíři vždycky oznámily, že za půl hodiny je další ukázka. Ostatní nabídky jarmarku ho vůbec nezajímaly. Nějaké perníčky nebo malování keramiky apod. mu bylo šumák. Jenom mu bylo líto, že nemůže házet nožem a střílet z luku. Bylo to pro větší děti. A taky ho mzelo, že dřevěný meč, nechal doma. smilies/cheesy.gif smilies/cheesy.gif
květen 24, 2011 12:39
jo, když si tzřeba chci u synka půjčit dývýdýčko : alík puntík
tak on se chcechtá a říká:"Jo ty bys chtěla něco veselýho, o tom, jak si hodný kočičky hrajou pěkně s hodnejma ovečkama a končí to dobře - tak to tu nemám!" a pustí mi nějakej krvák....a co se týče ošetřování raněných - tak ten chudák, co bych ho jako měla ošetřit já, by byl odsouzen k smrti. Napřed bych ho pozvracela a pak bych sebou šlehla vedle něj....tohle mám vyzkoušeno ze cvičení CO.
květen 24, 2011 12:44
Milene : Iris
přesně tak to bylo u nás.Kluci se postupně dostrojovali - takže začali s nějakou tou přilbou,nejlépe s chocholem, pak různé štíty a vrcholem bylo brnění do pasu,které se objevilo jeden rok jako novinka. Tenkrát šel mladší kluk po náměstí jako hrnec na zelí, ale připadal si důležitě, jen mu koukala z celé té kompozice očiska. Ach kde jsou ty doby. Teď na sebe ode mne nevezme nic, ve všem by vypadal přece děsně blbě....stýská se mi po mých rytířích smilies/wink.gif
květen 24, 2011 12:47
Kluk není holka : Milan
a proto se neříká klučičí, ale klukovský.
Adjektivum klučičí je vrchol gramatické i fonetické odpornosti.

květen 24, 2011 14:11
Milane : Iris
polepším se smilies/smiley.gif
květen 24, 2011 15:23
Iris mluví Milane o svých dětech, : Eny
o svých vzpomínkách a nebude si hlídat gramatiku. Puntičkáři!
Jsou to nádherné vzpomínky a přestaň umravňovat. Úplně ji s jejíma klučíčíma klukama vidím. Ha!
květen 24, 2011 18:16
Jé Eny, díky : Iris
a ahoj děvče moje, ráda Tě vidím. smilies/smiley.gif
Celé odpoledne si zpívám:"..či a či a čičičí, to jsou kluci kočičí..", nějak se mi to vybavilo a ne a ne se toho zbavit. Milan má samozřejmě pravdu, ale zas tak vrcholně odporné to snad není, zvláště když si tu jen příjemně povídáme a neskládáme státnici z češtiny nebo podobně.

No ano, jsou to hezké vzpomínky. Jak čtu článek Markéty, úplně slyším svoje kluky.Takové to ...pchhhh, džžžž, prásk!!!..kdy se u toho samým rozčilením ještě poprskali. A pravda, světelné meče, no to bývala ukrrrutná zbraň! Ty máš kluka i děvčátko Eny, jak to probíhalo u Vás? Tipovala bych to na Dandu-ochránce. smilies/wink.gif Nebo spíš naopak? smilies/wink.gif




květen 24, 2011 18:59
jo, chlapečci : bb2
U nás do poměrně dlouho vypadalo na malého pacifistu. Hračky - zbraně nedostával, ani po nich netoužil, spíš auta a hlavně stroje, jeřáby, kombajny atd. Pak objevil počítač a hry a už to jelo. Nejdřív pěkně budoval města, statky, rodiny v Sims. To bylo pěkné a dostal plnou verzi od Ježíška. Hlášky jako "Teď, když se lépe známe, můžeme spolu žertovat", používáme doteď. A pak přišla Blood Rayne. Jako dřív mě volal k pc, ať se mrknu, ale místo pěkného městečka mi předvedl obzvlášť vydařený výpad krvelačné slečny v ohozu dominy. Jejím oblíbeným nástrojem byly dlouhé mačety, a tak se v chlapcově počítači párala břicha, lítala střeva a tekly potoky krve. Producenti hry samozřejmě nelenili a na trh vrhli mačety a jiné suvenýry. Pracně našudlené úspory vyletěly komínem, přišel balík a junior zálibně přejížděl dlaní mačety. Kovové, těžké, předražené. Pojmenováním mačety jsem urážela mladého bojovníka, protože to byly čepele, mami! Bloodrayne vampire čepele.
No, za rok je prodal na aukru a zdá se, že Jack Rozparovač z něj nebude:-)
květen 24, 2011 20:27
bb : Iris
smilies/grin.gif

Jak tak píšeš o těch potocích krve - to jednou kluk, snad kvůli mně, využil nabídky výrobce PC hry a navolil si tam místo červené krve nějaké barevné kytičky. Takže když se tam ty postavy řezaly, stříkaly z nich kytičkované gejzíry a tekly potoky barevných kytiček, kytky ukapávaly z mečů (nebo mačet?) Bylo to docela divné, ale ocenila jsem alespoň snahu zjemnit tu hrůzu. smilies/wink.gif

květen 24, 2011 21:09
Ahojík Irisko..... : Eny
nějak tady teď moc nejsem...mám toho hodně na bedrech.
Jo Dandi byl ochránce bezbranné sestřičky ihned jak jsme přijely z porodnice. Fialovou pásku kolem hlavy, kolem zápěstí a kotníků a za páskem meč. Samozřejmě světelný. A prý..." jsem Natálčin ochránce", fakt že když pro ni do školky chodil velký brácha tak si nikdo na naši zlatou holčičku netroufl. Jo to byly časy. Ale i teď je to její bráška i taťka.
O víkendu měla Naty svůj první rozchod a když mamka nebrala mobil aby uchlácholila (makala celý den s křoviňákem a neslyšela mobil), tak volala bráškovi. Čehož si velmi vážím.
květen 25, 2011 21:26
Ty zvuky : Macesska
maj kluci nějak daný, asi podobně jako plivání - živě si pamatuju, jak mě brácha učil "přidávat plyn" a mně to strašně nešlo... plivat jsem se učila sama a taky nic moc.
květen 26, 2011 14:17
Macessko : Iris
myslím, že i pískání jim jdem tak nějak líp, než nám smilies/wink.gif
Nebo Tě to brácha naučil přesně tak, jak pískají páni kluci?
květen 26, 2011 14:49
Na prsty : Macesska
jsem se učila pískat taky sama - tenkrát mi to celkem šlo (zas žádný zázrak), teď už to neumím, musela bych potrénovat. Ovšem teď už jsem v takovém pohodlném věku, že si v případě potřeby spíš pořídím píšťalku.
On ten věkový odstup mezi sourozenci má pár nevýhod - když jsem začala jevit zájem o tyhle věci, už na to byl brácha moc velkej. Stihli jsme jenom to přidávání plynu smilies/smiley.gif
květen 26, 2011 15:06
Napsat nový komentář

Pro komentování je potřeba, abyste byli přihlášeni. Pokud nemáte ještě svůj účet, prosím zaregistrujete se.


busy
 
< Předch.   Další >
[CNW:Counter]