O kudlance se ví, že svého partnera po kopulaci sežere. Když o tom tak uvažuji, myslím, že – v jistých případech – by toto řešení nebylo nezajímavé...
Kontakty
Napište nám |
Poradna Kudlanky |
Právní poradna |
Související články
Přihlášení
Anketa
JAK ŠÍMA KE KOHOUTŮM PŘIŠEL |
Pondělí, 04 duben 2011 | |||||
Strana 1 z 3 Jednoho pracovního dne brzo po ránu mi zvoní mobil. Volá mi náš pan truhlář Buňka. Říkám si - co asi potřebuje? No a on začal tak opatrně, že jsem taková kreativní a že snad jedině já bych mu mohla pomoci. On je starej škudla a tak si tak si v duchu říkám, že jsem fakt zvědavá, o co jde a co mě to bude stát.
Začal opatrně : "Pamatujete si, jak jsme jako děti měly tu houpačku kohouty? Víte, jak to vypadalo?" Aaaach, zasnila jsem se, já měla Šašky a tak moc jsem je milovala ... a on pokračuje "já bych na ně potřeboval sehnat střih, mám malou vnučku a chtěl bych jí je udělat". No - to je nápad!!! Líhne se mi hlavou - vnoučínek Šíma za chvilku bude slavit rok, vždyť on nemá kohouty, čím víc o tom přemýšlím, tím víc se mi to líbí a tím víc docházím k přesvědčení, že Šíma kohouty nutně potřebuje, poněvadž bez nich v zásadě nemůže zdravě vyrůst.
A začala akce. Sakra, kde já bych ty kohouty sehnala???? Volám okamžitě a střelhbitě své kamarádce Dáše, je také taková tvůrčí, bude si vědět rady. Tak jí to celé nadšeně vykládám a slyším zasněně do telefonu, "Jééé, kohouty, ty já jsem tak moc milovala... vůbec nevím, ale zkusím se zeptat ségry, pak ti brnknu".
No a mezitím se mi najednou líhne hlavou, že jsem je teď v poslední době někde viděla, ale zaboha si nemohu vzpomenout kde to bylo. Ale najednou vidím v hlavě, že jsou přišroubovaný na zelený zdi z prken ... hlava mě bolí od přemýšlení... ach božínku už vím, jsou na zdi v Kralupech ... jééé, to mám radost, že jsem si vzpomněla.
Hned běžím koupit velký arch pauzáku, jukám, zda mám v baťůžku foťák a přitom volám svému kolegovi, že až pojede z práce domů, tak se sejdeme v Kralupech u přejezdu, že potřebuju podržet pauzák a vyprávím mu to celé.
Jen se diví a dodává, že budeme jako dva blboňové a co že ho to ještě se mnou lidi zlatý čeká... no nic, říkám si, "chce - nechce, bude"... a už to neřeším, kohouti jsou důležití. V hlavě se mi líhne, jak je budu po večerech malovat a moc se na to těším... i Buňkovi jedny namaluju, když mi dá dobrou cenu, uvidím, jak se škudla pochlapí.
Shodou okolností mi za hodinu volá kamarád truhlář, ať se zastavím večer na pokec a já že nemůžu, že mám něco důležitého a pak mu samozřejmě s obrovským nadšením a zaujetím vyprávím, o co jde. Jééé kohouty, ty já tu někde asi mám, počkej, já se mrknu, budou někde na půdě, jesti je najdu, dám ti je, byly docela zachovalé. Vydrž, za chvíli se ti ozvu.
No to jsou tedy věci... říkám si, to je tak vždycky, když se na něco upnu, tak to pak funguje samo .... a mám velkou radost, že to funguje, dobré věci prostě fungovat musí.
|
< Předch. | Další > |
---|