|
 Jojo, Kryštof se nám vybarvil... Prská, když po něm něco chci - prskne mým směrem a uteče. Když zkouším podobné postupy, jako na ty starší, míjí se to účinkem. Tak třeba začnu s počítáním a řeknu výhružně: jedna... a on už si to do tří sám a kliďánko dopočítá.
Ohání se, kouše, škrábe, kope, pere se, křičí, brble, nadává ... do toho si dupne a vrazí do někoho svoji tatrou. Je živelný, neohrožený a pevně usazený ve svém světě. Ví, že klekanice jsou zlé, ale že jsou i ty hodné a věří, že k němu se dostanou jen hodné. Rád jí a spí. Miluje mašinky na všechny způsoby a přesně ví, jak která mašinka dělá. Užívá si svoji benjamínkovskou pozici se vším všudy. Nejspíš tuší, že ho z jeho zlaté lopatičky jen tak někdo neshodí. Jsou mu totiž tři a rozhodně už není žádné „ořezávátko“. Je to kluk jako buk. Dívám se zpátky a říkám si, jak to všechno rychle letí, jak už mě bude potřebovat míň a míň a jak ho, nejspíš, už příští měsíc povedu za ručičku poprvé do školky. Oči mi vlhnou při té představě. Doufám ale, že mu ještě nějakou dobu vydrží jeho mazlící nálady a taky večerní tulení. Jo, to mi bude chybět... PAULA
|
