O kudlance se ví, že svého partnera po kopulaci sežere. Když o tom tak uvažuji, myslím, že – v jistých případech – by toto řešení nebylo nezajímavé...

Hubnutí s Kudlankou

Hubnuti

Související články

Význam jmen

Význam jmen

Soutěže

Soutěže

Setkání

Setkani

Přihlášení






Zapomenuté heslo
Nemáte účet? Vytvořte jej!

Anketa

VĚRNOST? PODLE MNE JE:
 

JARO, ŽE BYS SE UŽ BLÍŽILO? PDF Tisk E-mail
Pondělí, 28 únor 2011
Přejít na obsah
JARO, ŽE BYS SE UŽ BLÍŽILO?
Strana 2

Minulý týden jsme měli jeden den 21°C, druhý den pak až 24°C. Byla to nádhera, děti zaplnily prolézačky a skluzavky do posledního místa. Moje holčičky, zvláště pak ta starší, byly taky hrozně natěšené, všichni jsme ochutnali jaro a moc nám šmakovalo. Před domem pod ozdobným javorem nám nedávno vykvetly sněženky.

 

 

 

 

     No a sotva jsme se s nimi stačili potěšit, už na ně zase napadl sníh. Washington, DC (kde žijeme) je známý tím, že sněhová nadílka dost často přichází až v únoru, někdy dokonce i na začátku března. Ale bylo to tentokrát jen pár centimetrů, tak jsme to celkem ve zdraví a bez větších potíží s odklizením a dopravními zácpami přežili.

 

     Já jsem pod dojmem z minulého týdne Aidince koupila lopatičku a hrabičky, aby mi mohla pomáhat v zahradě. Byla z nich unešená (jak málo stačí dvouletým dětem ke štěstí) a chtěla je jít hned vyzkoušet, i když už byla venku černočerná tma a docela zima. Tak jsme jí s manželem slíbili, že do rána napadne sníh a ona si bude moct v tom sněhu hrabičkami hrabat a lopatkou nabírat  - a tak se i stalo. Aidinka se nemohla dočkat, kdy už se Norinka konečně probudí z dopoledního spánku a jen co tak učinila, musely jsme se okamžitě chystat.

 

 

 

     Venku, dostatečně zabalené, neb byla docela zima, jsme si zahráli na sněhové zahradnice a „jako“ jsme zahrabávali semínka (alias kousky suchých lístků). Pak jsme jako již tradičně udělaly malého sněhuláčka, který se nám dívá do velkého okna v kuchyni. To zase bude Aida dvojjazyčně naříkat, až sněhulák nataje... A už je to tu: „Chudák, sněhulák!“ „Hejvůn, adam barfí!“ ozývá se pak od kuchyňského okna.

 

Přikládám fotku, posuďte sami, jak se nám tentokrát povedl.

 

     Po náročné stavbě sněhuláka jsme ještě udělaly jedno malé kolečko po okolních ulicích. Ukazovala jsem Aidince stopy zvěře divé i zkrocené. Nejvíc bylo stop psích. Pak králičí (od divokých králíků).

 

     Vysvětlovala jsem, že zaječí nebo králičí stopy se poznají tak, že přední šlapky jsou vedle sebe, kdežto zadní za sebou a pokoušela jsem se to trochu předvést, jak ten králík vlastně běhá.

 

 

     Aida mě pozorně poslouchala a pozorovala, a pak se mě vždycky zeptala: „A kde je ten králíček?“ nebo kočička nebo veverka. Není to super, když si o vás někdo myslí, že jste vševědoucí? Naštěstí se spokojila s odpovědí: „Nevím, Aidi, asi už někam utekl/utekla.“

 



 
< Předch.   Další >
[CNW:Counter]