O kudlance se ví, že svého partnera po kopulaci sežere. Když o tom tak uvažuji, myslím, že – v jistých případech – by toto řešení nebylo nezajímavé...

Hubnutí s Kudlankou

Hubnuti

Význam jmen

Význam jmen

Soutěže

Soutěže

Setkání

Setkani

Přihlášení






Zapomenuté heslo
Nemáte účet? Vytvořte jej!

Anketa

VĚRNOST? PODLE MNE JE:
 

EXEKUTORSKÉ HISTORKY - 3. PDF Tisk E-mail
Středa, 01 prosinec 2010
Přejít na obsah
EXEKUTORSKÉ HISTORKY - 3.
Strana 2
Strana 3
 

 

 

 

 

      Tak jsem s NÍM o tom debatil a získal jsem fakt dojem, že ta smlouva měla být vyhotovena na jiném papíře... Tenhle kvalitní blbě vytírá a řeže do zadku... Žena ho ťeď chce zabít, děti ho mají za vola korunovaného -  a von to tedy vůl je, bohužel, jinak se to napsat nedá. Vrazil do toho nejméně 1,5 mega, takže případný soudní poplatek je tak 60 tisíc, síla tedy; navíc si bude platit znalce, rozpočtáře, advokáta a kdo ví koho ještě a v nejlepším případě tak za pět let dostane pár kaček.

 

     Mezitím ho třeba žena opustí, jestli ne dřív, protože bude všude vykřikovat taková ta divná slova, děti se na vykašlou, protože jim promrhal dědictví a ... No, a až to bude někde někomu vykládat (což asi bude, nebo ho to spolehlivě zabije), tak fakt bude považován za slušného obecního blba.

 

      Aspoň nějaké poučení pro všechny ostatní: Nikdy necpat peníze do něčeho, co nejni vaše. Existujou ovšem výjimky a to u toho děravého druhého pohlaví. Ve většině případů to taky nejni vaše, cpete do toho taky peníze, ale snad z toho máte aspoň potěšení - ostatně měli by mít oba, ne? Jinak jsou to potom taky vyhozené penízky...

 

Franta Bouška

 

 

Komentáře (55)add feed
... : Sandra.
Já bych exekutora dělat nemohla, protože bych si nevydělala ani na slanou vodu. Mně je těhletěch případů vždycky tak líto...
prosinec 01, 2010 09:04
Kupovat nemovitost bez (dobrého) právníka : Macesska
je jak mít sex s africkou prostitutkou bez ochrany.

prosinec 01, 2010 09:09
macessko, obzvlášť když tu nemovitost ani nekoupil :) : bb2
jen uzavřel smlouvu o smlouvě budoucí, což je cár papíru, nic víc, nemovitost by mu nepatřila ani po uzavření kupní smlouvy a zaplacení, ale až po vložení jeho vlastnického práva do katastru nemovitostí.

Investovat 1,5 mil. Kč a dva roky práce do budovy, která mi vůbec, ale ani kouskem, nepatří, je nebetyčná blbost.
prosinec 01, 2010 09:21
ovšem, pokud mi někdo chce věnovat : bb2
dva roky práce a 1,5 melounku do rekonstrukce našeho starého bytu - ráda mu nějakou tu smlouvu o smlouvě o smlouvě o smlouvě podepíšu a budu ho všude chválit smilies/wink.gif
prosinec 01, 2010 09:23
bb2, : Macesska
Investovat 1,5 mil. Kč a dva roky práce do budovy, která mi vůbec, ale ani kouskem, nepatří, je nebetyčná blbost.

Jojo, proto jsem kdysi odmítla návrh extchána, že "nám" byt koupí - ale bude psaný jen na jeho syna.
prosinec 01, 2010 09:37
macessko, : bb2
a vzal to v klidu, nebo jsi byla nevděčnice? Jak se k tomu stavěl jeho syn, tvůj ex?

Tady kolem nás je to běžné, rodiče koupí byt dceři, ne oběma mladým, pro případ, že se rozejdou, tak aby dcera s vnoučaty měla kde bydlet, holt vlastní krev je jim bližší.

Máme zatím ještě taky byt. Původní plán byl prodat a doplnit kasu vyždímanou stavbou, hypotékou atd. Možná na to dojde, zatím se mi do toho nechce a raději bych ho trošku dala do pucu, byli jsme první majitelé, jde jen o kosmetické úpravy, a pronajala. A později by se třeba hodil tomu či onomu nebo tamtomu. Ale pokud by byl darován, tak vždycky jen jim, ne jim a jejich partnerům.

Mám v rodině odstrašující příklad. Vzali se před 27 lety, po svatbě se nastěhovali do patra domu jeho rodičů, přistavěli si koupelnu se záchodem. Rodiče přepsali celý dům na ně oba. Ona si přinesla výbavu a pár desítek tisíc věna od rodičů, a zaplacenou velkou svatbu. On tedy dům, od rodičů také nové auto a nějaké vybavení domácnosti. Tchýně jim hlídala děti, takže ona šla vždy po 6 měsících do práce, tchán vedlejšákem dotoval mladé co to šlo. Večer prarodiče odevzdali rodičům nahoru děti po večeři a s napsanými úkoly. Obstarali taky velkou zahradu a domácí zvířectvo, takže mladí měli bio zeleninu, vejce i maso bez práce a zdarma. Mladá paní se doma mírně nudila a vymetala všechny kouty mimo domov. Pak tchán omarodil, nic vážného, ale už nemohl vydělávat, i ubylo v mladé rodině peněz. Na to zemřela tchýně a mladým přibyla práce a ubylo volného času. Tchán, milující svou ženu, rychle sešel, rezignoval, potřeboval vyprat, uklidit, o víkendu uvařit. Mladá, tehdy už 40letá, ho začala nesnášet, dědka plesnivýho. Navíc jak byli zvyklí na tučné zdroje a ty vyschly, přestali "mladí" zvládat finance. Vztah, který léta držel pohromadě jen pohodlím a příjemným životem bez práce a starostí, se rozpadal. Doma peklo a děti už nemohly utéct dolů k babičce a jít s ní krmit koťata. Rozvedli se. Z jejího rozhodnutí, doma to bylo "nesnesitelné" (musela trochu šetřit a víc doma dělat), "nemohla tam volně dýchat" (když sešla na zahradu nebo dvorek, potkala tchána, místo aby mohla o samotě meditovat).
Odešla si "léčit nitro", "najít sama sebe", "nadechnout se". Děti, které tou dobou byly na SŠ a končily ZŠ, nechala u toho "hajzla, vedle kterýho bych se udusila". Nechala mu i dluhy a všechny ostatní radosti všedního života, včetně vyřizování pohřbu jeho otce.
V jednom se zachovala férově, odešla jen s osobními věcmi s tím, že co do rodiny přinesla, to tam zůstane, protože v domácnosti zůstaly její děti.
Časem ale změnila názor. Asi ty nádechy, výdechy a vyčištěné nitro. Oběhla právníky a vyrukovala s vypořádáním majetku po rozvodu. Bývalý samozřejmě neměl na to vyplatit jí polovinu velkého domu se dvěma bytovými jednotkami, s dvojgaráží a velkou zahradou. Ke všemu v mezičase, moula jeden dobrej, vyměnil okna, opravil střechu, rozvody atd.
Navrhoval, že se oba domu vzdají ve prospěch dětí s věcným břemenem dožití pro ně, pro OBA. Tzn., že každé z dětí by mělo svůj byt v domě, ale v případě potřeby nechají rodiče ve vejminku dožít. Odmítla. Chtěla prachy. Trvala na prodeji s tím, že děti jsou dospělé (kolem 20, student a nezaměstnaný) a musí se postarat samy (asi tak jako ona se starala v jejich věku?). A že půlka bude kolem 2-3 milionů a buď jí to on zaplatí, nebo se dům prodá. Věděla, šikulka, že on děti narozdíl od ní z domova nevyžene kamsi do společného pronájmu, na víc by neměly, a tak se zadlužil, aby ji vyplatil z domu, který postavili jeho prarodiče, zvětšili a vylepšili jeho rodiče a on udržoval.

Závěr - pokud někdy někomu nějakou nemovitost, tak vždy a jedině to bude psané na dítě, ne na jeho partnera. Slíbili jsme si, že v tom budeme tvrdí, drsní a lakomí, ať nás oni či ony okouzlí sebevíc smilies/smiley.gif
prosinec 01, 2010 10:06
No, : Macesska
extchán byl poněkud svéráz, který mi kdysi přednesl přednášku na téma "každá žena je kurva". Já s ním o tom nedebatovala, prostě jsem sdělila exmuži, že takto ne.

No, já teď sleduju partnea, který žil 15 let v domě, co nebyl jeho. Učinil z ruiny obyvatelné místo (viděla jsem fotky "před"), vedlejšáky, víkendy na stavbě etc. Majitelka domu byla ve své špatně placené humanitní práci spokojená, takže nic lépe hodnoceného nehledala. Na vylepšení domu si půjčku či hypotéku odmítala vzít. Nakonec se jí zdálo málo peněz a nesoulad, takže s se výkřikem "bez tebe mi bude líp, všechny prachy utrácíš za sebe!" rozvedla. Dům zůstal samozřejmě jí - partner se o nějaké "zhodnocení" netahal, soustředil se na děti.
Kecy o tom, v jaké hrůze ji nechal celé roky bydlet a nakonec ji tam zanechal, šíří milá ex dosud. Bez něj jí je líp do té míry, že už měla na domě jednu chvíli exekuci a teď má půlku prodanou... A drahý řeší hypotéku jak kráva. Jejíž hodnotu možná za těch 15 let vrazil do cizího baráku, kde mu nikdy nepatřila ani klika od dveří.
Takže než dělat soumara na cizím, doporučuji bydlet radši ve společném kanále, když na nic lepšího nemám, případně nechat partnera bydlet u rodičů a chodit ho jen navštěvovat.

Buďte drsní a lakomí, je to tak správně, jen počítejte s tím, že takoví můžou být i partneři vašich dětí. A každý budete mít svou pravdu.
prosinec 01, 2010 10:27
Ano, Macessko, každý může mít svou pravdu. : Míša 2
Situace tvého partnera je vlastně docela podobná situaci mého muže. I on bydlí v domě, který je můj, do jeho opravy a údržby vrazil své stavební spoření, svůj výdělek, svou práci, za což ho obdivuju. Splácíme úvěr ze stavebního spoření, který je sice psaný na mě, ale platí se ze společného účtu, přičemž manžel má skoro dvakrát větší plat než já. Jenže momentálně pro mě začíná být neúnosné s ním žít. Ne že bych měla roupy a s nedostatkem peněz se potýkáme prakticky celou dobu, to pro mě není důvod k rozvodu. Prostě klasika, je v tom ženská.
A teď, babo raď. Nejsem mrcha, ráda bych se s ním vyrovnala, jenže jak? Dům můžu těžko prodat, když jím ručím bance, navíc v něm bydlí moji rodiče. Že bych měla nějaké úspory bokem, to ani náhodou. Takže rodiče mě sice zabezpečili, ale situace pro mě stejně není řešitelná.
prosinec 01, 2010 11:34
U nás to tak funguje taky. : Los evropský.
Co je moje, to je moje, a až umřu, tak si s tím dělejte co chcete. A každý si dělá jen na svém, aby pak nedocházelo k situacím, že někdo "nechal ruce" na baráku, z kterého ho pak vyhodili... Nevím, co je na tom špatného, protože darovat za života něco někomu, s kým mám MOMENTÁLNĚ dobrý vztah je krátkozraké. Masaryk říkal: Na každý svůj čin nahlížejte pod zorným úhlem věčnosti. V případě darování nemovitostí, nebo výše zmíněných smluv o smlouvách budoucích to platí rozhodně. Jinak manžel je soudní vykonavatel, takže exekutorské historky jsou na denním pořádku. Dlužníci volají někdy i v neděli k obědu. Nevěřili byste třeba, kolik je lidí, co kdysi "zapomněli" zaplatit pokutu za jízdu na černo a teď z toho vylezla "najednou" exekuce. Asi jsem divná, ale kdybych se teda náhodou odhodlala k jízdě bez jízdenky a byla chycena, tak by to pro mě byla taková hanba, že by mě fackovala ještě hodně dlouho potom, co bych to tam, hluboce se kajíc, došla zaplatit. Ale každej jsme holt jinej.
prosinec 01, 2010 12:04
Macessko, jasně, to je jiná situace, ruina pořízená společně, : bb2
kterou pak společně dávají dohromady.
U nás jde o zánovní byt, který je ve velmi slušném stavu i teď, s prodejní cenou kolem 800 tisíc. Kdybych se do něj měla stěhovat teď já, tak jen vymaluju a bydlím, pokud bych měla na zkrášení, tak koupím novou linku, vanu, kachličky a dveře.
A dům je zcela nový a velký a my bychom opravdu neradi viděli jednou dceru s dětmi v situaci tvého partnera - aby si musela kvůli porozvodovému vyrovnání vzít hypotéku na dům, který jsme my draze zaplatili a muž se na něm dost nadřel. Takže proto bychom ten dům přepsali na ni, ne na ně.

prosinec 01, 2010 12:18
Lose, s exekucemi kvůli nezaplacené pokutě : bb2
se potkávám taky dost často, u výplat zaměstnanců.
Pokaždé mi vyráží dech, že je někdo schopen OPAKOVANĚ splácet 17-18 tisíc proto, že nezaplatil 600 pokutu, nebo 1650 doplatek za plyn apod.
prosinec 01, 2010 12:23
Tak tahle historka je poučná, : Krakonoš
kéž si ji přečte co nejvíc naivků. Tentokrát v ní nevystupuje exekutor jako krystalicky čistý zlo, jen ubohej ON jako krystalicky čistej blbec. smilies/wink.gif Sice mi ho je lidsky líto, ale rvát prachy a práci do cizího majetku, kerej možná jednou bude můj (nevymahatelně), to je čin hodnej óbridiota; ještě bych pochopil, že takhle zblbnul pod vlivem splašenejch hormónů vzedmutejch vosudovou láskou k dvacetiletý milence 90-60-90. smilies/grin.gif A pak že milující manželé neexistujou, tenhle miloval tak důkladně, až si uříz jedinou větvičku, na který seděl.
prosinec 01, 2010 12:31
Macessko, se společným kanálem souhlas, : bb2
pokud budou chtít být tak nezávislí, že si pořídí vlastní, skromnější bydlení, není problém a když to půjde, rádi pomůžeme bez rozdílu komu co a s tím, že to nikdy nebudeme chtít zpátky, ani když se rozejdou a ten jejich společný byt/domek zůstane tomu druhému. Když si to tak udělají, tak to takový budou mít. Ale doma budou mít naši kdykoli zázemí, schovku pro jakékoli životní průsery, bydlení na libovolně dlouhou dobu a až zhynem, tak to prodají a budou mít na třetí zuby, kolenní klouby a vnoučatům na studia smilies/smiley.gif
prosinec 01, 2010 12:38
... : Sandra.
Mně tedy přijde přirozený, že rodiče za své peníze koupí bydlení jenom pro své dítě. V dnešní době 50% rozvodovosti by byli blázni, kdyby to udělali jinak. My máme s manželem zúžené SJM, takže jsme to dost řešili a uzavřeli jsme si to tak, že co kdo dostal od rodičů, je jeho, částka, kterou bychom si případně museli půjčit se dělí na půl...takže vlastníme nemovitosti v poměrech jako je 1/5 a 4/5 apod. Pokud jednou našetříme něco dětem, dáme si také sakra pozor, aby to v případě jejich partnerského omylu neskončilo v cizích rukách.
Také máme v rodině situaci podobnou té, o které píše bb...jenže tam se ten majetek na "mladé" přepisoval před 20 lety a ta siuace byla asi dost jiná.
prosinec 01, 2010 12:46
bb2, : Macesska
tak ona je otázka, v jakém bude byt stavu za 15 - 20 let, když na něj "mladej" odmítne šáhnout.
Protože takhle odmítla přepsání domu na sebe moje máma - se slovy "Až budu potřebovat něco opravit, vylepšit, zainvestovat, tak mi muž řekne 'moje to není, zařiď si to sama' a bude mít pravdu. tak to ne."
Souhlasila bys s tím, aby se tvoje dítě přestěhovalo do (pěkného) bytu, kde mu nebude patřit fakt nic a ten blíže neurčenou dobu udržovalo a zvelebovalo, z poloviny za svoje prachy? S tím rizikem, že ho časem partner vykopne s holým pozadím? Když za tu domu mohlo mít dejme tomu splaceno kus vlastního či společného?
Já tvůj postoj chápu - jen na místě zetě či snachy bych tě s ním poslala do háje a odmítla bych se nastěhovat.
prosinec 01, 2010 12:47
Macessko, : bb2
když ten byt neprodáme, ale dáme synovi a on na něj nesáhne - jeho věc. Pokud si ho nechá a přistěhuje si někoho a tomu nebude vadit, že bydlí ne ve svém, ale partnerovo - jejich věc. Pokud jí (nebo jemu) to bude vadit a uspořádají si to tak, jak jim to bude vyhovovat - jejich věc. Pokud jim vztah krachne a náš mladej pak bude litovat, že si byt nenechal, neb musí vyplácet - jeho věc, život se holt občas otočí a my mu pomůžeme s důsledky jeho rozhodnutí, protože budeme vědět, že to dělal z lásky, víry, takže proč mu nepomoct, když budeme chtít a moct. Pokud vztah krachne a on bude muset jít z bytu pryč, v domě bude mít rezervovaný svůj dětský pokoj s koupelnou a záchodem a budem tam jak mu libo dlouho a my mu řekneme akorát nic si z toho nedělej, život už je takovej, jednou tak podruhý onak, hlavně život a zdraví, na prachy se vykašli, byt budeš mít jinej.
Zkrátka to všechno budou jeho/její rozhodnutí, následky si ponesou oni a my jim nanejvýš můžeme s tím pomoct.
Ale my sami, pokud budeme dávat draze zaplacený vydřený bydlení, tak našim dětem, ne jejich partnerům.

Jinak s tím odmítnutím nastěhování - může být a budeme to respektovat. Ale moc s tím nepočítám, pokud si naši potomci nevezmou někoho, kdo bude mít svůj vlastní byt nebo domek a když byt, tak ne v 8patrové králíkráně na sídlišti. Spíš budou vybírat mezi "můžeme bydlet v domě našich, mám tam k dispozici celé patro se sociálkou nebo si můžeme pronajmout na sídlišti 1plus1 za 7 tisící měsíčně, protože hypotéku ještě pár let nedostaneme". Třeba si to zkusí, aby byli úplně sami a zalíbí se jim to, třeba ne. To se uvidí a mně je to celkem fuk, hlavně že bude šťastná, doma bude mít v každém případě zázemí kdykoli bude/budou chtít.
Většinou se takové situace neřeší naráz, prostě to vyplyne jak jde život - nejdřív spolu mladí chodí a jsou chvíli tam, chvíli jinde (Dceřin současný přítel má u rodičů v paneláku dětský pokoj, takže 99% času přebývají tu.). Pak se chtějí vzít, ale kde bydlet, nadhodí to doma a jedni z rodičů řeknou Tak proč ne tady, nahoře je místa dost...nebo No u nás je to dost nahusto, to víš dva jedna a je tu ještě tvoje mladší ségra...A je vyřešeno.

My bydlíme na vsi a takový způsob bydlení a sdílení nemovitostí je celkem běžný, do domu se při uzavření manželství vždycky někdo musí přistěhovat, ten nebo ta, a v drtivé většině je i po letech dům jen toho druhého, většinou se to změní až při úmrtí jeho rodičů. V rámci dědického řízení se pak dům přepíše na oba. Ale znám i lidi, kde je dům pořád psaný na muže, který se v domě "narodil" a jeho ženě "nepatří", i když jim už táhne na 60. Jsou v klidu, dům dostanou jednou děti, ona to ví, s mužem jim to klape a doma navzdory vlastnickým vztahům velí třeba ona smilies/smiley.gif

Myslím, že rozhodující jsou vždy vztahy. Nám nejde o to držet si majetek, ale ochránit sebe a děti před následky životních karambolů co to půjde. A vidím kolem sebe, i z toho, co dělám, že prachy se vždycky nějak vyřeší a leccos se vyřeší, když mají lidi kam se uchýlit, vrátit, kde na ně někdo čeká a je tam teplo.
prosinec 01, 2010 13:14
... : Sandra.
JO, bb, ta poslední věta by se měla tesat!
A ještě jsem chtěla napsat, že to, že člověk investuje do bydlení, které patří manželovi neznamená, že v případě rozvodu o své peníze přijde. Bylo to tak i v dávném pravěku, moje babička se v roce 50 přivdala do domku manželových rodičů, společnými silami přistavěli další patro a celkově z té chatrče vytvořili obyvatelný domek...který stále patřil celý tchánovcům. Když se pak děda s babi po 14 letech rozváděli, musel děda babičce z toho zhodnoceného domu vyplatit takovou částku, že si za to babička mohla koupit ve městě byt. A určitě to nebylo proto, že by jí dal děda o korunu víc, než musel, nebo tím, že by babička měla od všeho schované účty- tenkrát byl v prostředí, kde vyrůstala rozvod sprosté slovo, takže ji nemohlo napadnout ani ve snu, že takhle skončí...
prosinec 01, 2010 14:31
bb : erika
myslím, že maceška zkoušela říct to, že tvůj přístup je legitimní, ale vlastně tak "zužujete" okruh potenciálních stálých partnerů svých dětí na ty, kterým nevadí, že se přistěhujou do cizího, co navždy cizím zůstane. A že třeba ona by to nebyla ochotná udělat. A to o patnáctiletým nešáhnutí nebylo o tvém mladém, ale o tom, že třebas v tom původním bytě, kam by se nastěhovala dcera, by zeťák z tohoto důvodu radši nehnul prstem, čili jak by ten byt asi pak vypadal.
Konec tlumočnické vložky smilies/grin.gif
Disclaimer pro macešku: pokuď naše firma desinterpretovala vaše sdělení, omlouváme se, ale zbavujeme odpovědnosti za veškeré následky smilies/grin.gif
prosinec 01, 2010 16:05
eriko, : Macesska
vaší firmě se desinterpretovat nijak zvlášť nepodařilo a následky si přičtěte sami smilies/cheesy.gif
Jo, "mladým" jsem mínila zetě. Syn by byl "malej" (bez ohledu na dosažené rozměry).

Sandro, moje nevlastní babička v dávnověku 30. let po nějakých 10 či více letech manželství a dřiny na hospodářství odtáhla s holým pozadím zpět k rodičům a ještě musela nechat u otce dceru. Ani na kamarádku, přivdanou do baráku ve žhavé současnosti, není pohlíženo nějak rovnoprávně, a "když se ti to nelíbí, můžeš jít" už taky slyšela.
Ale už nebudu rozvíjet hluboký off topic smilies/smiley.gif
prosinec 01, 2010 16:32
Míšo 2 : erika
v tvý situaci by si snad starosti měl dělat spíš tvůj muž, ne? Když si začínal s bokovkou, muselo ho napadnout, že může být vyhozen na mráz s kufříkem. Vždyť jsi v skvělé vyjednávací pozici a můžeš si diktovat podmínky dalšího soužití. V neřešitelné situaci bys snad mohla být, kdybyste žili v jeho baráku.
prosinec 01, 2010 18:45
Zajímavá debata: : Krakonoš
...kterým nevadí, že se přistěhujou do cizího, co navždy cizím zůstane


No tak když někomu tááák moc vadí stěhovat se do cizího, nechť se teda urychleně postará vo to, aby to bylo řešení jen dočasný a aby další stěhování již bylo do vlastního - mýho, našeho, žejo. A na druhou stranu, pokud bych já bydlel v nemovitosti, kde by mi nepatřil "řebik", tak bych do ní rozhodně neinvestoval nějaký zásadní částky. Investoval bych třeba svůj čas a um, páč to je vůči partnerovi hezký a ušlechtilý gesto. Ale co se tejče velkejch finančních investic, trval bych na - podle mě naprosto spravedlivým - principu kdo vlastní, ten investuje. A nebo se na mě napíše podíl ve výši mnou provedenýho a zaplacenýho zhodnocení. Jasný jak facka, čistý, průhledný, spravedlivý. Tak vo co go?
prosinec 01, 2010 19:32
eriko, : bb2
díky za dovysvětlení :-) pochopila jsem správně jen tu první část (legitimita naší nabídky i jejího odmítnutí), mladým co 15 let nesáhne na byt jsem myslela našeho, ale ono je to vlastně na stejný komentář i tak.
Myslím, že to všechno souvisí právě s kvalitou vztahů mezi lidmi, s jejich zkušenostmi z minulých vztahů a také s jejich vztahem k majetku.

A mladej, co 15 let nesáhne na byt, co mu nebude patřit - jak jsem psala, platí totéž - jeho věc:-) my bydleli v nájemním - obecním bytě a taky jsme si ho za vlastní zvelebili, abychom měli pěkné bydlení. Družstevní byt byl zcela nový, takže zvelebit nepotřeboval, ale taky jsme si ho udržovali, za investici se to považovat nedalo, protože hodnotu bytu to jistě nezvýšilo, ale prostředky to stálo.
Spousta lidí stráví život v nájemním bydlení a pokud zastávají názor, že do cizího se jim nevyplatí vrážet prachy, pak je to též legitimní :-) ale pro mne nepochopitelné, kazit si život nehezkým bydlením. Něco jiného je dávat peníze do něčeho jiného, co má pro dotyčného význam, hodnotu, a kvalita bydlení je pro něj až na posledním místě.

A z druhé strany, pokud do vylepšení nájemního bydlení peníze vloží a pak se 50% z nich rozvede, tak stejně byt musí opustit a většina prostředků, práce a času, které do toho vložil, zůstane tam.
prosinec 01, 2010 20:11
... : bb2
a ještě, jak jsem psala nahoře Macessce, pokud bychom dávali bydlení, nebyla by to taková ruina, aby se tam nedalo 15-20 let žít bez investic, jen s běžnou údržbou. Během té doby se obvykle vztahy natolik vyjasní, vnoučata dorostou ;-), že lze pak přistoupit k jinému uspořádání.
No a když by někomu vadila i ta běžná údržba jako natřít si zábradlí u balkonu, vyměnit si prasklou dlaždičku nebo prošoupané marmoleum, tak to není normální partner a platí Krakonošova rada - hurá do jen a jen vlastního hypotečního smilies/smiley.gif
prosinec 01, 2010 20:16
jj, nejsme vepři, jen to tak rozebírame, Krakonoši :) : erika
jsem si teď vzpomněla, že když se před cca deseti lety ženil můj kamarád, bydlící v patře u rodičů, tak se v rámci rodiny domluvili, že si to tam za vlastní prostředky přebudují, zhodnotí, zainvestují ("mladí"), ale takto vzniklej byt rodiče přepíšou na oba, ne pouze na syna, právě z důvodu, aby se tam jeho žena necítila jak na návštěvě. Ovšem kdyby došlo k rozvodu, tak stejně to bude ona, kdo by musel vyklidit prostor, akorát by ji museli vyplatit, což je tedy fajn věc, když najednou nemáš kde bydlet.
prosinec 01, 2010 21:11
vo nic negou :) : Macesska
však já se tenkrát podle Krakonošího doporučení zařídila a byla spokojená. Asi nejsem normální partner, co se dá dělat. Zjevně je to rodové smilies/smiley.gif
Možná mi vadí představa, že budu dávat či vyžadovat "všechno v dobrém i v zlém" (ať už směrem k bydlení, péči o rodinu či jinam) a nebudem rovnoprávní partneři, ale "domácí a nájemník". (Ano, i to, že "nájemník" neplatil během manželství za bydlení nájem, se může po rozvodu ukázat jako téma. Tak toho bych se dožila opravdu nerada a lidi blbnou nepředvídatelně.) Ale to je jen takové psychologické zdůvodnění mé hamižnosti smilies/smiley.gif
Jak se to říká - co je tvoje, to je moje, a co je moje, do toho ti nic není...
prosinec 01, 2010 22:37
... : bb2
Macessko, myslím, že jsi úplně normální:-) nenormální partner je ten, co si nepořídí vlastní, ale z trucu, že nedostal, nenatře ani to zábradlí smilies/smiley.gif
prosinec 01, 2010 23:28
Eriko, : Míša 2
já vím, že z právního hlediska je to jasná věc, jenže pro mě je to opravdu neřešitelné. On je jinak fakt hodný, opravdu se o nás i o ten barák, který mu nepatří, stará jak může nejlíp. Pro mě to, že má ženskou je sice důvod k tomu, abych ho odepsala jako manžela, ale ne jako člověka. Vím, že nemá kam jít, ta jeho je vdaná. Jo, mohla bych si diktovat podmínky, možná by i slíbil, že je splní, ale myslím, že bych mu stejně nevěřila. Jednou už jsem to zažila a znovu, děkuju, nechci. Pravda je, že tentokrát mě to nesebralo zdaleka tolik, jako poprvé. Spíše teď zvažuju všechny možné varianty, jak co nejméně ublížit sobě, dětem i jemu.
prosinec 02, 2010 10:38
nojo, může to vlastně vypadat jako že jsme vepři, že :) : bb2
avšak nejsme:-) měla jsem možnost mít téměř zdarma bydlení u rodičů, nabízeli nám po svatbě přístavbu patra v jejich rekonstruovaném domku. Měla bych to za půl peněz, bez nájmu, hlídání dětí u nosu, různé zdroje zeleniny, ovoce, masa přímo u nosu. Zkrátka samá pozitiva a sociální jistoty smilies/smiley.gif odmítla jsem. Manžel plesal. Odmítla jsem kvůli mamce, z důvodů, pro které jsem hned po maturitě šla do podnájmu do jiného města. Mámě jsem to tak samozřejmě neřekla, ona se nezmění, jen by byly konflikty a na stará kolena by jí to pak přivodilo lítost a smutek. Vymluvila jsem se na to, že z jejich obce bych dojížděla daleko do práce i školy, není tam MŠ (je o 3 km vedle a autem je to rychlejší než leckde ve městě), atd. atd. No skousli to, i když je to mrzelo a já jsem dodneška ráda, že do diskuze o skutečných důvodech jsem se nepouštěla. Manžel byl rád a já nelitovala nikdy ani na okamžik, i když někdy to bylo hodně, hodně tvrdé, napůl dítě mít dítě a finance leckdy chyběly hodně moc, hrdost mi nedovolila si stěžovat smilies/smiley.gif
Jo, za hrdost, nezávislost a svobodu se vždycky něčím zaplatí.

No a proto bych chtěla, aby děti měly jiné důvody proto, že nebudou s námi bydlet smilies/smiley.gif
prosinec 02, 2010 10:41
Míšo2, : bb2
a co k tomu přistoupit tak, že okolnosti se změnily. Dokud v tom nebyla jiná žena, tak jeho práce, jeho podíl na splácení úvěru, byly příspěvkem do jeho rodiny. Není důvod, abys to, co vkládal v minulosti, vyrovnávala, ty jsi přece do rodiny přispěla taky svým příjmem, prací, péčí o děti, o domácnost.
Každý jste přispěl v rámci svých možností. Udělej za tím tlustou čáru a řeš to, co nastane teď. Pokud se přece jen odstěhuje, ok, bude přispívat na své děti výživným a odnese si osobní věci a čtvrtinu toho, co jste pořídili společně (3/4 počítej na sebe a děti, kdyby děti, čistě teoreticky, šly s otcem, poměr by se otočil).
Pokud zůstane, protože nemá kam jít a ty jsi ochotna ho tam nechat, tak snad mu vyčlenit jeden pokoj...? Děti se sestěhují do jednoho, nebo ty z ložnice do obýváku, a on bude mít svůj pokoj, který bude uklízet, platit část energií atd., a pokud budeš prát a vařit i pro něj, bude se dál podílet na nákladech domácnosti.
prosinec 02, 2010 10:50
... : bb2
a ještě existuje jedno elegantní řešení, které se běžně pěstuje u rozumných lidí, a ty k celé věci přistupuješ velice rozumně a lidsky - nabídnout odcházejícímu partnerovi, že 3/4 domu okamžitě přepíšeš na děti. Tím by měl jistotu, že co do domu vložil, zůstane jeho dětem.
prosinec 02, 2010 11:19
bb a krakonoši, i ostatní, : Petronila
schválně - jak byste řešili následující situaci:

Kluk se přižení na barák, který patří rodičům jeho nevěsty.

Dům je starý a potřebuje radikální přestavbu.

Peníze na to ale nejsou. Jediné možné řešení je vzít si hypotéku a dům opravit.

Rodiče nevěsty už jsou v důchodu, nevěsta má malé děti a je na mateřské, tudíž nevydělává.

Jediný, kdo si hypotéku "na sebe" může vzít, je ten kluk, kterému v domě nepatří ani hřebík.

Jak byste to řešili na jeho místě?



prosinec 02, 2010 11:29
Týbrďo, tak na děti : Krakonoš
bych barák nikdy nepřepsal. I když se každej snaží, aby se mu děcka povedly, jistotu nemáme nikdo. A představa, jak plnoletej rozjívenej synek, kerej jede třeba v automatech, svůj podíl použije jako ručení na ňákou supersqělou rychlou půjčku, nebo jak mu jeho podíl exekutor zabaví.... brrrrr.
prosinec 02, 2010 11:33
... : bb2
Petronilo - jedině jako vlastník, hypotéku na ruinu jedině jako vlastník a rodiče nevěsty by měli mít tolik rozumu, aby děkovali štěstí, že někdo chce splácet a makat na domě a zůstane to v rodině. Věcné břemeno dožití pro rodiče nevěsty, samo.

Krakonoši - proto bych si ponechala tu čtvrtinu, resp. 1/3 a a jednu třetinu v dražbě nikdo nekoupí (protože druhá třetina druhému dítě a z obou snad gambleři nebudou).

No a když by ses i přesto bál, tak holt bys vyplatil tu bývalou, no. Však já jen předkládám možnosti smilies/smiley.gif
prosinec 02, 2010 11:38
... : bb2
...druhá třetina druhému dítěTI
prosinec 02, 2010 11:39
... : bb2
Petronilo - nevím, jestli to bylo jasné z toho, co jsem psala předtím, ale nejsem proto, aby se někdo zadlužil a urval prací na něčem, co mu nepatří a když se znelíbí majitelům, tak ti to opravené, zvelebené přepíšou na druhého syna, co je zrovinka v Austrálii, a tak nemůže opravit střechu, vyměnit okapy atd.
Za standardní považuji běžnou údržbu, natřít plot, nové lino, zkrátka to, co by si člověk sám dělal v nájemním bydlení, aby bydlel pěkně. To se tedy týká zánovních domů.
Za standardní považuji i něco navíc, pokud ten bydlící nemajitel nemusí platit nájem. Domy po 20 letech potřebují víc práce, tak pokud tam 15 let bydlí jen za to, co si spotřebuje v elektrice, tak proč by nepřidal ruku k práci a trochu peněz na materiál.
Ale ne vzít si např. milion půjčku, zrekonstruovat a nemít to.
prosinec 02, 2010 11:43
Bb, : Míša 2
ano, zrovna tu variantu s vyčleněním pokoje mám na mysli, asi to bude to jediné v současné době možné řešení. Děti jsou už v podstatě dospělé, dcera už tuší, syn asi ne, pokud ano, tak to nedává najevo. Jejich soukromí jim narušovat nebudu, takže spíše ten obývák.
S tím přepisem na děti, to mě nenapadlo, do budoucna by to řešení určitě bylo. Zatím to není akutní, protože manžel odejít nechce, prý nás má rád smilies/cheesy.gif No, nejhorší je, že mu to i věřím, holt už to ale není ta pravá velká láááska. smilies/sad.gif
prosinec 02, 2010 11:46
Míšo2, mám pocit, že něco takového se tu už probíralo kdysi dávno, : bb2
databázistka Mura zmizela, ta by to asi dohledala a tam bys možná, v diskuzi pod článkem, našla nějaké rady nebo vlastní zkušenosti ostatních.
prosinec 02, 2010 11:54
Krakonoši, : Petronila
já za normálních okolností taky ne, ale jak bys to řešil v situaci těch rodičů z mého příkladu?
(Pak vám řeknu, jak to udělali doopravdy).
prosinec 02, 2010 11:57
Míšo2 a tak také lze přehodit v mozku výhybku : Eva
a prostě uvěřit, že láska má prostě mnoho variant podob. Což je, ostatně, i pravdasmilies/wink.gif Tedy, pokud mne to nějak neužírá a netrápí moc.
prosinec 02, 2010 11:59
No, Petronilo, bych se do žádného : Eva
baráku ke svým či pertnerovým rodičům nikdy nestěhovala. Si myslím stále, že pro mladé je nejlepší začít zcela sami.
prosinec 02, 2010 12:03
Evo, : Míša 2
ano, máš pravdu, a já mu to opravdu věřím. Nedávno se tu probíralo téma různých podob lásky. Nevím, nevím, taky ho mám ráda, ale zkousnutelné to pro mě není. Že by nadměrná potřeba vlastnit? Uražená ješitnost? Fakt nevím.
prosinec 02, 2010 12:15
... : bb2
Míšo2, ani jedno ani druhé, podle mě úplně přirozený pocity ze zklamání milovaného partnera.
prosinec 02, 2010 12:23
Evo : mia I
s tím naprosto souhlasím. Když jsme se brali měli jsme možnost být u našich v patře /dvougenerační vilka/ nebo u manželových rodičů /je jedináček/ si přistavit patro na chalupě. Šli jsme raději do malého podnikového bytu a pak si postavili vlastní jednogenerační domek. Ani od dětí nečekám, že by některý z nich byl u nás. Mladí mají být sami.
prosinec 02, 2010 12:24
Mio, : bb2
souhlas, ostatně viz můj osobní příběh o kousek výš. Ale současně chci, aby děti věděly a měly jasný pocit, že když budou chtít, tak můžou zůstat nebo se kdykoli vrátit a nikomu to nepřinese žádné omezení.
Je to jiné samozřejmě v domě, kde je víc místností a jiné v bytě tři plus jedna, kde se třeba z bývalého dětského pokoje stane pracovna.
prosinec 02, 2010 12:26
... : bb2
a mě, přiznám se, těší, že dcera chce být s námi, že s tím nemá problém. Neptala jsem se jí na to, nekladu otázky, které by je mohly přivést do rozpaků nad tím, jak odpovědět a neublížit, neurazit. Ale sama s tím přišla.
prosinec 02, 2010 12:27
bb : mia I
to platí i u nás, když nejstarší dcera odcházela za prací do krajského města bylo jí 19 pryč. Ale věděla od nás, že domov má zde a může se kdykoliv vrátit. Byla to pro ni dobrá škola života, bydlela po podnájmech často různé úrovně, ale vážila si každého vajíčka, každé maličkosti, kterou si mohla z domova o víkendu odvézt, protože jí po zaplacení nákladů mnoho nezbývalo. Ve městě zůstala , ale vrací se s přítelem a malou ráda. Když se sjedem všichni na víkend je to fajn.
prosinec 02, 2010 12:39
Nee, Míšo2, vůbec jsem to nemyslela tak, : Eva
že bys byla nějak divná (majetnická,ješitná), když to pro tebe třeba není možnost! Jen, že ta možnost existuje a je úplně legální a kupodivu dost lidem funguje a mnozí u toho ani nikterak netrpí. Někdy to jde a někdy nejde, jen někdy máme možná??? u dlouhodobých, životních vztahů, ty představy trochu idealizované, maximalistické???
Ale sama bych ve stejné situaci zklamání cítila určitě rovněž.
prosinec 02, 2010 13:04
bb2, : Macesska
jednu třetinu v dražbě nikdo nekoupí

jen to tak projíždím a tohle mě zaujalo. Měla jsem totiž dojem, že třeba v případě exekuce se při bezpodílovém (ideálním) spoluvlastnictví se prodá celý barák, uspokojí se pohledávka a bývalí spolumajitelé dostanou zbytek. Dokonce mám pocit, že jsem to někde četla na Kudle.
Není mezi přítomnými exekuční odborník smilies/shocked.gif)? (Třeba autor článku?)
prosinec 02, 2010 14:48
Macessko, : bb2
u bezpodílového spoluvlastnictví by to tak nejspíš bylo, protože k tomu, aby takovou nemovitostí bylo ručeno, by museli dát souhlas všichni vlastníci, jinak nelze ručit.

Pochopila jsem to tak, že dům Míši2 je výlučně v jejím vlastnictví a že tedy je v její moci napsat podíly na děti (aby manžel viděl, že jeho vložená práce atd. nepřijdou vniveč, resp. do rukou někoho cizího v budoucnu). Pak tam budou 3 podíloví vlastníci.
prosinec 02, 2010 15:38
Bb, : Míša 2
pochopilas správně. Jen ještě rodiče tam mají zřízeno věcné břemeno.
Ale lidi, pevně doufám, že u nás k nějaké exekuci v budoucnu nedojde smilies/wink.gif Synovi bude za pár dní dvacet, dceři je sedmnáct a ani jeden nejeví sklony ke gamblerství a jiným podobným nekalostem. Průběžně je jim vtloukáváno do hlavy, že koupit si mohou jen to, na co mají, tak věřím, že se v budoucnosti žádných podobných překvapení jako je exekuce nedočkám. Jinak musím říct, že v poslední době u nás na vesnici takhle kvůli dětem přišli o dům krátce po sobě dva sousedi.
A kde je Petronila? Zajímalo by mě, jak to ten mladík vyřešil.
prosinec 02, 2010 15:55
Míšo, pardon, : Macesska
jak jsem to prolítla, tak jsem si bb2 odpověď spojila s Krakonošovou poznámkou, že by nerad, aby dítě nemovitost prošustrovalo... a to, že se řeší dobrovolný prodej či ručení mě nenapadlo.
prosinec 02, 2010 16:28
Macessko, : Míša 2
to je v pohodě. Já to stejně beru jen jako jedno z možných řešení do budoucna, zatím to není akutní.
Tak, a teď místo řešení rodinných krizí jdu ignorantsky chystat Vánoce smilies/cheesy.gif. Dneska peču perníčky.
prosinec 02, 2010 16:48
už jsem zpět, musela jsem : Míšo,
pro děti a na sáňky smilies/smiley.gif

Ten mladík to vyřešil podle mě jediným možným způsobem. Řekl svým tchánovcům, že si tu hypotéku vezme a domek s pomocí své ženy opraví, ale že má podmínku, aby část toho domku přepsali na něj a jeho ženu.

Nevím, v jakém poměru, zda si část nechali rodiče či zda tam mají věcné břemeno, ale ten kluk by do toho jinak nešel a já se mu nedivím. Není v žádném balíku a už tak se museli zadlužit až po uši.

Navíc ta nevěsta má ještě sestru a i když je to holka rozumná, teoreticky by se nedala vyloučit situace, že až rodiče jednou nebudou, museli by tu sestru, kdyby se šprajcla, vyplatit z baráku - a to už by bylo úplně likvidační. Jak ale říkám, ta sestra je rozumná a s tímto uspořádáním souhlasila, mimo jiné proto,že ona je duše nepraktická a na domě by nebyla schopná ani ochotná dělat nic.

Jasně, že to mezi mladými a starými občas zaskřípe, ale v zásadě to funguje a připadá mi to jako elegantní a v podstatě jediné možné řešení (tedy nepočítáme-li variantu barák prodat a peníze si rozdělit, ale to nikdo z nich nechtěl, je to jejich domov a mají k tomu vztah).
prosinec 02, 2010 17:06
ten předchozí příspěvek : Petronila
byl samozřejmě ode mě smilies/wink.gif
prosinec 02, 2010 17:07
Je tu trochu nepřehledno :-) : Krakonoš
Tak jen pro Petronilu, když se mě ptá (mimochodem to nesouvisí s mou poznámkou, ta se sice vobjevila pod tvým příspěvkem, ale psali jsme to skoro současně): Jak bych to řešil? No, především bych se do baráku k rodičům či tchánům nestěhoval, páč na to nemám nervy smilies/wink.gif(viz též názory ostatních vejš). Ale pokud by to už tak bylo, pak bych nabídl vzít si na sebe hypotéku jen za podmínky, že po provedení prací na mě rodina převede podíl nemovitosti odpovídající zhodnocení z mý hypotéky. Pokud by rodina nesouhlasila, nebyla by žádná rekonstrukce. I v ruině se dá žít smilies/wink.gif.

Šmarjá a teď jsem si všim, že už jsi sem napsala rozluštění, takže píšu vlastně úplně zbytečně. Mám to vodklepnout? Nemám? Vodklepnu! smilies/cheesy.gif
prosinec 03, 2010 10:12
Napsat nový komentář

    Upozornění: Redakce si vyhrazuje právo mazat příspěvky nevhodné, vulgární a obsahující neplacenou reklamu

quote
bold
italicize
underline
strike
url
image
quote
quote
Smiley
Smiley
Smiley
Smiley
Smiley
Smiley
Smiley
Smiley
Smiley
Smiley
Smiley
Smiley


Tyto znaky opište


busy

 
< Předch.   Další >
[CNW:Counter]