O kudlance se ví, že svého partnera po kopulaci sežere. Když o tom tak uvažuji, myslím, že – v jistých případech – by toto řešení nebylo nezajímavé...

Hubnutí s Kudlankou

Hubnuti

Související články

Význam jmen

Význam jmen

Soutěže

Soutěže

Setkání

Setkani

Přihlášení






Zapomenuté heslo
Nemáte účet? Vytvořte jej!

Anketa

VĚRNOST? PODLE MNE JE:
 

TEN MŮJ, TEN TO SE MNOU UMÍ PDF Tisk E-mail
Čtvrtek, 14 říjen 2010

 Umí toho opravdu spoustu, ale mimo jiné to umí (a velmi dobře) se mnou. Snažím se být důsledná a a nastavit mu pevné mantinely, ve kterých by bylo dobře a bezpečno. On ale ve všem bruslí zprava doleva, případně si jede jen tak uprostřed, se suverenitou a samozřejmostí sobě vlastní. Pokud se mu zdá „jeho trasa" místy těsná, klidně zkouší překročit hranice. Občas se mu to, přiznávám, prostě podaří. 

 

 

 

 

     Nojo, já vám to prozradím, jedná se o toho mého pidichlápka, Kryštofa. Opravdu - už žádný jiný chlap se mnou necvičí :-))) 

 

 

     Nedávno jsme si udělali výlet do města. Naše „slečna" byla na škole v přírodě a brácha právě cvičil v Sokole. Měli jsme tedy chvilku jen pro sebe. On drandil na motorce, já vedle pěšky. Chvilku jsme krmili kačeny a pak, protože nám zbývalo cosi volného času, jsme nasedli do trolejbusu (což on velice rád) a nechali se odvézt do centra města. V rámci Zlína je to jen pár zastávek. Tam, přímo v novém nákupním centru, je právě výstava dinosaurů;  což bylo něco pro Kryštofa. Když se to ještě spojilo s jízdou na eskalátorech, bylo to odpoledne jako vyšité.

 

     Když tu najednou zmerčil hračkářství. Říkal mi „Mami, jdeme tam!" Já na to „Kryštůfku,  nemůžeme, už musíme pro Matyho do Sokola". Ale on zas: „Plácneme si na to, jo?" A chytl mi ruku, plácnul do ní a řekl něco jako „A je to domluvený" a vydal se směr hračkářství.

 

 

 

 

     Stihla jsem ho rychle drapnout a stáhnout ho směrem jezdící schody. Ty zabránily vzteklému kopání a hysterickému záchvatu, že matka zase zasáhla. Dnes mi ovšem předvedl hysterák přímo ukázkový - to když jsem si dovolila mu nepovolit další pohádku, protože byla na stole večeře. Přemýšlela jsem chvilku, co zase s ním - ležel na zemi a kopal kolem sebe. Nakonec jsem ho vzala, aby nám v obejváku nepřekážel a odnesla ho jako pytel brambor do jeho postýlky. Chvilku se vztekal dál a potom přišel za mnou, objal mě a řekl, jak hrozně mě má „lád".

 

      No, válí to se mnou prostě skvěle.

 

Ráda bych se zeptala:

 

co ti vaši mrňousi, čím vás vyvádějí (případně) vyváděli z konceptu?

Napište...

 

Paula,

(nekritická maminka od tří ratolestí)

 

 

 

Komentáře (19)add feed
To je krásný, mami, mám tě lád... : Vodoměrka
Naše Gabča je spíš kliďas, nějaké to vztekání nemá často na programu, ale já si právě vzpomněla na naši dnešní ranní příhodu... šly jsme z obchodu domů, toho dne už to byla třetí cesta z bytu a zase nahoru do bytu (čtvrté patro), ve druhém poschodí se posadila na schodek a zůstala sedět. Naše konverzace proběhla asi následovně:
"Gabčulko, co děláš? Vyskoč a pojď, jdeme nahoru."
"Čekám."
"Na co čekáš?"
"Na Kryštůfka Robina."
smilies/wink.gif Jo, medvídek Pú je v současné době velmi vysoko v kurzu.
říjen 14, 2010 23:11
Vzpomínám si na své dětství. : mamča
V určitém období jsem si rovněž myslela, že když sebou s řevem plácnu na zem, že mi všichni vyhoví. Maminka mě nekompromisně promasírovala pozadí, protože diskuze v tomhle případě považovala za bezpředmětné.
Až dědeček na to přišel : Jednou, když mě hlídal, jsem mu předvedla jaká umím být "roztomilá" holčička, když není po mém. Pleskla jsem sebou na prkenou podlahu v kuchyni a řvala jako tur. Dědeček mě napřed překračoval, jako by mě neviděl a neslyšel. Pak si ke mě sednul na bobek, a povídá : "To musíš víc ! Nikdo tě neslyší." Tak jsem zabušila do podlahy vší silou, a ono to bolelo... smilies/cheesy.gif
Znechuceně jsem se zvedla z podlahy, a taky dědečkovi sdělila, že ho mám ráda. smilies/wink.gif

říjen 15, 2010 08:45
... : Paula**
Mamčo, to zkusím, třeba to zabere :-)
říjen 15, 2010 09:05
Jasně Paulo, zkus a pak hlavně napiš, jak to dopadlo : wendy
ale tuto metodu lze obecně považovat za za účinnou !

Hlavná vec že zlobil pak přide pomazlíkovat se...když jsem se ondyno ptala Natálky, zda maminku taky někdy zlobí, odpověděla po krátké zamyšlení : "Někdy pláču a někdy maminku zlobím, víš ?"
smilies/wink.gif
říjen 15, 2010 10:17
Můj dědeček byl samorost. : mamča
Přispěju ještě jednou jeho "výchovnou" metodou :
Můj bratranec (tehdy cca 4-5 let)byl dítě zlobivé, co si s ním odmala rodiče moc nevěděli rady. O prázdninách ho vrazili k babičce a dědovi, a tam chlapeček poslouchal jak hodinky.
Jednu dobu měl bratranec zálibu v zakládání ohníčků. A protože dědeček se právem obával, že vnuk podpálí dům, koupil mu velkou (tzv. domácnostní) krabici zápalek, posadil ho nad kanál na dvoře a donutil chlapečka vyškrtat celou tu krabici sirek, jednu po druhé. Když byla krabice už způlky vyškrtaná, bratranec brečel, že už žádné ohně zakládat nebude, a že už škrtat nechce. Děda byl ale neoblomný, a tak musel rošťák všechny sirky vyškrtat až do konce.
říjen 15, 2010 12:46
Je to už dávno, : Zdena
ale pouze jednou dcera lehla na zem, řvala a kopala kolem sebe. Ten vix co dostala ji z toho navěky vyléčil.
říjen 15, 2010 13:10
jo a vyrostla : Zdena
nekrade, nefetuje je normální matka rodiny. Rákoska u nás byla vždy po ruce.
říjen 15, 2010 13:10
... : Paula**
Já ho nebiju, mi to přinde, že to de i jinak. Doufám, že taky nebude fetovat.
říjen 15, 2010 13:34
:) Kopání uprostřed křižovatky... : Věra
smilies/wink.gif Občas nám naše ratolesti dokážou předvést pořádné překvapení...
Ale zavzpomínám trošku dál... Čerstvě po tom, co jsem začala chodit s mým mužem, jsem jeho bratra /tehdy tak šestiletým/ vedla z družiny domů. A co on mi předvedl!!!
Jen tak z ničeho nic /prostě mně jen tak zkoušel../ si lehl uprostřed přechodu na hlavním tahu na jedné ze čtyř křižovatek a křičel, kopal, máchal rukama... a já jsem stála jak sloup.. hleděla na něj.. no.. Jakmile byla červená, tak řidiči viděli, že nemám dostatek fyzické síly ho odnést /teď bych si už poradila/, tak v klidu počkali. Když jsem nereagovala, malý švagr stoupl, chytl mně za ruku a šel dál jakoby se nic nestalo.. no.. perná to chvilka smilies/cheesy.gif
říjen 16, 2010 20:29
No teda : Pančelka
takový seřezání semtam nezaškodí.Dnes jsou ty děti rozmazlený a nevychovaný, maminky jim všechno dovolí.
říjen 18, 2010 22:19
Taky odnáším... : KáčaKáča
...o samotě se vždycky uklidní a pak "doleze". Takže toto funguje. Na fyzický tresty mám jako pravidelně bité dítě dost vyhraněnej názor, takže se nebudu pouštět do nějakých diskuzí, které nikam nepovedou. Ale jsem přesvědčená, že normální nerozmazlené dítě lze vychovat i bez bití.
Zdeno, možná, že tvoje dcera je normální ne díky, ale navzdory tvému bití. To měla asi velké štěstí, mně to trvalo dost dlouho, než jsem se z výchovy mých rodičů (i za pomoci odborníků) vylízala...
říjen 18, 2010 23:10
Já jsem jednou vyvlela svého mladšího syna - tehdy asi dvouletého - : alena puntík
na zasněžený chodník ve Vodiškové ulici, jen tak v punčocháčích, protože řval, kroutil sebou a prostě si nechtěl nechat natáhnout botičky. Už to pak nikdy neudělal.
říjen 19, 2010 13:41
To je podle mě v pořádku... : KáčaKáča
...výchova prostřednictvím zkušenosti. Ta je nejúčinnější smilies/wink.gif
říjen 19, 2010 13:56
KáčoKáčo, : bb2
vidím to stejně. Dostala jsem co pamatuju jednou pořádně na zadek od táty za vygumování a přepsání známky v žákajdě a zfalšování podpisu táty. Vygumovala jsem pětku, kterou jsem si dle svého 9letého rozumu naprosto nezasloužila a nechtěla ji mít v ŽK a místo ní jsem dosadila 1 smilies/smiley.gif učitelka pochopitelně poznala, napsala poznámku a já ji podepsala za tátu. Ten při týdenní kontrole žákajdy též poznal a pak jsem poznala jásmilies/smiley.gif Pak jsem občas slízla vořecha za krk, když jsem při tátovo oblíbené chemii nebo matice byla obzvlášť nevzdělatelná, tak mu nervy povolily smilies/smiley.gif Od mámy co pamatuju jednu facky někdy kolem 11? tak nějak. Možná právě díky nebití ze mě nevyrostl zloděj, podvodník, nelida. Naopak si myslím, že kdyby mě tloukli, tak jsem se zatvrdila a dost věcí provedla najust, jako to máte za to...když jsem špatná tak, že zasloužím, tak jsem teda špatná a ať si to zasloužím...

Na úsloví Škoda rány, která padne vedle, jsem hnedle alergická.

říjen 20, 2010 10:46
Aleno, : bb2
kolem 16-17 jsem pravidelně hlídala malou neteř. Jednou koncem léta jsme si vyšly k rybníku, bylo dost chladno, oblékla jsem jí i svetřík a plné botičky, ne sandálky. Ona se pořád chtěla jít "poupat", byla jak kolovrátek, nechtěla pryč, nenechala si odvést pozornost a pořád otravovala "pudeme s tetou poupat, pudeme...". Až jsem to nevydržela a řekla Tak si jdi, když jsi tak chytrá...a ona šla :-)) byly jsme v šoku všichni - já že to fakt udělala, že vlítla oblečená obutá do studené vody, ona z toho jak to studilo a její rodiče z nás obou...možná z nezodpovědné chůvy víc :-)
říjen 20, 2010 10:49
... : bb2
zato ve 14, 15 bych občas radši slízla nějakou krátkou rychlou facku místo dlouhého promlouvání do duše ;-)
říjen 20, 2010 10:51
... : KáčaKáča
Myslím si, že bití dětí je nezvládnutí vlastních emocí. A jak můžeme po dítěti chtít, aby ovládalo vlastní emoce, když toho sami nejsme schopni? Mám teď na mysli bití hodně malých dětí. Co si z toho vezmou? Že velcí můžou bít malé, ale oni nikoho bít nesmí? Jakto? U takhle malých dětí asi žádné dlouhé promluvy nezaberou, ale přece jenom jsou i jiné metody. To, že je pohodlnější použít tu rychlejší a zdánlivě účinnější metodu, je věc jiná. Já se snažím se svým synem mluvit trochu jiným způsobem, než jak bylo zvykem u nás. Snažím se ho přimět ke spolupráci jinak. Ale rozepisovat to nebudu, zabralo by to moc místa. Jen, že jsem byla sama překvapená skoro okamžitou pozitivní odezvou u ledva dvouletého dítěte. A předesílám, že ta výchova nespočívá, "že si může všechno dovolit". Ale je hodně namáhavá, unavuje mě. Ale zas mám radost, když vidím pokroky...
U starších dětí a puberťáků nevím. Kdyby byl fakt nějakej průšvih spáchanej s plným vědomím...podvod, lhaní, ubližování...nevím. Ale na druhou stranu ona možná už i ta výchova v hodně raném věku předurčuje, jak se to bude odvíjet dál.
Já jsem byla bitá fakt celkem pravidelně a vůbec jsem nebyla žádný problémový dítě, spíš naopak. Ale měla jsem o rok mladšího bráchu, a tak byly občas boje. Naši to řešili seřezáním obou a často byl výpraska jako nervovej výlev rodičů, to jsem poznala už tehdy. Zločinec se ze mě sice nestal, zato jsem se léčila s úzkostnou poruchou. Nechtěla bych tohle připravit svým dětem...
říjen 20, 2010 13:57
jo Káčo, to je všecko šedivá teorie : alena puntík
ale zelený strom života vypadá úplně jinak.Většina lidí, když se opravdu nase*e tak rozhodně emoce nezvládá. Já jednou hodila po svých pubertálních dětech skříň. Nevím, kde se ta síla ve mně vzala. Skříň se rozpadla na kusy a správcové, co bydlela pode mnou, spadl lustr. Fakt je, že to zabralo...hodně dlouhou dobu pak byli oba synkové hodný. Obávám se, že kdybych jim v tom ajfru, ve kterém jsem byla dala pár pohlavků, tak jsem je asi zabila.
říjen 21, 2010 11:52
a jak matku vidí : soudní znalec
Výchova posuzované nemá znaky tvrdosti či necitlivosti, i když užívá tělesných trestů. Výsledek ukazuje, že posuzovaná nadměrně zdůrazňuje u dětí význam mateřské role a potlačuje význam role otcovské. Test zaznamenal u posuzované nespokojenost v ženské roli, pocit nespravedlivého rozdělení povinností rodičů i pocit sebeobětování. Otcovskou roli ve výchově podceňuje. Do výchovy posuzované se promítají její osobnostní rysy – nespokojenost, menší trpělivost. Posuzovaná reaguje ve stresových situacích afektivně. Jinak dětem nechává poměrnou volnost..

únor 24, 2012 11:23
Napsat nový komentář

    Upozornění: Redakce si vyhrazuje právo mazat příspěvky nevhodné, vulgární a obsahující neplacenou reklamu

quote
bold
italicize
underline
strike
url
image
quote
quote
Smiley
Smiley
Smiley
Smiley
Smiley
Smiley
Smiley
Smiley
Smiley
Smiley
Smiley
Smiley


Tyto znaky opište


busy
 
< Předch.   Další >
[CNW:Counter]