O kudlance se ví, že svého partnera po kopulaci sežere. Když o tom tak uvažuji, myslím, že – v jistých případech – by toto řešení nebylo nezajímavé...

Hubnutí s Kudlankou

Hubnuti

Související články

Význam jmen

Význam jmen

Soutěže

Soutěže

Setkání

Setkani

Přihlášení






Zapomenuté heslo
Nemáte účet? Vytvořte jej!

Anketa

VĚRNOST? PODLE MNE JE:
 

ZBYTKY PDF Tisk E-mail
Neděle, 10 červen 2007

 Můj manžel nesmírně rád vaří. Také rád jí, ale to je až ve druhém gardu. Vaření, dokonalá úprava jídla na talíři, naservírování a pak vyslechnout obdiv… to je jeho. Bohužel, doplácejí na to jak jeho, tak i moje rozměrové parametry. Žít s ním, to znamená buď mít k jídlu přístup anorektika, nebo rezignovat a užívat si.

 

     Pochopitelně, že jeho záliba je důvodem mnoha našich půtek. Protože odolat jeho vaření téměř nelze, ať mu to zdůvodňuji jakkoliv. Naše debaty většinou končí jeho slibem, že jen dovaří ze „zbytků“, co jsou ještě doma – a pak už určitě… A v tom je ten problém, ten "zakopaný pes". Protože cokoliv přinese z obchodu, rozbalí, malinko ochutná (a někdy ani to ne) a šoupne do ledničky, je už „zbytkem“, který čeká na spotřebování.

 

     Ale zastavme se u tohoto slova v jeho běžném významu (ohledně potravin) – tedy zbytku jídel, u toho, co se nespotřebuje a povětšinou vyhazuje. Sama jsem to nikdy nezažila, u nás co se uvařilo, to se vše spotřebovalo. Prostě talíře prázdné, nebylo co vyhodit. 

 

     Teprve až po absolvování několika návštěv u kamarádek jsem zírala, jak se také dá „hospodařit“. Všem se nandá na talíř a to, co nedojedí, jde do koše, respektive do kontejneru. Pochopila jsem po návštěvě u jedné známé, proč tak těžko vychází s penězi, když minimálně třetina nakoupených potravin jde do odpadu;  sečteme-li to, co se logicky vyhodit musí (slupky, kosti atd.) a to, co jsme uvařili, pak z talířů sešoupli a vyhodili, dojdeme k dost vysokým částkám. Nemyslím si, že ať jsme jakkoliv bohatí, můžeme nad tím mávnout rukou.

.

 

     Vzpomínám na jeden zážitek z doby, kdy jsme jezdívali s dětmi na tréninkové tábory (měla jsem svého času velkou sportovní školu). Pronajali jsme si v Podkrkonoší „sokolovnu“ – velikou budovu, kde byly ložnice, jídelna, kuchyň a tělocvičny. Mj. super vybavení, prostředí i okolí. Předávající pán mi všechno ukázal, předvedl a ještě řekl, že odpoledne přiveze nádoby na odpad.

 

     Brala jsem to tak, že to budou běžné kontejnery na normální „smetí“ atd., ale on přivezl vysoké nádoby na „zbytky jídla“. Vykuleně jsem na něj zírala a pak se s ním  dohodla – nechá tam jednu, právě jen na ty „slupky, kosti atd.“, a sdělila jsem mu, že „naše děti zbytky nenechávají“. A to zase vykuleně zíral on…

 

 

     Vařily dvě maminky, kterým jsme pomáhali (každý den vybraná parta + já). Ještě před servírováním prvního jídla jsem hladové jídelně oznámila, že každý může sníst tolik, kolik bude chtít. Nikoho v ničem nebudeme omezovat. Ale – zbytky neexistují. Proto ať si vždy řeknou kolik a přidat si mohou do libosti…  S úsměvem vzpomínám na několik superjedlíků, kteří stávali před výdejovými okénky a nechávali si od děvčat přidávat a přídávat.. Po návratu se mě pak chodili rodiče některých dětí ptát, „co jsme to, proboha, s jejich mazánky provedli, že teď najednou jedí, neloudají se s jídlem a nenechávají zbytky“.

 

      Předesílám, že jsme měli s sebou 75 dětí ve věku od šesti do osmnácti, plus tři dospělé trenéry. Snídaně, svačina, oběd, svačina, večeře, druhá večeře. Ze sokolovny jsem za ten týden vylezla jen párkrát...

 

 

 Povězte,

jak je to u vás doma s jídlem: 

 

Nandaváte každému tolik, kolik sní?

Nechávají se zbytky?

Jí se i ohřívané, nebo zbylé vyhodíte a vaříte nové? 

 

 

d@niela

 

 

Komentáře (15)add feed
to je tzv. davová psychóza : AlenaT
mám dlouholetou kamarádku Irenu, se kterou jsem seděla od třetí třídy v lavici.Irena trpěla nechutenstvím. Její maminka vařila jak bůh - nic tak dobrýho jsem v životě nejedla. Byla původem z vesnice, takže všecko na máslíčku, na smetánce, domácí těstoviny.Vždycky to končilo stejně. Infarktová maminka s vařečkou v ruce nad uřvanou Irenou, která se nípala v polévce, jakou dosud neokusil ani americký prezident. Pak ale Irenina maminka přišla o domácí práci a musela nasoupil normálně do procesu na denní směny - a Irena začala chodit na obědy do družiny. Se mnou, která jsem nesnědla jen to, co nebylo přibitý. No a stal se zázrak. Ve školní jídelně, kde napřed musela stát frontu na polívku, dále frontu na hlavní jídlo, které tam celou tu dobu vonělo, obklopena cpoucími se spolužáky - Irena začla jíst. Ba co dím - žrát. V životě jí tak nechutnalo, jako tenkrát v té družině. I doma jedla lépe - jak si tak v té školní jídelně roztáhla žaludek. Jak říkám, je to davová psychóza - vkolektivu je prostě síla a příklady táhnou.
červen 10, 2007 15:28
u nás vaříme oba dva střídáme se, : Inka kuk
podle toho jak kdo má chuť vařit, přes týden jíme bohužel dost pozdě večer 20-21 hod, což je pro mě kámen úrazu, dříve jsem jedla naposledy v 17 hodin. A tak jsem to poslední dobou maximálně omezila opět na tu 17 hod, protože co manžel bydlí tady se mnou, tak jsem přibrala víc než je nutné :-(((. Oba jsme gurmáni a milujeme dorounká jídla, tak je to trochu těžké. Večer s ním si dávám přes týden jen pití. Jíme každý jinou stravu, já saláty a maximálně zeleninu či polévky a on maso s přílohou, on pracuje fyzicky a já v kanceláři. Dost dlouho mi trvalo než jsem mu to vysvětlila, ale pak to pochopil a respektuje to. Jídlo se snažíme dělat pouze na jedno snědení, dáváme ho na servírovacích podnosech, či v mísách na stůl a každý si nabere kolik sám usoudí a také co z toho chce sníst (on mi dřív sám nadaval porce pro 3 statné chlapi, tak jsem ho musela usměrnit), ale stejně občas jídlo zbývá, zvlášť po víkendu a tak se to vždy dá do lednice a většinou se to v pondělí a úterý dojídá (bez problémů), nic se u nás nevyhazuje. No ale upřímně, že by na mě bylo vidět, že se živím převážně jen zeleninkou, to zas ne, ať dělám co dělám, stále "vypadám dobře", zatímco on sní hromady a hromady jídla s tatarkou, saláty, sýry, deserty, šlehačkou....a na to jak je vysokej a hubenej tak "chrastí kostma".
červen 10, 2007 19:23
zbytky nevyhazuju : Bara
Snazim se je vzdy nejak zpracovat, nebo dojist dalsi den, vyhodit to mi prijde jako "hrich".
Nedavno jsem byla na zahradni party a po skonceni pristavila hostitelka ke stolu velky odpadni kos a vse co zbylo na stole, pocinaje nakrajenym chlebem a zeleninou, majonezove salaty, uzeninu a maso tam shrnula. V ten moment jsem si predstavila miliony lidi na druhem konci planety, co umiraji hlady.....ale nebyla jsem sama kdo byl prekvapen, protoze pohledy nekterych poslednich pritomnych byly stejne nechapave a prekvapene. Tahle rodina si sice nezije spatne, ale ne nad pomery. Myslim, ze je to dane i vychovou. Ja jsem doma nikdy nevidela plytvani, moje maminka byla dobra hospodynka, proste jsem s tim vyrostla a je to ve me.
červen 11, 2007 00:10
zbytky : ivca
využívám beze zbytku - docela mne to i baví, vymýšlet tzv. zbytková jídla a přiznám se, že je mi líto vyhodit i kůži od vařeného kuřete /už ji nedávám ani pejskovi - vždy potom zvrací/....
červen 11, 2007 08:51
Oba moji rodiče : Margot
se narodili za války, z dětství si dobře pamatovali časy, kdy bylo "vysoko do žlabu", vyšli z podobných poměrů. Jedna rodina žila na kraji malého města, druhá na větší vsi, v obou případech šlo o domeček s menším hospodářstvím - králíci, slepice, občas pár hus nebo prase či koza v chlívku, kousek zeleninové zahrádky a pár ovocných stromků. Babičky se musely pořádně otáčet aby bylo co do hrnce a děti už od malinka musely králíkům na trávu, vyplet a okopat zahradu, hodně se chodilo do lesa na lesní plody, aby se krapet ušetřilo na jídle... děti odmalička znaly hodnotu jídla nejen v penězích, ale hlavně viděly tu práci, která za každým hrncem polívky je.
Když se mí rodiče vzali a založili vlastní rodinu, tak neexistovalo, aby se jídlo vyhazovalo a vůbec čímkoli zbytečně plýtvalo. Nějak přirozeně se mi tenhle styl hospodaření dostal pod kůži a představa, že bych se měla ofrňovat nad zbytkem omáčky, co zůstal v lednici od včera, mi připadá absurdní. Fakt je, že doma nevedeme "dojídání po někom", přijde mi příjemnější si nabrat míň a pak si případně přidat, než shrnovat z talířů zbytky do odpadu anebo je vracet zpátky do hrnce, aby si je v rámci nové porce vzal další člen rodiny třeba k večeři. (Ale v některých rodinách to takhle vedou a zřejmě jim to tak vyhovuje.)
červen 11, 2007 13:11
Pozor, aby ze šetřílství nebyla deformace : Míša šíša
Moje babička byla úžasně spořivý typ a krom zvyku, že se absolutně nic nesmí vyhodit, protože je to škoda (čímž zakrámovala celý dům) mě naučila další přihlouplou věc - při rozklepnutí vajíčka vytírat palcem obě půlky skořápky. Protože "tam jinak, Michalko, zůstane plno bílku, a to je škoda vyhodit." Tohle mi tak vešlo do krve, že když dnes vidím někoho rozbít vejce, aniž by provedl tuhle proceduru s vytřením, tak se musím příšerně ovládat, abych dotyčného nenapomenula "vytři to!", anebo to případně následně neprovedla sama. Úplně mám z toho nervový tik smilies/grin.gif

Dojídáním zbytků po dětech jsem si před lety zadělala na 25kg nadváhy. Když jsem se pak rozhodla, že to sundám dolů, četla jsem nádhernou poučku: "Nedojídejte po ostatních členech domácnosti. Nejste popelnice." Tak se toho držím, protože oblou popelnicí už opravdu nikdy nechci být. Pokud u nás nějaké zbytky zůstanou, dostávají je dle druhu potraviny buď psi, anebo to jde kaprům do rybníka. A naše "piraně" sežerou fakt všechno, takže nazmar nepřijde vůbec nic. Chápu ovšem, že na sídlišti v Praze to může být problém.
červen 11, 2007 13:43
Zbytky po dětech? To je zase jen chyba kuchařky! : kiwi
Prostě jak to napsala už Margot:
každá správná a všímavá máma ví, kolik toho asi její dítě sní.
A když dá o trošku míň, tak rozhodně neprohloupí - dítě si vždy může říct o přídavek. Nehledě na to, že nechápu maminky, které uprošujou svýho mazánka, aby pro všechno na světě papal...
Prostě - dostane málo, a když se v tom bude nimrat, tak to po chvíli seberu. A dostane to na příští jídlo. Pochopitelně, že nesmí mezi jídlem žádný čokoládičky, krekry, bonbonky, sendviče atd.! Zdravé dítě vydrží maximálně den, dva - tři stávkovat, pak sní s talířem i stůl a židli... smilies/cheesy.gif
Bohužel, plno dětí se cpe různým tím póvl-jídlem, pochutinky mezi jídlem... Pak nejen že tloustnou, ale kazej se jim zuby, budujou si tukový buňky, připravujou se na cukrovku..
Mj. dojídání po dětech je fakt blbost. Pochopitelně, že nemluvím o té "poslední lžici", i když i ta by nemusela být... viz výše.

červen 11, 2007 14:22
Míšo, : Margot
naši tu správnou míru šetření asi docela trefili, protože skořápky sice vytírám, ale dívat se jak někdo nevytírá mi vážně žíly netrhá, natož si pěstovat tik o).
Nedojídat po dětech jsem zavedla už od prvních mixovaných polívčiček. Taky mám sklony mnohem líp přibírat než hubnout a tu hlášku o mamince-popelnici jsem znala už před těhotenstvím, takže jsem doma jasně zavedla nedojídání. Zprvu jsem sice pár lžic polívčiček vyhodila, ale brzy se situace usadila a dnes dítě dlabe, jídlo nimrá málokdy a místo sladkostí mezi jídly mu spíš podstrkuju na mlsání třešně, jahody, hroznové víno, broskve... miluje syrovou mrkev a rajčata a já stále mírně bojuju s babičkama, že dítě bez sladkostí vážně hlady nezahyne a ať mi ho nekazej o).
Jinak v paneláku na sídlišti je to se zpracováním zbytků fakt těžký, skladuju jen skořápky pro babiččiny slepice, ale zas na sídlišti je sámoška pár minut od domu, otevřeno večer do deseti a všechny víkendy, takže si člověk opravdu nemusí dělat zásoby a pravidelně vyhazovat tvrdý chleba nebo prošlé potraviny.
červen 11, 2007 20:46
Plytvani : Clarissa
Mam dojem, ze Amerika ma neblahou povest zeme, kde lide plytvaji jidlem. Ale moje zkusenost vesmes takova neni. Je sice pravda, ze jsem jeste nikdy nevidela, aby kterykoli clen rodiny dojidal po jinem (to by asi bylo odsouzeno z hygienickeho hlediska), ale s vylozenym plytvanim/vyhazovanim jidla jsem se setkala jen malokdy. Rodili americane chodi do restauraci nebo kupuji hotova mrazena jidla mnohem casteji nez my. Ale v restauraci si vzdycky reknou o zbytky domu (i ja to tak delam) a aspon od mych znamych vim, ze je doma pozdeji jedi -- tedy: nedavaji je pejskum.

Vzpominam si, jak na me pri me posledni navsteve Cech pribuzenstvo koukalo a komentovalo, jak pojidam k snidani rohliky "od vcerejska". Na cez ja: a proc ne? Na cez oni: vzdyt jsou STARY!!! Jo, Ameriku na vas! smilies/wink.gif
červen 11, 2007 23:08
s těmi rohlíky jsi mě překvapila : Alena Téčková
je běžná praxe, že rohlíky od včerejška se dají rozpéct v troubě (a jsou pomau lepší než čerstvé), z tvrdých se pak udělá strouhanka.V životě jsem rohlík nevyhodila a neznám nikoho, kdo by to dělal. Když byly děti malé,(a hlavně v pubertě) tak se tedy vyhazovat nic nemuselo, protože byly jak kyselina,Vařila jsem jak pro armádu a pořád to bylo skoro málo. smilies/kiss.gif
červen 12, 2007 05:33
u nás doma se také bagetky : Inka kuk
nejen dopékají do čerstva (protže je kupujeme upečené napůl a mražené), ale druhý den se rozpékají, miluju je s máslíčkem a co zbyde, nakrájím na kousky a nechám uschnout a děláme sýrové fondue s bílým vínem, zemlbábu a když je toho opravdu nadbytek, tak je suším a vozím je na vesničku sousedovi pro králíky jako skořápky. Stejně také skořápky palcem vytírám i mě učila babička vařit Míšo :-)))) jo stará škola.
červen 12, 2007 06:31
... : bb
hm, tak gumáky tady u nás nejsou k jídlu skoro ani první den, ještě tak dvě hodky po závozu. Malé pekárny, které se vyrojily po sametu, byly smeteny z trhu konkureneschopnou velkou, která ihned po zániku malých změnila technologii a jede ve velkém navlhlé nekřupavé buchťáky.
Pekárna mnou zvaná Poslední mohykán, 25 km od nás, kam jsem občas jezdila pro fantastické křupavé rohlíky a neuvěřitelné makové a ořechové koláče polévané šlehaným máslem s vanilkovým cukrem nebo smetanou (opravdu ořechové, ne nastavované bílým mákem, skončila s loňským rokem. Občas si přivezu dobré rohle z města, když jsem v kanceláři a nezapomenu zajít do pekárny. Jinak jsme odkázáni na ty buchtové gumáky. Začínám uvažovat o koupi domácí pekárny, aby aspoň občas byly v sobotu neděli čerstvé křupavé houstičky, aniž bych musela vstát ráno ve 4.

Jinak zbytků máme poměrně dost, vařím často, velké množství, aby bylo dost, takže občas zbyde příloha nebo trocha omáčky bez masa, ale nedělá mi to starosti. Něco zpracuju (vařené brambory na selskou omeletu, těstoviny zapeču se sýry, kousek masa, ze kterého se nikdo nenají, nakrájím příště do polévky, apod.). Zbytky z talířů apod. dostávají kočky, psi, nebo příbuzenstvo pro drůbež.

Starost mi dělá to, že nám poslední dobou nějak často něco "projde". Je období, kdy puberťáci ládují jogurty a tvarohy horem dolem, nakoupím tedy trošku zásobu (opět, tady u nás je malý výběr a vyšší ceny, zásobní nákup si udělám ve všední den dopoledne ve městě v hypermarketu). No a nějak se mi poslední dobou nedaří odhadnout co se ještě spotřebuje a kdy už bude dost a přejí se to. Obvykle když uberu, tak se nedostává, a naopak. A někdy jdou dny tak, že se ke kontrole zásob a rychlé zpracování přebytků (tvaroh na žemlovku, jogurt na koláč, sýry na fondue či omáčku na těstoviny apod.) nedostanu, přijedu večer, energie nanejvýš na rychlý plátek na grilu s chlebem a zeleninou, ne na vyváření ze zbytků.
Není toho moc, co jde zbytečně do zbytků pro příbuzných slepice, ale najde se.

Jo, a taky by mě docela zajímalo, kolik kdo považuje za rozumnou částku na potraviny a měsíc, například. Bez jídla venku, dejme tomu (jako je kafe s kamarádkou nebo oběd v restauraci apod.). My se nějak víc a víc rozjíždíme.

červen 12, 2007 18:06
super nápad, dám to na přetřes... : d@niela
smilies/kiss.gif
červen 12, 2007 20:20
s pečivem : Kamila
ale guma - tj. běžným pečivem to dělám tak, že je čerstvé okamžitě nacpu do mrazáku. Když je vyndáte, můžete rozmrazit rychle v mikrovlnce nebo je nechat jen tak půl hodiny ležet a jsou jak čerstý. Rozhodně mnohem lepší, než běžně druhej den.
červen 13, 2007 10:08
... : bb
Kamilo, dík za tip, vyzkouším s horkou troubou, mikrovlním co nejméně.
červen 13, 2007 17:05
Napsat nový komentář

    Upozornění: Redakce si vyhrazuje právo mazat příspěvky nevhodné, vulgární a obsahující neplacenou reklamu

quote
bold
italicize
underline
strike
url
image
quote
quote
Smiley
Smiley
Smiley
Smiley
Smiley
Smiley
Smiley
Smiley
Smiley
Smiley
Smiley
Smiley


Tyto znaky opište


busy
 
< Předch.   Další >
[CNW:Counter]