Než si přečtete dopis, který jsem dnes do redakce dostala, přečtěte si, prosím, následující: „Pod pojmem domácí násilí rozumíme útoky, napadání, výhružky od blízké osoby s cílem ublížit či získat nad obětí převahu a moc. Je útokem na lidskou důstojnost, ohrožuje zdraví a ve vyhrocených případech i život oběti."

     V českých zákonech zatím není pojem domácího násilí přímo definován, ale od roku 2004 platí § 215 a) trestního zákona - týrání osoby žijící ve společném obydlí:

• Kdo týrá osobu blízkou nebo jinou osobu žijící s ním ve společněobývaném bytě nebo domě, bude potrestán odnětím svobody až na tři léta.
• Odnětím svobody na dvě léta až osm let bude pachatel potrestán,

                          a) spáchá-li čin uvedený v odstavci 1 zvlášť surovým způsobem nebo na více osobách, nebo

                          b) pokračuje-li v páchání takového činu po delší dobu.

      Domácí násilí prochází třemi fázemi. Fáze vytváření napětí bezprostředně předchází období týrání. Agresor bývá rozčílený, žárlivý, podrážděný, zuřivý a explozivní a oběť kritizuje. Oběť se v této fázi snaží být úslužná, uctivá, pečující, obviňuje sebe sama a snaží se tím, že vyhoví násilníkovi, vyhnout konfliktu. V období týrání agresor ztrácí kontrolu nad svým jednáním a dochází k propukání fyzického a psychického násilí. Oběť se v této fázi cítí bezmocná, bojí se a vůči agresorovi cítí zlobu. Poslední fáze je někdy nazývaná obdobím usmiřování, fází lásky nebo také poetickým označením líbánky. Agresor po období týrání cítí vinu, oběti se snaží omluvit a slibuje jí, že už se násilí nebude nikdy opakovat. Ujišťuje ji o svých citech apod. Oběť mu věří, má naději, že se vztah urovná a agresorovi odpouští. Tyto fáze se pak opakují. Jediné, co se mění, je intenzita týrání, které se zvětšuje, a poměr délky trvání jednotlivých fází. Většinou se zkracuje fáze „líbánek" a prodlužuje fáze týrání a vytváření napětí.

     Tím dochází ke stále se zvětšující nerovnosti postavení mezi mužem a ženou (agresor má nad obětí moc, oběť se cítí bezbranná a závislá na násilníkovi). Protože se domácí násilí odehrává ve velké míře v soukromí bytu a česká společnost je stále k těmto jevům ve velké míře netečná, zůstává často skryto. S tím souvisí i častá důkazní nouze a tudíž obtížná soudní postižitelnost agresora. Přes všechny tyto znaky - a nebo spíše právě pro ně - nebývá výjimkou i dlouholeté trvání vztahů, ve kterých domácí násilí figuruje.

     Z výzkumu vyplynulo, že se s domácím násilím setkalo přibližně českých 38 % žen.

a nyní ten nesmírně smutný a zoufalý dopis: