O kudlance se ví, že svého partnera po kopulaci sežere. Když o tom tak uvažuji, myslím, že – v jistých případech – by toto řešení nebylo nezajímavé...

Hubnutí s Kudlankou

Hubnuti

Význam jmen

Význam jmen

Soutěže

Soutěže

Setkání

Setkani

Přihlášení






Zapomenuté heslo
Nemáte účet? Vytvořte jej!

Anketa

VĚRNOST? PODLE MNE JE:
 

HUBNUTÍ - PRŮŠVIHY A DŮVĚRA PDF Tisk E-mail
Pátek, 03 září 2010

Byla jsem včera v OBI, koupit nějakou dřevotřísku, lišty, šrouby a co já vím ještě. Šla se mnou kamarádka, prima "baba", taky v letech a taky "nadměrně půvabná". Už jsem jí před pár dny anoncovala svůj úmysl skupinového zeštíhlování, ptala se na její názory... V OBI jsme nakoupily a při cestě ven Marcela uviděla u kasy svůdně nastavené kontejnery s různými zmrzlinami. Hned bafla jeden kornoutek.

 

 

      "Marcelo, co blbneš, víš, jak kvůli tomu jednomu kornoutku nebudeš moct sníst kvantum jiných věcí? Vždyť je to děsně kalorický!" "Ale ne, je to jen jeden, malej, podívej, ani to není vidět, a není večer", odpověděla mlsně a už ho sloupávala z papírové slupky. Mj. to vám pak následoval průůůšvih... Na parkovišti totiž stál na nějakém podstavci odložený krásný velký květináč. Zevnitř čouhal  papír. Okraj končil někde pod Marcelinýma očima. (je prcek do 160 cm.) Já, o patnáct cm delší, jsem viděla, že je to účtenka, ale než mne napadlo, co chce udělat, už se to stalo: odhodila orvaný obal od zmrzliny dovnitř a blaženě se do ní pustila ....  No, byla jsem už o pár kroků dál a současně sledovala, jak od vedle stojícího auta na ni překvapeně zírá nějaký muž, co právě skládal dovnítř nakoupené věci. Bafla jsem ji a rychle vlekla na metro. O pár metrů dál jsme se už chechtaly jak dvě puberťačky. Fakt byla přesvědčená, že je to "elegantní" odpadkový koš...

 

 

 

      Cestou domů jsem si ale uvědomila, jak to hubnutí bude nesmírně těžká záležitost. A taky jsem pochopila, proč na tom takové kvantum nejrůznějších podnikatelů tolik vydělává... Šla jsem si ještě koupit do tamějšího supermarketu mléko do kafíčka, a poslouchala kamarádku: "Podívej, tady mají ty perfektní párečky, do těch když se zakousneš, to ti tak nádherně praskne... a ta chuť! A tenhle sejra, ten tu prostě nemůžu nechat, počkej na mne!" A už si plnila košík. "Něco malého" do snídaně - pár tyčinek, co mají v názvu light, pak asi pět sladkých jogurtků, a asi tři druhy sýra. Jeden lepší a chutnější než druhý. Jo, jenže všechny měly nad 45 % tuku.

 

      Pak si ještě v tamějším řeznictví koupila hezkou prorostlou kotletku, ty křupavé párečky na svačinu ( prý si je v práci ohřeje). Když jsem říkala, že je pátek a do pondělka času dost, tak jen udělala cukrblik: "No, tak si je ohřeju doma." A bylo to... Nakonec jen s takovým ublíženým výrazem ještě dodala: "Hele, Danielo, ale co bych pak už z toho života měla? Vždyť ty dvě nožičky párků ze mne přeci buřta neudělaj." - No, Marcelo, buřta už ne, pomyslela jsem si, vždyť už jsi jak pořádně prorostlej bůček...

 

      Ano, mé drahé kudlanky,  v tom je právě zakopaný ten hnusný nepřátelský pes: dobrovolně se vzdát snad jediného potěšení, co člověk má? Vždyť, uznejte, většinou jsou buclatější právě ty, které buď moc radostí ze života nemají, nebo naopak si tu radost z báječného dlabance užívají ve dvou, případně celorodinně. Jako víceméně jedinou, poměrně lehce dostupnou potěchu.  

 

 

      Takže - pokud si jedno potěšení odepřeme - co si za to adekvátně potěšujícího nabídneme? Nehledě na to, že kvantitativně to je mnohdy nesouměrné. Jen si představte dejme tomu pětačtyřicetiletou kamarádku, převážnou většinu roku jen z práce do práce, starosti pracovní i rodinné, občas trochu pohody u televize, jednou za rok pár dnů dovolené - a takhle se to nemění několik let. Žádní zajímaví noví obdivovatelé na obzoru, nákup nového šatníku v podstatě nehrozí, protože (neberu-li v potaz potřebné penízky) většinou by ani nebylo kam to nosit, pominu-li pár divadel za rok atd. A - během té neměnné doby na druhé straně každodenní potěcha v podobně dobře uvařeného chutného jídla, občas i pohlazení z lahůdkářství či cukrárny.

 

      Když si žena toto potěšení sebere,  bude se nejprve cca půl roku hlídat a zdravě stravovat (už jen z těch slov čiší, že to není nic lahodného a už vůbec ne kvantitativního), poté drsně ovládat po zbytek života - má výměnou za dlouhodobé utrpení "jen" možnost obléknout menší kalhoty, menší sukni... Proto je tolik nejrůznějších "zaručených diet", "dietních doplňků" a podobných hnusů - pochopitelně na draka - které většinou pěkně velké  obnosy "stoprocentně zaručují" super rychlé zhubnutí, pokud možno bez sebemenšího sebeovládání.

 

      Jak to tedy zvládnout? Berme to například jako studium při zaměstnání. To také vyžaduje značnou dávku sebezapření, ovládání se, nutnost se učit, vyrovnat se s případnými nepříjemnostmi - a to vše s vyhlídkou na zvýšení kvalifikace, lepší ohodnocení, většího rozhledu - jednoznačně na trvalou kvalitní odměnu... Naše zeštíhlování bude něco podobného - musíme si ve své hlavě přesně uvědomit své nové priority - a pro ně pak něco zvládnout...  Neznamená to, že si už nikdy nepochutnáme, ale že nebudeme jíst to, co nám škodí, ať by nám to připadalo - nyní - sebechutnější. Prostě změníme kvantitu za kvalitu...

 

     Našla jsem na to naše hubnutí sponzory a chtěla najít zaručený způsob, jak účastnice kontrolovat. V podstatě na všechny uvalit jakousi kuratelu. Ale - došlo mi, že tudy cesta nevede... Je hloupost dělat zlého vlčáka, přísnou maminku, neúprosného kontrolora - protože to vám úspěch nezaručí. Samozřejmě, pár by jich opravdu rychle zhublo, některé skutečně, některé pomocí photoshopu, ale nebylo by to z přesvědčení, v podstatě ne dobrovolně... Já vím, můžete mi oponovat, že plno jich to potřebuje už i ze zdravotního důvodu (já se mezi tuhle skupinu taky hrdě hlásím), ale opravdu, dokud to nebude z vlastní chutě, nebude to úspěšné.

 

 

      A tak jsem - snad - vymyslela úplně jiné parametry našeho soutěžení:

 

     Ano, zaregistrujeme se, ano, napíšeme své váhy a míry, ano, budeme si navzájem radit - předávat receptíky nebo návody na cvičení. Mj. ne každá však může z časových, zdravotních či jiných důvodů navštěvovat posilovnu (také všude nejsou, nehledě na to, že mnohé z nás by tam mezi ty odporně nádherně vytvarované lidi vlézt ani nechtěly).

 

     Ale - samy víme, že když se chce, všechno jde... Takže - za pár dnů vám dám potřebné instrukce, jak a kam se zaregistrovat (nebojte, bude to opravdu jednoduché a když,  tak klidně pomůžu). A pak si zvolíme (můžete už navrhovat) určitý časový úsek, po který si budeme vyhodnocovat své štíhlící úspěchy. Mimo to bude vypsána další soutěž, s ní sice úzce spojená,  ale přímo ke kilům se nevížící - která bude o ceny...

 

 

 

Mj. pokud budete mít jakékoliv nápady, napište je buď do komentářů,

nebo na adresu daniela-zavináč-kudlanka.cz.

Těším se, zdravím a snažím se :-)))

 

d@niela

 

 

 

 

Komentáře (26)add feed
"Takže - pokud si jedno potěšení odepřeme - co si za to adekvátně potěšujícího nabídneme?" : Ceskymo1
Tak teda nevim, Danielo, ale ja to beru po kouskach... takze za usetreny penizky (neutraceny za s**cky) odcervim a naockuju cubinku. Do kramu s hadrama jdu, protoze si chci koupit neco novyho a ne neco vetsiho. Nemluve o zavistivych pohledech nejen vrstevnic a uznalych pohledech muzskych... tedy nee, ze bych byla takova kraska, ale v posilovne me to proste bavi.
Takze nejsem hubenour, ale toho mekkyho je na me malo. A i proto si myslim, ze shazovani jenom vahy je hloupost, lepsi je tu vahu ulozenou v tuku premenit na mozna jeste vyssi vahu, ale ulozenou ve svalech.
Ja vim, spousta lidi ma zdravotni problemy, ale k nam do posilovny chodila jedna pani, ktery bylo 78, a pak dalsi, taky starsi, jenom s jednou rukou. Takze si myslim, ze posilka je opravdu pro kazdyho - delas tam jenom na co se citis, vzdyt nemusis litat jako prdlous od masiny k masine.

A navic po hodine v posilce mam energie, ze bych utahala i toho pitbula, nalada skvela, problemy odmavnu... Opravdu si myslim, ze je o moc lepsi se citit zdrava nez hubena, o vaze to tedy rozhodne neni (pokud nemluvime o 30, 50 kg, pak uz to samozrejme tu dietu chce, ale cviceni taky).

Nevim, devcata, nechci vam brat chut do zhubnuti, ale ja kdyz jsem spadla na 56 kilo, tak mi moc dobre nebylo. Ted mam 60-62kg a je to tak akorat (pro me, modelka by ze me teda nebyla). smilies/wink.gif
září 04, 2010 01:40
ahoj, udělala jsi mi radost, žes to tak hezky napsala... : d@niela
ale pravda je, že opravdu ne každá do té posilovny může. Já například bych to asi neriskla.
Tedy, mimo na čumendu smilies/cheesy.gif. Pochopitelně ze zdravotních důvodů.

Ano, takhle se to musí brát - ne jako donucovací pracovnu :-)))
Držím palce a moc pozdravuju!!!
září 04, 2010 02:04
Dani, dekuju... : Ceskymo1
...no a proc ne aspon na cumendu - ze zdr. duvodu, samozrejme! smilies/grin.gif smilies/grin.gif smilies/grin.gif
Jasne, nejsou to nucene prace, je to jinej zivotni styl. Ale to neznamena, ze si obcas nedam rizek nebo grilovany kure, pivu se taky nevyhybam... jenom treba nekupuju prave takovy ty "chutovky", co se tim clovek snadno a tak prijemne prezere.

Dneska uz tedy pro me neprijemne, ale to prave chvili trvalo, nez jsem si vytvorila novy navyky. Zvykla jsem si jist mensi porce a vetsinou jim jogurt, syr, sunku, zeleninku, z masa kure, ryby, veprovy (hovezi malo) a neprijde mi to jako nejaka obet, naopak.

Kdyz jsem byla pozvana na knedlo-vepro-zelo, tak jsem sice ocenila hostitelku, ale stejne jsem snedla s bidou pul porce, uz jsem proste nemohla.

Takze holky, vydrzte, nastavte si to v hlave tak, ze vsechno sladky, tucny, atd. je hnusny - a zbytek pujde sam.
září 04, 2010 07:54
Ona ta malá potěšeníčka mají i druhou stranu : Jitka U.
Nejsem nejmladší a posledních 7 let mám skvělou práci, kde jediná vada je, že převážně sedím jak pecka u PC (za 7 let jsem přibrala cca 10 kg, můj BMI je na dolním kraji obezity). Druhá strana těch potěšeníček je, že se sotva ohnu, ve skříni se mi kupí blůzičky, které jaksi nejdou dopnout, pokud je někde víc než 12 schodů tak se spolehlivě zafuním. Byla jsem na vstupní prohlídce na rehabilitace po úraze a pan doktor (poměrně mladý a štíhlý) si pro sebe diktoval vstupní anamnézu: "nadváha, skolióza, plochý nohy". A pokud nezhubnu, tak to lepší nebude.
Asi to chce morální podporu v tom duchu, jak píše Ceskymo.
září 04, 2010 10:56
PŘESNĚ TAK - : d@niela
znamená to "NETRPĚT", ale snažit se hubnutí brát spíš s humorem a chutí, tedy chutí do pohyblivějšího života.
Jitko, jsem na tom skoro stejně :-). Takže to "rozjedem"... smilies/cheesy.gif
září 04, 2010 21:42
Jsem pozadu, : Pančelka
je to tak. Článek nahoře je o tom, jaký je to utrpení, to hubnutí a že za to vlastně člověk nic pořádného nedostane, tak proč to vlastně dělat, a že jsou hezčí věci, než figura a atp. a tato vlna filozofie nás pak donese k poslednímu odstavečku, který by se dal shrnout do hesla- tak do toho? Jsem teď za hnusnou babici podvratnou, ale nejsou to šupiny, to na těch očkách, že vlastně se do hubnutí nechce, takže to asi ani moc dlouho nevydrží, no prostě, že se to nepovede? Tak na chvíli možná? doporučuju si pořídit běžky, kolo, brusle a přítele.
září 05, 2010 21:04
Neboj, já pevně věřím, že to zvládneme.. : d@niela
smilies/grin.gif
září 06, 2010 00:12
no, já si myslím, : skaz
že postavit jídlo jako potěšeníčko je vůbec zcestný - radost by jsme si měli umět udělat i jinak, že? Já to mám totiž úplně obráceně - teda taky špatně - já jím, až když dostanu příšernej hlad a to sním cokoliv - vzhledem k tomu, že nejím maso a musím ho vařit manželovi, který na tom trvá , se mi nechce vařit druhý jídlo pro sebe a tak to řeším většinou kouskem sýra, jogurtem, nebo polívkou do hrnečku. Já vím, jaká je to pitomost, ale když ten čas strávený u plotny potom fakt chybí na ty moje potěšeníčka - mně osobně by /teď mne nekamenujte / fakt vyhovovala strava v tabletách - ráno jednu polkneš a máš vystaráno.
září 06, 2010 09:14
hlásím se prosím taky... : Eny
za 4roky od rozvodu 8kg. To je fakt dost. Pořád jsem váhala zda napsat nebo ne, ale začala jsem číst knihu "Rabínova dcera" a je tam něco, s čím asi budu muset pokorně souhlasit....takže se s Váma děvčátka dělím. Možná budete některé proti.
"Vím, že v jídle hledám útěchu a náhradu za sex. Žvýkání a polykání místo líbání a mazlení. Neustále cítím potřebu utěšovat se jídlem, dokonce zakázanými potravinami.....," v našem překladu tučné a sladké.
Bože a to je teprve začátek.
září 06, 2010 09:21
Eny : Kamila
proč myslíš, že bychom měly být proti? Berem i wendy, která chce zhubnout tři cenťáky v pase smilies/wink.gif
a víš, ne každého tady znám, ale třeba Inka to podle mého taky nepotřebuje, nicméně se asi najdou i tací, kteří napíšou, že to nepotřebuji já... ale až tu nadváhu na mě uviděj všichni, tak bude pozdě!
září 06, 2010 09:50
Kamila : mamča
Mně taky připadá, že jsi hezky štíhlá. Ale každý má ten "ideál" a důvod k hubnutí někde jinde.
Já taky nejsem vysloveně tlustá, ale potřebuju shodit pár kilo kvůli páteři, abych si zdravotně pomohla a třeba tím oddálila další operaci.
Jo, a taky nedopnu své oblíbené sako... smilies/cheesy.gif
září 06, 2010 10:01
jo, kolo, koloběžku,dva psy...a toho přítele někdy...mám taky, chi... : Eny
ale to je pořád málo, miluju ale vaření, zbožňuji zeleninu, maso, omáčky, přílohy...nemusím jogurty a mlíko.
Jo, u PC sedím taky pořád, ale vyrovnávám to běháním s pesankama, do práce, z práce, odpoledním a večerním běháním v lese. Sem tam si zacvičím doma. Po tůrách co 14 dní celodenních při mapování zvířátek. Jo, pohybu mám si myslím dost, vždyť více času bych ani neměla. Tak nevím, je to věkem? Ale svádět to jen na věk, je hloupost. Změnit totálně styl života. Ale jak, vždyť takhle mi to vyhovuje. A co s tím?
září 06, 2010 10:03
zkusila jsem "Zumbu" : Eny
senzace, to je to, co mi vyhovuje, ALE...80kaček hodina. A když se chci (jedině přes net) objednat, je volná hodina až za týden, když je dobře. Což podle mne ztrácí efekt.
září 06, 2010 10:08
Eny ahoj, : Iris
Zumba, to je ten tanec?
září 06, 2010 12:48
Ahojík Irisko, : Eny
Zumba fitness. Tančí se na Latinu, na arabskou hudbu, prostě je v tom tanec, náznaky aerobicu, ale jen lehce, hlavně latina. Rychle ale i pomalu, předcvičují hlavně bývalí tanečníci společ.tanců. Skvělé, poprvé na infarkt. Doufám, že jsem to popsala dobře, když tak vyguglit...
září 06, 2010 13:06
Eny, : bb2
a co zkusit jiný klub, kde je k mání permanentka, s níž vyjdou hodiny mnohem levněji. A objednat si víc hodin najednou, abys nemusela riskovat, že už nebude "volno".
září 06, 2010 13:12
jo bíbí, to by šlo, : Eny
ale musela bych až do OVY autem, takže to vyjde nastejno. Po cvičení jsi totálně mokrá a sprchy tam nejsou. Hodiny se dají zamluvit předem, ale já nikdy nevím, kdy mne pracovně pošlou do terénu a blokovala bych to. Nějak to nejde nakombinovat.
září 06, 2010 13:18
vypadá to jako hledání výmluv. : Eny
Už jsem na sebe přísná, umím to i přiznat.
září 06, 2010 13:19
... : bb2
to nejsou výmluvy, to je konstatování reality pracující ženy:-)
září 06, 2010 13:38
Tak tak děvčata, : wendy
kdo chce hledá způsoby, kdo nechce, hledá výmluvy. Když není nadváha, člověk nefuní při každém prudším nebo delším pohybu jak lokomotiva, prospěje to zdraví obecně a taky v šatech vypadáme líp - už jen kvůli sobě !
smilies/wink.gif
září 06, 2010 13:43
wendy : mamča
Kdyby se někomu nedostávalo výmluv, stačí říct. Mám jich v zásobě nepřeberné množství. smilies/wink.gif

září 06, 2010 17:05
co pomohlo mě : eva_2
Já na diety vůbec nejsem, jakýkoliv pokus o dietu u mě vyvolá opačný efekt - z pocitu odříkání si moje tělo hned žádá jídlo v mnohem větším množství než by mu normálně stačilo. Ale vloni jsem narazila na knížky od Mireille Guilianové "Francouzky netloustnou" a "Francouzky umí žít - Tajemství, recepty a radůstky od jara do zimy". Popisuje vlastní zkušenost s hubnutím a udržením váhy na základě porovnání svého dětství ve Francii a života v USA. Jde o to jakým způsobem jí většina Francouzů a jakým způsobem k jídlu přistupují Američané, které zná. Jsou to knížky o dostatku (různých chutí) ne o odříkání, o potěšení z jídla (v menších porcích) o radosti i z jiných věcí než z jídla... pro mě to byl návod "Jak ano" (na rozdíl od toho co nesmím, to na mě bohužel nefunguje). Obě knížky dopouručuji přečíst. Po hodně letech jsem totiž skoro nenásilně zhubla smilies/smiley.gif
září 06, 2010 17:19
Ano, ano : Míša šíša
knihy "Francouzky netloustnou" a "Francouzky umí žít" jsem také četla. Mají něco do sebe, hezky se čtou a je v nich plno pravdy, nicméně se přiznávám, že po jejich přečtení jsem nezhubla ani deko. :-)
září 06, 2010 19:59
jo jo já od zítřka : Inka
zase začínám běhat po ránu po lese, potřebuji víc pohybu a méně sladkostí. Ale talé si to občas zdůvodňuji: nekouřím, nepiju, neutrácím, jen makám a makám .... tak alespoň trošku dobrotek...., ať je ten život příjemnější smilies/wink.gif smilies/wink.gif smilies/wink.gif
září 06, 2010 22:27
Míšo Šíšo : eva_2
jasně že přečtením knížky člověk nezhubne :-) ale mě pomohlo, když jsem si uvědomila, že vlastně vůbec nevnímám co jím. Teď si občas uvědomím, že jím a taky co jím (jako co to je, jakou to má chuť...) a kupodivu mi pak stačí k najedení mnohem míň. To mě překvapilo. Kromě toho, že nemůžu držet diety tak jsem taky děsně líná. Cvičení je pro mě mučení. Ráda chodím, to jo, ale třeba běhat nemůžu. Pohybem tedy nezhubnu. Všechny, co rádi cvičí obdivuji a možná jim to i závidím, ale pro mě to není.
září 07, 2010 09:50
Pancelko, : Ceskymo1
hlavne toho pritele... treba o 20 let mladsiho, kruci, to by se to hublo!!! smilies/cheesy.gif smilies/cheesy.gif smilies/cheesy.gif
září 11, 2010 05:24
Napsat nový komentář

Pro komentování je potřeba, abyste byli přihlášeni. Pokud nemáte ještě svůj účet, prosím zaregistrujete se.


busy
 
< Předch.   Další >
[CNW:Counter]