|
 Byla jsem včera v OBI, koupit nějakou dřevotřísku, lišty, šrouby a co já vím ještě. Šla se mnou kamarádka, prima "baba", taky v letech a taky "nadměrně půvabná". Už jsem jí před pár dny anoncovala svůj úmysl skupinového zeštíhlování, ptala se na její názory... V OBI jsme nakoupily a při cestě ven Marcela uviděla u kasy svůdně nastavené kontejnery s různými zmrzlinami. Hned bafla jeden kornoutek.
"Marcelo, co blbneš, víš, jak kvůli tomu jednomu kornoutku nebudeš moct sníst kvantum jiných věcí? Vždyť je to děsně kalorický!" "Ale ne, je to jen jeden, malej, podívej, ani to není vidět, a není večer", odpověděla mlsně a už ho sloupávala z papírové slupky. Mj. to vám pak následoval průůůšvih... Na parkovišti totiž stál na nějakém podstavci odložený krásný velký květináč. Zevnitř čouhal papír. Okraj končil někde pod Marcelinýma očima. (je prcek do 160 cm.) Já, o patnáct cm delší, jsem viděla, že je to účtenka, ale než mne napadlo, co chce udělat, už se to stalo: odhodila orvaný obal od zmrzliny dovnitř a blaženě se do ní pustila .... No, byla jsem už o pár kroků dál a současně sledovala, jak od vedle stojícího auta na ni překvapeně zírá nějaký muž, co právě skládal dovnítř nakoupené věci. Bafla jsem ji a rychle vlekla na metro. O pár metrů dál jsme se už chechtaly jak dvě puberťačky. Fakt byla přesvědčená, že je to "elegantní" odpadkový koš... 
Cestou domů jsem si ale uvědomila, jak to hubnutí bude nesmírně těžká záležitost. A taky jsem pochopila, proč na tom takové kvantum nejrůznějších podnikatelů tolik vydělává... Šla jsem si ještě koupit do tamějšího supermarketu mléko do kafíčka, a poslouchala kamarádku: "Podívej, tady mají ty perfektní párečky, do těch když se zakousneš, to ti tak nádherně praskne... a ta chuť! A tenhle sejra, ten tu prostě nemůžu nechat, počkej na mne!" A už si plnila košík. "Něco malého" do snídaně - pár tyčinek, co mají v názvu light, pak asi pět sladkých jogurtků, a asi tři druhy sýra. Jeden lepší a chutnější než druhý. Jo, jenže všechny měly nad 45 % tuku. Pak si ještě v tamějším řeznictví koupila hezkou prorostlou kotletku, ty křupavé párečky na svačinu ( prý si je v práci ohřeje). Když jsem říkala, že je pátek a do pondělka času dost, tak jen udělala cukrblik: "No, tak si je ohřeju doma." A bylo to... Nakonec jen s takovým ublíženým výrazem ještě dodala: "Hele, Danielo, ale co bych pak už z toho života měla? Vždyť ty dvě nožičky párků ze mne přeci buřta neudělaj." - No, Marcelo, buřta už ne, pomyslela jsem si, vždyť už jsi jak pořádně prorostlej bůček... Ano, mé drahé kudlanky, v tom je právě zakopaný ten hnusný nepřátelský pes: dobrovolně se vzdát snad jediného potěšení, co člověk má? Vždyť, uznejte, většinou jsou buclatější právě ty, které buď moc radostí ze života nemají, nebo naopak si tu radost z báječného dlabance užívají ve dvou, případně celorodinně. Jako víceméně jedinou, poměrně lehce dostupnou potěchu. Takže - pokud si jedno potěšení odepřeme - co si za to adekvátně potěšujícího nabídneme? Nehledě na to, že kvantitativně to je mnohdy nesouměrné. Jen si představte dejme tomu pětačtyřicetiletou kamarádku, převážnou většinu roku jen z práce do práce, starosti pracovní i rodinné, občas trochu pohody u televize, jednou za rok pár dnů dovolené - a takhle se to nemění několik let. Žádní zajímaví noví obdivovatelé na obzoru, nákup nového šatníku v podstatě nehrozí, protože (neberu-li v potaz potřebné penízky) většinou by ani nebylo kam to nosit, pominu-li pár divadel za rok atd. A - během té neměnné doby na druhé straně každodenní potěcha v podobně dobře uvařeného chutného jídla, občas i pohlazení z lahůdkářství či cukrárny. Když si žena toto potěšení sebere, bude se nejprve cca půl roku hlídat a zdravě stravovat (už jen z těch slov čiší, že to není nic lahodného a už vůbec ne kvantitativního), poté drsně ovládat po zbytek života - má výměnou za dlouhodobé utrpení "jen" možnost obléknout menší kalhoty, menší sukni... Proto je tolik nejrůznějších "zaručených diet", "dietních doplňků" a podobných hnusů - pochopitelně na draka - které většinou pěkně velké obnosy "stoprocentně zaručují" super rychlé zhubnutí, pokud možno bez sebemenšího sebeovládání. Jak to tedy zvládnout? Berme to například jako studium při zaměstnání. To také vyžaduje značnou dávku sebezapření, ovládání se, nutnost se učit, vyrovnat se s případnými nepříjemnostmi - a to vše s vyhlídkou na zvýšení kvalifikace, lepší ohodnocení, většího rozhledu - jednoznačně na trvalou kvalitní odměnu... Naše zeštíhlování bude něco podobného - musíme si ve své hlavě přesně uvědomit své nové priority - a pro ně pak něco zvládnout... Neznamená to, že si už nikdy nepochutnáme, ale že nebudeme jíst to, co nám škodí, ať by nám to připadalo - nyní - sebechutnější. Prostě změníme kvantitu za kvalitu... Našla jsem na to naše hubnutí sponzory a chtěla najít zaručený způsob, jak účastnice kontrolovat. V podstatě na všechny uvalit jakousi kuratelu. Ale - došlo mi, že tudy cesta nevede... Je hloupost dělat zlého vlčáka, přísnou maminku, neúprosného kontrolora - protože to vám úspěch nezaručí. Samozřejmě, pár by jich opravdu rychle zhublo, některé skutečně, některé pomocí photoshopu, ale nebylo by to z přesvědčení, v podstatě ne dobrovolně... Já vím, můžete mi oponovat, že plno jich to potřebuje už i ze zdravotního důvodu (já se mezi tuhle skupinu taky hrdě hlásím), ale opravdu, dokud to nebude z vlastní chutě, nebude to úspěšné.  A tak jsem - snad - vymyslela úplně jiné parametry našeho soutěžení:
Ano, zaregistrujeme se, ano, napíšeme své váhy a míry, ano, budeme si navzájem radit - předávat receptíky nebo návody na cvičení. Mj. ne každá však může z časových, zdravotních či jiných důvodů navštěvovat posilovnu (také všude nejsou, nehledě na to, že mnohé z nás by tam mezi ty odporně nádherně vytvarované lidi vlézt ani nechtěly). Ale - samy víme, že když se chce, všechno jde... Takže - za pár dnů vám dám potřebné instrukce, jak a kam se zaregistrovat (nebojte, bude to opravdu jednoduché a když, tak klidně pomůžu). A pak si zvolíme (můžete už navrhovat) určitý časový úsek, po který si budeme vyhodnocovat své štíhlící úspěchy. Mimo to bude vypsána další soutěž, s ní sice úzce spojená, ale přímo ke kilům se nevížící - která bude o ceny... Mj. pokud budete mít jakékoliv nápady, napište je buď do komentářů, nebo na adresu daniela-zavináč-kudlanka.cz. Těším se, zdravím a snažím se :-))) d@niela
|
. Pochopitelně ze zdravotních důvodů. 
