O kudlance se ví, že svého partnera po kopulaci sežere. Když o tom tak uvažuji, myslím, že – v jistých případech – by toto řešení nebylo nezajímavé...

Hubnutí s Kudlankou

Hubnuti

Související články

Význam jmen

Význam jmen

Soutěže

Soutěže

Setkání

Setkani

Přihlášení






Zapomenuté heslo
Nemáte účet? Vytvořte jej!

Anketa

VĚRNOST? PODLE MNE JE:
 

ŠKOLA ZAVOLALA ... PDF Tisk E-mail
Čtvrtek, 02 září 2010

Jako každý rok, přibližně v tuto dobu, si vždycky říkám: tak nám to zase začalo... Tentokrát je to třetí a už i čtvrtá třída. Holčičku dokonce čekají v březnu její první kulatiny. Letí nám to tryskem, opravdu. Letos je to ovšem zase o stupínek lepší. Markétka přinesla ze školy seznam, doma si nafasovala peníze a odešla si všechny ty obaly a lenochy a sešity a bůhví co ještě, koupit sama.

 

 

 

       Navrch přinesla ještě kilo brambor. Udělala jsem jí těsto a ona nám pak usmažila výborné bramboráky. Matýsek přinesl taky seznam, a už s klidným srdcem vím, že je zítra můžu poslat spolu a sestra mu pomůže správně nakoupit. Ovšem - zase tak růžové to prvozáříjové ráno nebylo... Ulehla jsem večer do své veliké postele sama a ráno jsem se vzbudila v pokojíčku na Matýskové, a v té mé, v ložnici, ležely naložené všechny tři mé ratolesti. V klidu jsem si umyla hlavu, uvařila si kafe a vychutnávala výjimečné ranní ticho a klid.

 

 

     Vzhledem k tomu, že první školní den začínal mým dětem až v devět, mohla jsem je nechat spát do půl osmé a pak to všechno začalo. Najednou jsem získala dojem, že mám doma bandu neschopných trotlíků, kteří nevědí, kde jsou ponožky a spodní prádlo a že ráno se musí čistit zuby, a že ty ponožky, téměř už stojící, si opravdu, ale opravdu do školy vzít nemůže. Docela mi bodlo, když přišla moje maminka (hlídat toho nejmladšího) a rázně převzala buzerující roli. Rychle jsem se namalovala, mezi dveřmi jen tak letmo křikla asi dvě stě pokynů, jako nezapomeň na stravenky, vem si papuče, umyj si zuby a s velikou radostí nechala chaos a řev za sebou.


     Během celého dne jsem domů stihla zavolat asi pětkrát a to hlavně proto, že se mi prý místo normálních dětí údajně vrátilo stádo nevycválaných opic. Maminka si nějak nedokázala poradit. Skákaly z postele, lítaly po pokojíčku a ani hrozba v podobě zakázané talentmanie nepomohla. Tak je ten letošní začátek školního roku dostal... 

 

     Já mám naopak zase radostný dojem, že už si spoustu věcí dokážou zařídit sami. Maky už přesně ví, kdy a do jakých kroužků bude chodit a dokonce si to i sama zorganizovala. Mates si už taky lecos řídí sám.

 

 

No a s Kryštofem?

To už bude jenom brnkačka...

 

Paula

 

 

Komentáře (15)add feed
Tak tu máme prvního září, : Los evropský.
děti jdou do školy a já se spolu s Jiřím Dědečkem stejně jako každý rok nemohu ubránit triumfálnímu pocitu, že já už nemusím...
září 02, 2010 18:58
u nas plac : Sipik 2
my sme si cely prvy den v skole preplakali a ako poznam moje ditko, tak to este bude poriadne dlho trvat smilies/cry.gif
září 02, 2010 22:42
:-))))) : Vodoměrka
Jo, taky si říkám, že s Gábinkou to už bude jenom brnkačka... hahaha... a občas ti jen tiše závidím hlídací babičky... smilies/wink.gif Jo, kdyby tak mě přišel někdo na jeden den pohlídat... hmmmm...
září 03, 2010 07:31
lose, : mura1
spolu s jirim dedeckem a murou smilies/smiley.gif
září 03, 2010 07:43
Lose, muro1, mám stejný pocit. : Myška
Na škole byly dobré jen prázdniny smilies/cheesy.gif.
září 03, 2010 08:17
Paulo, máš príma děti. : mamča
Dlouhodobým zkoumáním vlastní rodiny jsem přišla na to, že děti vydrží tolik, kolik na ně naložíš. Zpětně mě mrzí, že jsem nenakládala víc. smilies/cheesy.gif
Tím nemyslím, že by měly vést domácnost, ale třeba jsem je "uchránila" ve druhé třídě před vstupem do jazykové třídy, protože všichni moji kluci jsou technické typy, a s jazyky moc nekamarádí. Následně měli ve třetí třídě jít do sportovní třídy, ve čtvrté do matematické, a v páté na gympl. Protože jsme s manželem pracovali na směny, báli jsme se pustit ty naše holátka do světa dojíždění a složitých dopravních přestupů. Dneska vím, že to byla chyba, a že by to byli zvládli. Teď mají sice VŠ dostudované, ale s těmi jazyky válčí dodnes.
Takže děti nešetřit, vydrží a zvládnou neuvěřitelně hodně ! smilies/wink.gif
září 03, 2010 08:21
... : Sandra.
Vojta nastoupil ve středu do školky. Tento týden mají jen do 10, asi aby si učitelky zase zvykly. První den se za ty dvě hodiny naučil říkat Ty vole! a roztahovat si rukou pusu do šklebu a druhý den tam chytil nějakou chorobu,takže třetí den- dnes- se předškolnímu vzdělávání vyhnul a zůstal doma:-)
září 03, 2010 08:43
mamčo, : Los evropský.
já samozřejmě netvrdím, že ve vaší rodině tomu tak bylo (naložení a zatížení děti zvládnou), ale jako obecný návod moc nedporučuju - u nás tomu bylo přesně naopak, strejda se snažil kluka taky "vzdělat", takže jazyková třída, tenis, matematika a já nevím co všechno, a v prvním ročníku VŠ se bratranec nervově zhroutil a když se vzpamatoval, udělal si se slečnou dítě a "utekl" z domova. Další příbuzný, tedy prastrýc, zase kluka mlátil, aby ho udržel u houslí (sám hrál ve filharmonii), a po dobu puberty ho tam udržel, v osmnácti kluk třískl s houslemi do kouta a vyučil se kominíkem, nebo čím, druhý hraje dodnes, ten to mlácení nějak vstřebal. No a já, já mám asi proti zhroucení "záklopku", vždy, když se udál pokus naložit toho na mě nějak moc, můj organismus prostě "vypnul" do režimu "spící panna", takže zhoršení, a následné doporučení rodičům, aby zkusili něco jiného. Takže fakt to není univerzální.
září 03, 2010 11:35
Los evropský. : mamča
Losíku, já na to pochopitelně nahlížím s odstupem mnoha a mnoha let. Tehdy byl jeden z dvojčat vážně nemocný, proto ta jazykovka nepřipadala v úvahu. Ale následně nabízené výběrové školy jsem odmítala, protože jsem nechtěla děti přehnaně zatěžovat. (Kluci chodili do hudebky a závodně dělali atletiku).
Jenže pak v té třídě po odchodu ostatních chytrých dětí zůstali jen ti průměrní a podprůměrní, tzn., že úroveň výuky šla rapidně dolů. A tak přesně podle sloganu "mezi slepými jednooký králem" nosili kluci samé jedničky s jednou rukou kdesi. Tím jsme nevyužili té největší schopnosti naučit se, tj. do 14ti let, a to je škoda.
Žádný dril u nás nepřipadal v úvahu, protože dvojčata měli oba LMD. Přesto se dopracovali (jen složitější cestou) k titulu Ing., a dá-li Pánbůh, tak za rok i k tomu PhD.
září 03, 2010 11:59
mamčo, rozumím, : bb2
zažili jsme něco podobného. Nevyužili jsme možnost přechodu na jazykovku ani na víceleté gymnázium a do dneška toho litujeme. Mladší syn zůstal ve třídě s průměrem a podprůměrem. Při své inteligenci mu stačilo udělat o přestávce úkol a pořád byl na špičce. Nenaučil se soustavné práci, školu bral jako stacionář, kde přebývá, zatímco rodiče shání obživu. Po přechodu na gympl zíral jak vizír a my s ním. Pracně doháněl a dohání a učí se to, co ostatní mají už vžité. Není sám, samozřejmě, ale kdybychom tehdy učinili lepší rozhodnutí, mohl být v té druhé skupině a věnovat se už dalšímu místo dohánění peletonu.
U dcery podobně, vybrali jsme méně vhodnou střední školu a než se propracovala k současnému vš studiu, vybrala si mezičas na jazykovkách, aby se vůbec na vysokou připravila. Zvládnou to, ale dá jim to víc zabrat a já si říkám, kdo ví co jim mezitím uteče. No, pozdě bych honit :-)

Škoda, že jsem nemohla nejdřív cvičně porodit a vychovávat dvě tři tamagoči.
září 03, 2010 13:16
... : bb2
a rozumím i Losovi. Rodiče mi často dávali za příklad spolužačku, dceru jejich kolegů. Šprtka:-) neležela v knížkách mimo povinné literatury, nechodila se psy cvičit, jezdit na koni, netančila balet a neučila se bokem anglinu jako já, zato měla vždycky samý, z dvojky z písemky se hroutila a na rodičáku její rodiče neměli ostudu jako ti moji, když jsem donesla málo pomerančové kůry nebo soustavně zapomínala příspěvek na spřátelenou Kubu.
Tatínek na ní soustavně pracoval, trénoval a dřel. No a v prváku na medicíně se zhroutila a je z ní úřednice. Rodiče se rozvedli, zřejmě pak trénoval a dřel manželku, dcera se stýká s maminkou, s tátou ne.
Taky měli mít nejdřív pár tamagoči..
září 03, 2010 13:20
bb2 : mamča
smilies/cheesy.gif...když u Tamagoči se nedá zjistit IQ. Jinak jsme ty děti snad vychovaly dobře, ne ? smilies/wink.gif
Jen ten ochranitelský přístup bych dneska změnila.
září 03, 2010 13:34
mamčo, snad jo, : bb2
jinak myslím, že často je to, co děláme, důsledek toho, co dělali nebo nedělali naši rodiče. Já byla v bavlnce do 7 let pod křídly babičky, pak jsem šla na ZŠ a začalo to, žádný ten ochranitelský přístup maminky, mě vždy hodili do vody a plav, a fakt je, že jsem za to ráda, protože dneska plavu i proti proudu a když mě to stáhne ke dnu, zase se vyšpuntuju hore. Ale jako holka jsem záviděla kamarádce, jedináčkovi, která nic nemusela, nad drobnou povinností ohrnula nos a maminka prominula. Měla pohodové a pohodlné mládí. Nevím, která z nás to má lepší, ona občas závidí mně, v dobrém, já občas závidím jí klídeček v práci na 6 hodin a pohodlný malinký panelákový byt a manžela, který s ní nic nediskutuje a vše rozhodne a zařídí, takže ona ho pak může v klidu pomluvit, a má dost času na vše a trošinku se nudí. Ale celkem je asi spokojená, jen občas remcá že nežije tak, jak chtěla. Já sice jo, ale je to fuška :-)
No, ale protože jsem děti měla brzy, tak jsem k nim přistupovala sama jako dítě, čili jsem jim nedělala nic, co se mi nelíbilo jako dítěti - a mně se nelíbilo vstávat brzy a dojíždět do jazykovky a pak na lepší gympl, když jsem u baráku měla milou vlídnou základku s dětmi, které jsem znala, a o dva bloky dál příjemnou střední školu. Své děti jsem toho ušetřila a pak si často říkala - škoda.
Ale jo, nakonec se prosekaly a snad ještě prosekají. Třtiny z nich nejsou. Snad jsme zvolili přijatelnou zlatou střední.
září 03, 2010 14:01
bb2 : Pravdu díš ! : mamča
Trochu jsem kopírovala výchovu, které se dostalo mně. Jen děkuji zpětně svému muži, že z našich kluků vychoval odolné sportovce, protože mně pořád připadali jako ty "nedonošené chudinky" a byla bych je bránila před celým světem.
Zatímco můj muž, který byl vychován jako všemi ochraňovaný jedináček, a dalo mu moc práce, aby se z toho "mazánka a premianta" stal normálním chlapem, tak nechtěl totéž pro svoje kluky.
Tohle jsem ovšem pochopila až mnohem později, a jsem ráda, že jsme se o to nehádali. Já měla na starost intelektuální růst dětí, a manžel ten fyzický.
Jestli jsme to zvládli, ukáže až další generace. Někdy se škodolibě těším, až náš nejstarší vejlupek bude mít mládě, a bude mi chodit plakat na rameno, jaký je to sígr. Mám pro tu příležitost v zásobě historky z jeho veselého mládí, stejně, jako mi podobnými historkami z mého pubertálního období posloužila maminka. smilies/cheesy.gif
září 03, 2010 15:34
..a co na matku říká : soudní znalec
Výchova posuzované nemá znaky tvrdosti či necitlivosti, i když užívá tělesných trestů. Výsledek ukazuje, že posuzovaná nadměrně zdůrazňuje u dětí význam mateřské role a potlačuje význam role otcovské. Test zaznamenal u posuzované nespokojenost v ženské roli, pocit nespravedlivého rozdělení povinností rodičů i pocit sebeobětování. Otcovskou roli ve výchově podceňuje. Do výchovy posuzované se promítají její osobnostní rysy – nespokojenost, menší trpělivost. Posuzovaná reaguje ve stresových situacích afektivně. Jinak dětem nechává poměrnou volnost..

únor 24, 2012 11:25
Napsat nový komentář

    Upozornění: Redakce si vyhrazuje právo mazat příspěvky nevhodné, vulgární a obsahující neplacenou reklamu

quote
bold
italicize
underline
strike
url
image
quote
quote
Smiley
Smiley
Smiley
Smiley
Smiley
Smiley
Smiley
Smiley
Smiley
Smiley
Smiley
Smiley


Tyto znaky opište


busy
 
< Předch.   Další >
[CNW:Counter]