Milá Kudlanko, před půl rokem jsem zjistila, že je mi partner nevěrný. Vše jsme si vyříkali a já opravdu myslela, že je zase opět vše v pořádku. V neděli jsem ale zjistila, že jsou stále v kontaktu. Zatím jenom vím, že si píší sms. Když jsem se ho na to zeptala, tak mi to vysvětlil tak, že jde jenom o kamarádství, že už nic jiného v tom není. Ale jeho úlet trval přitom více než třičtvtě roku.

      Opravdu nevím, co mám teď dělat.  Můžu mu ještě věřit? Když jsme o tom včera mluvili, slíbil mi, že už jí nenapíše. Vůbec nevím, jestli mu můžu a budu kdy ještě věřit... Máme spolu 9-ti letého syna. Je mi hrozně.

Dana

O D P O V Ě Ď :

Milá Dani,

     je mi vždy nesmírně smutno, když dostanu podobný e-mail. A je mi velice líto všech těch nešťastných... Takže co teď? Podívej, má milá, protože jsi mi napsala ty, budu hledat chyby jen na tobě a taky radit jen tobě :-))).

Nejprve tedy tvoje chyby:

• každopádně něco nebylo v pořádku, když se začal "dívat jinam" a už vůbec nebylo v pořádku, že sis toho tak dlouho nevšimla. To je ta "manželská stereotypnost ..." Sama ale - z vlastní zkušenosti - vím, že když máš pomalu každou minutu, co jsi vzhůru, absolutně plnou práce, domácích povinností, starostí o dítě, atd. atd., tak ta "citlivost netýkavky" postupem času vyprchá... Víš, vztah (ať je to spolužití nebo manželství) je potřeba udržovat, jako tu křehkou kytičku - balsaminku - netýkavku. Nemyslím tím mít drahouška pořád pod mikroskopem, ale nedá se nic dělat, když ti na něčem záleží, nemůžeš spát na vavřínech;

• když jsi tedy na jejich vztah přišla, měla sis dříve, než jsi to začala řešit, uvědomit všechny možné důsledky. A už tehdy sis měla stanovit (zatím jen pro sebe) určitá pravidla: ano, dám šanci, ale jen jednu. A pokud ji zklame, vyvodím z toho důsledky. A hlavně si říct - na rovinu - jak bys jednala, pokud by se to stalo znovu, jak bys reagovala? Uvědom si, že to je něco podobného jako s tvým devítiletým synkem. Když ti slíbí, že "už to neudělá", dobře, vše OK, omluvil se. Ale když to udělá znovu - budeš to zase tolerovat? Projde mu to zase bez potrestání? Nejspíš si řekl, že maminka je hodná, ona to zase promine... A tak mu vynadáš, on zase slíbí a vše jede dál... Se synkem zabere jedině důslednost - s partnerem, má milá, jakbysmet...

• Co nesmíš rozhodně dělat: plakat, být totálně vyřízená smutnice, chtít všechno neustále  "řešit", "vyříkávat si to", "znát podrobnosti" a už vůbec ne VYČÍTAT. Na mužskou lásku tohle účinkuje jak babské bombarďáky na sex :-))). Možná ho taky rozesmutníš, možná se bude cítit provinilý, ale rozhodně se bude snažit co nejdříve zmizet, být jinde, a když už, tak u té, co je milá, příjemná a není vyčítavá skuhralka. Spíš se snese, když mu ve vzteku utrhneš hlavu, než když budeš stále jen hroutící se, s krhavýma očima, unudlaným nosem a i jinak "půvabná".

• A pamatuj si jedno: v žádném případě nesmíš ztratit svou důstojnost! Neponižovat se! I kdybys celý den probrečela, před ním se snaž být fit. Neříkám veselá, nejedná se o nic příjemného, ty máš plný nárok být uražená a vyvodit z jeho jednání nějaké následky. Teď ovšem jde hlavně o to - JAKÉ. Jak dalece si věříš...