|
 Dobrý den, našla jsem vaše stránky a zjistila, že sem přispívají i jiní se svými problémy. Ten můj je opravdu zvláštní a nemám odvahu se s ním svěřit někde jinde. Jde totiž o věc hodně choulostivou. Jsem rozvedená a mám jednu šestnáctiletou dceru, která jde do druhého ročníku zdravotní školy. Učí se průměrně a nejsou s ní žádné veliké problémy.
Doposud neměla žádného chlapce, alepoň že bych o tom věděla. Je pravda, že víkendy tráví se svými přáteli, ale vždy vím (nebo jsem si alespoň myslela, že vím) s kým a vždy se vracela v domluvenou dobu. Prostě s ní žádné veliké problémy nikdy nebyly. O prázdninách si domluvila brigádu v pekárně, společně s kamarádkou, že za vydělané peníze pojedou na koňský tábor. První překvapení a také znamení toho, že není vše jak má bylo, když jsem potkala kamarádku a z řeči s ní jsem pochopila, že, moje dcera na brigádu nechodí. Uhodila jsem na ni a ona přiznala, že tam byla asi dvakrát nebo třikrát a pak, že se vymluvila, že se musí přes prázdniny starat o babičku - která údajně náhle onemocněla (první lež jako věž). Doma jsem na ni tedy uhodila a ona po nějaké chvilce přiznala, prý se pohádala s vedoucím, že po ní začal šahat a naléhal, aby se s ním „vyspala" - její slova. Zůstala jsem jako přikovaná a chtěla celou věc řešit. Začala hrozně plakat, že to bude ostuda a když už jsem stála u telefonu, že si do pekárny zavolám, držela mě dokonce za nohu a hrozně vyváděla, že ji ztrapním a budou se jí všichni smát. Nakonec se mi jí zželelo a nechala jsem to být, asi špatně. O pár dnů později na mě při návratu z práce doslova vyskočila sousedka, ať si doma udělám pořádek, že takový bordel už dlouho nezažila. Že se nám tam pořád producírují nějaké davy kluků a holek, kouří na chodbě, hudba hraje hlasitě a dělají vůbec hrozný hluk. Velmi mě to překvapilo, protože jsem si opravdu ničeho nevšimla. Doma bylo pokaždé uklizeno. Jsem kuřák, takže pokud u nás někdo kouřil, tak jsem nic nepoznala a ničeho výjimečného jsem si nevšimla. Chtěla jsem nejdříve na dceru udeřit, ale rozhodla jsem se vyčkat a vzala jsem si na druhý den po obědě volno. Byla to hrůza, opravdu. Nejen, že z našeho bytu opravdu zněla hlasitá hudba, takže si nikdo ani nevšimnul, když jsem vešla dovnitř, ale taky jsem si připadala, jako bych vešla do nějakého opravdového bordelu. Na mojí posteli v ložnici souložila nějaká dvojice; dál jsem se nedostala, protože někdo spustil poplach, že je tady nějaká stará ženská. Okamžitě vyletěla dcera ze svého pokoje a oblíkala si rifle, za ní vylezlo nějaké vlasaté individuum. Nevěděla jsem, co mám dělat. Jen jsem na dceru štěkla, že jsem za hodinu zpátky a ať je vše jak bylo, než jsem odešla ráno do práce. Pak jsem asi hodinu chodila po parku, kouřila jednu za druhou a do toho brečela. Když jsem se vrátila, bylo všechno zase uklizeno, postele ustlány a Lucie nikde. Vrátila se až pozdě večer a odmítala se mnou mluvit, představte si, vlastně byla uražená ona, že jsem přišla nečekaně domů! Veškerá moje důvěra je pryč, nevím co mám dělat, jak věřit svému dítěti, které mě dostalo do takové situace, a tak mi lhalo. Domluvila jsem se se sestrou, že si ji vezme na dva týdny k sobě mimo město. Mají barák na vesnici a bydlí s nimi i moje matka a doufám, že ji trochu zaměstnají. Potřebuji vše vydýchat a taky se rozhodnout, co dál. Teď momentálně pořád večer jen brečím a říkám si, co jsem udělala špatně? Veronika
Komentáře () |
 |
|
|
|
 |
