O kudlance se ví, že svého partnera po kopulaci sežere. Když o tom tak uvažuji, myslím, že – v jistých případech – by toto řešení nebylo nezajímavé...

Hubnutí s Kudlankou

Hubnuti

Související články

Význam jmen

Význam jmen

Soutěže

Soutěže

Setkání

Setkani

Přihlášení






Zapomenuté heslo
Nemáte účet? Vytvořte jej!

Anketa

VĚRNOST? PODLE MNE JE:
 

HLAVA PLNÁ STRACHU PDF Tisk E-mail
Středa, 30 květen 2007

 Dobrý den, Danielo, obracím se na Vás, jelikož si myslím, že sama už to všechno asi nezvládnu. Jedná se o krizi v našem manželství. Jemi třicet let a jsem osm let vdaná. Máme sedmiletého syna. S manželem jsme si rozuměli a myslím si, že i náš vztah byl velmi dobrý a celkem bez problémů až do letošního roku.

 

 

     Manžel je velmi pracovně velmi vytížený a já jsem byla se synem dost často sama. Veškerá starost o domácnost a rodinu byla na mě, ale to mi nikdy nevadilo. Manžela jsem v jeho pracovním nasazení podporovala a donedávna jsem si vše snažili vynahradit ve volných chvílích. Jenže na začátku tohoto roku jsme se dostali do krize... Vše začalo takto. Vedu manželovi účetní evidenci. Bohužel jsem se špatně informovala ohledně placení záloh na sociální pojištění a tyto zálohy jsem neplatila. 

 

     Letos jsme potřebovali potvrzení bezdlužnosti a já se dozvěděla, že na sociálním pojištění jsou nedoplatky za dva roky plus penále. Vše jsem ihned douhradila, ale manželovi jsem nic neřekla a svou chybu jsem nepřiznala a použila naše společné peníze bez jeho vědomí. Bohužel, než jsem vše stačila vysvětlit , dozvěděl se to a cítil se obelhaný a podvedený. Aby toho však nebylo pro nás dva málo, seznámil se v té době s nějakou ženou.

 

     Nu,  říkal, že jsou jen kamarádi, že si povídají o jeho a jích problémech. Mrzelo mne, že vše rozebírá s někým jiným, ale věřila jsem mu, že jsou jen v kamarádském vztahu. Manželovi jsem se snažila omluvit a vše vysvětlit, ale on to nechtěl přijmout, říkal, že potřebuje čas, protože mi teď nevěří.  

     Bohužel začínám mít pocit, že mezi ním a tou ženou vzniká něco víc, ale možná jde jen o můj pocit. Chtěla bych krizi doma nějak vyřešit, protože manžela stále velmi miluju. Jenže on to zatím nijak řešit nechce. Nedokáže se  pro nic rozhodnout. Některé dny se chová mile, jiné je nepřístupný. Co se týče intimního života, ten je nepřerušen.

 

     Nevím co mám dělat. Jestli i nadále tvořit doma příjemnou atmosféru a čekat, že se manžel časem rozhodne k nějakému jednání, nebo nějak jednat, ale jak. Pokud mi můžete poradit nějaký postup ohledně řešení krize v našem manželství, budu ráda. Předem děkuju. Zuzka

 

ODPOVĚĎ:

 

     Milá Zuzanko, je mi až smutno z toho, jak stále je to stejné a stejné... Hodná holka, která se poznenáhlu v manželství promění v zoufalou "bojavou" myšku. Ty většinu doby trávíš ve strachu - co  kdyby... Jen abys něco neprovedla, jen aby ON se nezlobil, aby bylo doma všechno v pořádku, aby tě měl rád... Bojíš se i na některé věci zeptat, jiné se bojíš říct... Víš, ohledně tvého manžela - vzpomeň si, jaká jsi byla, když jste spolu začali chodit. V době, kdy tě získával, kdy jsi byla dobývána... To se snažil on, kdežto teď se snažíš jen ty. Musíš si uvědomit, že tenkrát se zamiloval do příjemné a jistě suverenní dívky, ne bázlivé a ustrašené ženské, která se snaží už v předstihu vyčíst každé jeho přání...

 

     Myslíš, že mu to může imponovat? Že má důvod si tě nějak předcházet? Pochop, že všechno je v tvých rukách. Jestli chceš ještě svoje manželství udržet, jestli chceš, aby si povídal s tebou a ne s "kamarádkou", musíš se změnit ty!  Asi se budeš ptát jak. Je toho hodně, ale to bych potřebovala vědět o tobě víc... Tak zatím jen pár bodů, věřím, že jsem se dost trefila:

 

zaprvé: neměj bolestínský hlas - zkus se poslouchat: není v tvém hlase smutek, strach? Zkoušej to třebas když budeš sama, v koupelně - něco říkat nahlas a poslouchat se. Uvědom si, že už to působí nepříjemně... Představ si, že bys měla v kanceláři spolupracovnici, která by takhle mluvila... Buď příjemná, milá, ale ne vlezlá. Když si nebudeš vědět rady, představ si přesně takovou "cizí" ženskou - jak bys na ni reagovala sama...

 

zadruhé: nauč se rozhodovat i za rodinu - nebát se vymyslet něco, dát to "na program dne" a klidně a mírně si to obhájit! Dám ti příklad: co takhle připravit nějaký výlet pro vás tři? A až budeš mít vše promyšlené, tak to prosadit. Ovšem nesmíš si to naplánovat na termín, o kterém bys předem mohla počítat, že se mu to nebude hodit... A vydrž, asertivně si pak svůj návrh prosazuj, když bude proti, tak klidně a mírně vyžaduj vysvětlení, zdůvodnění. Čímž chci říct, že se nesmíš bát být rovnocenným partnerem!

 

zatřetí: pravděpodobně spolu asi doma moc nemluvíte. I to se musí změnit. Chovej se k němu jako k prima kamarádovi, kolegovi, třebas si přes den připrav nějaké téma, něco, co by ho mohlo zajímat. A když děláš to účetnictví - ptej se ho i na pracovní problematiku, na to, co dělá... Snaž se ho pozvolně přimět zase ke komunikaci...

 

začtvrté: neboj se ho pověřit i nějakými drobnými úkoly pro vás, pro domácnost, pro synka. Něco určitě zvládne vyřídit... Zapoj ho, čím víc budete mít společného, tím víc spolu budete mít o čem hovořit!

 

zapáté: v žádném případě se nebav o té ženské!!

 

Tak, to by zatím stačilo, (když tak ti příště připíšu další) rozhodně mi odepiš, co je nového...

 

P.S. A ohledně toho průšvihu s pojištěním! Panebože, copak jsi nějaké peníze ukradla, utratila za sebe? Ano, udělala jsi chybu, ale to se stane, tak proč z toho dělat důvod k rozvratu rodiny, k nedůvěře! Tady vidíš, co zavinil tvůj strach - kdybys mu to řekla hned, tak by sice asi byla bouřka, ale rozhodně ne tohle ledové období...

 

d@niela

 

 

 

Komentáře (20)add feed
Krize po sedmi letech : NČ
Docela určitě to není tvá vina ohledně účetnictví a použití prachů jinak. To si jen hledáš zdůvodnění a snažíš se ho najít u sebe, abys mohla dávat vinu sobě a trpět tím.
On má doma zaběhlej stereotyp, kterej ho už nebaví, všechno, včetně tebe, je okoukaný, nikde ve výhledu žádný vzrůšo, žádnej impulz...
Pomůže něco novýho - společnýho. Chata, chalupa, ... tak nějak.
Určitě ne teď nový mimino!
květen 30, 2007 06:24
Upřímně : Gita
Ten "omyl" s tím neplacením pojištění mi připadá jen jako záminka. Měl samozřejmě právo být nemile překvapený, klidně i naštvaný, ale stalo se, to pojištění se stejně muselo zaplatit, ty ses omluvila, pokusila ses to vysvětlit, co by tedy ještě chtěl? Abys navěky věků mlátila hlavou o kobereček a prosila ho o odpuštění?
On teď sám dost možná dělá něco, co by neměl, a ví to (narážím na tu ženskou). Jenže lehčí, než přiznat si, že dělá něco blbě, je rýpat se ve "vroubku", který máš u něj ty. Tím odvádí pozornost od svého jednání, což je otřesně srabské. Ber to tak: nenech se vydeptat. Jestli bude chtít od tebe odejít, udělá to stejně, pojištění nepojištění. A zase na druhou stranu - kdyby ti chtel odpustit, taky to klidne udela - lidi si odpousteji i horsi veci, nez je tohle, i kdyz by nemeli. Hlavně odhod vsechny pocity provineni a ukaz mu, ze s tebou nebude manipulovat.
květen 30, 2007 07:31
Taky to vidím stejně s těmi penězi : wendy
udělalas chybu, napravila ji a žes to zaplatila ze společných peněz - a z čeho jiného bys to měla platit ? Možná by bylo lepší a já na svou povahu bych to asi udělala - přijít domů a nadávat - na sebe, na úřednici, na pojštění, na všechno. Třeba by tě začal i utěšovat...jak píše Dani - jen ne utrápená smýkaná myška. No teď, když má "známost" se mu to hodí, že. Chlapi už bývají takoví, doma je stereotyp, tak si jdou pro vzrůšo jinam. Většinou jim ale vyhovuje vzorec - doma klidná domácnost a zázemí, venku nová neokoukaná milenka.
Zeptám se tě - jak jsi na ni přišla ?
květen 30, 2007 07:45
mně to s tím pojištěním : AlenaT
taky připadá jako zástupný problém. Kdyby to nehylo tohle, tak to bys zaručeně "provedla" něco jiného. Tohle jsem zažila sama. Ten chlap má špatný svědomí a tak si ho léčí na tobě. Vykašli se mu na nějaký účetnictví - ať si ho pěkně dělá sám, když je tak chytrej. A najdi si nějaký místo, slušný účetní teď vyvažujou zlatem. Budeš mezi lidma a bude tam legrace. A když si najdeš místo, kde je hodně chlapů, tak ten tvůj "jedinej neomylnej a spravedlivej" začněš hlídat tebe - a nebude mít čas na nějaký milenky.
květen 30, 2007 08:43
Alena T. 08:43 : mamča
Ty mi snad čteš myšlenky. Zrovna tohle mě taky napadlo. Povolná ženuška, co musí držet hubu a krok, protože je "vyživovaná osoba". Co na tom, že pracuje doma, že dělá manželovi (podle něj špatně) účetnictví ?
Jedinou záchranu vidím v tom, že Zuzka nastoupí do práce. Začne si vážit sama sebe, protože zjistí, že ostatní se k ní chovají jako k rovnocennému partnerovi a né jako k rohožce. Pak možná zjistí, že svého despotického manžela zas až tak moc nemiluje, že by si od něj nechala všechno líbit.
Všechno je to jen o ztraceném sebevědomí, a o tom, že její manžel toho zneužívá.
květen 30, 2007 09:39
Jak málokdy : Margot
bezvýhradně souhlasím s NČ, tak tady mě napadlo přesně totéž - po osmi letech manželství přišla krize ze stereotypu a ponorky.
Jinak taky vidím to účetnictví jen jako zástupný problém a těžko říct, jestli tuhle "výmluvu" manžel nasadil kvůli vlastnímu černýmu svědomí z té cizí dámy anebo je prostě jenom celkově nabroušenej a hledá hnidy kvůli té ponorce po osmi letech a to účetnictví mohl být jen vítaný ventil jak "odfouknout nasupení".
Každopádně mi ale přijde, že otec by se rozhodně měl trochu víc než popisuješ starat o sedmiletého syna. Co je to za tátu, když (jak popisuješ) se o kluka prakticky staráš sama? To má manžel snad pocit že sedmiletýmu klukovi ke štěstí stačí tatínkovy peníze? Kdypak si byl otec se synkem třeba naposledy zakopat fotbálek nebo vzal kluka, co já vím, na výstavu letadýlek nebo na ryby?
květen 30, 2007 10:17
To je ale taky stereotyp - : wendy
manžel začne podnikat, rodina se má dobře, finančně nestrádá, ale páníček na ni nemá čas. Na milenku si sice čas najde, ale to je tak asi všechno. Nedalo by se podnikat tak nějak normálně, ptám se ??! smilies/cry.gif smilies/cry.gif
květen 30, 2007 10:41
Já bych řekla, : Pavla
že to nebude v tom podnikání, ale v lidech... smilies/smiley.gif Můj pán a vládce podniká už patnáct let, jsme spolu skoro dvaadvacet, já jsem doma šestnáct let a pohoda. A stereoptyp, co to proboha je? Já nevím, je to pořád dokola - my ženský (z velký většiny) prostě tomu chlapovi podřídíme všechno a to jak jsme žily "před ním" zapomeneme. A to je ta první chyba. Pak už to jede pěkně fofrem dolů... Není potřeba, aby šla Zuzka do práce, když jim to takhle vyhovuje, ale musí si žít svůj život a ne ho ztrácet věčným čekáním a strachem. Ale co bych opakovala to, co už napsala Daniela. smilies/wink.gif
květen 30, 2007 10:54
Nechápu, že se někdo takhle absolutně podřídí, : Kalupina
ale asi je to tím, že jsem sobec, taky jsem hodně doma ale rozhodně nejsem závislá na nějakým čekání, mám počítadlo a tak, věci co mě baví. Jen připravím jídlo a když manžel přijde, tak mu ho dám. Když je potřeba něco napsat, tak se píše (ale brblám u toho, páč mě to nebaví :-D ) No a když to s nějakými požadavky přežene, tak to dám najevo, sice se pak chytneme, ale za puťku jsem nikdy nebyla a snad ani nebudu.
květen 30, 2007 11:21
Kalupino, to je přímo návod! : Iva
to je správný a sebejistý jednání. Ano, nebát se a nedat se...
Udělat, ale ne jako služka, jako partner. Dělat musej oba. smilies/kiss.gif
květen 30, 2007 11:45
No já nevim, : NČ
tady se mi nezdá, že by to přímo bylo podřízení se a položení se místo rohožky.
Furt si myslím (a i z vlastní zkušenosti mentálně nevyzrálýho a zásadní životní hodnoty nechápajícího manžela), že jeho to prostě a jednoduše doma u televize a na spořádaných rodinných procházkách nebaví.
Jako chlap, coby hmotnej zajišťovatel rodiny funguje von zřejmě dobře, "... nosím prachy, nevožírám se, nemlátím tě, třikrát v týdnu tě vojedu, co bys teda ještě chtěla?..."
Dost pochybuju, že by nějaký umělý vzbuzení žárlivosti pomohlo.
květen 30, 2007 11:51
no já nevím Zuzko, : Inka
ale co takhle začít vycházet z toho, že nikdo z nás není neomylnej natož geniální, fakt je, že neznalost zákona neomlouvá, ale pokud uděláš chybu, beze strachu jí doma prostě přiznej a pokud se to zaplatí z Vašich peněz, též bych to ohlásila nahlas, aby to věděl, to mi připadá korektní. Jak se s tím srovná on, už je jeho věc, ale i kdyby měl řádit, nenech se zastrašit. Bože to přece nebyla žádná krádež, snažila ses to napravit. A jestli se mu to nelíbí jak to děláš, tak běž do práce ať si to účetnictví dělá sám. Také mi to trochu připadá jako hledání problémů tam kde nejsou. A pokud se budeš takto submisivně chovat, věř mi bude hůř!!!!
Upřímně řečeno, jestli to takhle u Vás vygradovalo, hbitě bych si našla práci, trocha nejistoty ho také nezabije. Ono jestli Tě má doma jistou a pěkně naučenou tak, že se mu až bojíš říci co se Ti stalo a jak jsi to vlastně pořešila, tak to už je fakt na zamyšlení, ale hlavně pro Tebe. Sama jsem kdysi došla k závěru, že doma se na něco zbytečně moc ptát nemáš, je lepší si vše pořádně rozmyslet a pak to oznámit správně silným a sebejistým hlasem. Jakože tak a ne jinak!!!

Kdysi dávno jsem zjistila, že mi můj velký syn lže v takových hloupostech, tak jsem na něj uhodila, že chci aby z něj vyrostl korektní člověk, tak proč do prčic lže v takových kravinách a on mi povídá, protože Ty vždycky řádíš jak černá ruka, takhle je to prostě jednodušší a já mám klid. Děsně mě to dopálilo, říkala jsem mu, že je jedno jak já reaguju, ale on se musí chovat férově a na rovinu, aby si sám sebe mohl vážit. Pak jsem nad tím přemýšlela a soudila, že má vlastně pravdu a poté jsem se pokaždé kontrolovala, abych nereagovala zbytečně přehnaně.
květen 30, 2007 12:06
to Pavla : wendy
ano, bude to v těch lidech, ale jsou tací, kteří bez problémů dříve fungovali a až to podnikání je nějak zdeformovalo. Podnikat je potřeba, jenže někdo to holt neustojí v tomto - domácím - směru. Všichni nejsou jako vy dva nebo jako Kalupina a ten její. Já jsem se třeba taky svých dvou-tří hlavních koníčků a zálib nevzdala, pořád chodím mezi své kamarádky, pořád chodím do knihovny a pořád někam cestuju o dovolených. Jsem na dovči zadaná až do roku 2009, taky to manželovi vadilo, dlouho se s tím vyrovnával. Ale když si člověk plní svoje povinnosti a respektuje i záliby partnera, proč by neměl mít nárok na svá práva ? No a teď každý druhý nebo třetí rok cestuje se mnou a hrozně se mu to líbí. Já vím, když člověk po několik let do něčeho zabředá a pak se probudí, nejde to zlomit ze dne na den přes koleno. Ale jít by to sakra mělo. Nebo ?
květen 30, 2007 15:37
... : Minnie
Pokud by zas přišla řeč na tvoje "provinění", vysvětli mu, žes sociální pojištění neplatila nikoliv záměrně a ze zlomyslnosti, protože jsi normální a o tom snad on nepochybuje. Že to zkrátka byl OMYL!
Ale fakt, že jsi pak měla hrůzu z jeho reakce, je vpodstatě JEHO CHYBA! Zřejmě reaguje tak neadekvátně, (řev, výčitky, poučky, nekonečné přednášky, obviňování...?!), že nebylo v tvých silách, mu o své chybce říct. Pokud by se choval přiměřeně, (chvíli lamentoval a pak uznal, že co se stalo, stalo se, finanční újmu přežijete a ty už stejnou odbornou chybu neuděláš), tak bys mu to vklidu oznámila.
Peskovat svou ženu za nějaké "provinění" jakoby byla malé dítě, které je třeba vychovávat, jakoby si muž myslel: "Když neudělám děsivou scénu, bude mi má žena prostřednictvím účetnictví dál škodit," to je přece očividný nesmysl.
Takhle nějak bych mu to vysvětlila, aby se už problém s jeho sociálním pojištěním smetl ze stolu a dál nezasahoval do vašich vztahů...

květen 30, 2007 21:05
slušná účetní : AlenaT
dneska bere mezi dvaceti až třiceti tisíci měsíčně - pokud jí tento plat její muž vyplácí, pak chápu jeho rozčílení - ale ještě jsem neslyšela, že by muž své ženě za jakoukoli práci pořádně zaplatil. Naopak, je-li tato doma a vykonává všechny domácí a výchovné práce plus mu "pomáhá" s jeho prací, mívá muž obvykle pocit, že se jeho choť prostě jen fláká doma a on že ji živí. Myslím, že tohle je přesně ten případ. Proto skutečně doporučuji mu účetnictví hodit pod nohy a najít si méně stresující práci, která by navíc byla slušně zaplacena.
květen 30, 2007 21:44
Ale no tak, : Pavla
AlenoT, účetní, která vede daňovou evidenci jednomu živnostníkovi takovýhle plat nikdy nemá. To je absolutní nesmysl. Něco jiného by bylo podvojko pro velký podnik, ale ten by zase těžko zvládla doma a sama... Takže tyhle částky bych sem vůbec nemíchala.
květen 30, 2007 22:04
Jak jsem psala, : Pavla
jsem v podobné situaci a jediný můj příjem je část. inv. důchod. Kdybych chodila do práce, tak bych si musela s domácností poradit a nikdo by mi za to neplatil. A že mu dělám účto a neplatí mě? No a co! Podle našich zákonů, jestli se nepletu, peníze, které vydělá, tak jsou náš společný majetek, tak za co by mi měl ještě platit?! A jestli to tak není, tak jsem asi holt šikovná, protože u nás doma to tak je. Všechny peníze jdou na jednu hromadu, jak moje almužna od státu, tak to co Honza vydělá. smilies/wink.gif To je o tom, jak to mají ti dva mezi sebou a jestli má on pocit, že ji živí, tak je to problém jich obou a ne jen toho chlapa. Toť můj názor.
květen 30, 2007 22:11
to máš Pavlo pravdu : AlenaT
když ovšem ona půjde dělat účetní do nějakého podniku, tak ty prachy vydělá. A bude naprosto v jiný situaci než teĎ. Ano s tím společným majetkem je to tak jak říkáš - ALE!!!! většina pánů tvorstva se domnívá, že nikoli a že pokud vydělávají víc než ona anebo ona tzv. nevydělává vůbec nic - mají tito pocit, že na ni těžce doplácejí a že všechno na co se v manželství zmohli je jednoznačně jejich a podle toho se svou ženou zacházejí. Dokud si to účetnictví nebudou muset dělat oni sami, nebo si nedejbůh mesí najmout účetní, nebo daňového poradce (a pořádně se finančně prohnout), tak nikdy nepochopí, co pro ně jejich žena vlastně bez nároku na odměnu dělá.
květen 30, 2007 23:10
Aleno T, : Míša šíša
řekla bych, že máš v tomhle stoprocentně pravdu. Taky bych Zuzce doporučila, aby s tím účetnictvím sekla, našla si jinou práci a zbavila se finanční závislosti na manželovi. Ono by ji to stejně v budoucnu mohlo čekat nedobrovolně, pokud bude věřit tomu, že ta "kamarádka" je jen na popovídání. Znáte některá chlapa, který by si s ženskou chtěl JEN povídat o svých problémech? To je fakt sci-fi.
květen 31, 2007 09:28
... : Jaguška
Řev, výčitky, nereagování na rozumné argumenty to je projev toho, že pán má zatmění. Budeš muset s chladnou hlavou se postarat sama o sebe, protože řev, výčitky z jeho stranym jsou jen záminkou k odchodu, zdůvodnění si správnosti jeho jednání, když jseš tak "nemožná", že za něj bez dovolení zaplatíš sociálku! Něco o tom vím,můj manžel se se mnou pohádal, kdykoliv potřeboval jít za milenkou na výleteček. Ať jsem řekla, co jsem řekla,nikdy mi to nebylo nic platné a dosáhl svého. Já jsem si myslela, že on kvůli mně nevydrží doma! Panebože, to je svět. Já si ale cením jednoho na sobě, že mě to i tak nesemlelo a ve svých citech jsem zůstala prostá. Manžela miluji, ale připravuji se realisticky na rozvod s pomocí právníka. Já nechci žít zaživa v pekle. Na co mi bude až budu po smrti v nebi bez těla? To už si moc neužiju.
červen 18, 2009 12:56
Napsat nový komentář

    Upozornění: Redakce si vyhrazuje právo mazat příspěvky nevhodné, vulgární a obsahující neplacenou reklamu

quote
bold
italicize
underline
strike
url
image
quote
quote
Smiley
Smiley
Smiley
Smiley
Smiley
Smiley
Smiley
Smiley
Smiley
Smiley
Smiley
Smiley


Tyto znaky opište


busy
 
< Předch.   Další >
[CNW:Counter]