O kudlance se ví, že svého partnera po kopulaci sežere. Když o tom tak uvažuji, myslím, že – v jistých případech – by toto řešení nebylo nezajímavé...

Hubnutí s Kudlankou

Hubnuti

Význam jmen

Význam jmen

Soutěže

Soutěže

Setkání

Setkani

Přihlášení






Zapomenuté heslo
Nemáte účet? Vytvořte jej!

Anketa

VĚRNOST? PODLE MNE JE:
 

NA KOUKNUTÍ V ECUADORU - III. PDF Tisk E-mail
Neděle, 09 květen 2010
Přejít na obsah
NA KOUKNUTÍ V ECUADORU - III.
Strana 2
Strana 3

 

 

 

 

 

 

     Obyvatelé Lacatungy jsou známí tím, že je nic nerozhází. Jejich město bylo v roce 1742 zničeno sopečným výbuchem a oni ho postavili znovu. Po 26 letech si to zopakovali, a v roce 1877 do třetice všeho dobrého. Já jejich tvrdou povahu mohu potvrdit. Cotopaxi sice v době našeho pobytu nevybuchla, ale všimli jsme si, že nedaleko centra zdobí stěnu dobu obrovský portrét V. I.  Lenina. A je to hrozně škaredý Lenin. Je tak vychrtlý, že vypadá jako by měl A.I.D.S.  A místní kolem něho klidně chodí a vůbec je to nerozhází. Jak říkám - drsňáci ....

     

     Lacatunga je také známá místním jídlem zvaným chugchucara, které jsme hned první večer ochutnali. Jsou to smažené kousky vepřového, brambory, smažené banány, pečená i smažená kukuřice a empanadas se sýrem. Konečné dobré (i když hrozně mastné) místní jídlo a velice přátelská obsluha.

 

 

 

 

 

     Všude jsme začali potkávat mnohem víc Indiánů než v Quitu a obdivovali jsme hlavně bílé podkolenky a klobouky žen. Ty klobouky připomínají ze všeho nejvíc tzv. fedora hats, které proslavil jistý pan Al Capone z Chicaga. Jen obruby klobouku jsou trochu užší, než jak je nosili Lojza a jeho boys. Indiáni a Indiánky se nám líbili natolik, že jsme se rozhodli pro přesun do pravé indiánské oblasti kolem kráteru Quilotoa...

 

 

Mikin a Joanne,

ze země zimy a sněhu

 

 

 

Komentáře (6)add feed
To je zajímavý, : wendy
jak, člověk lne k té hroudě - a paličatě si staví domy zas a znovu pod sopkou, v záplavové oblasti a tak tomu podobně...hezký počteníčko, já jsem potrefená jiným světovým směrem, takže tam se asi nedostanu.
A co je to až také empanadas ?
smilies/wink.gif
květen 10, 2010 08:12
Cestopisy. : Sidon
Cestopisné články mám velice rád, člověk se dozví spoustu věcí, aniž by tam sám jel, ale tady mě malinko zaráží ten systém několika menších pasáží rozdělených do více částí. Poněkud mě rozezluje to klikání na "Následující", "Další", "Předchozí" apod. K čemu to je ? Nevím, třeba je to kvůli nějakým trikům na serveru. Víc by se mi líbil kompletní, ucelený článek na jedné straně. A další věc, kterou bych uvítal (asi nejen já), je více fotografíí, nemusí být vůbec veliké, stačí ta střední velikost, ale trošku víc, což by neměl být problém. Nebo je to taky kvůli místu ?
květen 10, 2010 18:16
Sidone, : d@niela
díky za připomínky.
Ale: doposavad jsem žila v přesvědčení, že články povětšině lidi čtou během chvilek při práci, na takové to "odskočení si, osvěžení se", takže není čas číst něco delšího. (Ostatně, podívej se podle časů komentářů). Fotky bych také mohla dávat menší, ale i tak mám mnohdy problémy - kolikrát dostanu právě pár "cestopisných fotek", které jsou velké a tak moc krásné, tolik moc zajímavých detailů, že někdy udělám z té jedné velké několik menších - jednoduše proto, protože pokud bych takovou fotku publikovala malou, tak tohle všechno se ztratí...

Tak raď, navrhni nějaké to řešení...
A ještě jedno, co není také opominutelné: nezapomeň, že to píšou lidi, co nejsou redaktoři z povolání (čímž nemyslím, že by to neuměli, ale že prostě na nějaké velké psaní nemají čas). Takže to řeším tak, že vždy tak do týdne oni něco napíšou, pošlou pár fotek, já to otisknu...

Ale, jestli se nepletu (jen potvrzuju pravidlo o tom, že se nemá podávat prst, nechceš-li přijít o ruku smilies/wink.gif ), ty jsi taky prošel světem a zažil ledacos A NEJSPÍŠ UŽ MÁŠ I ČAS PSÁT... - tak - co kdybys něco přihodil :-)))

Moc pozdravů, daniela smilies/cheesy.gif
květen 10, 2010 18:51
Mikine, : Alena P-H
moc zajimave cteni. Ja se uz davno chystam do Kostariky, ale buhvi, kdy to dotahneme do reality.
A setkat se tam se svoji znamou z Dawsonu? No proste svet je doopravdy malej. smilies/smiley.gif

Ja potkala v Peterburgu svoji byvalou ucitelku z gymnazia. Ona jeste za stareho rezimu emigrovala do Anglie a pak se jela podivat na krasy Piteru. Ja delala pruvodkyni turistum a ejhle - neuveritelne setkani po letech kdesi na chodbe muzea. Skoro jsme se minuly, protoze ani ja ani ona jsme nemohly verit, ze to neni jenom absolutni dvojnik, ale skutecne my dve.
A apk ze zazraky se nedejou.
květen 10, 2010 19:49
Aleno P-H : Mikin
To setkani o kterem pisu nebylo zdaleka posledni. Ale nebudu predbihat, at mam o cem psat.
Me se takove veci ale staly uz driv. V malinkem guesthose v Bangkoku jsem potkal kluka, ktery bydlel primo pres ulici domu, kde jsem v Cesku vyrustal. Na Sumatre jsem se zase v peticlenne skupine turistu v rezervaci pro orangutany setkal s dalsi holkou z Dawsonu. Svet je nekdy malej........
Sidone, ja si taky myslim, ze vic fotek by neskodilo, ale z nekterych casti cesty jich mam vic, z nekterych min.
Nejhezci fotky budou v pristim pokracovani od Laguna Quilotoa.......

květen 10, 2010 21:38
Napsat nový komentář

Pro komentování je potřeba, abyste byli přihlášeni. Pokud nemáte ještě svůj účet, prosím zaregistrujete se.


busy

 
< Předch.   Další >
[CNW:Counter]