|
 Radu ani pomoc nezískám, oficiálně se mě to netýká.... Ale - jsem matka, která jen bezmocně příhlíží k domácímu nasilí páchaném na mé dceři. Nejdříve jsem hledala chybu ve své výchově. Nikdo v rodině se však nikdy nad nikým nepovyšoval a nikdo nebyl ponižován. Dcerka do doby, než poznala svého manžela, byla společenská, zdravě sebevědomá a měla plno cílů do budoucnosti.
Bohužel, s příchodem jejího manžela začalo pro rodinu a hlavně pro dceru peklo. Nejdříve z jejího telefonu vulgárně urazil její přátele. Poté docílil toho, že přestávala komunikovat s rodinou. Samozřejmě, že on nepracuje a nechává se živit, ostatně jako jeho matka. Dcera si na sebe bere půjčky a zeťák už i dokonce na mne poslal dva maníky, abych jim zaplatila jeho dluh! Pak dcera otěhotněla a „prý se jí udělalo špatně a rozsekla si hlavu". Bohužel jsem viděla, jak ji její manžel táhne do auta způsobem, jakým se rozhodně nevede milující a navrch zraněná osoba. To bylo první šití hlavy. Zdůvodnění? Prý nešťastná náhoda. Včera jsem se zas dozvěděla, že opět si dcerka další „nešťastnou náhodou" způsobila zranění a byla šita tentokrát na ruce. Tyto informace se dozvídám sporadicky, protože má dcera zákaz se mnou mluvit. Nemohu se smířit se svojí bezmocností a můj vztek vůči ubožákovi, který dokáže páchat násilí na ženě stále vzrůstá. Izoloval mě od dcerky a nyní i od vnoučka. Věřte mi - jsem zoufalá - proto jsem přeci dcerku neporodila, aby ji někdo otloukal. Vím, že je dospělá a do této situace se přivedla sama, že s tím nemohu nic dělat, ale jsem máma a mám o ni strach. Bára
|
Ne zlu se člověk musí postavit. Ano dřív taky mužští mlátili partnerky a říkávalo se, že žena má zástěru od toho, aby zakryla co se doma děje. Ale to co se děje dnes, není normální, ta brutalita k obětem /partnerky, děti/. Určitě bych svoje dítě takhle otloukat nedala. A dcera má úplně jiné myšlenkové pochody, uvažování /o tom už se na Kudle taky mockrát psalo/, že sama se neodváží něco podniknout. Je ochromená strachem.
