O kudlance se ví, že svého partnera po kopulaci sežere. Když o tom tak uvažuji, myslím, že – v jistých případech – by toto řešení nebylo nezajímavé...

Hubnutí s Kudlankou

Hubnuti

Význam jmen

Význam jmen

Soutěže

Soutěže

Setkání

Setkani

Přihlášení






Zapomenuté heslo
Nemáte účet? Vytvořte jej!

Anketa

VĚRNOST? PODLE MNE JE:
 

MŮRINEK - ANEB HORROR V SALOONU PDF Tisk E-mail
Středa, 08 srpen 2007

 Byla jsem toho názoru, že správnej pes se musí občas proběhnout po trávníku, něco ulovit, vyhrabat, roztrhnout, prostě mít taky trochu fraj. Jednou je to potomek divokých lovců, budoucí hrdinný vůdce smečky. Potřebuje to pro rozvoj své psychiky i fyzické zdatnosti, ne?  Z toho důvodu jsme jeli na zahrádku.

 

 

 

 

Přiživila jsem své pěstitelské touhy na konto psích radovánek. Na parcele Můrinek z auta vyjmut, postaven do rozhrabaného záhonu a ponechán svému osudu.  Zpočátku capkal jako turista po cestičce ze žhavých uhlíků: každou nožičku opatrně zdvihl, chvilku zauvažoval, spustil - a ejhle, ono to nekouslo a nebolelo... Po investigativní chvilce a pečlivém vyhodnocení terénu začal „myšičkovat", tj. snažil se myší, případně krtčí  (co já vím, kdo na zahrádce ještě vegetuje) dírkou propasírovat někam směr Austrálie. Jeho bílé, až jedenáct centimetrů dlouhé vlásky se urychleně měnily na chlupaté šedohnědočernozelené cucky a - JEŽIŠMARJÁ -  přestal libě páchnout (soused vedle měl navezené koblížky na vylepšení bonity půdy).

 

Já mezitím blaženě zryla něco záhonků, Lendule si přečetla něco kapitol z právě objevené knihy "Život po životě", a milej Můrinek slastně dokončil přeměnu z polštářového čokla na navlhlou, smrdící, špinavou a již nehybnou zfilcovatělou zrůdičku. Pak sebou praštil zcela uondán vedle jejího lehátka, jazejček mu slyšitelně vlál a dával jednoznačně najevo, že "už ani ťuk, honem se mnou něco udělejte, nebo vám tady umřu..." A tak jsme jeli zpět do lůna Jižního Města.

 

      Po vyčůrání (psa), jsem ho narvala do teplé vody v umyvadle. Když se Lenka nedívala, drala jsem hnusotku i kartáčem. Několikeré repete, pak závěrečná koupel vanová, promytí kvalitním šampónkem, osprchování vlahou vodičkou.  

 

     Konečně bylo zvířátko znovu bílé, i když po půlročním špatném (správněji řečeno žádném) česání hoodně zcuckané. I podlehla jsem dceřinu skuhrání a odsouhlasila návštěvu psího saloonu; skutečně "tohle" už potřebovalo kvalifikované pracoviště. Ve Zlatých stránkách jsme vyhledaly pár telefonů, obvolaly a nakonec se objednaly.

 

     Když přišel den "D", zjistila dcera, že baterka jejího fára  je vybitá. Co teď?  Fofrem jsme uprosily  přítelkyni Dádu i s dcerou, aby vzaly svůj pojízdnější automobil a nás tři do něj. I jeli jsme. My čtyři ženské a  psí pidimužíček. Mimo jiné, vnímáte, že když se děje něco s dítětem, jde s ním jen matka, kdežto na veterinu, k psí kadeřnici atd. jede celej klan i s příznivci? OK, dojeli jsme včas.

 

     Při výpadovce, v jednom vylepšeném domečku, byl z ulice vchod do nudlovité místnůstky cca dvakrát dva metry: čekárna, prodejna a výstavní síň slávy jejich chovné stanice v jednom. Dále Saloon pokračoval schůdky dolů, do suterénní místnosti, kde se na dvou kempinkových stolcích odehrávalo to hlavní. Vzadu vedly ještě dveře do neznáma, odkud krášlitelky přinášely vypraná zvířata. Po vyfénování byl klient postaven na stůl a kovovým hřebenem pročesáván. Měl-li místo srsti cucky (jako ten náš), byly "vyčesány", případně vystřiženy. Mé drahé, už jste měly někdy špatně rozčesané, případně zacuchané vlasy? Tak si představte, že by vás macecha nebrala něžně od konečků a nepostupovala něžným rozčesáváním po pramíncích zvolna vzhůru, ale rovnou a zostra, dlouhými pevnými tahy -  takhle vám hlavičku  prokramplovala...

 

   

     Nikdy, v žádném z  jeho přemnohých předchozích i následných historickohysterických zážitků, nikdy takhle strašně neplakal. Řval. Dal do toho celé své psí JÁ, všechnu sílu svých dvaceti centimetrů a svého jednoho kila. 

 

     Ještě ho nějak nůžkami okousaly a po necelé hodince nám ho za nepatřičný obnos odevzdaly (my byly totiž po pár minutách vyhozeny, že není možné jim do práce kafrat, ať si jedeme na kafe). 

 

     Třesoucí se olysalá huspenina rozhodně nebudila dojem příštího championa, tvůrce budoucí luxusní populace. Na nožičkách měl sem tam nějaký zanechaný cucek, bříško sice hezky vyholené, ale místy do krve  zdrápané. "Když hlavičku myje, o škopíček bije, když mi vlásky češe, krev potůčkem teče..." Tyhle smutné verše o osiřelém děťátku mne napadly, když jsem z rukou zkušených psích kadeřnic přebírala naši krysku. 

 

     Od té doby stačilo vzít do ruky hřeben, aby ocásek stáhnul spodem až ke krku. Případně se rozplacatil na koberci, všechny pacičky zastrčil pod tělo, přímo se vlisoval do země. On vám dokáže hrůzou i záhadně zasunout do neviditelna  hlavičku, takže z psiska je jen bílá chlupatá dvaceticentimetrová štronzo roura. 

 

    Vždycky jsem myslela, že ho jeho maminka měla se siamským kocourem (vzhledem k jeho hlasovým schopnostem i perfektní schopnosti vyklenout hřbet). Případně s obzvláště přítulným papouchem, což vyvozuji z jeho záliby v sezení za krkem (mým, Lenčiným, Robertovým či jakýmkoli jiným, který se vyskytne v jeho přítomnosti). Ovšem od téhle doby jsem přesvědčena, že při jeho početí kladně zabodoval i nějaký ten sexu schopný želvák...

 

d@niela  

 

Komentáře (4)add feed
Oh... : Tara
takhle vypadala moje Pucinka, osklivka, kdyz na ni pri koupani splihla srst a krasna az uschla, jako oblacek. Daniello, mas mojeho Pejska .... zapomnela jsem, Pucinka byla ona se vsim vsudy a Murinek aby byl Murinek, musi mit strapecka prece. Tahle rasa se strasne nerada cese, nebo koupa, a Pucinka, strihala jsem ji v kuchyni na stole, nasadila vzdycky takovy mucednicky ksicht, ze i pro mne tech dvacet minut bylo utrpenim a hrozne nerada jsem tuto svoji povinnost vykonavala. Vzdycky po ostrihani si na zemi vesele vyskocila a trada na okruh kolem celeho staveni...uvnitr domu a ja na ni volavala ..."kuzle"... .Ona opravdu po skonceni celeho holicovani se nicim od kuzlete nelisila, jen snad kdyby byla on -kuzle, mela by snad uz i male rozky. smilies/smiley.gif
Jak je mi po ni smutno. smilies/sad.gif
srpen 09, 2007 00:18
jojo není nad krátkosrstého vořecha : AlenaT
ale ani u toho není jisto, které zvíže se účastnilo jeho početí... smilies/grin.gif
srpen 09, 2007 05:52
Ach ta je krásná .... : wendy
Naše lovecká Lukyna navštívila sousedovic dvorek, kde chtěla ulovit koťátka. A víte, kdo je zachránil ? Ne matka, ale sousedovic pes, kerý se jinak nechává od Luky dost rychtovat. Vyjel po ní, zahnal ji - protože je přeci jenom větší - pak se prý vrátil, olízal a přepočítal koťata a po dobře vykonané práci jim sežral svačinu. Tak jsem jim přinesla tři konzervy a zavázala se k dalším dodávkám proviantu...takže takhle my tam žijeme. smilies/cheesy.gif smilies/cry.gif
srpen 09, 2007 08:38
Taky jsem netušila, : Ariana
jak naše kočka dokáže plakat, dokud jsme ji poprvé nekoupali. Ona jinak jen tak přítulně vrní a vrká. Jenže jako bytovou kočku ji tak jednou za půl roku pootřebujeme vykoupat. Když to bylo poprvé, tak to stálo za to. Na kočku jsme byly dvě, já jsem ji držela, dcera šamponovala a sprchovala. Kočka plakala jako malé dítě, takže můj muž zděšeně uprchl na opačnou stranu bytu, aby to nemusel poslouchat. My s dcerou jsme řvaly smíchy, což pochopí každý, kdo ví, jak vypadá dlouhosrstá kočka po namočení. Veškerá její důstojnost je vniveč. Kočka dehonestovaná potupnou procedurou pak s námi vydržela cca tři hodiny nemluvit, což byl její životní rekord. Teď už si nějak zvykla a vcelku koupele snáší, i když při nich pořád ještě naříká, ale spíš mi to připadá, že už to dělá jen tak, aby se neřeklo smilies/smiley.gif
srpen 09, 2007 09:19
Napsat nový komentář

    Upozornění: Redakce si vyhrazuje právo mazat příspěvky nevhodné, vulgární a obsahující neplacenou reklamu

quote
bold
italicize
underline
strike
url
image
quote
quote
Smiley
Smiley
Smiley
Smiley
Smiley
Smiley
Smiley
Smiley
Smiley
Smiley
Smiley
Smiley


Tyto znaky opište


busy
 
< Předch.   Další >
[CNW:Counter]