Brzy jsme objevili ulici, plnou malých restaurací nabízejících almuerzos. Věděli jsme, že almuerzos jsou hotová kompletní jídla za přijatelnou cenu, tak jsme dvě z nich objednali.

     Polévka byla hustá, krémová, ale bez chuti. Džus teplý a udělaný z prášku.

     Z nedosmažených hranolků kapal olej, rýže tvrdá jako broky a plátek hovězího pocházel zřejmě z kravky, která přestala dojít, ale kterou ještě dalších deset let zapomněli omylem porazit. "Tak přesně taková jídla nám dávali v jídelně vojenského útvaru Pezinok",  řekl jsem ženě. A tak jsme podruhé během hodiny odněkud uprchli.

     Chtěl bych poznamenat, že jsme prchali až po zaplacení 3 dolarů, úsměvech a poděkování panu majiteli. Byl to velice přátelsky a ochotny člověk.

     Když už jsem u těch dolarů - Ekvádor nemá svou vlastní měnu. Bývalá tam kdysi měna zvaná "Sucre", ale když díky inflaci došlo během 10 let k jejímu tisícinásobnému znehodnocení, přešla ekvádorská vláda na americké dolary. Jen mince jsou místní. Mají stejnou velikost jako americké, ale jmenují se centavos. Je to asi škoda, ale pro turisty je to praktické.