|
 Je to skoro rok, co jsem se rozplývala nad ročním miminkem, vzpomínám, jak jsem ho vzala na jeho první jarní procházku „po svých". Teď, po roce, je to už chlapisko se stovkou čertů v každém oku. Nebojí se, nestydí, a pokud dostane kokino, odejde klidně i s párem zombie a po mamince ani nevzdechne.
Díky svým starším výřečným sourozencům má slovní zásobu hodnou školou povinného robátka. Čímž se nechlubím, protože ji používá prozatím velmi svérázným způsobem a vždycky se nad jeho hláškami náramně bavíme. Nedávno stál u mě v kuchyni a díval se na mě svým šibalským způsobem a já jsem se ho ptala: „Co potřebuješ Kryštůfku?" a vůbec jsem nečekala jeho pohotovou odpověď: „Mamiko, já potšebuju, moc potšebuju kokino." Jak jinak. Kokina jsou u nás na denním pořádku a pokud mu náhodou v pusince přistane nějaký gumový medvídek, vychutnává si ho opravdu labužnicky a pusu neotevře, aby mu ho někdo neukradl. Taky mi při nedávném večerním koupání sdělil, že má nápad a když jsem se ho zeptala, jakýže, opět velmi zajímavě odpověděl, že čevený. Jakmile se úderem šesté probudí, oznámí mi, že je počuraný a chce teplé míčko. Pak „obečeme" a pustíme Tomáše Mašinku. Tu sjíždí velmi rád a v poslední době ani krtkem nepohrdne. Ale co je to všechno proti jarní procházce, kdy se konečně dostane z fusaku. Sbírá všechno kolem, kamínky a nejrůznější důležitosti a sype si je do kočárku; kope do zbylého sněhu, cachtá se v blátě, ale nic není lepšího, než poskakování v kaluži. Však to všichni znáte... Když se po půl hodině vydáváme k domovu, přemýšlím, že mu nejspíš napříště pořídím igelitový pytel. Prostřihnu dvě díry na nohy a u krku uvážu, třeba šálou. Umí žalovat a provází to vždy hereckým výkonem, hodným profesionála. Když se ho náhodou jeden z jeho sourozenců dotkne nějakým méně vybíravým způsobem, utíká za mnou. Našpulí pusinku, zamračí čelíčko, začne naoko nabírat a provází to slovy: „Mamiko, Makyna udělala bum". Pokud ovšem na druhou stranu dostane od svých sourozenců něco pěkného, dokáže to patřičně ocenit. Nedávno mu Matýsek donesl nové autíčko. Hrál si s ním na svém stolečku a pořád dokola opakoval: „Matýsek donesl autíčko, zelené autíčko Matýsek donesl." Když jsem mu řekla, že je to hodný brácha a že ho má brácha rád, pronásledoval velkého bratra celé odpoledne s tím, že je „bácha a že má báchu lád". Je to prostě náš malý velký kluk, kašpárek, bavič a mimino v jednom. Paula
|
