O kudlance se ví, že svého partnera po kopulaci sežere. Když o tom tak uvažuji, myslím, že – v jistých případech – by toto řešení nebylo nezajímavé...
Kontakty
Napište nám |
Poradna Kudlanky |
Právní poradna |
Související články
Přihlášení
Anketa
ARCHIV - SVATEBNÍ CESTA DO SRNÍ - I. |
![]() |
![]() |
![]() |
Pátek, 08 leden 2010 | |||||
Strana 1 z 3
Naše svatba byla veskrze originální. Vycházeli jsme s mým nastávajícím Jirkou z poměrně nízkého rozpočtu. Navíc jsme byli na obou stranách obdařeni hrstkou mírně kontroverzních příbuzných, které jsme se rozhodli nepozvat, abychom předešli případné katastrofě. Nepozvat jedny a pozvat druhé...? Moji rodiče již nebyli na světě a Jiřího maminka i babička se účasti dobrovolně vzdaly, protože si chtěly ušetřit cestování. Poslaly pouze krabici koláčů a pozdrav.
Bylo rozhodnuto. Svatby se zúčastní pouze nevěsta, ženich, dva svědkové a dva fotografové.
Po obřadu na nás všichni počkají v zamluveném salonku restaurace Diana, kde si každý objedná menu podle vlastní chuti a my mezitím zavezeme svatební kytici na hrob (morbidní, ale symbolické). I kdyby si každý dal dva nebo tři chody, v pohodě stíháme oslavu do čtyř zakončit a poté odjíždíme s našimi dvěma přáteli na jejich chalupu kousek za Srní na svatební cestu (prodloužený víkend).
Ještě musím doplnit, že po vzoru Bardotky jsem se neobjednala ke kadeřnici s tím, že hlavu si umyju sama.
Na svatbu jsme jeli tramvají - byly to čtyři stanice. Zakoupila jsem si tenkrát trochu slavnostní a přitom také normální bavlněné šaty z produkce začínajícího salonu Lukáš a Lucie, neboť jsem si ihned umínila, že až splní svou slavnostní funkci, provedu na nich nějakou tu batikovo-barevnou kreaci a zařadím je do běžného šatníku.
|
< Předch. | Další > |
---|