Přicházím k velikému budhistickému chrámu, který obklopují davy lidí. Je totiž první úplněk třetího měsíce v roce a Thajci slaví Den Magha Puja.

     V ten den se podle legendy před dvěma a půl tisíciletími sešlo zcela spontánně 1250 osvícených mnichů - arahantů, aby vyslechli z úst samotného Buddhy řeč, která položila základy buddhismu.  

      Celý chrám (wat) je obklopen stánky, ve kterých se prodává všechno možné. Kupuji si tedy za dolar jakési smažené salámové kuličky s chili omáčkou, lepkavou rýží a ananas. Arroy mák mák. Moc dobré je to.....

      Po dobrém jídle vystupuji po schodišti na velkou plošinu, která obklopuje celý wat. Jsou zde snad tisíce lidí, kteří drží v rukou velké bílé květy a ve světle svíček pomalu kráčejí ve směru hodinových ručiček okolo chrámu.

     Užasle celé divadlo sleduji, když v tom mě někdo zatahá za nohavici. Je to malinkatá holčička, která mě po krátkém váhání bere za ruku a kamsi mě táhne. To "kamsi" je roh celé plošiny, kde u zábradlí čeká její rodina.

     Nikdo se nezdá být překvapen mou přítomnosti. Všichni se usmívají a zdraví mě sepjatýma rukama. Udělám taky "wai", vyfasuju od nich bílou květinu a pak se společně přidáme ke kroužícímu davu.