Najednou jsme všichni kámoši. Dovídám se, že ti lidé pěstují rýži a tabák. V Bangoku byli na svatbě dcery, ale - ještě jedna dcera na vdávání by se našla. "Mai au, khrup". Na to ovšem odpovídám, že ne, že děkuji... Jednak mám v Kanadě přítelkyni a druhak - dcera by vám tam zmrzla... Na důkaz ukazují fotky z Yukonu. Pohled na sníh přiměje otce rodiny vytáhnout flašku rýžové samohonky zvané Lao Khao. Chutná dost drsně, ale statečně se párkrát napiji, abych neurazil. Ještě že už jsme skoro na letišti. Přesto se ale s těmi dobrými lidmi nerad loučím.

     Stojím na nadchodu, který vede z nádraží přes osmiproudovou dálnici na letiště a přemýšlím, co teď. Mám totiž ještě pořád spoustu času. Nic proti letištím, ale vypadají všechna stejně. Otáčím se tedy a sestupuji po železném schodišti do ulice ve čtvrti Don Muang. V Don Muang nejsou žádné turistické atrakce ani historické památky, proto se o tomhle místě v turistických příručkách nic nedočtete. Jdu tedy jen tak po ulici a zde,  pouhých pět minut chůze od největšího letiště v jihovýchodní Asii nepotkávám jediného faranga. Udivuje mne trošku, že to vůkol vypadá, jakoby většina místních šla jedním směrem. 

     Ale brzy se dovídám proč.