O kudlance se ví, že svého partnera po kopulaci sežere. Když o tom tak uvažuji, myslím, že – v jistých případech – by toto řešení nebylo nezajímavé...

Hubnutí s Kudlankou

Hubnuti

Význam jmen

Význam jmen

Soutěže

Soutěže

Setkání

Setkani

Přihlášení






Zapomenuté heslo
Nemáte účet? Vytvořte jej!

Anketa

VĚRNOST? PODLE MNE JE:
 

JAK SE VYROVNAT, JAK ZAPOMENOUT... - I. PDF Tisk E-mail
Pátek, 11 květen 2007

 Ahoj Danielo, kudlanky, kudlánci - moc prosím, poraďte. Mám kamaráda. Před pár měsíci se seznámil se slečnou, po měsíci se k ní odstěhoval a najednou je to v pytli. Nepoznávám ho. A trápí mě, jak vrátit zpátky toho fajn chlapa, přátelskýho, příjemnýho, pozornýho...

Chlapa, se kterým se dalo povídat o všem, se kterým mi bylo dobře - místo současnýho morouse, věčně napruženýho, na kterýho aby se člověk bál promluvit a ze kterýho jsou jeho kamarádi najednou zaskočení...

     Bude to delší, tak se dopředu omlouvám, ale nechci vynechat nic, co by mohlo být důležité.

 

     My jsme totiž před tím byli spolu… Já blbec se zamilovala, on to nikdy tak vážně nebral - spal se mnou nejspíš jen proto, že si tak řešil krizi ve svým tehdejším vztahu (ovšem to, že s někým žil, mi řekl až po odchodu od té tehdejší přítelkyně). A když potkal tuhle slečnu, zamiloval se do ní a mně nechal, ať se s tím nějak poperu. Budiž. To, že mi tak vyfoukla chlapa, za a se kterým bych šla ten světa kraj světa, to už je teď jedno, protože všecko přebolí, snad jednou i tohle. Jenže z něj je najednou někdo úplně jiný. A i když jsem ve své opatrnosti, abych někomu nekřivdila, odmítala myšlenku, že to způsobila tahle slečna - říkala jsem si, jsem leda žárlivá a sakra přece mu přeju, aby byl spokojený a šťastný - najednou jsem podobné komentáře začala slyšet i od dalších lidí, kteří ho znají (a kteří nevědí, že mezi náma kdy co bylo).  

 

     Jen na vysvětlenou - od začátku jsem se opravdu snažila být k ní přátelská, milá, nijak nepříjemná. Tím začátkem myslím moment, kdy jsem ji poprvé viděla - dřív než on. A proč "snažila": protože v okamžiku, kdy jsem si uvědomila, že ti dva se potkají, mě přepadl nevysvětlitelný strach a nedůvěra. Já jsem ale ten typ, co nějakou (racionálně) bezdůvodnou nedůvěru a antipatie vůči komukoli nepěstuje, potlačila jsem to tedy v sobě. Protože je to přece taková fajn holka, že - a přece mi nic neudělala... Když se ti dva pak opravdu dali dohromady, říkala jsem si: aha, tak to byl ten strach, to, že k ní odejde, nějak jsem to asi předvídala. Už kolikrát jsem se přistihla, že si přeju, aby prostě nebyla. A tak se k ní chovám "nijak" - žádné nepřátelství, ale ani sladké úsměvy a přátelské povídání. 

 

     Časem jsem pochopila, že ode mě čekal, že jeho všudypřítomný doprovod budu vítat s úsměvem a radostí a budu dělat jakoby nic, protože - on jí o mně prostě neřekl. A nechce říct. A mně po jednom docela strašidelném víkendu, který jsem holt nějak přečkala i v její přítomnosti, přijel vynadat, že jí prý ani ahoj neřeknu (není pravda, i když z toho jejího podání ruky je mi divně ještě teď - však víte, taková ta "leklá ryba", brrr), ona že přece za nic nemůže a chudák neví, proč.  Fajn, ale to, že ona neví proč, je jeho rozhodnutí, je to jeho nedůvěra vůči ní (nebo nedůvěra vzájemná?), že není schopný být upřímný. Říct pravdu, mít čisto. Do háje, ale na neupřímnosti se přece nedá stavět, bojím se o něj, že se mu to sesype... Jenže já jsem teď v roli toho, kdo to jeho nově nabyté štěstí prý ohrožuje, on je přece teď konečně po letech spokojený, a když se objevím v jeho blízkosti, jsem prý živá výčitka (co??? ... ale asi tedy nějak zapracovalo svědomí, že to tak vidí) a kdyby náhodou někdo něco poznal, no to by byla tragédie.  

 

     Přitom jsem se tak těšila na ten víkend, kdy jsem sice věděla, že tam budou spolu, ale taky to, že ho tam tedy uvidím spokojeného, šťastného, v pohodě, protože pořád říkal, jak se teď má výborně. Že bude čas si konečně popovídat, strávit spolu pár příjemných chvil - i když "jen" jako kamarádi, že to bude bezva pár dní. Přijedu tam a říkám si - do, ehm, hvězdy, takhle rozhodně nevypadá spokojený člověk... Něco je špatně. Nevím co. Když jsem se později viděla se společnými známými, přišla na něj řeč - byli z jeho proměny taky dost překvapení, začali o tom sami od sebe. Myslela jsem si, že se ke mně chová divně, protože je na mě (pro svou vlastní slabost) naštvaný. Soukromé věci už jsem nijak rozebírat nechtěla, aby neměl pocit, že mu něco vyčítám nebo čert ví co, ale pracovním záležitostem se člověk nevyhne.

 

     A tak například když jsem za ním jednou v pauze přišla, abych ho co nejdiplomatičtěji a ne před ostatními upozornila, že v práci už opravdu přestřelil (v řeči směrované k lidem, kteří si ho platí, už to začalo zavánět arogancí, a na těch lidech už bylo docela vidět, že jim to vadí), odpálkoval mě tak, že jsem měla sto chutí se sbalit a odjet - a to jsem to rozhodně nepojala jako výtku, naokpak, jako nějakou zpětnou vazbu míněné přátelské "hele, bacha, tohle už by mohlo být přehnaný" a ještě s opatrným úvodem "prosím tě, tohle neber špatně a nechci nijak rýpat". Aniž by už věděl, co mu vlastně chci říct, už na ten úvod zareagoval: "No tak to nedělej."

 

     Kristova noho...  Jenže pak jsem zjistila, že podobně reagoval i na ostatní. Nejde přitom jen o vztahy k lidem, připadá mi že i ztrácí důležitost věci, ve kterých je dobrý a které pro něj byly to nejdůležitější. Ztrácí se přátelskost i profesionalita. A já už jsem z toho fakt zoufalá.

 

A co teď s tím?

 

 

Anežka  

 

 

Komentáře (46)add feed
No, řeknu Ti jedno. : Gita
S takovým magorem, namistrovaným a cynickým bych vůbec neztrácela čas. On si nezaslouží ani myšlenku na něj.
Nejsem příznivec takových krátkých a jednoznačných řešení, ale tady skutečně výstiznější odpověď neznám.
květen 11, 2007 13:31
no a co kdybys ho nechala žít, : :-)))
je dospělý, svobodný a sám se rozhodl. Vlastně Tě potkalo nevýslovné štěstí, takového bych nechtěla ani jako trpaslíka ve vitríně, samé tajemnství, bývalé a současné přítelkyně, které o sobě nevědí. Není Tvou svatou povinností korigovat jeho chování ani jeho život, který si dobrovolně zvolil.
květen 11, 2007 13:36
Ještě jednou - a pardon za kouskování : Gita
Jeden můj známý jednou řekl památnou větu: že nespokojenost lidí pramení z toho, že se příliš ohlížejí na minulost. On už není ten kluk, co býval. Je to podle mě opravdu arogantní magor, který se chová možná hnusně i k okolí, ale podstatné je, že se chová hnusně k tobě. Zeptej se sama sebe, jak se to jeho chování slučuje s tvým pocitem důstojnosti. Máš pocit, že je dostatečně zachována? Jestli ne, tak vycházej z toho, co JE, a ne z toho, co BYLO (tj. že to kdysi býval "fajn" kluk - o čemž bych pochybovala - podle mě to byla jen sexuální vyžírka). Důvodů pro změnu může mít x, třeba i oprávněných, ale ty přeci nejsi povinna je zkoumat či dokonce nějak zohledňovat, zvlášť, když on ti ani není ochoten říct k tomu víc.
květen 11, 2007 13:36
jo aha vy spolu i delate : Jasmina
-blby...Ja mam kamosku,o ni jsem uz se zde parkrat zminila-ale jinak to samy a taky to neni jenom muj dojem.Nedavno jsem slysela od jineho,ktery videl jejiho noveho partnera,kterak s bandou kopali do jednoho podnapileho cloveka,tak to je on-"velka laska me kamosky" ktera ma dve nezl. deti.
Lekla ryba-jo to je hnus.To je jakoby onen co podava ruku se stitil ostatnich lidi.Kdysi mi vypravela jina kamaradka o svem bratranku,s kterym byly jako vlastne sourozenci a jak se z fajnoveho pohodoveho kluka stavala osobnost inu jako z Tveho kamarada,ne, hur protoze ten vztah uz trval 3roky takze to slo dal a dal.
Co se rodina nahucela,pratele,kdepak,s tim uz Anezko nic nenadelas,ja bych se leda vroucne za nej modlila aby sebral silu.
Jo,dostal se do tenat upira ale jsou veci mezi nebem a zemi,ktere proste neovlivnime ikdybychom se na usi staveli.
Nevim co poradit,ja jen Ti verim i chapu,tot vse.
Mozna ostatni prijdou s radou.
květen 11, 2007 13:45
Mozna : Ling..
bys mela zacit u sebe. Proc zachranujes nekoho, kdo o to nestoji? At je jaky je (magor/arogantni) dal ti jasne najevo, ze nechce tvou peci. Soustred se na svoje stesti a to nenajdes zkoumanim, jestli tvuj byvalej je ci neni spokojenej a stejnej jako driv. pokud on ma pocit, ze dosahl toho, co chtel tak ho z nej nevyvadej..jestli vzdy co se potkate kritizujes anebo 'promlouvas do duse', tak je jasny, ze uz je od zacatku negativne naladenej.
A jeste jedne vec. Pokud o vas nevedeli ani vasi kamaradi, tak proc ti najednou vadi, ze o tobe nevi jeho stavajici pritelkyne.. Promin, ale moc se mi nelibi tvuj pristup. To neni ani o zachranovani kamarada..spis mi prijde, ze si prejes,aby vsichni okolo uznali, ze driv (kdyz byval tajne s tebou), tak mu bylo lip, byl spokojenejsi a vubec vsechno bylo lepsi.
Jediny, co muzes zachranit je vase pratelstvi a to se ti nepodari, jestli nezacnes respektovat jeho a s tim i tu pritelkyni. A pokud je tak nespokojenej, jak myslis, je to velky 'kluk', vyresit si to stejne musi sam.
květen 11, 2007 13:53
vykaslat se na nej : Kamila
neni tvuj syn - i kdyby byl, nemohla bys to ovlivnit, ale takhle uz vubec! Na zadne chyby ho neupozornuj, proc taky, to je tenky led i pro velmi dobre pratele, co si budeme povidat. Takze na odpoved co s tim, odopvidam - nic. Jdi od toho, je po pratelstvi, aspon se budes rychleji hrabat z lasky k nemu. A treba casem sam zjisti, ze udelal chybu a bude o tve pratelstvi stat!
květen 11, 2007 14:01
nu : Jasmina
ono zase je tzv. moralni povinnost pritele upozornit (napr. v te praci).
Ale tohle chce s citem a myslim ze upozornit se ma jen jednou max. 2x aby si zas nekdo nemyslel ze tim,ze je pritel by mel pak korigovat a komandovat zivot kamarada.
Ale vycitky zde nejsou na miste,nemuzeme okamzite a bez upozorneni mavnout rukou.
Avsak rici primo-treba ze je jiny,zmeneny a k horsimu,to treba rici je.Kdyz se onen nad tim nepozastavi,ok jeho vec.
květen 11, 2007 14:25
jeeeezis : Kamila
vono to ma pokracovani????
květen 11, 2007 14:27
ja bych si tady taky nevyplakavala : Jasmina
kvuli kamosce,kdyby ona zarila stestim a byla spokojena at si ma treba nesympatickyho holandana.
Ale ona parkrat plakala,stezuje si obcas,pak ale zase rychle doda ze je to jeji vina atd. .....jo cloveku je to lito a chtel by byt nejak uzitecny tak se nemusite hned na Anezku sesypat jak kobylky.
květen 11, 2007 14:29
Ling, Kamilo a spol : Gita
určo souhlas!
Ale doplnila bych, že pokud jde o to, jak se on chová k ní, tak si myslím, že do toho Anežka má co mluvit.
květen 11, 2007 14:35
to Gita : Ling..
To kazdopadne.. ale to je prave to, kde ona mlci.
květen 11, 2007 14:43
to Jasmina : Ling..
Jasmino, ale on neplace ani si nestezuje..ba naopak. Rekl Anezce,ze je po letech spokojeny. Jediny, co An. muze udelat, je to co delas ty. Byt oporou a pripadne nastavit to rameno, jestli se jednou ukaze, ten opak.
květen 11, 2007 14:54
Anežko, : Ráček
teda musela jsem se na to více soustředit,( možná proto , že už je pátek odpoledne smilies/grin.gif ) !
Jinak teda moc nerozumím, je to kamarád a taky bývalý milec ??? A proč ti na něm pořád tak strašně záleží, protože si do něj pořád moc zamilovaná ???
Moje rada: Neřeš ho, ale vůbec ! Nemá to smysl ! Soustřeď se na sebe a svůj život a koníčky.
On se chová jak se chová a nemá povinnost se někomu ospravedlňovat !!
květen 11, 2007 14:55
no mela by Anezka : Jasmina
vice napsat jak jsou zavisli jeden na druhem v te praci.
Jestli napr. svou aroganci neprijde ona o klienty atd.V tom pripade ma do toho co mluvit,dnes taktne,zitra razne,pozitri ho servat a popozitri ho vyhodit smilies/grin.gif
květen 11, 2007 14:58
Díky : Anežka
Ahoj všem, díky za všechny komentáře, zkusím něco upřesnit a trochu odpovědět na to, co píšete.

"Nechodili" jsme spolu, to možná vyplynulo z mírné redakční úpravy dopisu - prostě si skrze mě jen řešil nějaké krize ve svém tehdejším, už krachujícím, vztahu, "navenek" jsme byli vždycky jen kamarádi. Zamilovala jsem se, on to tak "vážně" nebral. O jeho tehdejší přítelkyni a o tom, že to není dobré, jsem jen tušila. Tehdy jsem čekala, jak to dopadne, dávala mu prostor, aby se sám rozhodl, co chce dál. (Inu, rozhodl se.) S tamtou slečnou teď žije "oficiálně". Pokud to jde, straním se jí - protože milá už na ni být neumím a hnusná být nechci, jelikož ona nic neví a já jí nic říkat nemíním. Proč si myslím, že by on přece jen měl: aspoň by zmizelo to napětí, co mezi námi je, bylo by čisto, žádná obava, že se "někdo něco dozví". Ale to je na něm.

Soudím podle té římské I., že to Kudlanka Daniela rozdělila na dvě části, a to hlavní asi nechala "napotom"... "Zapomenout" asi nejde a ani nechci (aspoň těch pár hezkých vzpomínek mám), a s tím, jak to nedopadlo, se snad pomalu srovnám. Jenže jsem doufala, že mi zbude aspoň kamarád, a najednou je to všechno hrozně divný a podobně rozpačití až málem vyděšení jsou z něho i další kamarádi. Nejsou to moji klienti, koho riskuje, ale jeho vlastní, já s ním jen okrajově spolupracuju. Ale je ve své profesi jeden z nejlepších, jeho znalosti a zkušenosti jsou obrovské, má výborný kredit. I kvůli sobě a dalším lidem, nejen kvůli němu, mě proto mrzí vidět, jak na to kašle. Ještě na podzim měl spoustu plánů, co založit, co nového spustit, co všechno dělat, i mě to nadchlo a začala jsem na tom pracovat. Najednou se ty plány rozplynuly, nějak se mu nechce, všechno to najednou není důležité... Když jsem mu teď domluvila bezva reklamu, aby zase dostal do povědomí lidí svoje jméno (i to bylo součástí těch "velkých plánů"), a říkala si, že toho třeba "nakopne" - nic, bez reakce. Tak si můžu vybrat, jestli ho to prostě nezajímá, nebo jen nemá čas se tím momentálně zabývat (ale ani dát vědět, že se třeba bude zabývat později...), anebo je na mě zase kdovíproč naštvaný a "nemluví" se mnou - čert ví.

Nehodlám nikoho "zachraňovat". Ať si se svým životem dělá, co chce. Respektuju, že si vybral ji, ale vůbec se nechci smiřít s tím, jak ho změnila. Když si dovolím být trochu sobecká, jde i o mě, o to, že tím, jak se změnil, vpodstatě znemožňuje další naši spolupráci, kterou přitom sám původně navrhl. Jde i o další lidi - kamarády, kterým dřív ochotně poradil, ale i jen tak si popovídal, a najednou nic, nepoznávají ho. Jde i o jeho kredit coby profesionála - řvala bych jak zvíře, když jen tak bezstarostně oznamuje, že ti lidi, co si ho platí, na něj budou muset pár hodin počkat, protože to nestíhá, abych pak zjistila, že důvodem bylo, že slečna musela zůstat dýl v práci (nemusím snad říkat, že na jejím místě bych ho naopak fofrem vyprovodila, ať už jede a ať lidi kvůli mě nečekají, protože coby dospělá svéprávná osoba si lístek na vlak umím koupit).

Jinými slovy, ať je šťastný a spokojený (pokud je, copak štěstí z lidí dělá tohle???), ale ať je to zase normální on, do háje... Chápu všechny vaše návrhy, ať na to kašlu, no když je někdo dost významnou součástí vašeho života na více rovinách, dost dobře to nejde. Potřeboval by nějaký kopanec, ale ten nevím jak zamířit... smilies/undecided.gif Nevím, jestli tu bude i to "pokračování" s číslem II, třeba to ještě něco ujasní.
květen 11, 2007 16:36
Chápu tě Anežko : wendy
ale nezlob se, za vším tím psaním o přístupu a chování k němu i ostatních lidí, že i ostatní to přesně tak jako ty vidí, za zmínkami o práci a že zachraňuješ kamaráda - za tím vším pro mě vyčnívá marná snaha a touha mít muže, kterého bys chtěla mít ty a ne ta druhá, mrcha. Chlapi bývají slaboši a závisláci a jestli s ním ta druhá takhle nějak cvičí a pustit ho nechce, tak zkrátka propuštěn nebude, i kdyby se znemožnil před celou EU. Já vím, taky mi bylo dlouho divné, proč nějaký muž nedal přednost ženě, tolerantní a pohodové, a zůstává se semetrikou. Zůstávají, protože už jsou takoví... smilies/sad.gif
květen 11, 2007 17:07
Anezko, : Ling..
diky, ze jsi jeste napsala. Ocividne ti na nem zalezi opravdu hodne. Z meho pohledu to budes mit tezky ho 'nakopnout', protoze fakt neni kam. Je to par mesicu, co je s jinou a tedy, co se tak zmenil, takze bud musis pockat, ze to prejde a on se rozejde ( a zmeni zpet) anebo se nerozejde, ale aspon se da dohromady po to profesionalni strance. Nevis, co mu lezi v hlave..treba na nej ma slecna velke naroky a on momentalne nevi kudy kam. Tedy jak skloubit vztah, kamarady, praci, 'zivou vycitku' a vubec vsechno.. Muze to dopadnout dobre a taky nemusi.
Myslis, ze kdyby sve pritelkyni rekl o tobe, ze by se vytratilo to napeti?? Spis bych rekla, ze uz by jste se nevidali vubec. Jestli si vy dve nesedite uz ted, potom by to bylo jeste horsi.
Ale jestli je tady neco, co nam kudlanka jeste nerekla, tak je to mozna vsechno uplne jinak, nez se tady domyslim.
květen 11, 2007 17:24
... : Anežka
Wendy, ale ne, žádná "semetrika"... Taková milá bytůstka je to. Tedy dokud se kvůli nějaké naprosté pitomosti na někoho nenaštve, to on pak dá kapky i někomu ze svých nejbližších, že takové chování tedy ne a že se slečně musí omluvit. Bez ohledu na to, kdo byl "v právu"... Z toho je mi docela smutno. Když vám volá malá holka, jeho dcera, a pro její pláč v telefonu skoro nerozumíte tomu, jak vám říká, jak jí ublížil nějakým nesmyslným zákazem... A tušíte, že se mu zas něco podělalo a takhle si to ventiluje, dost možná i proto, že se snad na slečnu nějak zatvářila... Tak už nevíte, co máte dělat, jste zoufalí a bezradní. Prostě mi připadá, že on má pocit, že mu to všichni závidí a jenom mu chtějí házet klacky pod nohy. A podle toho se k lidem, co ho přitom mají rádi, chová.

Mít ho už nebudu, to vím - kdyby chtěl být se mnou, tak by byl. S tím nepočítám a neusiluju o to. Nevím, co mu leží v hlavě, tuším, že má starosti, ale ty měl i dřív a takový nebyl. Proto mě to všechno mate a trápí.
květen 11, 2007 18:13
Aha : wendy
taky bych k dítěti muže, kterého jsem měla ráda, měla citový vztah. Ale asi by bylo nejlepší, kdybys mu mohla přestat dělat jakousi chůvu, kdo to nechce, tomu nepomůžeš. Ta dcera volá tobě, má tedy k tobě taky dobrý vztah, to se špatně nechává plavat, viď. To by u mě nastartovalo vztek na dotyčného. A to se mísí s tím jak píšeš- trápí tě to a mate. Ženský se sejdou a rozeberou věc, chlapci na to nejsou a tak se v tom všelijak plácají. Já bych se snažila se s ním co nejméně potkávat, ovšem na tu holčinu se nevykašleš, viď.
květen 11, 2007 18:35
hm : True
Hele, mas pravo citit cokoliv. Muzes si rict - je to kreten, hajzl, debil, slizsky odporny had a nenavidim ho, protoze si dost nevazil moji lasky a sel za jinou. Jestli mas doma voditko na psa, bez do lesa, sesvihej tam nejaky strom, jako byt o byl on, rozbij par lahvi od kecupu, rozdupej vsechny plastovky, co mas doma, pouklizej ze zlosti cely byt, vybrec se, ale vic udelat nemuzes. Proste to musis vydrzet a preckat nez to preboli a zlost te prejde.
květen 11, 2007 19:41
nerozumim : gastonka
tomu příběhu, Anežko. Píšes sice, jde o kamaráda, ale také, že ho máš ráda jako žena muže. Podle mě v takové konstalaci nemůžete být kamarádi. Zkouším si to představit a prosím promiń za myšlenkové zkratky : měla jsem chlapa, kterej o mě moc nestál, ale byl ochoten se se mnou občas pobavit, našel si jinou, já ho mám furt ráda a on na to kašle. Místo toho, abych se snažila zase najít zpátky, hledám zástupné problémy, jakože ho ta druhá změnila a že to všichni říkají. Hms...na to není rada, můžu jen říct, co bych dělala sama: vyhla bych se mu obloukem a hýčkala se, vždyť "pro jedno kvítí slunce nesvítí" :-) Drž se :-)
květen 12, 2007 06:54
Je to normální, : Gréta
že když někdo začne nějaký vztah a bere ho vážně, zvenčí se jakoby změní - odcizí - hlavně pro přátele: nemá už na ně tolik času, nevěnuje se stejným koníčkům jako do té doby - prostě věnuje maximum zájmu nové partnerce. Ona je zvyklá trávit čas jinak, tak ho tráví s ní a jindy ji zas vezme mezi své přátele, tudíž logicky s nimi tráví meximálně polovinu času než dřív. Protože taky třeba poznává její přátele a taky s ní chce být někdy sám.
No a po nějaké době, pokud je vše v pořádku a funguje tolerance, se vrátí skoro do původního stavu, který mu vyhovoval.

Takže chápu, že se změnil - ale Ty to bereš osobně, protože Ti na něm záleží. Tak si udělej čas třeba na tu jeho dceru a hlavně ho nikam nenakopávej, nejseš v pozici, že bys na něj měla jakýkoli vliv. Jedině se Ti podaří docílit toho, že se s Tebou přestane stýkat - už teď má pořád vítr z toho, co prozradíš jeho slečně.
květen 12, 2007 14:50
hm, myslím, že v nadpisu Kudlanka přesně vystihla, oč jde... : bb
no a na to nejvíc zabírá čas (nechat ho plynout a věřit tomu kouzelníkovi, že to čase bude slábnout) a práce (něčím se hodně a často zaměstnat)
plus kapka vůle, poručit si - teď zavolám Martině, zajedu pro ni autem a sjedeme ke koním, pak si zajdeme na kafe a něco na zub, večer si dám sprchu, umyju si vlasy a až teprve pak budu myslet na to, jaký má dnes ON teplotu tlak rosný bod...nebo náladu
což tě bude zajímat přesně jen do té doby, dokud tě bude zajímat on, až tě zaujme někdo (třeba ty) víc, budeš se starat o něj (sebe)
tak se drž a vydrž, v domově důchodců už budeš jen vzpomínat smilies/smiley.gif
květen 12, 2007 16:32
inu : Jasmina
at je to s Anezkou jak je to...ty maly holciny (ac ji neznam) je mi taky lito.
Mozna si veskere jeho nalady vymysli a prehani kvuli zhrzenemu srdci -ale ty telefonaty a detsky plac-to je realne.
jestli jeho chovanim trpi klienti a pratele-budiz,jsou to vse dospeli lide,jestli tim trpi dcerka tak to moc boli a o to vic ze Anezka ji ma rada ale nema pozici aby ji pomohla.
Ja mam taky rada kamarady mych deti ,tudiz by mi taky bylo moc lito,kdybych primo- neprimo videla jak rodic vyvadi a decko tim trpi.
A samozrejme-investovat energii do projektu,ktery pak krachuje na capricich "mile osubky",-to by mne nastvalo taky a vy zde nerikejte ze by se Vas to netykalo.Ackoliv i toto je vec,kterou dospely musi prekonat,mnohym prece neco nevyslo.
Tudiz,kdyz to shrneme,-se vsim se da vyrovnat ale kdo by zavrel oci pred plakajicim deckem s ledovym klidem ze "mne se to prece netyka"?
A Anezko,jak to je?Ta holcina nema maminku?
květen 13, 2007 22:04
ale no tak, : bb
to bys pak musela litovat celý svět smilies/smiley.gif ale hlavně, jsou to dvě různé věci, Anežka klidně může na telefonát té malé zareagovat a povídat si s ní, uklidnit ji, být její velkou kamarádkou, ale přitom se stejně musí vnitřně rozejít s otcem té holčičky
vůbec nevíme, o co jde, co vlastně se té malé přihodilo, táta jí cosi zakázal a ji to rozlítostnilo, to je strašně málo informací na jakékoli závěry a soudy
nevím nic o matce, ani jakou roli v jejím životě hraje Anežka a jakou tátova nová přítelkyně malé se může po Anežce zastesknout jako po milé tetě, no a když jí táta něco zakáže, tak tetě Anežce zavolá si postěžovat, to je přece normální a Anežka by z toho (v zájmu zachování klidu duše i mysli) neměla vyvozovat nic víc
pro Anežku je to ale můstek k odůvodnění si toho, že se opět zabývá bývalým (co se asi stalo, že byl tak vynervený, že malé cosi zakázal) - kdyby šlo opravdu jen o tu malou, promluví s ní, uklidní, zavolá jí zase druhý den, počká na ni před školou a promluví s ní pár slov, pošle jí smsky - podle věku dítěte
kdyby to pokračovalo a horšilo se to, malá byla vystresovaná apodl, spojí se Anežka s matkou, s prarodiči, nebo promluví s otcem (svým bývalým)
že by otec kdovíjak vyváděl a děcko trpělo zatím nevíme, a asi to nebude žádný netvor, když ho Anežka miluje, chce ho, s ním a jeho novou přítelkyní strávila i víkend
květen 13, 2007 23:53
... : bb
Anežko, malé se můžeš věnovat, to je jen hezké a možná budeš jejím pevným bodem v období různých změn, kamarádka, vrba apod., to je moc dobře. Ale jinak i teď musím zopakovat co předtím - starosti svého bývalého přenech jemu a jeho nové přítelkyni, už se tě to netýká, kdyby ses starala, bude to pro ně(j) stejně jen záminka, jak se znovu dostat do jeho života, přízně, zájmu, nebudou věřit tvým čistým úmyslům, v horším případě budeš za vtěrku. Nedůstojné. A to si ženská jako ty nezaslouží.

květen 13, 2007 23:59
Díky za další vzkazy a komentáře. : Anežka
Trochu se bojím, že to všechno vypadá trochu dramatičtěji, než jsem zamýšlela, i když v tom kontextu i "obyčejné" věci tak snadno vypadat můžou...
Samozřejmě holčina má maminku, rodiče se o výchovu dělí, i když jsou rozvedení, a máma je fajn ženská. Myslím, že on je (obecně) dobrý táta, netvor určitě ne! smilies/smiley.gif , ale poslední dobou často přestřelí. Ten zákaz vydaný na poslední chvíli se týkal setkání s kamarády, které on všechny zná, a byl odůvodněný takovou hloupostí, že si ti lidi mohli hlavy ukroutit (protože se ptali; znova: ráda bych uvěřila tomu, že si tu veškerou "divnost" namlouvám, ale udivené a nechápavé reakce těch lidí, kteří jsou zároveň i jeho přáteli, tyhle moje obavy rozprášily v mžiku). Samozřejmě jsem do toho uplakaného telefonu reagovala tak, jak popisujete - ano, vztek jsem měla, ale ten jsem si zakázala do toho telefonu ventilovat, holčinu uklidňovala a ještě večer jí zavolala zpátky, abychom vymyslely a domluvily náhradní program coby aspoň malou náplast na tu její bolístku. Nechci se jim plést do rodiny a rodičům do výchovy, úplně mimo ale zůstat nemůžu. Jak psala Wendy, nevykašlu se na ni. Ale i v tom jsem opatrná, připadá mi, že už i tady bruslím na hodně tenkém ledě, vím od ní, že rodiče se trochu divili, že se kamarádíme, když jsem o tolik starší a podobně. A to není mi úplně příjemné. (Ale mně nic neřekl ani jeden - znají mě oba - a já si nejsem jistá, jestli by nebylo nepatřičné, kdybych o tom zkusila začít sama.)

BB, on "kdovíjak nevyvádí", on jen dělá nepochopitelné pitomosti. smilies/smiley.gif Jeho starosti mu mileráda přenechávám, do momentu, než se stanou starostí mou; třeba proto, že si jen chci být jistá, že nějaké moje dlouhodobé úsilí nebude kvůli nějakému jeho hnutí mysli úplně na... na nic. A teď jsem si velmi nejistá. - A pak je tu jedna velká starost, kterou z hlavy nevyženu, ale na její projevení je dost času, až by bylo hodně zle. A tu si nechám v sobě a budu doufat, že se nevyplní. (Mám na mysli tu nedůvěru a nedobrý pocit z té slečny, a obavu, co bude, až to pro něj dopadne špatně. Ještě musím dodat, že když mi tehdy přijel říct, že se zamiloval a je někde jinde s někým jiným, napadaly mě dvě možnosti - tahle slečna a pak holka, co ho zná roky a o které vím, že ho mívala a snad ještě má hodně ráda. Moc jsem doufala, že je to ta druhá, které věřím a vím, že je to dobrý člověk. To jen dodávám na svou "obranu", já mu štěstí a spokojenost přeju, jen toho pitomého strachu se nezbavím.)

Jasmíno, ty nálady a divné chování bych si strašně ráda jen vymýšlela. Jenže když slyšíš tuhle naštvanou společnou známou, jak ji odbyl a neporadil a pořádně s ní nemluvil, támhle kamarádku, co je celá rozpačitá z jeho změny a moc neví, co na to říct, protože špatně mluvit nechce, a ještě odjinud dalšího člověka, co je překvapený tím, co je tohle za morouse, že o něm slyšel něco úplně jiného, pak jeho dceru, že se na ni zas namíchl kvůli pár slovům, naprosté blbosti (a ona už si to ani tak nebere, pokud jí táta ovšem neudělí nějaký výchovný zákaz) a tak dále... Tak pomalu uvěříš, že třeba až tak paranoidní nejseš. I kolega už v žertu začal kout dočista násilnické pikle, aby s tím, jak blbne, něco provedl.

Ten dopis do poradny Kudlanky měl pokračování, nevím, kdy se tady objeví, ale pokud se objeví, asi se budete všichni držet za hlavu, co to vyvádím. Tahle část byla takovým komickým úvodem do situace, ta druhá (menší) půlka dopisu je to, co jsem při psaní považovala za jádro pudla. Ale i když jsem se chtěla zeptat na něco jiného, než co je teď v titulku (a snad mi na to pak ještě odpovíte), je pravda, že vyrovnaná s jeho odchodem nejsem. A asi mi to ještě dlouho potrvá, ale jsem odhodlaná to zvládnout. Opravdu. smilies/smiley.gif
květen 14, 2007 02:17
Ježišmarjááá! : NČ
Co to jsi za povahu, když se cpeš někam, kde jsi jasně přespočetná, a kde o tebe ani nestojej!
Brrrrr!!!! Starej se o sebe, je zjevný, že starostí budeš mít víc než dost.
květen 14, 2007 06:34
Takže, Anežko, : Béda Traktorista
tipl bych to, že dcera bude asi nějaká puberťačka, kolegové o jeho změně hovoří hlavně s tebou a ve většině případů na tvůj popud, když ty jim předhodíš udičku a von že bude prostě zamilovaný do té ženy a tak je pro něj nejpřednější ona a to víc než práce, přátelé a známí. Což je naprosto normální a běžné. Nevím, jakým právem mu chceš ty zasahovat do života a lajnovat mu ho podle tvých představ, je dospělý a plnoletý a je za své chování plně zodpovědný a hlavně, zodpovídá se sám sobě a svému svědomí. Každý člověk patří sám sobě a my si z něho můžeme vzít jen tolik, kolik nám on sám dá. Když ti nedá nic a dá to jiné, nezměníš to. Je to jeho volba. Nečekej zázraky a začni se víc věnovat sama sobě než jemu. Půjde to těžko, ale půjde to. Na neopětovanou lásku už ztroskotalo moc a moc lidí, ale neporučíš nikomu, koho má nebo nemá milovat. Jakákoliv invektiva z tvé strany se obrátí jen proti tobě samé.
květen 14, 2007 08:31
A ještě na dokreslení: : Béda Traktorista
Anežko, co jí vlastně o tobě neřekl? Jako třeba to je moje kamarádka, co mě miluje? Mám pocit, že si víc namlouváš, než skutečně bylo.
Co tak zakázat si na něho myslet? Co jeho otázku probírat jen s nějakou fakt dobrou kamarádkou, vyplakat se jí na rameni, společně mu vynadat, pomluvit ho, zapít to nějakým dobrým vínem a mezi kolegama a kamarádama si udělit informační embargo na jakoukoliv zmínku o něm?
květen 14, 2007 08:36
je mi líto, nechtěla jsem se zúčastňovat této diskuse, : :-)))
ale nedá mi to, cítím to stejně jako NČ, že se cpeš někam do čeho Ti opravdu nic není. Sama jsi řekla, že je nová slečna hodná, o holčičku se rodiče dobře starají, jsi tam navíc uvědom si to a začni žít svůj život ale ne v tom jejich. A ON je dospělý, za své chování je zodpovědný jen on sám.
květen 14, 2007 08:39
NČ: kruté, ale výstižné : Gita
Anežko, pročítala jsem si tvoje obsáhlé příspěvky, ale promin, nenacházím v nich nic nového, co by bylo důvodem pro změnu názoru. Skus nechat uplynout nějaký čas (měsíc, dva...) a pak si po sobě přečti všechno ještě jednou. Třeba ti to konečně docvakne. Nejen to, že skutečně strkáš nos (byť s dobrým úmyslem) do cizích věcí, ale že na sebe ještě necháváš přenášet starosti o cizí děti. Nemáš pocit, že tě využívá? A hlavně, že se sama necháš využívat. Mrkni se ještě jednou na příspěvek gastonky, tak to vystihla velmi stručně, ale přesně.
Jak už jsem řekla - jediné, co by tě mělo zajímat, je, jak se chová PŘIMO K TOBE. Jestli se k tobě chová hnusně, braň se, nebo ho pošli definitivně někam. Jestli jeho hnusné chování spočívá v tom, že na tebe kašle, kašli na něj ještě víc - lepší radu neznám.
Zkus se na to podívat ještě jinak. Sama sis přiznala, že Ti na něm záleží a že ses s jeho nezájmem ještě nevyrovnala. Takže další věc, kterou tu máme je jeho NEZÁJEM. No a teď si představ někoho ve svém okolí, kdo tě nezajímá. Nějaký chlap, který je ti ukradený, se kterým víš, že by sis určitě nikdy nic nechtěla začít. A představ si, že někdo takový Ti najednou začne vyčítat nejen to, jak se chováš k němu, ale ještě i to, jak se chováš ke kamarádům, rodině, apod. Jaká asi bude Tvá reakce? Předpokládám, že ho aspoň v duchu pošleš někam. Dost možná k němu budeš cítit nejen lhostejnost, ale i odpor. No a takhle to dopadne i s NÍM, pokud se nevzpamatuješ, nestáhneš do pozadí a nezačneš se starat sama o sebe. Zbytečně plýtváš energií, kterou bys mohla investovat sama do sebe, do svého vlastního nového vztahu nebo do lidí, kterým na tobě OPRAVDU a UPRIMNE záleží.
květen 14, 2007 08:41
bb,Anezko : Jasmina
no,s tou holcinou,to taky neni jednoduchy.
Ona ji zavola,Anezka poradi a zas to muze vypadat jako nezdrave ovlivnovani ditete a otocit se i tato dobra vule proti ni.
Jestli teda on neni netvor,pak ja bych vubec dala ruce pryc od vseho.
Zvlast kdyz teda holcina maminku ma a je to dobra mamka.To jsem chtela vedet,jestli ta dcerka ma jenom toho tatu,aby nebyla jako Popelka,to by bylo smutne.Ale ona to zastani najde u mamy.Takze-ruce pryc.
Jinak-mam taky kamarady chlapy a s tema bych do postele nesla ale klidne bych byla pro ne v ramci svych moznosti i Matka Tereza.Pro chlapa,co mne pritahuje vsak nikoliv.Pro takoveho ja chci byt zhava samice,pak ale,kdyz on o mne nestoji,sla bych pryc,utla vse a nechtela bych ho videt,a uz vubec ne se s nim a s jeho laskou stykat o vikendech.Neumim si predstavit,jak chlap,po kterym intimne touzim se mi jako "kamaradce" treba sveruje s komplikacema se svou pritelkyni,jak bych mu ja radila,jak ji uspokojit,ne,na to ma kazdej mit sve kamose nebo ev. asexualni kamosky.
Z nejakyho filmu mi utkvela situace,jak jakasi sekretarka tajne milovala sefa 20 let,on si docela dost uzival jinych zen a ji bral jen-inu jako sekretarku a ona stale cekala a cekala az prijde rada na ni,ani se nevdala nu a pak se chtela pomstit,protoze ji jaksi doslo,ze "se obetovala" celou dobu pro nic.Hruzny na tom bylo,ze ona si to obetovani vybrala dobrovolne a jeste k tomu on o tom ani nevedel,proto se pred ni s avantyrama nijak netajil.
Jasne,pockam si na dalsi dil Tveho vypravovani,je fajn ze se tady vypovidas,zaplat panbu ze Kudlanka tu je ale ma rada je,co se prace tyce-prestan se na nej spolehat a zacni delat na jinem projektu bez nej,proste ted nefunguje.Sice Te chapu,ze to nastve,na to mas pravo ale nezbyde nic jineho,nez se postavit na vlastni,zvlast kdyz jsi psala ze na tom delas jen okrajove.Nejsi sama,kdo si planoval,pocital s druhym a krachnul;-jini za to splaceji treba i miliony a exekutori si u nich podavaji dvere,zadna slast no a taky se musi zit dal.
Pomahat nekomu,kdo o to nezada-nelze,pomahat diteti muzes ale bacha-opatrne,je spousta deti co si musi na novou "macechu" teprve zvykat a casem se i stava ze v ni najdou oporu no a kdyz ne,-jak rikam,ma matku,ta ma daleko vetsi pravo do teto veci zasahovat.
květen 14, 2007 09:56
... : bb
neboj, dramaticky to nevypadá, žádná tragédie se nestala - dítě má pečující milující rodiče, dva lidi se rozešli, zůstal jeden zamilovaný, který se s rozchodem ještě nesrovnal - klasika.Jednou i ty budeš nahlížet na to, co děláš teď, jinak a pravděpodobně to nezopakuješ, a o to jde, o nic víc v této kauze fakt nejde, protože se opravdu NIC NESTALO. I když ti to teď tak nepřipadá. S ním už máš společné jen krátké období v minulosti, jako se spoustou jiných lidí.

květen 14, 2007 10:29
Anežko, mně to nedá, : ježibabka
já zažila něco podobnýho, tedy ne s dětmi, naštěstí, ale tak silnej a beznadějnej vztah. Holčičko, je jenom jeden lék, jak píše lord Byron - trhnout a žhavým železem přejet. Jinak se utrápíš. Buď silná a važ si víc sebe než jeho.
květen 14, 2007 11:31
Znova díky, i za ty drsnější připomínky. : Anežka
Ne, nehodlám se "cpát někam, kde mě nechtějí". Jen stručně:

S tou holčinou jsme začaly být kamarádky a dokud to tak je, tak prostě jsem nucená občas řešit nějaké její neshody s tátou, které většinou nějak souvisí se slečnou. Ať chci nebo ne. Má samozřejmě i jiné kamarádky, ale připadalo by mi nefér jí říct: "Tak, a už se nebudeme kamarádit," a vymyslet si k tomu nějaký přijatelně a důvěryhodně znějící důvod. A hlavně, přátel asi člověk nemá nikdy tolik, aby nějaké přátelství jen tak zrušil.

Bédo Traktoristo: Co jí neřekl? Známe se všichni tři, já a on déle, ti dva spolu začali chodit zhruba po měsíci (pokud vím), co se znali. Odstěhoval se k ní pár dní poté, co ještě byl se mnou a spolu jsme bájili o budoucnosti... Která už ale nenastala. On mi teď vyčetl v podstatě to, že se k ní nechovám tak nadšeně, jak on by si představoval, neusmívám se, nejsem kamarádka, a tak dále - a že je jí to divné a neví proč. Kdyby jí řekl "Je to proto, že jsme spolu něco měli, ale pak jsem si vybral tebe," bylo by čisto, z těch tajností je mi prostě nedobře a prostě se nepřiměju k tomu, abych předstírala kdovíjaké kamarádství, když jí prostě nevěřím a od začátku z ní mám divný pocit, strach, který se objevil ještě předtím, než se ti dva vůbec viděli. Ale jak psala Gréta, že má vítr z toho, že jí něco řeknu: ne, neřeknu. Ne, pokud on má pocit, že by mu to mohlo jeho nový vztah ohrozit. Ví, že mu nechci způsobit nic zlého.

Bédo, a ještě k těm dalším lidem, co "něco" říkali - víš, ze začátku jsem si říkala, že je to asi důsledek mé žárlivosti, že se tak chová jen ke mně, že si všímám blbostí, že je to proto, že jsem se do něj zamilovala a on se na mě vykašlal... Hledala jsem hromady důvodů a začít se ptát v takovým rozpoložení společných známých? To by byla nejlepší cesta, jak se prozradit. Proto žádný "popud", jen to ne, ne v mé situaci. Ale když jsem od nich slyšela to samé, co jsem si myslela, tak mi došlo, že si to tedy asi nenamlouvám. To, jak se to projevuje na práci a přinejmenším rozpačitosti některých "klientů", je reálný fakt.

Ten víkend, o kterém jsem psala, byl společný s více lidmi a do poslední chvíle jsem doufala, že ona tam nebude - ji ten důvod, proč jsme tam všichni byli, nijak zvlášť nezajímal, tak jsem trochu naivně spoléhala na to, že by ten čas třeba mohla chtít využít užitečněji někde jinde. Že bych jela nadšeně trávit víkend jen s ním a jeho láskou, to opravdu ne, tak naivní a vlezlá opravdu nejsem. Jela jsem strávit několik dní s kamarády.

Jasmíno: On to o mně samozřejmě věděl, nahoře píšu "Já blbec se zamilovala, on to nikdy tak vážně nebral - spal se mnou nejspíš jen proto, že si tak řešil krizi ve svým tehdejším vztahu." To jen k té historce se zamilovanou sekretářkou.

Takže, shrnuto: Nikomu se nehodlám plést do života a být pátým kolem u vozu. Jeho dcera je mou kamarádkou, připadalo by mi nefér to jen tak zrušit. S ním pořád ještě, tedy pokud se v posledních několika dnech něco zásadně nezměnilo, spolupracuju na jeho projektu, a na to musí dva lidi být schopní spolu nějak vycházet. Kvůli svému dalšímu vzdělávání jsem měla v plánu další společné akce, jednu už jsem na jeho popud vynechala, právě aby neměl pocit, že jsem moc blízko. Jestli pojedu na nějakou další, to je ve hvězdách a už mě to opravdu neskutečně se*e... Krom toho abych zase kolegům a kamarádům lhala o důvodech, proč tam nejsem, taky skvělý. Pokud má něco nějak fungovat, ať už kamarádství (které tvrdí, že chce udržet) nebo spolupráce (kterou mi sám nabídl už v době, kdy už mi řekl i o ní), potřebuju vědět, co od něj čekat, to chci tak moc??? - Už se spíš bráním, ale mám pocit, že už jsem ustoupila hodně, mlčím o něčem, o čem bych nemusela (a musím tedy lhát, když se mě někdo ptá), kontakt nevyhledávám, pokud to není bezpodmínečně nutné, a věci řeším přes kolegu. Já už nevím, kam dál ustoupit.

Leda se na to všechno vykašlat. Ale to bych musela hodně lidem hodně vysvětlovat a na tolik lží prostě nervy a žaludek nemám. A to ani nechci. To je všechno.
květen 14, 2007 11:55
Omluva : Anežka
To moc stručně nebylo, pardon.
květen 14, 2007 12:12
Anežko vzpamatuj se, : :-)))
co od něj tak asi můžeš čekat, když pokaždé než přeskočí o dům dál vede chvíli dvojí život a vy o sobě vzájemně nevíte ani před tím ani potom, přestaň být naivní, kdyby Tě chtěl a miloval, tak je přece s Tebou. On jiný nebude a Ty ho nezměníš, to je jen naivní touha nějakého procenta žen, ale vážně nereálná. Jen Tě využil a Ty to nedokážeš strávit a vyrovnat se s tím.
květen 14, 2007 13:54
Anežko, přečti si to: : bb
Kvůli svému dalšímu vzdělávání jsem měla v plánu další společné akce, jednu už jsem na jeho popud vynechala, právě aby neměl pocit, že jsem moc blízko. Jestli pojedu na nějakou další, to je ve hvězdách a už mě to opravdu neskutečně se*e...
květen 14, 2007 14:47
... : bb
Jakto, že vynecháš na JEHO POPUD akci,kterou potřebuješ ke SVÉMU vzdělání?? Tak se nechová přítel, kamarád, ani docela obyčejně ohleduplný zralý chlap, chápeš? Jinak by žádný takový popud od něj nepřišel, naopak, když už na ty vzdělávací akce bere svoji novou známost, musíš se prostě soustředit jen na důvod, proč tam jsi ty, a jich si nevšímat. Je to těžké, když jsi do něj zamilovaná, to chápu, on ti nemá co určovat, kam pojedeš a kam ne, a ty to vzdělání potřebuješ, i když on už nepotřebuje tebe. MYSLI NA SEBE, sakra.
květen 14, 2007 14:51
... : bb
a když tě to sejří, tak by to už mělo jít..najdi si na těch akcích jinou osobu, kamarádky, kolegu, kterým se budeš věnovat ve volnu
pokud milánek za tebou, svou nebožkou, přijde s tím, že se nemáš ohleduplně zúčastňovat akcí kde je jeho aktuální, tak ho pošli právě do těch hvězd, to je jeho problém, jak se ona, on cítí, ne tvůj
květen 14, 2007 14:53
Pro BB : A.
Těžko se to vysvětluje, pokud sem nechci (a to nechci) psát příliš konkrétní informace, ale prostě nejsem v pozici, kdy bych si mohla dovolit udělat to tak, jak říkáš, "poslat ho někam". To, že jsem si posledně "nevšímala", skončilo žádostí, ať příště nejedu. Kdybych jela, vědomě bych tím způsobila komplikace mnoha dalším lidem, co s tím nemají nic společného. Prostě volím to menší zlo, než se tyhle zmatky přeženou, a stálo to hodně zvažování a rozmýšlení. Myslím na sebe, ale ne JEN na sebe, veškerý moje jednání je v nějakým kontextu (v tomhle případě hodně složitým) a škod už bylo dost, další nechci.

Ale děkuju za dobře míněné rady...
květen 14, 2007 16:37
tak ne přímo, to nedělám ani já, ale tak, aby to došlo i jemu...není přece tvůj otrokář, ostatně : bb
už jsi za ním s čímsi přišla - "A tak například když jsem za ním jednou v pauze přišla, abych ho co nejdiplomatičtěji a ne před ostatními upozornila, že v práci už opravdu přestřelil " Tak teď jen změnit strategii, neupozorňovat ho na chyby (nestojí o to, od tebe ne, vezme to tak, že se mu chceš vnutit do života - to ber jako fakt a neper se s tím), ale řešit jen to, co se týká tvojí práce, stručně a jasně.
květen 14, 2007 17:00
i když, ruku na srdce, ta práce : bb
to není to, co tě trápí.
květen 14, 2007 17:02
Milence a přítele už nevzrušuji : Judita
Před rokem a půl jsem se na inzerát seznámila s fajn přítelem.Ještě bych měla napsat,že jsem 20 let vdaná a mám skoro dospělé děti.Hledala jsem přítele proto,že doma to vázlo hodně v komunikaci,dost se hádáme kvůli názorům na výchovu dětí a tak vůbec.Manžel je takový dost uzavřený,od začátku manželství žárlil (i když nebyl důvod) až to prostě došlo až sem.Nedokázal mi dát ani něžnosti,které ženy potřebují. Tak jsem zvolila cestu najít si přítele.
S přítelem jsme se do sebe nádherně zamilovali, bylo to opravdu úžasné,nespěchali jsme a poprvé jsme se milovali až po 3 měsících. Ono ani nebylo zase tak moc kde,byl taky ženatý a tak první schůzky probíhali v kavárně, pak v autě, v přírodě a tak.Jezdil občas na služební cesty a asi 3x jsem byla s ním. Nemělo to prostě chybu. A po půl roce nevím proč a on to také nedokázal vysvětlit to najednou u něho ochladlo.Přestali jsme se scházet a mě to strašně chybělo a nemohla jsem se z toho dostat.Vždycky je hůř tomu opuštěnému,já vím. Nemám vlastně ani žádné koníčky, tudíž jsem na něho byla docela upnutá.Vyhovovalo mi sejít se každý týden,vypovídat se,líbat se, držet se za ruku,občas se pomilovat.Jenže on to měl asi jinak, práci měl docela náročnou,doma barák na kterém pracoval,miloval motorky(ty mu pomáhaly hodně se odreagovat).Občas jsem pak byli na kafe, trošku vše ještě probrali, ale mě to vždycky dost rozhodilo.Pak jsme se domluvili,že pojedem opět spolu na služebku a necháme věcem volný průběh. Samozřejmě jsme se milovali, ale opět řekl,že už ho nějak nevzrušuju. Přitom to nebylo tak špatné. Byl za celý den hodně unavený z jednání, dokonce pak u mazlení i usínal, to mě docela vzalo. Ale když spal, objímal mě, což bylo příjemné. Říkala jsem mu ať mi řekne na rovinu, že už mě nechce. Prý to tak říct nemůže a nechce, prý můžeme být kamarádi když nám to nejde v posteli. Byla jsem z toho smutná. Co vlastně znamená kamarádi? Pak když jsem vystupovala z auta mi dal pusu. Řekla jsem,že bych mu ji také na rozloučenou dala a on na to: moc mluvíš. Tak nevím. Asi už je všemu konec.
Pořád na ten poslední výlet myslím, nemůžu myšlenky dostat z hlavy. Říkam si, nechci ho, je konec, nezaslouží si mě. Ale myšlenky pořád bodají.... Co si o tom myslíte? Jsem normální? Díky moc.
červen 27, 2009 09:22
Proč : olina o
se zajímáš o někoho, kdo o to vůbec nestojí ?
Bude stát jiný, ale zbav se ho jak to půjde, co nejdřív ze své hlavy.
srpen 25, 2014 21:49
Napsat nový komentář

    Upozornění: Redakce si vyhrazuje právo mazat příspěvky nevhodné, vulgární a obsahující neplacenou reklamu

quote
bold
italicize
underline
strike
url
image
quote
quote
Smiley
Smiley
Smiley
Smiley
Smiley
Smiley
Smiley
Smiley
Smiley
Smiley
Smiley
Smiley


Tyto znaky opište


busy
 
< Předch.   Další >
[CNW:Counter]