O kudlance se ví, že svého partnera po kopulaci sežere. Když o tom tak uvažuji, myslím, že – v jistých případech – by toto řešení nebylo nezajímavé...

Hubnutí s Kudlankou

Hubnuti

Význam jmen

Význam jmen

Soutěže

Soutěže

Setkání

Setkani

Přihlášení






Zapomenuté heslo
Nemáte účet? Vytvořte jej!

Anketa

VĚRNOST? PODLE MNE JE:
 

RÁNO VSTANU A OPAŘÍM SE ČAJEM PDF Tisk E-mail
Středa, 30 září 2009

Jojo, to není jen název filmu, to je moje syrová skutečnost. Nesmírně časně ranní. Doslov a do písmene. Jedno oko zalepené, druhé spící, komíhám se kuchyní. Vedle mě si to cupitá zcela živé a pěkně naprdnuté mimino, které huláká jako na lesy, v tuto nekřesťanskou hodinu - v sotva půl šesté: „Mikóóó, mikóó, dámeee!!! Ale co - rozvrčí se mikrovlnka a jeden hladový krk je během chviličky umlčen.

 

 

 

      Zatímco to jedno si plní pupek teplým „mikem", je třeba ty dva další nějak dostat z teplých pelíšků. Nechce se jim ale ani trochu, obzvlášť teď, co už nám po ránu potemnělo. Trousí se po jednom z pokojíčku, jako dva temné stíny. Markéta k tomu ještě vyžaduje naprostou tmu všude, dokud si neumyje oči. Pak se stejně neochotně plouží zpátky do pokojíku, kde se oblíkají, oba.

 

 

     Já vařím čaj a kafe, chystám snídaně, oblíkám mimino, maluju se, oblíkám se a do toho všeho neustále řvu: „Pohni, dělej, přijdu pozdě do práce, haló už je ráno, prober se!". A tak pořád dokola, dokud celá naše hlučná čtyřka neopustí byt a s halasným dupotem nezdolá čtyři patra po schodech. Upásám poctivě a pevně všechny tři na zadní sedačku a rozvezu. Ty dva starší do ranní družiny, nejmladšího k mamince do vesnice cca 15km od našeho místa bydliště. Poté opět urychleně nasedám do auta a mezi sedmou a půl osmou odpípnu svůj příchod do práce.

 

 

     Pouštím své milované PC a nastává mi doba blažených šesti hodin, protože já si do práce chodím odpočinout. Dělám si kafe, vyřizuju ranní poštu, maily atd, prostě se blaženě zabývám tím, co mě živí a k mému velikému štěstí i baví. Ano, ač se to nezdá, mě to v práci opravdu baví, dělám ji se zájmem a díky tomu asi se nemusím bát, že by mě šéf vrátil zpátky dom.

 

     No, a úderem druhé uháním, co motor stačí zpět pro mimíse, poté do školy pro děti a nastává poměrně náročná třetí směna. Taxikaření. Někdy je volněji, někdy jen nabírám a vyhazuji, někoho někde a jiného jinde. Domů se všichni čtyři dostáváme mezi pátou a šestou, každý den různě a pak to opět frčí. Úkoly, cvičení na nejrůznější nástroje, chystání večeře a mezi tím vším pobíhá mimísek se svýma autama. Je naštěstí už v roce a půl skoro samohlídací, ke štěstí mu stačí dvě až tři auta a když už je moc zle, tak dudel.

 

     Konečně se večeří, koupe, sprchuje, čistí zuby, čtou pohádky, vypráví, co se ten den událo, co bylo dobrý a co blbý. Kolem půl deváté je klid a já zasedám ke svému domácímu PC a vypínám mozek. Úplně. Jediné, čeho jsem schopná, je nenáročné chatování, případně sledování tupých televizních seriálů, nebo - a to jen málokdy - četba. Bohužel, usínám po půl stránce. Když si jen vzpomenu, na co všechno jsem měla čas ještě před asi desíti lety, co všechno jsem stihla a jak krááásně jsem se vyspala... Ano, a skoro každou noc, pokud jsem se ovšem nezapomněla na nějaké divoké spářce, ale i tak se to dalo během dne báječně dohnat. Zejména coby studentka VŠ...

 


     Teď můj život připomíná sprint na dlouhou trať. Už mám lecos za sebou a hodně v dálce se mihotá cílová páska, pak snad konečně vydechnu. Doufám, že ne naposled.

 

Paula

 

 

 

P.S. Teď máme v plánu "budování našeho soukromého domácího loutkového divadla".

Hlavičky uděláme z papírmaše, nějak (ještě vůbec nemám ponětí jak) uděláme tělíčka,

pak do něčeho oblíknout, taky namalovat kulisy... postavit z něčeho divadlo -

a už pak jen tři scenáristi a současně loutkoherci se dají do práce... Těším se na to.

 

Mj. nemáte nějakou vhodnou radu?

 

 

Komentáře (30)add feed
... : Vodoměrka
Je zajímavé, jak dětičky s přibývajícím věkem mají čímdál větší odpor k rannímu vstávání... zatímco batole vstane klidně v pět a bude veselé a divoké, tak starší dítka se musí budit div ne násilím...
Teda, Pauli, máš pěkný kolotoč... a pěkné fofry... nezávidím, a popravdě, už bych to znovu nechtěla zažít... a to jsem v té době, kdy jsem tohle měla to samé v bleděmodrém, měla o dítko méně...
Jsem ráda, že mé dvě starší děti už povyrostly (a že skoro do dvou metrů) a já se tak zbavila toho spěchu, shonu, stíhání, vyzvedávání a podobně...

Jo a k tomu poslednímu - radu bych měla - tělíčka k loutkám jsme dělali ze silonek, vlastně i hlavičky, plnili jsme je vatou (ovšem pozor na namočení) a když jsme chtěli panáčka trvalejšího rázu, tak jsme ho naplnili jokem (snad jsem to napsala správně - joko je nebo bylo to bílé, co se dává do bund, místo vatelínu, který byl nepratelný v pračce)... a nejlépe silonky tělové barvy, když nechcete černochy... a na tělíčko se pak ušily oblečky a mohly se i měnit...
září 30, 2009 22:33
já kdysi dělala v Ústředním Loutkovém divadle : alena puntíkovaná
- v kanceláři - vyplácela jsem výplaty - a tam měli dílny a ty hlavičky k loutkám dělai tak, že si napřed udělali ze sádry model, který pak polepovali kouskama novin /mokrejma/, což pak přetřeli latexem a pořád takhle do kola. Po zaschnutí to rozřízly podélně na dvě poloviny, sundali a zase slepili - tím latexem a pak omalovali.Ale to je dost složitý. punčocha s vatou tu službu udělají taky - myslím. Jinak - nechci ti brát naději....ale opravdu se vyspíš - až v rakvi. Do té doby to lepší nebude.Do pozdního věku budeš muset vstávat do práce - a jestli stát skutečně doufá, že zbohatne na důchodcích, tak budeš muset makat až do smrti. Mám ale obavu, že pokud skutečně existuje posmrtný život , že se asi nevyspíme ani potom.
říjen 01, 2009 04:24
rozřízli : alena puntíkovaná
jsou čtyři ráno a vzbudily mě kočky.
říjen 01, 2009 04:25
a kde máš manžela? : Inka
Nevypadá to, že by se nějak významně podílel na domácí pohodě, není o něm ani zmínka. Až Ti Pauli děto odrostou, budeš mít klídeček a užiješ so ho. já také začala číst a začala žít, plním si své sny a mám najdnou pocit, že je čas pro mě.
říjen 01, 2009 07:04
Tak Inka napsala dřív to, : wendy
na co jsem myslela i já při čtení článečku, který je mimochodem trochu jako z Betty MacDonald a pěkně se čte. A sice to, že nelze mít všechno najednou, relativní mládí i klídek. Všechno má svůj čas...
My jsme dělali maňásky z chňapek a hlavičky byly porůznu - ze staré panenky, plyšáka, tenisáku tak. Loutky nevím, ale rada se určitě najde.
smilies/wink.gif
říjen 01, 2009 07:19
... : Paula
No tatínek nějak z toho běsnícího vlaku vysednul, nebo spíše byl vysednut, ale to je jiné téma. Díky za rady a za podporu. Každopádně je u nás neustále pěkně veselo a to je fajn.
říjen 01, 2009 08:14
Paulo : Kamila
gratuluju ke zvládnutí neuvěřitelného! Jsi moc šikovná ženská a doufám, že jsi na sebe náležitě pyšná!
říjen 01, 2009 08:18
Paulo : mia
dobré ráno. Krásné děti, krásná úspěšná máma /viděla jsem Tě u Daniely na fotografii, moc hezky o Tobě mluvila/. A ke spodní fotografii mladého muže bych dala komentář "Dobrý den ze Zlína milé Kudlanky. Dělám prostor pro loutky na divadlo. Proto prosím, posílejte náměty. Děkuji." smilies/smiley.gif
říjen 01, 2009 08:26
Teda klobouk dolu! : Míša šíša
Máš, Paulo, pěkný fofry a jsi-li na to ještě úplně sama... Fakt tě obdivuju, musí to být na psychiku hodně náročný.
říjen 01, 2009 09:02
Paulo, jsi dobrá !!! : mamča
Když tu všechnu drobotinu zvládáš, věnuješ se rozvíjení talentů dětí, přitom chodíš do práce, a ještě vymýšlíš loutkové divadlo.
Až jednou tenhle maratón pomine, bude Ti po něm trochu smutno. Smutno z toho, že už Tě Tvoje děťátka tolik nepotřebují, a že už si žijí svůj život. Při ohlédnutí zpět, nebudeš chápat, jak jsi to všechno mohla stihnout a nezhroutit se. Ale to je života běh, a možná budeš pak zase Ty fungovat jako "hlídací babička".
Ačkoli Ti to teď tak nepřipadá, žiješ nejhezčí část svého života.
Můžu to ze své zkušenosti posoudit zpětně. V kuchyni na zdi mi visel harmonogram rozepsaný s přesností na 10 minut, a podle něj jsem fungovala první dva roky po narození dvojčat. Měla jsem k nim ještě staršího zbojníka, a babičku, která spotřebovala plínek víc než děti.
říjen 01, 2009 09:19
... : Paula
Nejsem sama. Rozhodně nejsem sama. Mám rodiče. Moje mamka mi hodně pomáhá, nejen, že hlídá mimíse, ale pomůže mi sem tam s domácností. Třeba takové žehlení skoro vůbec neřeším a to je veliká úleva. Druhá babička, tedy ještě tchýně, je taky skvělá. Bere si děti, klidně i všechny tři na víkend. Nebo když potřebuju, přijede a pohlídá. Tatínek se taky zapojuje, asi tak jako dycky, sem tam, když má čas. Navíc mám jednu úžasnou hlídačku, holku, která má moje děti ráda, takže se dostanu aspoň jednou týdně na volejbal. K nezaplacení. Vlastně se máme moc dobře.
říjen 01, 2009 09:21
Paulo, : mamča
to je fajn, že nejsi sama. To si teprve člověk uvědomí sílu rodiny. Nezapomínej žít občas i svůj vlastní život, když Tě má kdo zastoupit.
říjen 01, 2009 10:10
No vida, : wendy
a pak že tchyně jsou děsný mrchy...a ty vtipy o nich škaredý, kde se pořád berou...
smilies/wink.gif
říjen 01, 2009 13:52
wendy : mamča
Tady není řeč o "tchýni", ale o babičce. A to je MOC velký rozdíl. smilies/wink.gif
říjen 01, 2009 14:18
mamčo : Kamila
musím ti - velmi výjimečně - oponovat - čti:
Druhá babička, tedy ještě tchýně, je taky skvělá. Bere si děti, klidně i všechny tři na víkend. Nebo když potřebuju, přijede a pohlídá.
Čili ano ano, i tchyně mohou být fajn! Taky mám jednu z těch lepších a taková wendy je jistě tchyně snů smilies/wink.gif
říjen 01, 2009 15:06
Kamčo, : Vodoměrka
myslím, že mamča chtěla vyjádřit propastný rozdíl mezi tchýní - tchýní a tchýní - babičkou... prostě že Paula měla štěstí a její tchýně je fajn babička a ne ta tchýně známá z oblíbených vtipů o tchýních... proto ty uvozovky...
říjen 01, 2009 15:13
Vodoměrko : Kamila
dík, asi jsem přepracovaná smilies/grin.gif
máš určitě pravdu...
říjen 01, 2009 15:21
Paula, : rybka
teda ty si fakt krasnym prikladom toho, ake sme my zeny schopne a uzasne!
Tvoje deti budu na teba raz velmi hrde!
říjen 01, 2009 16:23
Vodoměrka : mamča
Děkuji Ti náčelníku ! Přesně tak jsem to myslela. I matka bývalého manžela může být výborná babička, a zpravidla se jí neříká tchýně. smilies/cheesy.gif
říjen 01, 2009 17:13
tak to se tedy Paulo moc omlouvám, : Inka
to jsem nevěděla, nezlob se, mě tam jen v tom shonu s tolika dětma a ještě mimísem tak nějak scházel. Ale píšeš moc hezky čtivě, dětem se hezky věnuješ, to se Ti jednou vrátí a věř, že budeš moc spokojená. Teď je to asi pěkný maraton, ale je moc hezké, že Ti všichni tak moc pomáhají, asi si to zasloužíš. smilies/smiley.gif smilies/smiley.gif smilies/smiley.gif
říjen 01, 2009 18:48
... : Paula
Inko, nemáš se za co omouvat, taky mi tam ten chlap někdy pěkně chybí, ale co už. Lepší je to tak jak to je, i když je toho někdy docela dost. Máme se opravdu docela fajn, někdy na mě padne černá, ale to asi na každého semo tamo. Nejvíc mě asi dostávají takově ty udivené obličeje a věty, jak to zvládneš a já si potom říkám, no co když to fakt nezvládám a mě se zdá, že zvládám, co když někde bokem, aniž já o tom budu vědět, se něco vy.ere. A bude to tím, že jsem něco zanedbala, něco přehlídla. Přijde mi nemožné nezvládat jedno nebo dvě, protože já musím tři. Proč ty druhé maminy, mají tolik práce s jedním popř s dvěma, když já mám pocit, že když mám jedno nebo dvě nemám co dělat. Na to by mě zajímala odpověď smilies/grin.gif
říjen 01, 2009 19:32
Paula : mamča
smilies/cheesy.gif Tenhle pocit mají všechny vícedětné matky, když se jim náhodou podaří udat část drobotiny. Když jsem měla prvního synka, měla jsem pocit, že nestíhám. Všechno jsem vyvářela, a prcek vyrůstal v téměř sterilním prostředí. Když přibyli další dva mimiňáci, tvrdila jsem, že jedno dítě = žádný dítě. Zpočátku je to maratón, ale všechna ta péče a láska, kterou do dětí vložíš, se Ti časem vrátí, a Ty budeš na svojí rodinu moc pyšná.
Moc Ti přeju, abyste byli všichni zdraví a šťastní.
říjen 01, 2009 20:11
Paulo, : Ariana
i já Tě moc obdivuji, jak to zvládáš. Já mám jen jednu dceru (porod byl komplikovaný, takže jsme byly rády, že jsme obě přežily a já jsem pak už neměla odvahu si to zopakovat, i když mi to dnes mrzí). Sama teď vidím, jak je dobře, když je sourozenců víc, třeba na péči o stárnoucí rodiče. Teď jsi v jednom zápřahu, ale za dvacet let, až Ti odroste to poslední batole, pak už budeš mít zase svůj život a uvidíš, jak si to budeš vychutnávat (podobně, jak o tom píše Inka). Moc Ti držím palce.
říjen 02, 2009 08:52
Maňásky : Dáša
Vhodnou radu nemám, loutky jsem nikdy nedělala, ale hrály jsme s dcerou doma maňáskové divadlo. Maňásky se daly poměrně levně koupit - nebylo to exkluzivní zboží ale opravdu hračka, mezi dvéře /panelákové kovové/ nám přesně sedly 2 matrace, dcera na židli, já vedle ní a manželovi a synovi jsme hrávali Hurvínka a Spejbla nebo nějaká zvířátka.
říjen 02, 2009 20:26
... : Dáša
A ještě k těm dětem. Myslím, že je to jiné u rodin v bytě /dneska už nejde říct jen panelákových/ a rodin v rodiném domě. V RD většinou zůstává dítě nebo se tam, v případě úmrtí jednoho z rodičů stěhuje. Otázkou taky je, co si kdo představuje pod pojmem pečovat. Maminky bydlela ve svém malém domečku, s námi žít nechtěla, protože na vesnici měla svoje známé a u nás byla pořád sama. Jezdila k nám na zimu nebo když byla nemocná a třeba po pobytu v nemocnici nemohla zůstat sama. Jsem jedináček. Maminčina sestra měla 5 dětí a rozutekly se jí všechny.
říjen 02, 2009 20:32
moc hezký, : mi.rek
fakt,Danielo...a ted´, prosím, ještě nějakou další..třeba tu o Smolíčkovi -smilies/smiley.gif)
říjen 03, 2009 01:02
To je zase nějaká "legrace"? : ivanka
To jako se ti to zdá vymyšlený, Mi.rku? Asi ještě nevíš, co je to být táta, tak proto tyhle legrácky. smilies/wink.gif
říjen 03, 2009 10:57
Nebo to bude tím, : d@niela
že se třeba Mi.rek vcítil do toho otce, který se byl "vysednut z vlaku".
Ono se ne nadarmo říká, že jednou přijde zcela poslední kapka, kterou džbán trpělivosti přeteče...
Třeba už i těch nejrůznějších "pohádek" bylo dost smilies/smiley.gif Ale to asi vědí je ti, co se jich to týká. smilies/smiley.gif
říjen 03, 2009 11:12
Ne, ivanko, : Mi.rek
nezdá..-smilies/wink.gif
říjen 05, 2009 23:55
No vidím, : Mi.rek
Danielo, že "pohádek" ještě dost nebylo..ani té o Smolíčkovi,že? to dobře víš sama..Ovšem souhlasím s tebou, že nejlíp "to vědí ti,co se jich to týká"..A rozhodně ne ti, kteří to znají,resp. o tom slyší jen z jedné strany, patřičně přikrášlené a přesto se nestydí do toho zasahovat, poštvávat, navádět a intrikovat, jen aby si polechtali ego..Ale každý džbán jednou přeteče a všechno je vždy jak má být, takže třeba ti jednou za to ti broučci malí opravdu poděkujou..
říjen 06, 2009 00:40
Napsat nový komentář

    Upozornění: Redakce si vyhrazuje právo mazat příspěvky nevhodné, vulgární a obsahující neplacenou reklamu

quote
bold
italicize
underline
strike
url
image
quote
quote
Smiley
Smiley
Smiley
Smiley
Smiley
Smiley
Smiley
Smiley
Smiley
Smiley
Smiley
Smiley


Tyto znaky opište


busy
 
< Předch.   Další >
[CNW:Counter]