O kudlance se ví, že svého partnera po kopulaci sežere. Když o tom tak uvažuji, myslím, že – v jistých případech – by toto řešení nebylo nezajímavé...

Hubnutí s Kudlankou

Hubnuti

Význam jmen

Význam jmen

Soutěže

Soutěže

Setkání

Setkani

Přihlášení






Zapomenuté heslo
Nemáte účet? Vytvořte jej!

Anketa

VĚRNOST? PODLE MNE JE:
 

BYDLENÍ - KAM DÁT TCHÁNA? PDF Tisk E-mail
Pondělí, 28 září 2009

 Mám problém s případným budoucím bydlením. Tedy - společným bydlením... Jsem s přítelem dva roky (jemu je 35 let, mně 33). Já bydlím ve svém bytě, kde jsem vlastní paní, mám ho pěkně zařízený a jsem v něm naprosto spokojená. Přítel bydlím ve dvougeneračním domě, kde žije s otcem (jeho matka žije v jiném městě, ač rodiče nejsou rozvedeni).

 

 

 

 

 

     Přítel trvá rozhodně na tom, že chce v jejich domě zůstat, což chápu, protože můj byt je maximálně pro pár, ne pro rodinu, a my oba rodinu brzy chceme. Po první návštěvě u něj jsem se ale zhrozila toho šílenýho chaosu a nepořádku, prostě - dva chlapi v chalupě, žádný dotek ženský ruky. Asi od doby, co skončil přítelův minulý vztah.

 

     Zařízení nemoderní, v podstatě nic podle mýho. Vše bych předělala. Ztropila jsem scénu a řekla, že dokud se to aspoň trochu nezmění, hlavně, co se týče pořádku, nevkročím tam. Bohužel veškeré práce na úpravě jeho bytu probíhají velmi velmi pomalu. Navíc je tam ten úzký vztah otec a syn. Otec, nyní krátce v důchodu, se nudí, jelikož je sám, jeho manželka žije jinde. Proto jsou velmi často s přítelem v kontaktu. Denně si volají. Mně to už vytáčí, jsem na jeho otce alergická, i když mi osobně nic neudělal. Neumím se zdržet po telefonátu ironických poznámek. Přítel je u mě pár dní v týdnu, pak frčí domů. Chce, abych tam s ním občas byla, ale mně se tam vůbec nechce, alespoň ne do doby, než s tím chaosem něco udělá.

 

     Začala jsem s kritikou, ale nutno říct, že mám přítele ráda; jsou věci, které na něm oceňuju. Jezdíme spolu na dovolený, cestujeme, baví nás si spolu dlouze povídat, cítím se s ním uvolněně. Když neřešíme společné bydlení, je vše fajn. Když ho řeším, lítaj hromy blesky, prostě se neshodneme. Plánovali jsme spolu i dítě, já už po něm hodně hodně toužím, je mi čerstvých 33 let, chci se vdát, mít rodinu a žit pohodový život. Nechci se v tomhle věku rozcházet a muset hledat zase někoho jinýho, to mě dost děsí.

 

     Ale děsí mě i představa, že budu bydlet v domě, kde se nebudu cítit jako doma, kde bude většina věcí jinak než chci, navíc tam bude všudypřítomný tchán, který je zvyklý, že měl syna jen pro sebe a teď mu ho někdo jinej chce vzít a navíc chce dělat v domě velký změny. Samozřejmě jsme na toto téma v přítelem už mnohokrát hovořili, slíbil, že se pokusí mi vyjít vstříc, ale všechno se tak strašně vleče.... jemu, jak on sám přiznal, na bydlení až tak nezáleží, ale já si chci vybudovat svoje vlastní hnízdo podle mých představ, kde se budu cítit dobře.

 

     Brečím doma do polštáře, jsem hysterická a zaboha nevím, jak se rozhodnout. Když mu řeknu - buďto něco konečně uděláš s tím domem a omezíš styk s tátou, nebo rozchod, odpoví, že je to vydírání, na které on rozhodně nepřistoupí.

 

     Tak poradíte mi?

 

Jitka

 

 

 

Komentáře (98)add feed
Bud pravdiva : Magdalenka
Milá Jitko,

máš obavy ze stěhování, netřeba to vysvětlovat a rozebírat. Poslechni své srdce. Když bije na poplach z domu tvého přítele a keho vztahu k otci, řekni mu, jak se cítíš. To není citové vydírání ani ultimátum. Jestlije ti už dneska blbě, tak to asi bude spíš horší, pokud se něco nevyřeší. Například můžeš zkusit variantu tchán do mého bytu... Ale proč? Je přece přirozené, ře on zůstane ve svém a že mladí potřebujé své hnízdečko, společně budované i zvelebované. Dala bych sama sobě půl roku na rozhodnutí. Buď ti přítel bude stát za to, založit s ním rodinu, společně žít (na deseti jiných možných místech). Nebo to pro tebe není to pravé ořechové a ty budeš ve svém obydlí, kde jsi zvyklá, ale bez něj. Sama nebo s někým jiným. Víš, to, že dnes tak váháš, něco značí. Protože by se ti to v budoucnu určitě vrátilo. Kdo chce, ten to ví...
září 28, 2009 19:49
...a má 100% pravdu, : Petronila
respektive ještě je na můj vkus dost měkkej.

Já bych Ti na takové ultimátum asi řekla jednoznačně - rozchod, a bez diskuse.

Skoro mi to připadá, že spíš máš pocit, že Ti ujíždí vlak (viz to dítě), a Tvůj přítel je jediný potenciální otec, který je zrovna po ruce a není úplně nesnesitelný.

Vztah je o kompromisech. Přítel trvá rozhodně na tom, že by chtěl v domě zůstat. Je tam zvyklý a nebude mít tendenci nějaké změny aktivně navrhovat. Ty trváš rozhodně na tom, že bys tam chtěla některé věci změnit.

Pokud by šlo o kluka, kterého bych měla fakt ráda a on mě, asi bych v prvé řadě uvažovala o tom, zda budu schopná soužití v jednom domě s jeho otcem. Pokud bych nahlédla, že ano, asi bych se za téhle situace smířila s tím, že aspoň zpočátku budu muset být aktivnější já, a začala bych SPOLU s ním A S JEHO OTCEM plánovat změny, které by VÁM VŠEM zaručily pohodlné soužití.

Vem si to z pohledu toho táty - rozešel se se ženou, syn si našel přítelkyni, ale ta ho nemá ráda, nechce, aby si volali (co je Ti mimochodem kruci do toho???)a dokonce se chce nastěhovat k němu do JEHO baráku a měnit si to tam podle svého - jak by ses cítila v jeho kůži?

Pokud ale máte na zásadní věci takto diametrálně odlišný pohled, zvaž, jestli Ti ujíždějící vlak stojí za to, abys se po celý zbytek života zapírala v něčem, co je pro Tebe důležité.
Já patřím k těm, kterým na bydlení až zas tolik nezáleží, a když si představím, že bych měla partnera, který by to měl/vyžadoval úplně opačně, tak nevím, jestli bych to zvládla.
září 28, 2009 19:52
... : Johana
Abych pravdu řekla, moc tomu nerozumím. nevím, jestli jenom kritizuješ a poroučíš, nebo taky přikládáš ruku k dílu. Samo se nic neudělá. Tvůj dopis je dost emotivní, ale nebylo by lepší si zkusit toho tchána naklonit na svoji stranu? myslím, že 2 chlapi v chalupě by tě nosili na rukou. jenom chtít. troška diplomacie by ti asi neuškodila.
září 28, 2009 19:55
.. : kolemjdoucí
Nechci se v tomhle věku rozcházet a muset hledat zase někoho jinýho, to mě dost děsí.

Tuto větu bych považoval za klíčovou....

Milá Jitko,

poradit ti neumím. Možná bych uměl poradit tvému příteli, ale bohužel nemám na něj kontakt.

Poradil bych mu "ZDRHNI, DOKUD JE ČAS".



září 28, 2009 21:30
Jitko, : Vodoměrka
tak za prvé mám dojem, že jediné, po čem toužíš, je založit rodinu a mít dítě, což je určitě príma věc, ale ne za každou cenu. Vlastně chceš, aby bylo vše po tvém a nejsi ochotna přistoupit na kompromisy. Ale po druhých je vyžaduješ.
Vem si to z druhé strany. Jak by ses zachovala, kdyby ti tvůj vyvolený řekl, že máš začít něco řešit a omezit styk s tvým otcem či matkou, případně ten styk úplně utnout, protože on tě chce jen pro sebe a dost. Já nevím, jak ty, připadáš mi dost kategorická a rázná, takže předpokládám, že bys udělala to samé, co já. V případě takového ultimáta bych si raději hledala jiného, snesitelnějšího partnera. Takového, který mě přijme i s tvou rodinou, s tvými chybami a nedostatky, a bude mi ochoten vyjít vstříc na druhé straně. Jak by ses zachovala, kdyby ti bylo o pár let méně? Asi bys to vzdala a hledala někoho, kdo ti bude víc vyhovovat po všech stránkách.
Hm, bojím se, že tebe do toho vztahu žene jen ta touha konečně mít dítě. Že vlastně svého současného partnera bereš jako nástroj ke splnění této touhy.
Pokud přítel žije v dvougeneračním domě, pak byste bydleli nejspíš v té jedné samostatné polovině a tu si uspořádali a zařídili k obrazu svému, potažmo i pokoje pro budoucí dítka. Takže by ti nepořádek a chaos v tchánově polovině mohl být ukradený. Tak jako tchánovi by bylo nejspíš šumafuk, že ty máš třeba v koupelně krokodýla, když by se s ním nemusel koupat v jedné vaně.
Většinou nesouhlasím s kolemjdoucím, tentokrát se s ním musím shodnout... smilies/wink.gif
září 28, 2009 21:54
dost často jsem se setklala : Inka
s jevem včetně svých dvou manželů, že jejich rodiče nedokázali s nimi v určitém věku odstřihnout pupeční šňůru. Můj první manžel jí má dodnes s maminkou a to nesmírně silnou, naštěstí jsme si velice rozumněli (s maminkou, má mě ráda jako dceru dodnes), ale přes to to bylo děsné s maminkou do kina, na dovolené, žít v jednom baráku, denně odpolední buchta, společně strávené veškeré chvíle, občas to bylo na hlavu ....
Po těchto zkušenostech, které mě tak trochu zdeformovali, když jsem zjistila že i můj druhý manžel má těžkou pupeční šňůru se svými rodiči (všechno s nimi řešil jako prvními, udělal jen to co odsouhlasli, rodinné porady se děli pouze mezi nimi třemi, já tam neměla přístup .... ) dost mě to vytáčelo do nepříčetnosti a tak jsem mu to řekla, tak jak jsem to cítila, zdůraznila jsem to, že mám jeho rodiče ráda a je i v mém zájmu s nimi mít hezké vztahy, že nechi a nehodlám narušit jejich vztahy, leč všechno má své hranice, že nemohu akceptovat, že jsem 5té kolo u vozu .... dokonce to došlo tak daleko, že ho nutili k rozvodu se mnou ... to byla asi poslední kapka, byl to takový boj o syna .... tehdy už jsem z toho byla tak unavená, že jsem mu řekla, že mu žádné problémy dělat nebudu, jestli to tak cítí, ať se rozvede, chápu, že je mezi dvěma mlýnskými kameny a nezávidím mu jeho situaci a myslím, že to tak pro něj bude i lepší, že ho moc miluju a právě proto mu dávám svobodu ....
Protože náš život jsem si představovala tak, že MY DVA jsme partneři a jako takoví se nejprve na všem dohodnem spolu a pak to může naprosto bez problémů sdělit rodičům, že nebudou zasahovat nijak do našeho života a našich rozhodnutí .... nakonec jsme se také odstěhovali do mé země ... a to bylo moudré
V té době jsem jela na konstelace, protože mě to opravdu dost trápilo a nechala jsem si postavit konstelaci na toto téma, bylo to dost nabité emocemi a věci se následně po té začali dít tak nějak sami od sebe a jít dobrým směrem .....
Situace se nějak úplně obrátila, manžel si sám srovnal co chce a s kým vlastně chce být a žít, s jeho rodiči máme dobrý vztah, naše rozhodnutí děláme společně a pak jim je říká a někdy ani ne, ale to už je na něm ...
Myslím, že jsme velmi spokojení oba dva
smilies/smiley.gif smilies/smiley.gif
září 28, 2009 22:09
má dcera nyní : Inka
prožívá něco podobného, má moc prima přítele leč jeho maminka je na něj těžce fixovaná a bojuje o svého syna jak o život .... dost jim to komplikuje různými brikulemi a to naprosto zbytečně, nějak tomu nerozumím ...
září 28, 2009 22:12
... : Sandra.
Ahoj Jitko,
a co takhle po dohodě nastěhovat tchána do tvého bytu a vy dva byste měli domek pro sebe? Nešlo by to třeba dohodnout takto? Jinak to moc řešení nemá- ledaže bys začla pracovat na sobě a s přítomností tchána se smířila a přestala na něj být alergická. Člověk si holt bere partnera i s jeho rodinou, s tím nehneš. (A i kdybys ho přiměla omezit styky s otcem, nebude to dělat dobrotu a jednou ti to podle mého vyčte.) Ty rodinné konstelace, o kterých píše Inka není úplně špatný nápad, také jsme byli- někdy to ocela výrazně pomůže. Vím, že je to těžké, také máme tchána, který od nás bydlí přes ulici a každý den tu několikrát zvoní, protože od manžela něco potřebuje...ale zvykla jsem si. Věděla jsem do čeho jdu, ale ten můj chlap mi stál za to. Takže záleží také na tom, jestli svého partnera miluješ a jsi pro to ochotna něco obětovat, nebo jestli jen se nechceš "v tomhle věku rozcházet a muset hledat zase někoho jinýho"
Jako mnohem menší problém bych viděla nepořádek a chaos v domě- s tím si jako ženská poradíš snadno, ale asi ne stylem "dokud tam bude nepořádek, nebudu tam jezdit." Takhle to asi nezafunguje- mnohem efektivnější by bylo tam zajet a lehkou a obratnou ženskou manipulací ty dva mládence přimět k požadovaným změnám. (Což nebude těžké, pokud jim na bydlení zase tak moc nezáleží- většině chlapů je celkem jedno, jestli mají závěsy žluté s kytičkama, nebo oranžové s puntíkama:-)Ale bez přiložení ruky k dílu by ses také nemusela dočkat...
září 29, 2009 08:30
tedy : Kamila
mě taky zarazila věta - ztropila jsem scénu, dokud se to tam nezmění, nevkročím tam. To je tedy opravdu zralé chování. Taky mi z toho celého nějak vypadává, jak bys ty chtěla přiložit ruku k dílu - čekáš, že oni něco změní? Proč by to dělali? Doteď tam takhle žili a vyhovovalo jim to... kvůli tobě? Prudící budoucí snaše? No to asi těžko.
Hezké řešení by byla ta výměna, co navrhuje Sandra, ovšem nevím, jestli se starý pán bude ochoten stěhovat ze svého - za pokus to ale stojí.
Jinak souhlas s Petronilou - je to vydírání a taky bych tě - být jím - poslala k šípku.
Ovšem uznávám, že mít partnera s pupeční šňůrou je obtížné. Ale - je to pupeční šňůra nebo starostlivost o osamoceného otce?
září 29, 2009 08:39
... : Béda Traktorista.
Zařízení nemoderní, v podstatě nic podle mýho. Vše bych předělala. Ztropila jsem scénu a řekla, že dokud se to aspoň trochu nezmění, hlavně, co se týče pořádku, nevkročím tam.

jemu, jak on sám přiznal, na bydlení až tak nezáleží, ale já si chci vybudovat svoje vlastní hnízdo podle mých představ, kde se budu cítit dobře.

Brečím doma do polštáře, jsem hysterická a zaboha nevím, jak se rozhodnout. Když mu řeknu - buďto něco konečně uděláš s tím domem a omezíš styk s tátou, nebo rozchod, odpoví, že je to vydírání, na které on rozhodně nepřistoupí.


Po nás potopa. Nebylo tu už něco podobnýho? Já chci, já chci, já chci, vy změňte, vystěhujte se, zařiďte, já přijdu do hotovýho, až to bude dle mých představ a vás vlastně po splnění trubčí povinnosti nebudu potřebovat, takže nazdar.
Opravdu je ti 33 let? A to se po chlapech chce, aby ve třiceti už měli rozum. Hmmmmmm. A co těm dvěma nabídneš ty? Hysterický scény, rozkazování, zakazování, výhrůžky? Nebo se jen bojíš, že nenajdeš jinýho blbce, se kterým bys založila rodinu a ujede ti vlak? Proto se zuby nehty držíš toho, co je právě po ruce a místo, aby ses snažila sama, tak chceš předělat jeho, jeho otce, jejich byt a celej život? Abys po pár letech napsala, že máš doma chlapa, co ti vyčítá, žes vystěhovala jeho tatínka, že máš dítě a nemáš dědu na hlídání, že sis vybrala špatnýho chlapa a nevíš, co s tím a že ti bylo jasný už od začátku, že to nebude ono, ale když tys tak zoufale chtěla založit rodinu a nebýt sama. I tak by to mohlo být. Dítě si nevybírá rodiče, ale partnery už ano. A ty musí akceptovat i s těma nevybranejma rodičema. Ostatně tvůj přítel to tak asi nevidí, že jeho otec je ten špatnej, co musí z kola ven. Asi mají fajn vztah a ty žárlíš, protože máš strach, že to otcovskosynovské pouto je silnější než to partnerské. Co když to tak je? Otec mu asi nedělá hysterické scény, nenutí ho do ničeho, nechce s ním manipulovat. Proto je tam pohoda, jakou jim možná závidíš. Tak něco udělej sama se sebou. A pomoz jim tam uklidit, načančat a budou tě hned brát jinak.
Sem se trochu rozohnil. Doufám, že se neurazíš, milá Jitko. Ale zkus se dívat i jinýma očima, než těma svejma ukřivděnejma.
září 29, 2009 09:05
... : mia
nechci se vyjadřovat k problému pisatelky . Myslím, že by bylo zajímavé vědět i proč se rodiče rozešli apod.Ten popis situace je takto velmi subjektivní. Jen chci říct, že za minulého režimu se v hojné míře stavěly domy dvougenerační "aby mladí měli kde bydlet". Velice často slýchám v okolí stesky ze strany rodičů, jak se na domě nadřeli, nasháněli materiál a mladí si stejně všechno vybourali. Pak na druhé straně pro mne zcela pochopitelně mladí chtějí mít moderní, hezké věci. Chápu obě strany, řešení je asi tolerance na obou stranách.
září 29, 2009 09:08
Jakýpak, kam dát tchána ? : mamča
Tchán bydlí ve svém. Minimálně 1/2 domu je jeho, druhá pravděpodobně té jeho manželky, co tam zrovna nebydlí. Syn tam má domov, je tam vítán, ale na katastru zřejmě žádný podíl zapsaný nemá.
Tak jak chceš nutit někoho, komu nic nepatří, aby všechno předělal, včetně vlastníka - svého otce, když mu tam nepatří ani klika u dveří ?
Jestli Ti tam vstřícně nabízejí možnost bydlení, a Tobě to nevoní, tak nech být. Zůstaň v tom svém moderním bytečku, a najdi si někoho, kdo tam bude chtít být s Tebou. Pokud je to jen o "hnízdění", což z Tvého dopisu přímo čiší, tak si pořiď dítě za svobodna, a nenič kvůli tomu slušného chlapa i jeho rodinu.
září 29, 2009 09:23
Nevidím nic špatného na tom, : Rozmarýna
že si syn volá denně s otcem. Spíš mi přijde divné, že chceš po partnerovi omezovat styk s otcem. Vycházím tak nějak ze svých osobních zkušeností, kdy můj otec je chorobný žárlivec a matku odřízl od všech přátel a zakazoval jí styk s rodiči. Bylo mu to nakonec k ničemu, nakonec se s ním rozvedla, i když jí to trvalo 21 let než se rozhoupala a 21 let to snášela. Takže, jestliže někdo chce omezovat styk s partnera s rodiči, tak v tom vidím něco patologického. Promiň, třeba to vyplývá, z mojí negativní zkušenosti.
Co se týká toho bydlení, tak si myslím, že je nutno udělat kompromis. Zkuste si najít jiný byt než je ten tvůj nebo jeho, i když si myslím, že je škoda nechat jeho dvougenerační dům prázdný.
září 29, 2009 09:25
Vůbec nejlepší je : alena Bodka
vzít si úplného sirotka - já to udělala už třikrát a nemůžu si to vynachválit
září 29, 2009 09:30
Alenko, zase perla! : Eny
nádherně dvoj, či trojsmyslné...krásné a trefné.
září 29, 2009 09:50
čistému vše čisté ENY : alena Bodka
já v tom fakt jiný smysl nevidím...můj první muž skutečně sirotek byl. Byl nemanželské dítě, matka mu zemřela, když mu bylo nšestnáct a vychovala ho babička.Můj druhý muž byl o sedmnáct let starší a když jsem si ho brala, bylo mu pětapadesát a rodiče už neměl.Ten nynější ješ o deset let starší, je mu nyní sedmdesát a rodiče už taky nemá. Takže nevím, co je to tchýně...což je dobře.Ale žila jsem léta v jednom bytě se svojí matkou - což bylo možná horší.
září 29, 2009 10:21
... : holubinka
a svoje rodiče už jsi utopila????
září 29, 2009 10:24
ne - otec mi zemřel, když mi byl rok : alena Bodka
a máma před šesti lety - oba na rakovinu, takže vím,na co zemřu já.nkxxj
září 29, 2009 10:29
... : Los evropský..
No, za svou osobu musím říct, že jít bydlet k tchánovcům, to teda taky není nic pro mě. Jelikož se mi to tam také nelíbí, tak bych tam prostě bydlet nešla, ale to znamená, že je nechám, ať si to tam mají, jaké chtějí, já tam bydlet nebudu, ale nikdy bych si nekladla požadavky, že tam teda bydlet budu, ale za cenu, že se to tam přestaví podle mě. Oni jsou tam spokojení, a ty tam bydlet nemusíš. Ale to je tak všechno. Jestli je tvůj byt příliš malý pro tři lidi, napadá mě, co takhle tvůj byt prodat a něco málo si půjčit a koupit větší? Mám dojem, že bez kompromisu to prostě nepůjde. A co se týká dennodenního volání s otcem - tak to by mi vadilo v případě, že bych neměla na Sunar pro mimino, a přítel/manžel dával měsíčně 4000 za telefon. Jestli mají nastavený nějaký tarif - pro členy rodiny volání zdarma, tak ať si pindají třeba tři hodiny, my to taky tak děláme:-)
září 29, 2009 10:37
Jéééééé, to nebylo na Tebe, : holubinka
nýbrž na "snášenlivou pisatelku" smilies/grin.gif
září 29, 2009 10:38
Alenko, : holubinka
řekla bych, že jako hmota jsi nezničitelná!!!!!! smilies/wink.gif
září 29, 2009 10:39
o tom dost pochybuju Holubinko : alena Bodka
už mckrát jsem se přesvědčila, jak snadno zničitelná - nebo alespoň poškoditelná jsem.
září 29, 2009 10:54
Jíťo, soráč : NČ
ale já bych s tebou vyběhl hned po prvnim kecu vo nemodernim zařízení a po první scéně.
Tomu tvýmu se to vymstí, že to neudělal.
září 29, 2009 10:58
Jitko, navzdory věku jsi spratek. : bb2
Kdybys nebyla, tak bych se sáhodlouze rozepsala o tom, co jak by šlo udělat ve vztazích, v domě. Jsem člověk co potřebuje svoje soukromí a respektuju ho u druhých, takže jejich potřebu soukromí nejen chápu, ale bez vyzvání pro ni dělám dopředu maximum, u sebe i u druhých. Mám ráda svoje lidi poblíž sebe a stejně tak potřebuju být občas bez nich. Moje osobní bublina je dost velká a ne s každým sdílím svoje soukromí. Atd. atd. atd.

Ale přijít někam poprvé a ztropit pak scénu, protože to tam není tak zařízené, jak by se mi líbilo, no pozdrav máňu.

Ty, co chodíš s Jitkou, uteč dokud je čas. Narazils na kudlanku :-)
září 29, 2009 10:58
bb2 : mamča
Bingo ! smilies/cheesy.gif smilies/cheesy.gif smilies/cheesy.gif
září 29, 2009 11:06
Já nevím Jitko, : alena Bodka
ale řekla bych, že tvůj přítel je docela charakter a má smysl pro rodinu. Pro tuto vlastnost bych si ho - být tebou - považovala. Člověk, který se odmítá vykašlat na svého tátu, je víceméně zárukou toho, že se jednoho krásného dne nevykašle na tebe a na vaše děti - až k padesátce potká nějakou sexy blondýnku a přijde na něj druhá míza. Jestliže je dům dost velký pro oba, pak by se tam daly vytvořit dvě oddělené bytové jednotky. Tu vaši si jednoduše zařídíte podle svého a tatínek ať si bydlí jak chce. Nábytek má sice nemoderní, ale třeba k němu má citovej vztah. No, řeknu ti, já sama, kdybych měla "lovit muže" na pořádek a moderní zařízení, tak jsem do dneška nepolíbená panna.
září 29, 2009 11:22
... : mia
zlatě, že jsem nic podobného řešit nemusela. Bydleli jsme od začátku sami, v malém podnikovém bytě a pak vlastníma rukama vybudovali jednogenerační domek. Děti budou mít taky samostatné bydlení. Co vidím okolo sebe, je to docela problém. Někdy se dostane ženská do tzv. hotového, nesmí na nic sáhnout. Jinde zas někdo přijde do hotového a protože si to nevybudoval vlastními silami, odříkáním, tak si toho ani necení a partner má oprávněný pocit hořkosti. Opravdu je lépe začínat společnými silami budovat zázemí.
září 29, 2009 11:25
Slečna je neuvěřitelná! : Euridika
Ona jde na návštěvu do domu jejího "tchána" a ztropí hned scénu, protože si dovolil zařídit vlastní barák podle svého?! No, to se mi snad zdá. Tak ať si vezme hezky hypotéku a zařídí si bydlení podle svých představ. Ona si nejspíš myslela, že "tchán" udělá v domě před jejím příchodem generální úklid, sbalí si kufřík a pokorně vypadne. Být přítelem téhle hysterky, tak si stokrát rozmyslím, jestli k ní chci mít jakékoliv závazky.
září 29, 2009 13:09
bojim se sem uz napsat : Polarka
aby nekdo nevidel v tom co napisu ze jsem nesnasenliva a zla. Nejsem.
Ale premyslim jak rada bych vlastne zila v dome s rodinou, kde byvalo tak zivo... Bohuzel...dneska mame sice dva dve velke rodinne vily v Brne, ale zadnou rodinu.


září 29, 2009 14:31
Jiny nazor... : webverka
Mila Jitko, ja to vidim trochu jinak:
- pravdepodobne byl v byte obrovsky neporadek
- barak je budouciho tchan, ktery je relativne mlady, a nesmi se tam nic delat bez jeho svoleni
- Tvemu priteli na poradku a urovni bydleni nezalezi a pokud bys neco uklizela a menila, tak pres jeho (minimalne) neochotu
- telefonovani je nad unosnou miru

Takze, kdyz to shrnu, tak mas jenom tri moznosti: rozejit se, najit si vetsi bydleni spolecne s pritelem, nastehovat se k tchanovi. Rozejit se nechces. To je logicke a je prirozena i tvoje touha po diteti a peknem bydleni. Tak pak zbyva najit si vetsi byt. Zkusit pomalu menit podminky a pozdeji se nastehovat. Nestehuj se, dokud nebudes mit vyjednane veskere podminky bydleni a nebudes si jista, ze je to pro Tebe prijatelne. Vekem se neporadek u starsich lidi zvetsuje. Nesmi se NIC vyhodit a NIC predelat. Budes tam za otroka a nikdy to nezmenis.
Vidim to kolem sebe, kdy kamaradky nerozhoduji o dome, zahrade... Mohou jenom uklizet a dat celou svoji vyplatu do manzelova domu, pripadne do domu jeho rodicu.
Pokud Ti Tvuj partner za to stoji, tak bojuj a nastav pravidla. Pokud to nepujde - UTIKEJ. Nikdy to nezmenis a kdyz prijdou deti, tak se udres.

Prosim vsechny, aby me nekamenovali:-)

září 29, 2009 14:39
webverko, : Míša šíša
napadlo mě přesně to samé. smilies/wink.gif
září 29, 2009 14:48
Míšo šíšatá, : Vodoměrka
hele, ale i přesto bys na Jitčině místě příteli dělala scény a zakazovala mu stýkat se a telefonovat s otcem? Co bys dělala ty na místě toho budoucího tchána, kdyby se k tobě a tvému synovi nastěhovala jeho nová přítelkyně a nelíbilo by se jí, jaký máš nábytek, jak máš uklizeno, a všechno to by chtěla změnit, překopat, předělat, a samozřejmě, že ještě dřív, než se tam nastěhuje, protože do toho tvýho bejváčku ona v tomto stavu nevkročí? Neporadila bys spíš synovi, aby se na ni vykašlal a našel si nějakou normálnější, která by se nechtěla zbavit ani tebe, ani tvého nábytku (možná máš taky super nový, ale možná máš jako jsem měla já třeba obývací stěnu starou 15 let a koberec tamtéž pamatuje taky hezkých pár pátků)... nejlépe by bylo, kdyby se Jitka více rozepsala, jak to u nich s těmi změnami a vším chodí...
září 29, 2009 14:58
Vodomerce: : webverka
Ja opravdu predpokladam, ze neporadek i telefonovani jde pres unosnou miru. Jitka se chce poradit a resit to. Myslim, ze kdyby to byl takovy normalni provozni neporadek a bezne telefonovani, tak to neresi.
září 29, 2009 15:03
Vodoměrko : mia
jenže na druhý straně, a že to čtu i tady na Kudle - holka se dostane do domu resp. rodiny, kde je nucená držet ústa a krok a časem zjistí, že její slovo nemá v rodině žádnou váhu. Líbilo by se Ti to Pavli třeba pro Tvou dceru, takovej život? Mně teda pro moje holky ne. Těžká volba, vrážet třeba svoje úspory do domu, kde mi nic nepatří na straně druhý nechat třeba přepsat na mladý barák, oni se rozvedou a pak vyplácet z vlastního? Fakt nejlepší varianta mi přijde začít společně od nuly jak se říká.
září 29, 2009 15:11
Mio, : Vodoměrka
samozřejmě, že nejlépe je začít mladí samotní... ale každý vztah vyžaduje kompromisy a spolupráci... a když to nejde, tak to nejde... ale vydíráním, scénami a podobně se spokojená budoucnost nebuduje...
Ale na všechno v partnerském vztahu musí být dva - tedy i na společné plány. Pokud se rozcházejí v tak zásadní otázce, jakou je společné bydlení, kde a s kým a jak a v jakém prostředí, tak je to hodně velký rozkol, není to něco, nad čím se dá mávnout rukou jako třeba nad rozečtenýma novinama pravidelně zapomínanýma na stole po snídani nebo srolované ponožky na zemi před postelí...
září 29, 2009 15:19
Vodoměrko : mia
já už 9.08 psala, že se přímo k Jitce vyjadřovat nechci. Chci spíš podiskutovat o tomhle problému v obecné rovině.
září 29, 2009 15:24
No právě : Míša šíša
Mně taky připadá, že tu Jitka podala minimum informací, takhle si můžeme myslet variantu A i B. Tudíž, Vodoměrko, nemůžu říci, co bych dělala na Jitčině místě, protože si nedokážu až úplně představit, jak tam ta situace vypadá.
září 29, 2009 15:47
Jo jo, Mio, : Vodoměrka
když v obecné rovině, tak v obecné rovině smilies/wink.gif
Samozřejmě, že by bylo ideální, kdyby se dva zamilovaní a toužící po společném životě mohli rozhodnout, kdy, kde a jak... prostě kdyby měli samostatné dost velké bydlení, aby v něm mohli existovat nejen sami dva, ale i s dvěma - třemi dětmi, psem a papouškem (případně jiným zvířátkem). Taky by bylo fajn, kdyby na tuto situaci byli po všech stránkách připraveni, tj. měli práci, nějaké úspory pro případ nouze, měli nějaké společné koníčky a záliby, aby nedošlo časem k naprosté nudě, měli smysl pro humor, měli velká srdce plná lásky a byli dost zodpovědní, rozumní, schopní a taky zdravě sebevědomí. Dál kdyby měli příjemné a milé a ochotné rodiče, sourozence a jiné příbuzné, aby byli zdraví a šťastní a žili tak až do smrti a jestli neumřeli, tak tam žijí dodnes... no a čtením nejen tady na kudlance zjistíme, že občas to tak není... a že třeba nedostatek peněž či sebevědomí dovede udělat pěknou paseku mezi dvěma lidmi, hlavně v době, kdy je jeden z rodičů doma s dětmi...
To jsem trochu přeháněla, ale je fajn, když se najdou dva lidi, co si mají co říct, pasují k sobě jako jádýrko do skořápky, mají stejné názory, stejné myšlení a mají i prostředky, aby naplnili své sny... a když to nevyjde napoprvé, většinou dostaneme v životě ještě další šanci...
září 29, 2009 15:47
Jo, Míšo, : Vodoměrka
chtělo by to doplňující komentář od Jitky... přesně tak... ale tak už to tu chodí... někdy se jen můžeme dohadovat, jindy z toho nakonec vyleze něco naprosto jiného... smilies/wink.gif
září 29, 2009 15:50
Jo, Vodoměrko, : Míša šíša
ještě k té tvé druhé otázce

Co bys dělala ty na místě toho budoucího tchána, kdyby se k tobě a tvému synovi nastěhovala jeho nová přítelkyně a nelíbilo by se jí, jaký máš nábytek, jak máš uklizeno, a všechno to by chtěla změnit, překopat, předělat, a samozřejmě, že ještě dřív, než se tam nastěhuje, protože do toho tvýho bejváčku ona v tomto stavu nevkročí? Neporadila bys spíš synovi, aby se na ni vykašlal a našel si nějakou normálnější...


Ne, já bych synovi neradila, aby se na ni vykašlal, takové rady svým dětem nedávám, i když si můžu o jejich partnerech myslet cokoliv (takové rady dětem jsou totálně na ho*no). Já bych mu poradila totéž, co říká Mia - najít si vlastní bydlení a to si zařídit podle svého.
září 29, 2009 15:53
Míšo šíšatá, : Vodoměrka
to máš pravdu, když se nad tím zamyslím, taky bych svým dětem radila, aby si našli vlastní bydlení, hlavně v takovém případě, že bych se s případným zetěm či snachou nějak méně snášela, ať už by ten důvod byl jakýkoliv...
září 29, 2009 16:03
mio, : Petronila
když v obecné rovině, tak asi takhle:

to, jestli budou bydlet v jejím bytě, jeho domě s tchánem, začínat spolu od nuly nebo jakkoli jinak není přeci vůbec podstatné. Podstatné je to, jestli se dokážou shodnout na nějakém oboustranně přijatelném modu vivendi. Kategorická ultimáta "přišlíka" ani na druhé straně jeho odstavení od jakéhokoli rozhodování by pro mě přijatelné určitě nebylo.
září 29, 2009 18:30
Petronilo : mia
no o tom je partnerství vždy, o schopnosti se dohodnout. Ale když pak se do toho montuje někdo třetí, tak je problém na světě. A nemusí se ani montovat, každý máme z původní rodiny různé zvyklosti, které při příchodu do rodiny partnera mohou vadit a naopak.
září 29, 2009 18:50
mio, : Petronila
to partnerství je přeci ale i o tom, nakolik ti dva toho třetího nechají, aby se do něčeho montoval.

smilies/cheesy.gif
září 29, 2009 18:55
Petronilo : mia
no určitě je hodně rodin, kde soužití zvládají. Ale víc bude asi těch, kde to díky generačnímu rozdílu skřípe. smilies/wink.gif
září 29, 2009 19:10
mio, : Petronila
jasně, ale to není přesně to, co jsem měla na mysli.

Asi se mnou budeš souhlasit, že potenciální třecí plochou ve vztahu může být prakticky cokoliv, tedy i vztahy s rodiči jednoho z partnerů (na rozdíl od Tebe si rozhodně nemyslím, že by to bylo vinou "generačního rozdílu", na to jsem poznala příliš mnoho lidí jiných generací, se kterými byla VELMI rozumná řeč).

Myslela jsem to tak, že partneři by měli být tou nejužší jednotkou (Bible říká něco o jednom těle, jedné duši, a také "opustíš otce svého i matku svou") a případné problémy s rodiči jednoho z nich by měli řešit SPOLEČNĚ. Je to jeden z prubířských kamenů zralosti vztahu. Pokud to takto funguje, ani velmi problematický rodič Ti manželství nerozvrátí.

P.S. Tím nechci říct, že člověk za každou cenu musí vždy s rodiči bydlet a dobře s nimi vycházet. Jen to, že partneři se dokážou DOMLUVIT i o tomto (promiň, ale nebyl/a bych schopen/schopna trvale bydlet s Tvými rodiči), aniž by se přitom sežrali, dávali si ultimáta a práskali dveřmi.
září 29, 2009 19:22
Petronilo : mia
jo já Ti rozumím. Tobě se to podařilo, jste spokojený pár. Ani já nedávám ultimáta, dokážeme se dohodnout. Ale já třeba vidím kolem sebe ženy, který v dobrý víře přistoupily na kompromis a pak se nestačily divit, víš. Už si nic neprosadily. Vem si situaci, kdy ženě v budoucím bydlišti zjevně leccos vadí. A může nastat třeba dilema - pokud by mne milovala, překousne to a přistěhuje se, řekne si třeba on a ona si třeba řekne - pokud mne miluje, neměl by lpět na majetku a měl by jít tam, kde nám bude dobře oběma. A teď babo raď jak se říká. U Vás by to třeba problém nebyl, dohodli byste se. Ale jinde je problém na světě.Dík za povídání. Ahoj.
září 29, 2009 19:52
Mio, : Petronila
já jsem neměla v úmyslu mluvit o sobě, spíš obecně, jak jsi to navrhovala.

"Pokud by mě miloval/a, tak by..." je mimochodem ve vztahu docela zásadní kámen úrazu :-)) Když tak někdo uvažuje, je na nejbližší cestě k pořádnému průšvihu.
září 29, 2009 19:56
Petronilo : mia
jo nebavíme. Tak si za Vás dosaď jiné páry, které to zvládnou. smilies/wink.gif
září 29, 2009 20:00
Mio, : Petronila
pořád ještě to není přesně to, co jsem měla na mysli. smilies/grin.gif

Tady vůbec nejde o to vytahovat se, komu to klape a komu ne. Jsou prostě věci, které fungujou a věci, které nefungujou. Ani v nejmenším nehodlám popírat, že existují lidé, kteří dělají něco, co je předem odsouzené k tomu, aby to nefungovalo.
září 29, 2009 21:33
webverko, : bb2
souhlasím, ale v tomto případě byla dle mého názoru přes míru Jitka...
Po první návštěvě u něj jsem se ale zhrozila toho šílenýho chaosu a nepořádku, prostě - dva chlapi v chalupě, žádný dotek ženský ruky. Asi od doby, co skončil přítelův minulý vztah. Zařízení nemoderní, v podstatě nic podle mýho. Vše bych předělala. Ztropila jsem scénu a řekla, že dokud se to aspoň trochu nezmění, hlavně, co se týče pořádku, nevkročím tam.

Problém je vždycky v tom, že co je přes míru pro jednoho je pro jiného akorát. Jednoduchou a přitom osvědčenou pomůckou je nedělat druhým to, co sám nesnáším. Určitě by Jitku nepotěšil budoucí tchán, když by při první návštěvě v jejím pěkném bytě, se kterým je tak velmi spokojená, prohlásil: "no těbůh, tady to vypadá, taková moderní studená nepraktická cimra, a ke všemu je to tak mrňavý, no tak to ne, mladá dámo, do něčeho takovýho můj kluk nepude a vůbec, na wc nic moc, vytřete si tam častějc, jo? Sem nevkročím, dokud to tu nebude vypadat líp!"

Nevím, kolik čerstvých penzistů si ze všeho nejdřív pořizuje nové zařízení. Ale to není podstatné. Podstatné je to, že Jitky se týká jen jejich budoucí bydlení. Její partner není 15letý kluk, v domě rodičů strávil 35 let, tak pokud chce Jitka něco změnit, nemusela by s tím vletět jak tajfun po první návštěvě, a rozhodně by ty proměny měla omezit na jejich část domu, tchána zatím vynechat. Až dají dohromady svoje bydlení, můžou tchánovi navrhnout pár vylepšení, pomoc při vymalování apod. Když odmítne, tak odmítne, jeho věc - dokud z jeho bytu nebudou lézt k Jitce hlodavci. Respektovat něčí teritorium se dá totiž i tak, že bez scény, hysterie a s úsměvem odmítnu kafe u něj, protože tam máš milej Břéťo bordel jak v tanku, tak si to kafe dáme u nás, ale kdybys chtěl malovat, tak na nás cinkni, my ti píchnem...

No a že denně telefonuje otci? Telefonuje s ním snad dvě hodiny? Když s někým trávím 35 let života a nerozešli jsme se ve zlém, tak ten kontakt asi hned tak neutnu, proč taky, že. Jde o tu míru, jak jsi Webverko napsala. No a jeden telefonát denně zrovně mně osobně přijde lepší, než tchánovou návštěva denně - na celé odpoledne. Než se vypovídají, může si Jitka hledět svého a ne se šponovat svojí alergií na budoucího tchána.
září 29, 2009 21:34
petronilo : mia
tak já Ti napíšu konkrétní věc. Mám kamarádku, mají s manželem třicet let trvající, velmi harmonické manželství. Proto mne velmi překvapilo, když mi asi před dvěma lety řekla, že to u nich bylo kdysi taky na rozvod. V čem byl problém? vzala si kluka, který pochází ze šesti sourozenců, měl skvělou maminku, byla to fakt fajn paní. Žili u maminky a zároveň si vedle stavěli vlastní dům, tedy společný dvůr pro oba domy. Je jasné, že každý víkend dorážely děti navštívit mámu, odrostlá vnoučata taky a najednou byla domácnost víkend, co víkend jak průchoďák. Kamarádce to určitý čas nevadilo. Když ale manžel změnil zaměstnání a přijížděl jen na víkendy, je jasné, že toužila po soukromí. Jenže ti sourozenci tam měli domov a mámu, tak nechtěla a nemohla je omezovat, i kvůli tchyni. Která fakt byla super. Takže se zprvu bezkonfliktní manželství ocitlo v hádkách. No není to Petro vždycky tak jednoduchý.
září 29, 2009 22:40
mio, : Petronila
já jsem snad někde tvrdila, že je to jednoduchý? smilies/grin.gif
září 29, 2009 22:51
navíc : Petronila
ti dva v tom zřejmě umějí chodit - píšeš, že mají harmonické manželství, a i tuhle bouřku nakonec ustáli smilies/wink.gif smilies/wink.gif smilies/wink.gif

Mám pocit, jako že Ty máš pocit, že tvrdím, že život a svět je v podstatě procházka růžovou zahradou. Což zas já mám pocit, že jsem nikdy netvrdila, ale pokud jsou partneři schopní a ochotní o věcech vyjednávat, tak je všechno aspoň o odstín růžovější.
září 29, 2009 23:16
Mio, z toho plyne poučení: : bb2
měli si hned rozdělit dvůr napůl a postavit plot s brankou a zvonkem :-))
září 29, 2009 23:58
Tady čtu "kam dát tchána", : strejda
jinde zase titulek jak mladá Britka nabídla v internetové aukci svou babičku...
Sodoma... Další dítě v babyboxu...
Kam ten svět spěje? On tedy nééé, on má v tom svém počínání jaksi jasno, ale ti jeho nájemníci, obyvatelé...ti by potřebovali asi vyměnit.
A do toho ještě tsunami v Indonésii a všehoschopní politici, ochotní za melouna změnit zákon a Paroubek a opět Špidla do Bruselu...Bože! Ty to vidíš a nic neděláš! Existuješ vůbec?
A to vše v době, kdy matička Země slaví své kulatiny, pouhopouhé 4,5 miliardy leté výročí svého zrození po velkém třesku. Ach jo...

září 30, 2009 21:00
neni tchan jako tchan : nantaali1
Nas Tchan byl , teda lepe rceno muj tchan byl...Rozhodoval o vsem a o vsech.Tchyni kupoval i podprsenky, protoze On vedel nejlepe, jake ma koupit. Moji svagrove bylo skoro 30 let a nesmela si ani objednat cas u zubare,protoze o to se staral tatinek.Samozrejme ,ze zaridil praci,jak mne , tak i memu manzelovi a bydlet jsme meli samozrejme u Tchana. Ridil a rozhodoval vschno a o vsech.Nastesti se dalo s mym manzelem mluvit a nasli jsme si praci i byt asi 50 km od bydliste meho tchana. Snazil se nas ridit na dalku, ale uz podstatne mene uspesne.Vyplnoval nase nedele svymi sousedy ze zahradky, protoze tanhle mi dal jahody a tamhleten si koupil ode mne kraliky a tenhle mi pomohl prestehovat kaktusy a vsichni potrebovali nove zuby a to jeho syn urcite zaridi.Zaridil, ale jen docasne nez se odstehoval do Svedska.POtom uz nepomohl ani rybiz ze zahradky, ani nove kleced pro andulky. Jezdil k nam vzdy na tri mesice, protoze na jeden, by se mu to"nevyplatilo" a za ty tri mesice vzdy ztratil jiskru, protoz nemel, co zarizovat a hlavne neumel svedsky.
říjen 01, 2009 08:36
... : bb2
nantaali1 :-))

teda muset prchnout před rodičem až do Švédska, abyste mohli žít po svém, to musela být s tchánem opravdu síla.
říjen 01, 2009 12:45
Strejdo : Iris
Je to Sodoma a komora (jak říká kolegyně..), ale i přes to mi Tvůj příspěveček malinko zlepšil náladu. Třeba jen vědomím, že nejsem sama, kdo je z toho všeho tak vyjukaný.
A neboj, matička Země si s námi udělá v pravý čas to jediné správné - třeba za přispění "šéfa" všehomíra.Vymění nás a dobře nám tak !
Strejdo ahoj smilies/wink.gif
říjen 01, 2009 14:05
Iris, : strejda
víš, ono je toho mnohem víc, co mne pálí, ale nemohu to ovlivnit. Stačí jen číst, vidět, poslouchat, naslouchat... A také se smát.
Moje dcera, ta mladší, ona zde sice nežije, ale když spolu mluvíme, tak mi říká „taťko, ty musíš myslet pozitivně“. A doporučila mi jakousi „pozitivní“ knihu. „Tak tu číst nebudu“, říkám jí. Zas až takhle se převychovávat a přesvědčovat nenechám a přispívat na zaplacení nákladu té knížky, to také nehodlám. Já prostě neumím zapadnout do davu a tvářit se, že vše, co lidstvo koná (to lidstvo, to je moc vznešené, ale Ty mi jistě rozumíš), je jen pozitivní a pro dobro nás všech. Jak mohu myslet pozitivně, tvářit se, že je tu všechno v naprostém pořádku, že grázlíkové, kteří zpronevěřili miliardy, které tu dnes chybí, se nám vysmívají zpoza jiných zemí, že támhle v Ústí vyhraje volby třeba Foldyna, ale je tou zpraženou sebrankou odstaven, že v Teplicích se dere ke korytu jakýsi další mafián a že je dáván na první místa kandidátky, že Cikáni veřejně kradou a policie je spíše chrání – dle svého hesla, že jejich mluvčí plácá nesmysly, že třebas Paroubkova klika cpe na kandidátku jakési celebrity (to snad pro ty nemyslící a opožděné ve vývinu) a další a další a jiné nepravosti či zvedače žaludku zase z jiných soudků. Viz každodenní zprávy.
A také mne vždy nadzvedne někdo, kdo zde celá desetiletí nežije a zpoza nějakého kontinentu začne vychvalovat všechno to „pozitivní“ zde (ono to negativní není v té dálce vidět) a plácá a plácá a zdůrazňuje, že jedině on má ten správný názor a že my, někteří, jsme asi nějací pomýlení či přímo zakuklení komouši. Já se velkou část toho, co se kolem nás děje, snažím řešit humorem a to je myslím to nejpozitivnější, co se v dané chvíli dá dělat.
Tak na zdraví, Iris! smilies/cheesy.gif
říjen 01, 2009 16:53
strejdo : Iris
ano, rozumím Ti ve všem, je to fajn rozumět.
Jen ten smích mi moc zatím nejde,a stýská se mi po něm zatraceně - masíruje bránici, prokrvuje tělo, povzbuzuje důležité žlázy a ničí škaredé buňky. Těším se na návrat smyslu pro humor jako na záchranu pro svoje přežití.Chtělo by to nějakou fajn básničku strejdo smilies/wink.gif
Takže také přeji co nejpozitivnější večer i další dny v plném zdraví, I.
říjen 01, 2009 17:07
strejdo, : Petronila
možná si za to vysloužím něco nelichotivých přízvisek, ale risknout to musím:

Hnusné věci na světě odjakživa byly, jsou a budou. Není nutno zrovna povinně jásat a tvářit se, že jsou všichni ušlechtilí a konají všechno jen pro blaho celku (a ona by to taky byla pitomost), ale pokud si člověk předsevezme (to je ale slovo), že se bude radovat teprve tehdy, až na světě nebude žádná špína a nespravedlnost, tak má na beton, že se do smrti ani neusměje.

A taky není špatné vidět věci v kontextu. Média jednak už ze své podstaty hlásají a nafukují to především to negativní a o tom dobrém se zmiňují málo (to nikoho nezajímá). A druhak, zlodějští politikové jsou vcelku sranda proti válce a nesvobodě.

Já zastávám názor, že přes všechny nepravosti, křivárny a hnusárny, které se stejně nikdy vymýtit nepodaří, je svět pořád ještě místo, na kterém zatraceně stojí za to žít.
říjen 01, 2009 19:11
Petronilo ahoj : Iris
tady se nedočkáš nelichotivých poznámek, alespoň ne v tomhle složení.
Jistěže máš pravdu, že hnusné věci byly, jsou a budou.

mám pocit, že jde tady o subjektivní ztrátu schopnosti to nadále bezvýhradně nebo velkoryse ,navíc s úsměvem tolerovat. Mluvím za sebe - já to tak asi mám. Nevím, je-li to věkem nebo momentální situací,ztrátou flexibility, ale zdá se mi, jakoby bylo hůř a hůř. Je ale pravdou, že to se zdálo už našim rodičů, prarodičům, prapra....
Jo, média nafukují, dnes mě po všech strašných zprávách nakonec složila informace o tom,jak slepice snesla obří vejce a poté zdechla...
Není to hrůza?? smilies/wink.gif
Petronilo ahoj,I.
říjen 01, 2009 19:27
Iris, : Petronila
já si myslím, že s tou subjektivitou máš stoprocentní pravdu. I s tím, že je to pravděpodobně ovlivněné věkem, vlastní momentální situací... myslím, že to má co dělat s tím, zda člověk sám sebe vnímá jako zranitelného či nikoli. Což je častější ve stáří a ve chvílích nepohody.

Je to možná trochu kacířské, ale jaký rozdíl je mezi tím, zda budeš "bezvýhradně nebo velkoryse, navíc s úsměvem tolerovat" třeba to, jestli nějaký grázlík ukradne miliony a zdrhne s nimi na Bahamy (tedy věc, kterou nemůžeš Ty osobně nijak ovlivnit), nebo zda tomu dovolíš, aby Ti to zvedalo krevní tlak. V obou případech uděláš pro to, aby se to grázlíkovi nepodařilo, úplně stejné NIC (protože nemůžeš).

Slovo tolerovat by bylo na místě v momentě, kdy bys s tím něco dělat mohla. Třeba něco jako ta prokurátorka Ponti, co šla po krku mafiánům i za cenu velkého osobního nasazení a rizika. To pak má cenu. Nebo pokud někdo něco takového dělá ve Tvém okolí a Ty mu v tom můžeš nějak aktivně zabránit.

Pokud jde o grázlíka, může převážná většina z nás sedět na zadku a buď se rozčilovat doruda, nebo si to tak nebrat. Účinek na grázlíka bude v obou případech stejný, totiž žádný.

Má to pak cenu?

Jeden flegmatický guru kdysi pravil, že nemá cenu se rozčilovat nad věcmi, které nemůžeme změnit. A že ta pravá moudrost spočívá v tom, rozeznat, které věci změnit můžeme a které ne
smilies/wink.gif
říjen 01, 2009 20:00
Petronilo, : strejda
ne, nedočkáš se ode mne nelichotivých poznámek. Proč také, že? Já s Tebou naprosto ve všem souhlasím. A to, co píšeš, to samozřejmě vím. Pouze to, z čeho se zvedá žaludek, nějak více vnímám.
Nebo to bude tím, že mám na vše spoustu času? Že se nudím? Alenka s puntíky, která má nás, muže, pardon chlapy, velmi ráda, by jistě řekla, že chlap musí být zapřažený od rána do večera. Aby neměl roupy. A ono na tom něco je. Když makám od nevidím do nevidím, někdy nezapnu ani TV a jsem tím pádem v pohodě. Když je ošklivo, tak si tu zase cvakám ty mé programy či rádia a spolu se špatným počasím je tu blbá nálada co by dup. :-) Takže - ano, matinko, máš pravdu. smilies/grin.gif
říjen 01, 2009 20:30
Petronilo : Iris
myslíš něco jako:

"Bože, dej mi sílu, abych změnil, co se změnit dá.
Dej mi trpělivost, abych snášel to, co se změnit nedá.
A dej mi moudrost, abych uměl mezi obojím rozlišovat". ??

Máš pravdu, že bychom si těmi grázlíky neměli nechat ničit imunitní systém, pokud s tím stejně nemůžeme pohnout smilies/wink.gif
Pokud bychom mohli, měli bychom to zkusit.Ale musíme na to mít.Rozeznat, že na to máme,jak cituješ.
Ale občas si asi musíme skutečně jen tak lehce postesknout, alespoň mezi sebou.

Musela jsem se podívat, o čem je původně tato debata. No tak zase moc mimo nejsme, viď? smilies/wink.gif

Dobrou noc, Petronilo, I. smilies/smiley.gif
říjen 01, 2009 20:43
Jen technická poznámka. : strejda
Omlouvám se autorce článku Jitce, že jsem tu opět, jak je u mne běžné, odbočil od tématu. Já si však myslím, že to chování lidí všeobecně (o našich vyvolených ani nemluvě), je nějaké jiné. Skoro bych řekl, že až atypické.
Všude samá hektika, nikdo nic nestíhá, chování mnoha lidí je - řekl bych hrubší, sprostší, bezohlednější, každý se žene pouze za svým a za mamonem a na očích a na uších má klapky. No a protože mnozí žijí ze dne na den, tzv. naplno, musí se pak odreagovat a musí z toho života urvat vše, co se dá. To je můj pohled na spoustu lidí, ale i článků zde, ve kterých si pisatelky stěžují na své protějšky jako na běžícím pásu.
A v médiích, kde by to být nemělo, je to vidět a slyšet také. A naši potomci ve školách? Ti jen kopírují své rodiče. Nic víc.


říjen 01, 2009 21:49
Iris, : Petronila
ano, přesně tohle jsem měla na mysli. smilies/wink.gif
říjen 01, 2009 23:33
jen poznámka k poznámce strejdově – : toulavej
což kdyby poslechl aspoň svoji dceru, když nebere moudré rady od nás a začal se už konečně jednou dívat na svět kolem sebe pozitivně. Já míval kdysi podobné pesimistické vidění světa a nebyl jsem nijak šťastnej. Pak se to jednou ve mně zlomilo, zmoudřel jsem a pochopil, že tahle cesta nevede nikam. Začal jsem s převýchovou sebe sama a výsledky se začaly pomalu dostavovat – jsem vyrovnaný, spokojený, celkem i šťastný a většinou i z té největší pakárny dovedu vydolovat pro sebe humorné postřehy, které mě pobaví. Chápu, že tohle každý neumí, nemá smysl pro humor a nadsázku, ale vyhledávat jen katastrofy a špatné zprávy nemusí nikdo. Je to jeho VOLBA, jak chce vidět svět.

Iris, ten smích přijde, když má jeden tu schopnost, vidět a chápat vtipné věci kolem a nebere se tak vážně, jako tady strejda. Přítel čas ti pomůže, neboj. Jen se nesmíš nechat zatím zlomit, otupět, abys to poznala, až to přijde. A to mezidobí využij k tomu, abys z toho vyšla silnější. Mám to vyzkoušené, funguje to. Zdá se, že by se s tebou dalo dobře pobejt :-)))
říjen 02, 2009 09:59
Hmm. : Míša šíša
teda jestli je strejda pesimista bez smyslu pro humor a nadsázku a bere se jen vážně, tak já jsem abstinent nekuřák.
Jak můžeš, Toulavej, napsat takovou blbost? Vychloubal ses, jak znáš lidi, ale je vidět, že v tom naopak velice tápeš. Anebo jsi strejdovy komentáře nikdy pořádně nečetl.
říjen 02, 2009 12:08
Míšo, nevychloubám se nikdy, není to moje vlastnost, nedělám nesmyslné hloupé věci : toulavej
Právě proto, že jsem strejdovy komentáře pozorně četl a celkem dost poznám lidi, tak to mohu tvrdit. Ano, je to pesimista bez smyslu pro humor. Rozdíl mezi námi může být v tom, čemu kdo z nás říká humor a nadsázka, čemu se kdo zasměje. Jestli si umí člověk dělat srandu sám ze sebe. To strejda neumí, jen si to možná myslí. Ty zřejmě také.
říjen 02, 2009 12:53
Ježíši, von je to ještě větší vůl, než jsem doufal : NČ
Daniela promine. Nebo jestli nepromine, tak to budu muset něčim zapravit aby snad prominula, a když ne, tak třeba v příštim životě.
Ale TODLE, taková hromada blbosti, nadutosti, sebechvály a h*oven ve dvou příspěvcích, to nejde přejít.
říjen 02, 2009 13:02
Wau! : Míša šíša
smilies/grin.gif
říjen 02, 2009 13:07
no třeba teď, ten příspěvek od NČ, ten mě dobře pobavil . . . : toulavej
já sem skromnej, mně stačí pro pobavení málo, třeba jen stále stejný reakce eNČého. Taky dobře předvídatelnej narcis . . . a ještě se umí tak hezky vyjadřovat, jako inteligent.
říjen 02, 2009 15:05
:-) : Míša šíša
No, nevím, jestli to vyjádřil dostatečně inteligentně, ale výstižně zcela určitě. Pokud tedy ty tvé komentáře nebyly myšleny tak, že sis sám ze sebe dělal srandu, když už to teda dle svých slov umíš.
říjen 02, 2009 15:28
nemám ráda vyhrocené spory : Kamila
a tady už vůbec ne. Ale navážení se do strejdy mi připadá vrcholně nefér.
A sebejistotu toulavýho bych chtěla mít. Nebo spíš nechtěla...
říjen 02, 2009 15:31
... : bb2
Toulavého neznám osobně a netroufám si říct, že mám dobrý odhad na lidi z internetové diskuze, jsou to jen pocity. A z toho, co napsal o sobě, vůbec nemám pocit, že se chválí, chlubí, nadouvá. Normálně věřím, že se tak vnímá, že to přesně tak vnitřně cítí, a tak to prostě sdělí dál, nemá potřebu to kamuflovat do falešní skromnosti a nechává na ostatních, ať si klidně o tom myslí co chtějí - on se takhle prostě vnímá. Nevím zda se v tom svém vnímání sebe sama, náhledu na svou osobu, plete, neplete, trošku plete. Zase mám jen nějaké dojmy. Jsme naučení, vychovaní, léta zvyklí nedávat najevo, že si o sobě myslíme, že jsme v něčem dobří. Naučili nás, že samochvála smrdí, takže po přečtení takových slov naskočí automaticky "ha, samochvála smrdí".
Velkou roli samo hrají osobní antipatie. Jsou tu lidi, které bude iritovat ať napíšu cokoli, stejně tak u Toulavého. Vždycky si vzpomenu, co rozpoutal chudák můj nový mrazák, mimoděk zmíněný v jednom z mých komentářů. Aniž bych měla potřebu, důvod nebo zvyk se chlubit novým spotřebičem v domácnosti, tak to tak někteří vzali. Podobně je to s Toulavým.

Toulavej, když jsi zmínil strejdu, tak jsem si vzpomněla na svého tátu. Odjakživa člověk plný humoru, nadsázky, hravosti. Někdy mezi 60 a 65 se to trochu změnilo. Přibylo skepse. Vykládám si to tak, že oni vědí, že už toho moc nezmění, neovlivní, ne pro sebe, jim se daří vcelku dobře, jsou spokojení,ale pro jejich děti a vnoučata. Bojí se o ně, vidí co se děje a kam to nemusí, ale může vést, a že když se to vyhne dětem, vnoučatům, tak tu budou další a další. Na rozdíl od mladých optimistů a bezdětných jedinců neumí až tak létat po nebi jak ten pták, šťasten tak. A to můj táta byl za člověka, který rozjasnil a prozářil atmosféru kam přišel. Prostě ztratil jiskru. Teď se uvolní a rozveselí jen s rodinou a blízkými přáteli, a úplně programově začíná vypouštět rušivé vlivy médií apod.
říjen 02, 2009 16:00
bb, chápeš to dobře, jenom nevím, jestli to sem mám napsat, : toulavej
aby ti to třeba neuškodilo tady :-). Vážně za to nemůžu, že se většinou shodneme :-)

Kamile tady oznamuji, že nemám potřebu se navážet vůbec do nikoho a že jsem tu dal poznámku ke strejdovi je jenom proto, že mně jeho dcera potvrdila – jak sám napsal - můj názor na něho, takže ten názor nemám jenom já. Chtěl jsem tím jenom udělat dobrej skutek, kterej jsem do tý doby ještě žádnej neměl a prospět strejdovi a zbytku lidstva. Každej obrácenej pesimista na aspoň realistu, je dobrej :-). Jinak je mně to ovšem jedno, jaký kdo je, tedy u cizích lidí, jako je strejda nebo NČ nebo Kamila. Když se do někoho navážím, vypadá to úplně jinak. Ale, já to nedělám.
Na škádlení už to asi stačilo, myslím.
říjen 02, 2009 17:27
ad Toulavej : Iris
mám podobný pocit, jako bb.
Toulavého pořádně neznám, ale jeho poznámky mi zatím vždycky "sedly", nemám s nimi problém.Také se mi zdá, že poctivě řekne jen to, co cítí, bez přímé potřeby exhibovat nebo nasírat. Virtuálně to třeba může vypadat malinko všelijak, jde o pocity, jak píše bb - holt si vzájemně při našem povídání nevidíme do očí, to je někdy důležité. Škoda, ne? smilies/wink.gif


říjen 02, 2009 19:36
ad Strejda : Iris
Strejdu mám ráda a myslím, že humor mu nechybí, jenom skutečně právě v tom posledním psaní se i mně zdál krapet smutnější a pesimističtější, než je u něj obvyklé - může to být čímkoliv, jistě a naštěstí jen přechodně. smilies/smiley.gif



říjen 02, 2009 19:37
bb : Iris
s tím tátou máš stoprocentní pravdu, můj taťka byl to samé.Původně bavič, výborný společník a pak jakoby na něj všechno dolehlo.Přesně v tom věku, jak říkáš a tak, jak popisuješ. Už ho tu nemám, strašně mi schází. Ale to jen tak na okraj ,připomělas mi ho svojí poznámkou.bb ahoj
říjen 02, 2009 19:43
Toulavej : Iris
Díky za slova povzbuzení,není to od Tebe poprvé. smilies/smiley.gif
říjen 02, 2009 19:47
Šmarjá, svatá prostato, zadržte. Už jednou jsem se tu Jitce omlouval za odbočování. : strejda
Takovou péči o moji osobu, to si snad ani nezasloužím. Kdybych byl býval držel hubu, nebyl bych nyní předmětem této diskuse. Tak pro příště se polepším. Ale tu zmiňovanou blbost, tu číst stejně nebudu.

Co je to však humor?
Humor je KDYŽ, nebo spousta smajlíků, která nám má polopaticky naznačit, že se jedná o úsměv, o humor?
A co třeba tohle, je to humor, není to humor, je to humor, není to...?

Až jsem se sám sebe lek,
když mi tady jeden řek,
že je humor pro mne tabu.

Co s tím jenom dělat budu?
Roztahovat více hubu?
Na všechny i svoji babu?

Řekl jsem si - nech to být,
nemá smysl se s ním přít.
Být nad věcí, to má hlavu.

Nepozná-li, co je humor,
nosí v sobě pěkný tumor.
Na mozku či jinde v těle...

Chybí-li mu smajlíci,
co dělaj úsměv na líci,
pak ať kráčí kamsi směle.


říjen 02, 2009 19:58
Ještě dodávám, že v závěru byl veršovatelný dodatek, : strejda
který jsem pak po zralé úvaze vymazal. smilies/grin.gif smilies/grin.gif smilies/grin.gif smilies/grin.gif smilies/grin.gif smilies/grin.gif smilies/grin.gif smilies/grin.gif smilies/grin.gif smilies/grin.gif smilies/grin.gif smilies/grin.gif smilies/grin.gif smilies/grin.gif smilies/grin.gif smilies/grin.gif smilies/grin.gif smilies/grin.gif smilies/grin.gif smilies/grin.gif smilies/grin.gif smilies/grin.gif smilies/grin.gif smilies/grin.gif smilies/grin.gif smilies/grin.gif smilies/grin.gif smilies/grin.gif smilies/grin.gif smilies/grin.gif smilies/grin.gif smilies/grin.gif smilies/grin.gif smilies/grin.gif smilies/grin.gif smilies/grin.gif smilies/grin.gif smilies/grin.gif smilies/grin.gif smilies/grin.gif smilies/grin.gif smilies/grin.gif smilies/grin.gif smilies/grin.gif atd, atd.
říjen 02, 2009 20:01
Strejdo, : Vodoměrka
... do prčic či do... do jetele.... smilies/wink.gif smilies/cheesy.gif smilies/grin.gif

Měl jsi zajisté namysli toto, viď???
říjen 02, 2009 20:09
Aha, chybička se vloudila... : Vodoměrka
ty Prčice měly být s velkým PÉ...
říjen 02, 2009 20:09
Vodoměrko : Iris
..a jetel neměl být jetel, viď ? smilies/cheesy.gif
říjen 02, 2009 20:13
A závěrem děkuji bb2, bb1 i bb, psycholožce této Kudlanky, za jení poslední odstavec o svém tátovi. Napsala to velmi přesně. : strejda
Ano, přátelé, já se nevznáším v oblacích, já nelétám, já nežiji ze dne na den. Já se neohlížím za minulostí, za chutí různých svíčkových. "Čo bolo to bolo." Ale co zítra? Pozítří? Popozítří? Budeme se smát i popopozítří? Ty tzv. pozitivní knížky a tím i kecy, mají svůj význam. Učí lidi nemyslet, nedívat se dopředu. Učí je nevšímat si toho, co je výsadou jiných. Není přece možné vidět hnědou, černou, mluvit o žluté a jásat s bílou. To je podobné vymývání mozků, jaké můžete vidět třeba na předváděcí akci hry zvané letadlo. Nebo zázračné hrnce, vyssavače, ale i předvolební agitace. To vše je snůška lží.
Teď přemýšlím, jakého smajlíka tam hodit, aby to bylo správně pochopeno. Já tam zkusím nedat žádného. Uvidíme....
říjen 02, 2009 20:31
Vodoměrko, jsi blízko, blizoučko, : strejda
já jsem však nechtěl, aby tu smrděly exkrementy. Víš????? smilies/wink.gif
říjen 02, 2009 20:44
Strejdo, : Vodoměrka
vím. Já taky nechtěla, proto jsem zvolila ten jetel... ten voní o něco lépe... smilies/wink.gif
říjen 02, 2009 21:42
Iris, : Vodoměrka
ano ano ano. Přesně tak. Hádáš správně.
říjen 02, 2009 21:43
. : Míša šíša
bb, jen bych k tomu poznamenala, že strejda neztratil jiskru. Zatím jiskří
tak, že by od toho chytil seník :-)
říjen 02, 2009 22:16
nejsem psycholožka:) : bb2,1,0
jen si situace rozebírám:-)
říjen 03, 2009 10:20
je to otázka míry - : Petronila
Ty, strejdo, mluvíš o bezbřehém optimismu za každou cenu jako o protikladu k Tvému přístupu. Já ale myslím, že tento typ optimismu neměl na mysli nikdo z nás.

Nemyslím si, že je urážka považovat něčí postoj za pesimistický, ani si nemyslím, že by si to zasloužilo posílání do jetele. Nebo si myslíš, že "in" je být pouze optimistou.

I na mě to působí dojmem, že jsi spíše pesimista. Myslím si to třeba proto, že dělat si starosti o to, jestli se "budeme smát i zítra" je IMHO naprosto zbytečné. To, co bude zítra, můžeš ovlivnit jen minimálně (stejně je nakonec všechno jinak) tak proč si s tím dělat těžkou hlavu?
říjen 03, 2009 10:49
Petronilo, : strejda
vidím, že Tě minulo několik starších diskusí mezi mnou a Toulavcem, které už dávno zapadly do propadliště. A z toho plyne i to, co jsi psala.
Pokud mi tu KDOKOLI z Vás řekne, že se v tom či onom mýlím, vezmu to úplně normálně a nebudu nikoho posílat do jetele ani jinam. Pokud však v něčem žiji, něco hmatatelného prožívám, mohu si to doslova i s trochou nadsázky osahat a on mi bude tvrdit pravý opak a navíc mne bude skoro v každé diskusi poučovat svými nekončícími sáhodlouhými přednáškami a zdůrazňovat svoji chytrost, neomylnost a sebevědomí a pokud to sklouzne do politické debaty, každý, kdo má jiný názor něž ON, je u něho automaticky levičák nebo přímo komouš a následuje opět přednáška a tříbení si svého já…Co uděláš? Začal jsem HO přeskakovat a nečíst, bylo to něco jako alergie. Když to však gradovalo, poslal jsem ho do hvězdy a požádal ho, aby zapomněl můj nick a nebral si ho do klávesnice. Ale on musí…
Petronilo, nikde a nikdy jsem nepsal, že jsem optimista. Ano, jsem skeptik a pesimista – ovšem pozor – se smyslem pro humor. No vidíš a pan sebevědomý Ti pak řekne, že nemám smysl pro humor. :-) A přitom já se sem chodívám spíše bavit. A také si všimni, že nikomu neradím CO a JAK. Jednak to neumím jako ostatní a jednak se mi do těch smutných diskusí moc nechce.
Teď však silně pochybuji o tom, žes i Ty neporozuměla mému obraznému přirovnání zda-li se budeme zítra smát či brečet. Tebe snad nezajímá co bude zítra, za rok, za 10? Pokud ne, pak tedy promiň, jsi dost lehkomyslná…my dva se nikdy neshodneme.
Ještě prosba. Petronilo, prosím Tě, pokud se tu ON objeví, popros HO, za sebe, když ses do toho tak vložila, ať mě přestane oslovovat. Ať mě vynechá. Provždy. Jako bych nebyl… Já se chci smát a ne se s ním nasírat. Dík.


říjen 03, 2009 23:49
Strejdo, : Petronila
a můžeš Ty nebo já nějak výrazně ovlivnit, co bude zítra, za rok nebo za deset let? Nebo ani ne ovlivnit, ale jenom odhadnout.

Myslím, že má smysl se tím zabývat jen do té míry, kterou reálně ovlivnit můžeme (aspoň částečně) - tj. třeba koho budu volit (i když zrovna tam se to odhadnout nedá vůbec), v jakém duchu budu vychovávat své děti a jak se budu chovat k lidem okolo sebe. A ani potom není výsledek jistý (ve smyslu vychovám své děti dobře a oni z nich budou slušní lidé, případně vychovám je špatně a budou z nich grázlové). Výjimky v obou směrech jsou poměrně časté, já jen mohu trochu zvýšit pravděpodobnost, že to dopadne dobře.

Jinak mě to skutečně nezajímá - asi tak, jako mě nezajímá, jaké bude za rok počasí. Můžu to nějak ovlivnit? Nemůžu. Pomůže mi nějak, když si budu říkat, že za rok bude určitě pršet a bude hnusně? Nepomůže, jen celý ten rok bude pršet a bude hnusně jen v mé hlavě. A za ten rok pak buď bude hezky (kterýmžto pádem jsem se celý rok trápila zbytečně), nebo bude opravdu pršet (a pak si můžu k tomu jednomu deštivému dni přičíst těch zbývajících třistašedesátčtyři, po které jsem žila ve strachu z toho jednoho.)

A nezlob se, ale proč mě žádáš, abych Toulavého za Tebe o něco prosila? Když chci někoho o něco požádat, tak to udělám, ale přiznám se, že nevidím důvod zasahovat do vašich dávných sporů, kterých jsem nota bene ještě nebyla svědkem.

Jinak nic ve zlým, chápu, cos mi chtěl říct. Přiznám se, že TOulavého vnímám úplně jinak, než Ty, a názorově mám k němu podstatně blíž. Tudíž máš pravdu, že my dva se ve spoustě věcí neshodneme (včetně stylu humoru), ale je zase dost jiných věcí, ve kterých s Tebou souhlasím a doufám, že kvůli těm neshodným na sebe nezanevřeme.

Dobrou noc, strejdo.
říjen 04, 2009 00:06
Petronilo, my mluvíme každý o něčem jiném. : strejda
A je to podobné, jako s humorem. Proč bych tě měl pro pááána krále o něco žádat? Tys to myslela doslova? Sakra, já nemám tak rád polopatismus a já musím. Ty si snad myslíš, že on si to nepřečte?
Nebo si také myslíš, že jen a jedině smajlíci za každým slovem rovnají se humor?
Dobrou noc.


říjen 04, 2009 00:39
Strejdo, : Petronila
víš co, mně tenhle typ "humoru" fakt moc nesedí, ani si nemyslím, že je to nějak zvlášť legrační. Já jsem spíš na přímou řeč - pokud mám něco proti Petrovi, tak to řeknu přímo Petrovi a nebudu to vykládat Pavlovi, ale tak, aby to Petr dobře slyšel.
říjen 04, 2009 00:47
Napsat nový komentář

    Upozornění: Redakce si vyhrazuje právo mazat příspěvky nevhodné, vulgární a obsahující neplacenou reklamu

quote
bold
italicize
underline
strike
url
image
quote
quote
Smiley
Smiley
Smiley
Smiley
Smiley
Smiley
Smiley
Smiley
Smiley
Smiley
Smiley
Smiley


Tyto znaky opište


busy
 
< Předch.   Další >
[CNW:Counter]