podle mne to taky dobry napad neni......ale obavam ze, ze kdyz je nespokojeny tak o nej muzes prijit stejne. Preju Ti aby k tomu nedoslo!

nevím jak jsi konkrétně k jeho nespokojenosti tedy přispěla, ale to jsi musela vědět asi celou dobu. On když už pohár přeteče a manžel se chce rozvádět, tak už je asi pozdě.
Těžko někoho nutit pokračovat ve vztahu, když už je toho plný natolik, že to chce ukončit sám od sebe, pak už asi nezbývá než respektovat jeho rozhodnutí. Tím, že ho budeš nutit pokračovat v něčem co on už nechce, ten rozchod jedině uspíšíš. Pokud to bedu chtít zkusit, musí k tomu sám mít chuť, jinak to nemá smysl, je to jen protahování konce.

holky nade mnou mají pravdu. Jestliže je delší dobu nespokojený, tak asi pozdě bycha honit. Každopádně - lásku si nevynutíš a jestli ho budeš do něčeho tlačit, začne tě spíš nenávidět. Takhle máš možnost to ukončit ještě důstojně a přátelsky.

jakou měrou jsi k nespokojenosti partnera přispěla. Moje babička říkávala : "Když chceš být spokojená ty, učiň spokojeného svého muže". No, pokud ze sebe žena nedělá rohožku a nehltá zbožně všechna přání ze rtů svého pána a velitele (takové by si muž stejně nevážil a k obapolné spokojenosti by to nevedlo), pokud to tedy má úroveň, souhlasím. Takže - jak to bylo ?

určitě to prospěje vám oběma, abyste si ujasnili, co dál... nevím, jak jsi přispěla k manželově nespokojenosti, ale uvědom si, že nikoho nemůžeš přinutit milovat druhého násilím a jen tím, že to ten druhý chce... a žít spolu jen tak, když se uvnitř sebe budete trápit (on tím, že s tebou žije jen kvůli dětem nebo já nevím čemu, a ty tím, že jste sice spolu, ale on se nechová jak milující manžel a dává ti najevo, že je to jen kvůli tomu, že se nechceš rozvést a on s tebou nechce nic mít společného, jen ten kus povinnosti), to taky není k ničemu... jen to probudí nenávistnou atmosféru a jestli máte děti a měly by vyrůstat v takovém prostředí, to raději běžte od sebe a najděte si každý svůj klid... stejně si nikdy nic nevynutíš, a jestli s tebou nechce žít, tak ti to bude dávat najevo... nebudete nakonec šťastní a spokojení ani jeden... bude to Pyrhovo vítězství... někdy se musíme naučit i prohrávat a začít znovu a lépe... a ty už budeš do dalšího vztahu poučena, jak snadno se může vše pokazit a třeba už neuděláš stejnou chybu - pokud to chyba byla... myslím tím to, čím jsi přispěla k té touze po rozvodu...
Tak držím palce... a bude líp, věř mi...

Nic mu nepodepisujte a když sám dá návrh na rozvod, řekněte u soudu, že s rozvodem nesouhlasíte, protože není v zájmu nezletilých dětí, které spolu máte.
Kdyby Vaše manželství i přes to soud rozvedl, podáte odvolání - ale myslím, že k tomu nedojde. Proti Vaší vůli Vás soud nerozvede.

když zůstane nezačneš mu chybět a bude to jen horší. Je v takovém stadiu že už nechce a když bude s tebou nezlepší se to. Ty mu buď budeš chybět když odejde a pak se rád vrátí nebo nebudeš a to se zkrátka nedá nic dělat - jak říkají všichni - lásku si nevynutíš....

chce odejít a být sám nebo je za tím jiná? Ono totiž co já vím tak jen hodně málo mužů odejde do prázdného bytu. Skoro bych řekla že má bokovku ale nepřizná to, vinu hodí na tebe že jsi dělala bůh ví co všechno špatně a proto s tebou nemůže být. Počká až se rozvedete a pár dní po tom se s ní ukáže na veřejnosti....
Nevím je to asi pitomost, ale je to to první co mě v této souvisosti napadlo, tak nějak to tuším....

Ale jestli souhlasí s tím, že budete na čas žít odděleně, tak ho v téhle situaci nepřemluvíš. A je možné, že když bude bydlet sám začnou mu chybět věci, které před tím byly pro něj samozřejmé a neuvědomoval si je. Nevím v jakém stavu je vaše manželství a hlavně jaké byly příčiny jeho rozhodnutí. Ale dost možná mu začneš chybět a začne se mu stýskat. Asi nemáš stejně na vybranou. Třeba to vyjde.

mě to samé, co Monaru, že je za tím jiná ...

mám vlastní zkušenost. Dokud můj muž nepoznal jinou nevytkl mi ani ň. Pak jsem najednou byla téměř ve všem nemožná - něco byla pravda - ale je zajímavé že mu to nevadilo nebo si na to alespoň nijak nestěžoval dokud neměl srovnání.
A proč doporučuji to odloučení - přesto že je můj muž stále s tou druhou, tak rozvádět se nechce a má o mě i o ní o dost jiné mínění než měl když odešel.

můžete to 3 roky "zdržovat".Ale pak vás stejně rozvedou,když na tom manžel bude trvat.Škoda
třech let života.Já bych ho nedržela.

Chlapi jsou jak kšandy, když je člověk odtáhne a pustí, tak se rychle vrátí
Jestli je nebo není pozdě se nedá poznat, ale čím víc ho budeš držet u sebe, tím víc bude toužit odejít, protože na druhé straně plotu je tráva zelenější. A teprve když člověk o něco přijde (třeba o domácí servis), tak pochopí, co měl. Je to drsné a náročné, ale připadá mi to jako dobrý nápad. Protože i kdyby teď třeba ze soucitu zůstal, může Ti zbytek života vyčítat, žes ho k tomu donutila a pořád přemýšlet, jaké by to bylo super, kdyby odešel. Stojí takové soužití za to?
Jo, když jsem od svého ex, který mi vyčítal nedostatečnou péči o domácnost, že nevařím každý den teplou večeři a málo se o něj starám, utekla zpátky k mamince a pak jsem si k němu pro něco přišla, tak jsem ho našla mezi týden nemytým nádobím v ukrutném chaosu, žvýkajícího kus chleba. Prohlásil tenkrát, že domácí práce jsou náročnější než si myslel a chtěl mě zpátky (předtím neustále opakoval, že ON odejde). Akorát, že já už o to nestála. Ovšem předtím jsem mu pár let visela na krku, nechtěla se odlepit a poslouchala, jak nejsem dost dobrá - úplně zbytečně.
Pokud by došlo vážně na rozvod, tak si určitě vezmi právníka, nastuduj zákony a pořádně rozvaž, než s něčím budeš souhlasit. A nenech se nijak extrémně vyviklat tvrzením, že "všechno je Tvoje vina" - na svatbu i na rozvod musí být dva. Ale to předbíhám a doufám, že to tak daleko vůbec nedojde.
Kdyby za tím byla jiná ženská, tak pamatuj, že s tou druhou jsou nejspíš oužasné schůzky při měsíčku, ale jestli umí vyžehlit košili a uvařit svíčkovou správněji (= tak, jak je muž zvyklý) než žena s patnácti lety praxe je druhá věc. V každém případě držím palce.

když to bude ženská s dvacetiletou praxí, tak dovede tu svíčkovou ještě vo pět let líp. Nechápu, jak všichni tady pořád mluvíte o vyžehlenejch košilích. Spousta chlapů nosí jen trika. A je jim jedno, jestli ho maj vyžehlený nebo jen sundaný ze šňůry, protože mají se ženou život plnej jinejch zážitků. Společnejch. Ne s takovou, co umí vo patnáct let líp svíčkovou a žehlení košil, ale s takovou, která nevysírá, nedusí, nevyčítá, ale je holka do nepohody. To pak ani papír s ouředním stvrzením a dva zlatý kroužky jsou na houby. Samozřejmě, že nikde není ani psaný, že ta třeba vo pár let mladší nemusí oboje umět líp, než ta dosavadní. Nebo hodnota ženský se počítá po letech? Že jako starší kusy musí nutně být kvalitnější než mladší? Já myslel, že je to velice individuální, stejně tak jako se vším jiným. Někdo se šikovnej narodí, někomu se to nepovede ani za dvacet let.

Tak, Bédo T.
Celkem doufám, že se mnou není partner proto, že skvěle vařím, peču, smažím. Asi je, protože občas nevařím, nepeču, nesmažím. Občas vaří on. Žehlení jsem prozatím přenechala jiným.
Kdyby odešel a vrátil se kvůli perfektnímu vedení kuchyně a domácnosti, tak by asi dostal pekáč svíčkové na památku. Taky bych nebyla s nudným, hloupým, malicherným, závistivým, ale šikovným kutilem.

to byla jen hyperbola. Myslela jsem to tak, že člověk může být zvyklý na určitý (pozitivní) stereotyp, který mu po opuštění partnera může chybět, aniž by si to předem uvědomil. V poblouznění jinou osobou to nemusí vnímat - a kvality té jiné osoby jsou v podstatě irelevantní.
Samozřejmě, když ženská celý život vysírá, tak jí nepomůže ani svěcená voda. Pokud má partner závažné důvody, tak samozřejmě odejde. Míněno obecně, platí pro obě strany.
Na druhou stranu si spousta žen a mužů neuvědomí, co má doma, dokud fakt nedojde k rozchodu, protože co je doma, to je samozřejmost.
A kvalita nemusí samozřejmě souviset s lety - taky si myslím, že umím vařit líp než některé věkově pokročilejší osoby Například jsem na tom stavěla své sebevědomí v jednání s tchyněmi a skorotchyněmi.

kde manželka vysírá o stosedm ale chlap z pohodlnosti a proto, že nechce absolvovat martýrium rozvodu, s ní zůstává...třeba má milenku/y, ale zůstává. Někteří chlapi jsou divní, co ?

všichni chlapi jsou divní. Ale z jejich pohledu jsou divný zase všechny ženský.

např. Béďa uvádí výskyt pohodových ženských. A můj pán a velitel, když nemá moc práce, a nemusí spěchat nebo není moc unavený, je taky docela fajn.

No já jsem to nemyslela tak, že divný = závadný nebo že by neměl být fajn. Příklad: můj pán a velitel dokáže během 5 minut 285krát přepnout programy v televizi. Pokaždé si přitom říkám: "Není von nějakej divnej?" A naopak on si zase zcela určitě říká, že jsem nějaká divná, když dokážu soustředěně devadesát minut sledovat konverzační drama bez jediného přepnutí.

když dokážu soustředěně devadesát minut sledovat konverzační drama bez jediného přepnutí

Proč ne, domácí hodinu a půl trvající hádku taky sledují její účastníci bez přepnutí :-))

která říká:"On když už pohár přeteče a manžel se chce rozvádět, tak už je asi pozdě." Já si myslím, že pozdě ještě není, protože s tebou šel do té poradny. Pokud by si svým rozhodnutím rozvést se byl jistý, tak nepůjde do poradny svěřovat se svými problémy psycholožce a podá rovnou žádost o rozvod. Takže myslím, že naděje na obnovení vztahu tu ještě je. Souhlasím s psycholožkou, když doporučila, aby se na čas odstěhoval. Myslím, že když se odstěhuje tak zjistí, jestli mu opravdu chybíš nebo jestli je to pro něho požehnání. A pokud ten vztah není ještě z jeho strany úplně mrtvý, tak si myslím, že může zjistit, že mu chybíš.
No a pokud zjistí, že nebydlet s tebou je pro něho požehnání, tak bys snad nechtěla, aby s tebou byl ze soucitu a přemáhal se.

já myslela, že jen můj pán a velitel je divnej, když drží 2 hodiny ruku napřaženou k TV a po 10 sekundách přepíná programy. Jak vidět, tak je to běžný úkaz.

Alena Puntíkatá by o chlapovi před tývý mohla vyprávět...

Právě jsem z Vaší debaty zjistila že jsem chlap :-( no potěš koště, budu se s tím muset vyrovnat :-)

Evo, držím Ti palce aby manžel zjistil že mu chybíš a že se mu stýská. Není to jen domácí servis ale spíš spousta rodinných zvyků a stereotypů co člověka, když je v nepohodě a chce pryč otravují a obtěžují dusí. Potřebuje odstup aby zjistil hodně z nich je fajn. Navíc je to šance pro oba aby jste udělali změny ke spokojenosti obou dobudoucna.
Omlouvám se za kostrbatost ale líp to slovně napsat neumím, bohužel.