O kudlance se ví, že svého partnera po kopulaci sežere. Když o tom tak uvažuji, myslím, že – v jistých případech – by toto řešení nebylo nezajímavé...

Hubnutí s Kudlankou

Hubnuti

Význam jmen

Význam jmen

Soutěže

Soutěže

Setkání

Setkani

Přihlášení






Zapomenuté heslo
Nemáte účet? Vytvořte jej!

Anketa

VĚRNOST? PODLE MNE JE:
 

RECENZE - KDYŽ V RÁJI PRŠELO PDF Tisk E-mail
Úterý, 08 květen 2007

 Konečně zapršelo... Nemohla  jsem na zahradu, abych nerozšlapala cestičky a dosetý trávník. Místo toho jsem sáhla po knížce, kterou jsem kdysi dostala od mámy k vánocům a ještě týž večer jsem ji přečetla. Její děj se odehrává v sedmdesátých letech, ale  klidně by se mohl odvíjet dnes. To by ovšem příběh by byl asi drsnější, krvelačnější a bylo by v něm plno sexu.

Tato kniha je však laskavá, humorná a rozhodně vám nezpůsobí noční můry. Čte se tak,  jako byste se dívali na příjemný film.


Když v ráji pršelo
Jan Otčenášek, Český spisovatel, Praha 1980

 

 

     Hlavní hrdinka Ludmila je  učitelka z Prahy. Formou deníku  vypráví kousek ze svého života, kdy následuje hlas svého srdce, romantika a snílka, a následuje trochu nepraktického muže Petra, filozofa s doktorátem) do hlubin šumavských pohraničních hvozdů. Mají vyhlídnutý objekt starého mlýna, který zakoupili a rozhodli se zrekonstruovat a provozovat v něm hospodu a penzion. Na cestu se vydali stařičkým, téměř nepojízdným vozem, kterému důvěrně říkají Samson.


     Zažijí drsnou horskou zimu a pocit bezmoci, dům je provlhlý, špinavý, plný harampádí a bez přívodu elektrické energie a vody. Musí se spolehnout jen sami na sebe. Jsou závislí na mizivých zásobách potravin, protože sněhové závěje jim nedovolí několik dní vyjít dál než na pár metrů od domu. Setkávání s místními lidmi proběhne místy s humorným podtextem, jindy dojde až k fatální neshodě.
     Spousta každodenních trampot při dřině s vyklízením a opravováním polorozbořeného domu  Lídu s Petrem stmeluje, ale oba si postupně uvědomují, jak jim chybí město, kavárny, telefon – prostě civilizace.

 

 

     …Byla sobota, a tak jsem se s požitkem věnovala péči o svoje tělo, umyla jsem si vlasy v šamponu, a když jsem je sušila u okna, naskytla se mi kuriózní podívaná.
     Po cestě ode vsi šel - pokud se to dá nazvat chůzí – Petr a na dlouhé šňůře za sebou táhl černobílé strakaté, neobyčejně rohaté a neobyčejně vzpurné zvíře - kozu! Chování obou - tj. Petra a kozy - by se dobře vyjímalo v některé z němých grotesek. V prvním okamžiku jsem nevěřila očím a zauvažovala, jestli se Petr dočista nezbláznil. V překotném chvatu jsem se oblékla a řítila se na dvůr.
 Zrak mě nemýlil!
     Petr už dovlekl zvíře až k jednomu z chlívků a teď se je pokoušel dostat dovnitř. Marně, koza se vzpírala.
Zamračeně na mě vybafl: „Nezírej a pojď mi s ní píchnout! Nemáš tušení…buď táhla ona mne, nebo já ji, jeden keř nenechala na pokoji, zrůda! A vykadila něco přes milión bobků!“

 

 

     Konečně je mlýn opraven, pokoje zařízeny a hospoda otevřena, ale nejsou jaksi hosté a kýžený efekt se nedostavil. Idylka se nekonala... Následkem je paradoxně i po velkém fyzickém a psychickém vypětí návrat zpět do Prahy, který Lída bere trochu jako svoji prohru, ale současně jako ulehčení. Její vztah s partnerem tato životní epizoda jen upevnila, a i když oba musí znova začínat, nepůsobí  závěr knihy jako rezignace.

 

     Knihu doprovázejí ilustrace mého oblíbeného malíře Jana Černého.

 

Krásné a pohodové chvíle při čtení vám všem přeje Regina

 

 

Komentáře (9)add feed
Krásná kniha : Zdena
taky jsem ji kdysi četla a někde v knihovně odpočívá, nebude od věci si ji zabalit na dovču, zkusím to i když je to bichle jako hrom.
květen 09, 2007 08:58
... : Marie
Regino, souhlasím s Tebou. Knížka mě kdysi v 70.letech nadchla a mám ji ráda dosud. Jednou jsem z ní četla v literatuře ukázky, právě ty, které jsi vybrala do Kudlanky. Dětem se moc líbily, ale když jsem jim řekla, že kniha je v každé knihovně a je možno si ji přečíst, tak už zájem nebyl. Jejich škoda, je to pěkné počteníčko.
květen 09, 2007 20:53
njn, : Pavla
doba je jiná a děti čtou čím dál míň. Můj letošní maturant teď celý víkend a svátek smolil seznam knih, které musí doložit, že četl. Budiž mu ke cti, že některé opravdu přečetl, ale kam se na mě hrabe. Tedy když jsem byla v jeho letech. Dneska už mám taky dost mezery... A když už se ke knížce dostanu, tak po dvou stránkách usínám. smilies/sad.gif
Ale abych se vrátila k tématu - já se takhle, že někdo předčítal ukázky dostala, co se pamatuju, k Geraldu Durrelovi (Chytněte mi guerézu) na základce a na knihovnický pak k O. Pavlovi (Fialový poustevník).
"Ráj" mám taky, ale z vydání v roce 85 (edice Klíč) a to tedy bichle rozhodně není, páč je to tištěný snad na průklepáku. smilies/sad.gif
A teď jsem si vzpomněla, že k "Městu šťastných lásek" (Fr. Kožík) jsem se zase dostala díky školnímu výletu do Telče a je to pořád jedna z mých nejmilovanějších knížek. smilies/smiley.gif
Jo a první detektivka, co jsem kdy četla (moc jich nebylo, protože to není můj šálek čaje) byly Dvě trubičky s krémem, protože o tom básnila spolužačka.
A úžasná Betty McDonald? Tak tu mi představila maminka, když v létě zavařovala a pokaždý si přála, aby ten příšernej hrnec bouchnul, nebo si mohla odskočit do porodnice. smilies/cheesy.gif
Nějak jsem se rozepsala, ale jak dojde na knížky tak nevím, kdy přestat... smilies/smiley.gif
květen 09, 2007 21:53
také jsem ji četla, : Inka kuk
ale je to velmi dávno
květen 09, 2007 21:54
stejná kniha ? : Dáša
Tak nevím, četly jsme stejnou knihu ? Já jí četla mnohokrát a ještě ji někde v knihovně mám. Musím ji najít a znovu přečíst, ale pokud mně pamět neklame, tak konec byl tak trochu otevřený. Nebyla nikde napsáno ani naznačeno, že se Lu a Petr vrátí zpět do Prahy.
květen 10, 2007 02:04
Dášo, : Pavla
pochopila jsem závěr stejně... Mám takový matný pocit, že tam bylo i naznačení plánu na chov norků nebo tak něco a starost o to, aby se místním dědulům nezkrátily nečinností žíly... smilies/smiley.gif

květen 10, 2007 06:40
A viděly jste film? : Pavla
Já už hodně dávno a pamatuju si z něho jen to tahání stěračů při dešti za šňůrky, jinak na mě větší dojem asi neudělal...
květen 10, 2007 06:42
filmy ne : Dáša
Jsem velká čtenářka od malička. A když se mně nějaká kniha líbí a je později zfilmovaná, tak se na film nedívám. Několikrát se mně stalo, že mně špatný film zkazil úplně radost z krásné knihy. Tak raději zapojuji svoji bohatou fantazii.
Ale jinak Pavlo moc děkuju, že jsi mně uklidnila. Přece jenom mně už hodně často navštěvuje ten protivnej a vlezlej děděk německej...Jmenuje nějak jako Alzheimer a je strašně neodbytný.
květen 11, 2007 03:19
... : Regina
Je fakt, že ten návrat do Prahy není tak jistej, asi jsme to pochoila z jedné věty, kdy si Ludmila dělá bilanci a řekne, že je to pro ni prohra....pravda, ten konec je hodně otevřený.
smilies/cheesy.gif
květen 11, 2007 19:34
Napsat nový komentář

    Upozornění: Redakce si vyhrazuje právo mazat příspěvky nevhodné, vulgární a obsahující neplacenou reklamu

quote
bold
italicize
underline
strike
url
image
quote
quote
Smiley
Smiley
Smiley
Smiley
Smiley
Smiley
Smiley
Smiley
Smiley
Smiley
Smiley
Smiley


Tyto znaky opište


busy
 
< Předch.   Další >
[CNW:Counter]