O kudlance se ví, že svého partnera po kopulaci sežere. Když o tom tak uvažuji, myslím, že – v jistých případech – by toto řešení nebylo nezajímavé...

Hubnutí s Kudlankou

Hubnuti

Význam jmen

Význam jmen

Soutěže

Soutěže

Setkání

Setkani

Přihlášení






Zapomenuté heslo
Nemáte účet? Vytvořte jej!

Anketa

VĚRNOST? PODLE MNE JE:
 

DALŠÍ ZÁŽITKY Z INČINA DOMEČKU - II. PDF Tisk E-mail
Pátek, 21 srpen 2009
Přejít na obsah
DALŠÍ ZÁŽITKY Z INČINA DOMEČKU - II.
Strana 2
Strana 3

Jednou mě moc bolela záda a tak jsem se natáhla na polystyreny, nohy jsem si opřela o kamna, přivřela oči a oddávala jsem se slastným myšlenkám, jak to bude jednou krásný a útulný domeček. A najednou, v tom mém příjemném rozpoložení, mi skočil na břicho kocourek, chvíli se tam otáčel, pak se uvelebil a zůstal tam ležet a zavřel oči.

 

 

 

 

     Trochu mě to vyděsilo a zároveň překvapilo, ale zkusila jsem si na něj nejdříve zlehounka sáhnout, pak i hladit, on najednou začal příst a ležel dál. Tím započalo naše velké přátelství.  Musela jsem udělat pauzu, jak už jsem vám minule říkala, než jsem totiž začala psát, rozdělila jsem si špinavé prádlo na hromádky, že budu prát a postupně dávat do pračky jednu hromádku za druhou a nechala jsem psa Ki venku a otevřené dveře dokořán, na což je zvyklý (nemáme ještě plot) a on nikam neutíká jen hlídá a jen blafe na kolemjdoucí výletníky „buf, buf" takovým hutným hlasem a pak je děsně vítá a tak, takže bych je mohla jít případně včas zachránit.

 

 

 

 

 

     A představte si, on mi zatím, co jsem si tu psala, potichoučku roznosil všechny mé krásné krajkové spoďárky, podprdy, naše ponožky a manželovy boxerky po zahradě i širém okolí a též i příjezdové cestě. Musím to rychle posbírat, jestli půjde pan Svačina domů z práce okolo nás, bude mít asi pěkně bujnou fantazii co se to u nás dnes - a to dokonce v pracovní den v poledne - dělo, je to tu taková vesnička středisková :-))))

 

     Taaaak, snad jsem sebrala všechno, a můžu pokračovat. Zpátky ke kocourkovi. Šikulka mu nosil šunkový salám, ale nakonec jsme ho snědli my, on o něj totiž moc nestál.

 

      Také bylo nutné mu dát jméno; na nic jsem nemohla přijít a protože to byl takový malý černý darebák, začali jsme mu říkat Tom. Jako kocourovi z kresleného večerníčku Tom a Jerry.

 

     Tom mi nakonec přirostl moc k srdci, ale byl to takový samorost a dělal si v zásadě jen to, co chtěl on sám. Odmítal napřiklad chodit na kočičí záchůdek (to bylo pod jeho úroveň, nikdy tu bedničku nenavštívil), raději mňoukal u dveří jak protržený, až jsme je otevřeli. Jindy zas pak mňoukal za dveřmi, až jsem kolikrát měla pocit, že jsem Tomův privátní dveřník.

 

   

 

 



 
< Předch.   Další >
[CNW:Counter]