|
 Dobrý den, prosím o radu nebo se spíše potřebuji vypovídat, je toho všeho na mne moc. Je mi 22 let, příteli 28 let a jsme spolu 2 roky, z toho 1,5 spolu bydlíme. Začínám být ze všeho unavená, neustále se trápím a dokonce často brečím kolikrát kvůli hloupostem. Řekla bych, že jsem přecitlivělá už od dětství. Vlastní otec byl alkoholik a pamatuji se dodnes (v té době mi byly 3 roky), jak zmlátil mámu.
I když se moje mamka s tátou okamžitě rozvedla, dodnes na to nedokážu zapomenout. Taky mě neustále tahali po soudech a doktorech, jelikož mě chtěli oba do péče. A já musela říkat, co se mi nelíbilo na otci, co na matce, a co se mi nelíbí na nevlastním otci (mamka si našla nového přítele a je s ním do dnes). Dopadlo to tak jak většinou, že vlastní otec si pro mě mohl chodit jednou za čtrnáct dní vždy v sudou neděli. A to už nikoho nezajímalo, že to vyšlo na Vánoce nebo Velikonoce a přitom já chtěla jsem být s mamkou a nevl. otcem. Tak jsem každou sudou neděli brečela, že k tátovi nechci, že chci zůstat doma. Po několika mých scénách na chodbě, když mě mamka předávala, to táta nevydržel odešel a opět začaly tahanice se soudem, s tím že mě máma navádí proti němu (nebyla to pravda) abych s ním nechodila. Ani nevím jak to dopadlo, ale od té doby pro mě již nechodil a ukazoval se u nás jen na Vánoce, Velikonoce, mé narozeniny a svátek - přesně do mých 12 let. Potom to asi vzdal a už posílal jen složenky s penězma. Nutno dodat, že jsem nikdy od rodičů (ani od jednoho) neslyšela "mám tě rád" a pusu na dobrou noc též ne. Omlouvám se za odbočení, teď již k mému problému přítel začal chodit do hospody; chodil i dříve, ale ne tak často, teď chodí jednou týdně pravidelně. Ani by mi to nevadilo, ale vrací se většinou kolem 5. ráno a opilý. Už jsem mu to říkala, že mi to vadí. aby na mě bral ohledy. ale odpověděl mi na to, že ty ohledy zase můžu brát já na něj, že je svobodný (to chápu a ani ho neomezuji) že si bude pořád dělat co chce, že mi ani nebude říkat kam jde, s kým jde a kdy se vrátí. Vždy ten den hrozně trpím, nemůžu usnout a čekám, až se vrátí. Moc ho ale mám ráda vím, že on mě taky, ale takhle to už dlouho nedokážu. Hlavně jsem na něm dost citově závislá, když nejde z hospody, tak je jinak moc hodný, říká mi jak mě má moc rád, jak se těší, až budem mít děti atd. Taky se skoro přes týden nevidíme, on má většinou pořád odpolední, tak se vrací domů kolem 23h a já zase ráno vstávám v 6h a on samozřejmě spí. Potom už zbývají jen víkendy - vždy jeden den je v práci a večer jde s klukama do hospody a druhý den se s ním nedá mluvit, jelikož spí a nebo zvrací na záchodě. Alkoholik ale asi není, protože se přes týden toho vůbec nedotkne a to si ani nedá pivo k obědu nebo večer k televizi. Všichni mi radí ať se s ním rozejdu, já to ale nedokážu a asi ani nechci. Už jsem si totiž řekla, že jsou všichni stejní a já nejspíš nikdy nepoznám, co je to šťastný a spokojený život. Asi je to vše zmatené a není tam úplně vše, protože jinak by to bylo mnohem delší. S pozdravem Aneta
|
) Ale - jak dnes říkám - vdávala jsem se mladá a blbá - bylo mi též 22 a dneska holt za tu blbost tak trochu platím - už dávno jsem rozvedená... Jak nesmyslné bylo si myslet, že zůstanu na ocet! A že jsou všichni stejně stejní! Je to BLBOST!! A Ty se prosímtě prober!!! Nebo chceš, aby Tvé děti si víkendy pamatovaly tak, že tatínek v sobotu jde do hospody, vrátí se nalitej a v neděli bleje na záchodě jak alík?? (se omlouvám za tu naturálnost, ale nedá mi to...). Není alkoholik? No no nevim, ale každopádně - pít neumí, že? Když nezná svoji míru... Ježiš holka, MĚJ ROZUM!!!! Fuj, to jsem se roščílila.... Anetko, eště jednou - NEBLBNI! A věř mi - já už tu zkušenost mám - MNOHEM líp je bez chlapa, než s blbým chlapem. Jakože stejně v Tvém věku není nejmenší důvod, proč uvažovat tímhle směrem.... Radím Ti - jdi k psychologovi a snaž se za jeho pomoci vybudovat si nějaké sebevědomí, sebeúctu, ale tohodle dárečka, co máš teď doma, toho FAKT pusť k vodě! Anebo ... pak opravdu - každej svýho dortu krůjce - pak si nestěžuj...
Osobně si myslím, že Aneta moc dobře ví, co by měla udělat, jen na to nemá sílu. A myslím, že sem napsala proto, že čekala, že jí možná někdo podpoří v tom, aby s ním zůstala. Vždyť přece napsala, že všichni jí radí rozchod.
