Jela jsem z práce, trolejbusem. Asi víte, jak to asi vypadá ve vedru a dusnu v prostředku městské hromadné dopravy, když lidi jedou z práce. Nedýchatelno, pach nemytých zpocených těl, plno lidí kolem vás... Do trolejbusu přistoupila velmi obézní paní a sedla na sedadlo za řidiče. Já seděla přes uličku vedle ní. Nejprve jsem ji ani nezaregistrovala.
Najednou jsem ucítila, jak se do toho smradu v trolejbuse přimíchal velmi silný pach přepáleného oleje z hranolků a z tatarské omáčky. Udělalo se mi úplně „blujno". Ohlédnu se směrem odkud šel ten příšerný zápach, a vidím tu paní, jak si tam sedí vytočená zády do uličky a skloněná, aby ji nikdo ani neviděl, pěkně si dlabe vidličkou z umělé hmoty v umělohmotné misce hranolky s tatarkou. Taky jsem si všimla, jak odhodila alobal z misky na zem a k tomu ještě přihodila pokrčený ubrousek. Pokradmu se rozhlédla, zda se nikdo nedívá a nohou začala zastrkovat pod sedadlo svoje odpadky. Nevím, co mě to popadlo, ale totálně mě to naštvalo. Ve Zlíně je zákaz jídla a pití v dopravních prostředcích, pro tuto paní však jako by to neplatilo. Začala jsem se na ni dívat velmi pohoršeným pohledem; všimla jsem si, že se na mně asi dvakrát zkoumavě podívala, ale pak zase začala dlabat... : : Nesnáším, když někdo v trolejbuse jí. Jednak může znečistit sedadla nebo cestující, ale často se stává, že držadla v trolejbuse jsou odporně lepkavá a člověk si zašpiní ruku. A taky nerada cestuji v chlívku. Vždycky, když jsem viděla, že někdo někoho upozorňuje na to, že by ten druhý něco neměl dělat, tak jsem nechápala, proč se ten dotyčný angažuje a míchá se do toho. A často - i když ten člověk měl plnou pravdu. Ale tentokrát jsem to nevydržela a když jsem vystupovala, tak jsem paní tiše řekla tak, aby to neslyšeli ostatní: „Paní, doufám, že ten bordel, co jste tu naházela na zem pod sedadlo, po sobě uklidíte." Zato její odpověď byla zakřičená na celý autobus, tak, aby to všichni slyšeli: „Nojo, Evo, neboj se!" Doteď nevím, kdo ta dotyčná dáma, která mě osobně zná a tyká si se mnou, je. I když její uječený hlas je mi povědomý... Asi jsem si s ní někdy v daleké minulosti tykala. Ale když ji moje paměť vytěsnila, asi to nebyl nikdo pro mě důležitý. Ovšem i kdybych ji znala, tak si stojím za svým. I tak bych jí řekla, že si svůj nepořádek má uklidit. A vůbec se nedivím, že je tak tlustá, když nemůže počkat s jídlem, až vystoupí z trolejbusu. :-))) Rozmarýna A co vy? Jíte v dopravních prostředcích? Opravdu nikdy? 
|