Vrátila jsem se právě od obvoďáka, kam jsem nesla načůranou zkumavku a kde mi setřička-upírka vysála putýnku krve. Sotva jsem si uvařila ranní pití (litrovou láhev ovocnýho čaje a hrnek kafete), pustila televizi, abych zjistila, jestli se nám zase nerozpadla vláda, najednou něco škytlo, v kuchyni tma, monitor tma, televize tma - a vůkol se rozhostilo ticho...
A slyšela jsem naopak hlasy od sousedů, které normálně slyšet nejsou, stejně jako klapot střevíčků, jak někdo bral schody po dvou - však bylo teprve půl osmé, doba, kdy lidi spěchají do práce. To ticho, tak nezvyklé, které právě prozradilo, co všechno nefunguje: lednice si nevrněla, laptop přestal hučet... Uvědomila jsem si, že vlastně vůbec nemám co dělat, vždyť tu je všechno na elektřinu! Voda za chvíli nepoteče, telefon nejde (mám ho přes počítač, od UPC, vřele doporučuju, skoro zadara!), nemůžu žehlit (a to jsem se tak dlouho odhodlávala a dnešní dopoledne si na to vyhradila), ani si neupeču svůj milovanej chlebík, nic, zhola nic neudělám, nenavrtám si pár děr pro zavěšení obrázků, nenařežu si dna bedýnek (objevila jsem ve sklepě prima desku, ze které to bude super) - jednoduše teď neudělám zhola nic. A hlavně - nedostanu se na Kudlanku... V dávném šerověku, když jsme se sem nastěhovali, byly výpadky elektrického proudu téměř běžnou záležitostí. V některých dobách se dokonce udržovala na lince nádoba s pitnou vodou, stejně jako plný kbelík na WC a napuštěné umyvadlo. Uvědomuju si, že vlastně ani nemám, jako tenkrát, na svém přesném místě baterku, svíčky, sirky. Nebo snad ano? Trvalo to půl hodiny, pouhé půl hodiny, mrazák ani lednička nic nezaznamenaly, neb jsou na to zařízené, ostatně, kdybych jó nutně potřebovala něco psát, laptop má i nabitou baterii. A - zavolat bych mohla mobilem... Ale jen jsem si tak uvědomila, jak jsme na té elektřině vlastně všichni nesmírně závislí, viďte? Jaké vy máte s výpadky proudu zkušenosti? Stane se vám to také ještě někdy? d@niela
|