O kudlance se ví, že svého partnera po kopulaci sežere. Když o tom tak uvažuji, myslím, že – v jistých případech – by toto řešení nebylo nezajímavé...

Hubnutí s Kudlankou

Hubnuti

Význam jmen

Význam jmen

Soutěže

Soutěže

Setkání

Setkani

Přihlášení






Zapomenuté heslo
Nemáte účet? Vytvořte jej!

Anketa

VĚRNOST? PODLE MNE JE:
 

CO VYPRÁVĚLA DLAŽEBNÍ KOSTKA PDF Tisk E-mail
Středa, 29 duben 2009

Chladné jarní ráno-ulicemi jezdí tramvaje, ozývá se hukot aut, lidé spěchají za svými povinnostmi. I já spěchám osamělou postranní ulicí a ticho rozráží klapot podpatků mých bot. V jednu chvíli však škobrtnu a podpatek uvízne ve škvíře mezi dlažebními kostkami. Zklamaně vyndám poničenou botu ze škvíry a pomalu usedám na blízkou lavičku, abych opravila dílo zkázy.

 

 

 

 

 

 

 

     A v tu chvíli se odkudsi z ulice vynoří starší bělovlasý pán s pejskem a nabízí mi svou pomoc. Usedá ke mně na lavičku a v jeho očích vidím zvláštní laskavý výraz. Pohlédnu mu do tváře a slyším: ,,Připomínáte mi někoho velmi blízkého a milého. Kdyby tak tady ta dlažební kostička mohla vyprávět." Napjatě pobídnu pána, aby mi řekl více. A pán se zasní a tiše vysloví: "Tak povídej kostičko, povídej."

 

 

  Přesně na tomto místě stála kdysi stará trafika a on, tehdy mladý student, zde potkal dívku s vlasy až po pás. Nesměle ji oslovil a ona stejně nesměle odpověděla. Začali se scházet. Zuřila válka, ale oni ji nevnímali, žili jen pro svou lásku. První polibky, první něžná objetí, první kytička sněženek. V létě si vyjeli na venkov a tam,  uprostřed čarokrásné přírody, na úpatí skály, se ona z dívky stala ženou. Po válce se sešli opět zde u trafiky a při svitu staré pouliční lampy ji požádal o ruku. Byla šťastná, přešťastná a on cítil, že je tou pravou na celý život.

 

 

  Vzali se, přišlI na svět synové. Žili skromně, ale šťastně. Přišel únor, padesátá léta a jeho zavřeli do kriminálu. Těžká doba... Večer před spaním často myslel na ni, na syny, jak rád by je byl objal, políbil. Přicházely dopisy plné lásky, vzájemné podpory od ní, od jeho Marie. Čerpal z nich neskutečnou sílu vydržet, nepodlehnout pocitům marnosti, sklíčenosti.   Po propuštění z kriminálu se opět prošli těmito klidnými uličkami, zavzpomínali na vše krásné, co je kdysi svedlo dohromady.

 

 

  Léta běžela, synové vyrostli a pak přišla rána. Jeho žena Marie těžce onemocněla. Sedával u jejího lůžka, hladil ji po vlasech, které kdysi voněly po heřmánku. I teď byla krásná, byť v hlubokých očích se odrážela bolest. Milovala svého Jiřího do poslední minuty jejího života. Čas plynul, synové se oženili, založili rodiny a on zůstal sám. Trafiku dávno zbořili,  jemu zůstaly  krásné vzpomínky, fotky vnoučat na nočním stolku. Nezatrpkl, každé ráno chodí na procházky se svým pejskem, poklábosit s lidmi.

 

 

 

   A tady pán ukončí své vyprávění, otře si zvlhlé oči a usměje se na mě. A já trochu dojatá se loučím a spěchám vstříc svým denním povinnostem.

 

 MIA

 

 

Komentáře (11)add feed
Mio : Iris
To je velmi citlivě, nádherně napsáno, nevím, co k tomu dodat, abych nepokazila ten dojem.
Jen snad to, že se ve své práci setkávám se spoustou starých lidí, nejsou všichni jako kouzelní dědečkové či babičky. Ale někdy podobné příběhy či jiné příběhy vyprávějí. Občas si popravdě napřed si myslíš, že ten pán či paní mluví z cesty, nebo nesmysly. Pak ke zorientuješ a posloucháš v úžasu. Ti lidé si samozřejmě pamatují zcela přesně staré příběhy, moc neví, co bylo včera, to je známé.

Říká se "moudrost stáří", mladí lidé se tomu občas vysmívají, ale já to miluji.Když se podaří takového člověka potkat a vyslechnout, bývá to zážitek.
A moc mě mrzí, že jsem ve svém životě prošvihla spoustu příležitostí - až teď si vzpomínám na některé "figurky" z mého mládí, o kterých až teď vím, že šlo o chodící kroniky života v našm městě a životě vůbec.

Doufám, že jsem nějak nešlápla vedle, je těžko k tomuhle povídání Mio něco dodat.
My, co se díváme na ty naše oblíbené seriály (F.L.Věk, Byl jednou jeden dům a Sňatky z rozumu...) si rozumíme, viď? smilies/wink.gif
duben 29, 2009 21:39
Mio : Polarka
byla to zla doba. Vim to, muj otcim tam byl. A setkal se tam s muzem, ktery byl odsouzen na dvacet let za to ze nekoho odvezl na nadrazi svou bryckou. Zena toho muze take cekala, ceska Penelope. Jezdili jsme k nim, ale ja jsem tenkrat jeste nechapala silu lasky. Dva tak stari lide....

Nedavno jsem dostala mejla v anglicine. Stary pan se zranil na prste a zaimco mu sestricka ranu prevazovala, on se dival na hodiny. "Spechate nekam?" "Ano, kazdy den chodim do domova duchodcu a snidam se svoji zenou" "Bude se na vas zlobit ze jste se opozdil?" "Ne nebude......ma Alzheimerovu chorobu a uz sest let mne nepoznava" "Ale kdyz nevi kdo jste, proc za ni chodite kazdy den?"
Stary pan povstal a poplacal sestricku po ruce. "Ma mila...ona si nemusi pamatovat kdo jsem ja, ale ja porad jeste vim, kdo je ona!"
duben 30, 2009 00:16
Polarko, moje dcera dobrovolnici : Alena P-H
v domove duchodcu:chodi delat spolecnost starouskum, pomahat s lehcimi pracemi atd. A skutecne tam maji babicku s Alzheimerem, kterou jeji manzel chodi denne navstevovat. Ona si pry nepamatuje uz skoro nic - ale kdyz ho vidi je dycinky strasne stastna. Nevi uz asi ze s nim prozila zivot a mela rodinu - ale vi, ze on je tam s ni a je s ni hodnej. Takze laska fakt existuje...
duben 30, 2009 07:05
ahoj : mia
nejdřív se omlouvám je tam koukám hrubice jak Brno-samozřejmě přišli na svět synové,podmět je r.muž.život.Jinak jde o výplod mé fantazie,i když kriminálem v 50.letech si prošla moje babička a manž.děda.Chtěla jsem právě ukázat na to co píšete, moudrost stáří a sílu lásky.Ráda se dívám na staré filmy-zaujme mě v nich pár věcí-i když byli rodiče na své děti přísnější byla rodina na prvním místě,byly daleko lepší mezilidské vztahy a pak ještě jedna moc zajímavá věc-oblékání.Dámy v šatech,rukavičky,klobouček,..Já vím,že sportovní moda je praktičtější,ale přece jen tak nepodtrhuje ženskost. smilies/wink.gifTak hezký den
duben 30, 2009 08:28
je mi strašně líto, : Ivča
že moji prarodiče neumřeli o pár let později,teprve teď vím,na co všechno bych se jich chtěla zeptat,co všechno bych si nechala vyprávět..když bylo babičce do povídání,byla jsem buď mladá holka nebo rozlítaná mamina od dvou malých dětí,nějak nebyl čas posedět a na chvíli zastavit čas...teď už je pozdě...proč na spoustu věcí člověk dojde s takovým zpožděním??? smilies/sad.gif
duben 30, 2009 21:02
Ivčo : Iris
přesně takle jsem to myslela, to jsi krásně vystihla. smilies/smiley.gif
duben 30, 2009 21:48
No jo, : Vodoměrka
to je v životě běžné, že si to všechno uvědomíš až v okamžiku, kdy o to přijdeš, kdy už je po všem... ale na druhou stranu většinou život dává druhou šanci, kdy to můžeš zkusit znovu a lépe... pokud si uvědomíš, že o to běží... vždycky je na něco pozdě, ale zase se najde spousta věcí, kdy si uvědomíš, že neudělat to teď a nebo neříct to důležité by se nemuselo vrátit znovu... třeba když celou dobu víš, že máš ráda dejme tomu rodiče, prarodiče, ale děsně tě štvou svými radami a snahou řešit věci za tebe a ty jim to neřekneš, odejdou tam, kam není návratu a ty se naučíš říkat svým blízkým, že je máš ráda, že ti na nich záleží, protože víš, že to je právě to důležité a když to neřekneš teď, tak třeba už nebudeš mít příležitost... napsala jsem to možná kostrbatě, ale doufám, že pochopíte, co chtěl básník říct... smilies/smiley.gif
duben 30, 2009 22:22
Co máme nevíme, až když to ztratíme... : wendy
a čím jsem starší, tím víc jsem sice sentimentální, ale tím víc si tu skutečnost uvědomuju a dělám si víc času na lidi a na věci...
smilies/wink.gif
květen 04, 2009 16:42
Wendy : Iris
myslíš, že takhle budou uvažovat (nebo uvažují už teď) i o nás? smilies/smiley.gif
květen 05, 2009 16:14
Já se Iris snažím hledět na svět pozitivně. : wendy
Někdy to dá pořádnou fušku, někdy by to byla čirá naivita, já vím. Ale víš co se říká - S čím kdo zachází, tím taky schází. Věřím a doufám, že všechno dobré i zlé by se mělo člověku vrátit. Aspoň u lidí, kteří se nevykupují ze všeho penězi, u Boha, u úřadů, a někdy se jim to i daří...bohužel.
květen 06, 2009 07:43
Wendy : Iris
někdy už mám z toho světa kolem pocit, že být hodný, nebo dobrý, se nevyplácí.
Že dnešní svět je jen o tom, co se vyplácí, z čeho je prospěch, co nás pobaví..už se občas se svými názory hodlám skrývat.
Jsem ráda Wendy, že i Ty, jak se zdá, věříš že "za dobrotu na žebrotu" nemusí být tak úplně pravda a ono " jak se do lesa volá....."by mohlo platit.
A doufám tedy, že i po mně jednou zůstane dobrý dojem, jakkoliv to teď někdy vypadá na prohraný boj.
Wendy hezký prodloužený víkend s rodinou a ahoj.
Čekám na fotografii v šatech.. smilies/wink.gif
květen 07, 2009 13:48
Napsat nový komentář

    Upozornění: Redakce si vyhrazuje právo mazat příspěvky nevhodné, vulgární a obsahující neplacenou reklamu

quote
bold
italicize
underline
strike
url
image
quote
quote
Smiley
Smiley
Smiley
Smiley
Smiley
Smiley
Smiley
Smiley
Smiley
Smiley
Smiley
Smiley


Tyto znaky opište


busy
 
< Předch.   Další >
[CNW:Counter]