O kudlance se ví, že svého partnera po kopulaci sežere. Když o tom tak uvažuji, myslím, že – v jistých případech – by toto řešení nebylo nezajímavé...

Hubnutí s Kudlankou

Hubnuti

Související články

Význam jmen

Význam jmen

Soutěže

Soutěže

Setkání

Setkani

Přihlášení






Zapomenuté heslo
Nemáte účet? Vytvořte jej!

Anketa

VĚRNOST? PODLE MNE JE:
 

MYSLÍM NA MINULÉHO PDF Tisk E-mail
Pondělí, 04 květen 2009

 Ahoj lidi, chtěla bych slyšet vaše názory, jestli je toto v pořádku: po pěti letech jsme se rozešli s přítelem, důvodů bylo více, ale žádný obrovský. Byl to můj první vážný vztah (je mi 22), no a hned týden po rozchodu se objevil nový klučina, s kterým jsem začla chodit, mám ho ráda, všechno fajn -  ale teď po čtyřech měsících, stále myslím na bejvalého, vzpomínám na to hezké, aniž chci.

 

 

 

 

 

     Je mi po něm prostě stále smutno. Je to normální? Neměla bych si spíš užívat nový vztah a na bejvalého vůbec nemyslet? Kdyby teď asi přišel ten pravý tak na bejvalýho vůbec nemyslím, nebo je to normální ,že na něj myslím a je mi občas smutno a nemám to řešit? Že tedy to není asi ten pravý, ten současný? Ale on mě moc miluje a hodně pro něj znamenám. Moc děkuji za názory a vaše zkušenosti,

 

Lenka

 

 

Komentáře (26)add feed
... : katka*
5let člověk nemůže zapomenout jen tak. Musíš si ujasnit co ke komu cítíš, koho miluješ a jestli nejsi s přítelem jen abys nebyla sama...
Dej všemu čas a ono opravdu vyplyne na povrch co se má stát...

květen 04, 2009 09:31
takovému klukovi : Zdena
který nám pomůže se vyrovnat při rozchodu s partnerem - se říká převozník. Obvykle není tak milován, jako odcházející partner, ale vyplní nám díru po něm. A jak to tak bývá a říká se, že když nejsi moc zamilovaná, tak o to víc tě protějšek miluje a visí na tobě. Převozníka si člověk nebere, tak si s tím nelam hlavu, užívej si života a v pravou chvíli to stejně skončí, ať už děláš cokoliv. smilies/wink.gif
květen 04, 2009 11:09
Jo, Zdení, svatá pravda : NČ
vyplnění díry je to nejdůležitější!
květen 04, 2009 11:25
Von tě sice miluje, : Krakonoš
ale ty jeho ne. Minulej vztah máš v sobě nedořešenej, časem se to podaří a ty potkáš někoho, do koho se vopravdu zamiluješ. No a tenhle "převozník", jak praví Zdena, zase chvíli nebude moct zapomenout na tebe, ale i jeho to nakonec přejde. Takovej je život, tak se v tom tak nematlej. smilies/wink.gif
květen 04, 2009 11:59
... : mája
S "převoznictvím" souhlasím, není na něm nic špatného a je to přirozené. Nic si nevyčítej. Třeba se časem z převozníka vyklube partner na pořád, a třeba ne, to teď nevymyslíš. Vzpomínky na bývalé partnerství máme všichni a bude se ti to dít celý život, je to normální a netrap se tím.
květen 04, 2009 12:10
hlavně : Iris
aby převoznictví netrvalo 5 let smilies/wink.gif
květen 04, 2009 13:00
proc? : mura1
je nejaka panika? za pet let bude lence 27
květen 04, 2009 13:23
muro : Iris
to je na mě?
Měla jsem na mysli, aby i na toho "převozníka" potom nemusela dlouho vzpomínat a řešit nedořešené smilies/smiley.gif
květen 04, 2009 15:05
Převozník -Zdeně. : Dáša
Po 6 letech chození jsem se rozešla. Bylo mi 24 a začala jsem myslet na vdávání a on měl o životě i o našem budoucím soužití jiné představy, které mi nevyhovovali. Přiznávám, že postup byl jiný - nejdřív převozník a potom rozchod. No a s tím převozníkem tak nějak plujeme klidnou vodou i peřejemi 41 let. A jsem spokojená.
květen 04, 2009 16:05
Převozník. : Dáša
Omlouvám se, teď jsem si ten nesmysl přečetla. Bylo mi 22 a samozřejmě vím, že představy /ty/ nevyhovovaly. Jsem nějaká nachlazená, mám teplotu takže raději půjdu do postele nebo za chvilku napíšu další nesmysly.
květen 04, 2009 16:09
... : Je~ek
Myslím, že je to zcela v pořádku. Užívej si vzpomínek na krásné chvíle, které jsi prožila a netrap se tím, že si to dovolíš. Je zřejmě důvod pro to, aby už bývalý přítel ve tvé přítomnosti fyzicky nebyl. Je v lidské povaze po čase vytěsnit to negativní a nechat si jen to, co bylo prima. Čtyři měsíce vnímám tak akorát, aby se ti z bývalého vztahu v paměti začala rýsovat pohádka. Asi je nezbytné si odžít i tuhle fázi vztahu. Také si nemyslím, že by ses jen kvůli takovým myšlenkám měla dívat na svého přítele, jako na převozníka. Ber s ním každý den s nadšením ... buď křižovatku přejdeme, nebo nás převálcuje Osud v tramvaji ;-)
květen 04, 2009 16:21
Otázka tzv. vztahů na přežití : KK
se velmi zajímavě zaobírá PhDr. Jeroným Klimeš jak ve svých článcích (poradna v Lidovkách, na svém webu - stačí trochu zagůglit), tak ve své knize Partneri a rozchody. (Vzhledem k tomu, že Kudlanka hodila tvůj problém do rubriky bez vlastního komentáře, předpokládám, že se nebude zlobit, když takhle odkážu na jiného odborníka.)
Sice Krakonoš píše, že je to život a ať se s tím nematláš - ano, tohle potkalo skoro každého z nás, smutná pravda ale je, že svou neschopností být chvíli sama a poprat se solově s důsledky rozchodu, zaděláváš na problém někomu jinému, kdo s tvou minulostí nemá nic společného a pravděpodobně nechápe a sotva může pochopit, proč do vztahu neinvestuješ tolik, co on (jinými slovy, pokud je slabší povaha, může se mu z toho do budoucna vytvorit docela slusny komplex menecennosti :-(). Prostě problém vztahů na přežití je to, že v 90% případů přerostou v jednostrannou touhu po vztahu opravdovém - tuto touhu však ten, kdo má za sebou rozchod, nemůže naplnit.
Apropos myslet si, že pětiletý vztah přebolí do pár měsíců, je skutečně nebetyčná iluze. Já bych skoro řekla, že zapomenout trvá skoro tak dlouho, jak dlouho ten vztah trval.
květen 04, 2009 16:54
... : Sandra.
"zapomenout trvá skoro tak dlouho, jak dlouho ten vztah trval" tak to potěš, chudáci tedy ti, kteří byli svými potějšky nahrazeni po 25, 30 letech- ti už do smrti nestihnou:-)
Já bych spíš viděla problém v tom, že od tvého rozchodu neuplynul ani týden a už jsi měla jiného- tím pádem jsi neměla čas si ten původní vztah oplakat a tak nějak ho máš pořád v sobě. No ale co teď s tím- máš kluka, který tě má rád a stejně už spolu chodíte, tak tomu dej asi ještě chvíli čas. Buďto si to sedne, nebo ne- a pak se rozejdete a asi mu ublížíš. No ale to mu ublížíš i když se s ním rozejdeš teďka, takže bych tomu dala šanci...
květen 04, 2009 17:49
KK - jsem rada ze jsi se ozvala : Alena P-H
Ma prvni myslenka byla - a co ten prevoznik? Proc by nekdo mel platit za problemy v mem zivote? Proc ublizovat nekomu, aby se mne ulevilo? Abych to ja lepe snasela? Neni snad lepsi se vyporadat s minulosti sama, nebo se maximalne vybrecet na ramenou kamaradce nez zatahovat do bludiste a komplikovat zivot jinemu?
Podle meho je nejlepsi pro vsechny zucastnene potrapit se sama nad rozchodem, vycistit si hlavu a srdce a teprve pak otevrit svuj zivot pro novy vztah. To neznamena uzavrit se pred muzi a moznostmi, ale nebalamutit jineho cloveka, ktery ma taky city jeden zivot k ziti.
květen 04, 2009 18:00
Sandro : KK
oni to opravdu často ani do té smrti nestihnou :-(.
Samozřejmě ty rozchody mají asi víc aspektů - jedna věc je smířit se s tím, že už vedle sebe toho člověka nemám, obrečet to, zvyknout si na samotu, druhá věc je odpustit tomu druhému nebo sobě to špatné, co s rozchodem souviselo, vyrovnat se s určitými chybami z minulosti, třetí fáze je pak hledání nového partnera, ujasnění si, co od nového vztahu chci a co ne... Tady ale hodne asi záleží na konkrétních okolnostech rozchodu, na tom, co cloveka v danou dobu obklopuje... Ten J. Klimeš o tom všem v té jeho publikaci píše velice zajímavě, probírá různá porozchodová stádia ze strany obou aktérů rozchodu... nemusím třeba se vším, co tam píše souhlasit, ale zatím jsem lepší a ucelenější publikaci na toto téma nečetla.
květen 04, 2009 19:53
i já se přidám, : Inka
s převoznictvím naprosto nesouhlasím, člověk se má statečeně poprat s rozchodem sám a srovnat si vše v hlavě i v srdíčku a nevyužívat jiného člověka, kterého ani vlastně nemiluje, jen ho využívá aby byl nebyl sám, úřipadí mi to neférové. Jak k tomu ten chudák převozník přijde? Já bych rezolutně odmítla být převozníkem, to musí být dost hrozné být s někým kdo vzdychá denně po jiném a při tom je se mnou a pokaždé kdy mě pohladí a pomiluje se se mnou tak bych věděla,že myslí na jinou. Tak takhle tedy ne. Já bych byla ráda, objektem touhy, zájmu a lásky a totéž přeji i jiným. Vztahy jsou velmi křehké.
květen 04, 2009 20:01
Jen podotýkám : KK
nijak to "převoznictví" neodsuzuju, řekla bych, že je to bohužel velmi obvyklý fenomén, ale taky v podstatě nikam nevedoucí, právě z těch důvodů, co jsem popsala a v nichž mě podpořila Inka a Alena P-H. Nemůžu samozřejmě Lence říkat, co má dělat, nenaváděla bych ji v tuto chvíli k rozchodu, ani si nechci hrát na špatného proroka, ale bylo by pro Lenku dobré, aby aspoň pochopila ten mechanismus, na němž je její polovztah na přežití postaven. Je taky možné, že bude nás (a možná i sebe) přesvědčovat o opravdovosti citů k současnému příteli. Je taky pravda, že někdy ani to, že nemůže bývalého vymýtit na 100% z hlavy, nemusí znamenat, že současného přítele nemá ráda... Ale co tam vidím jako velice varovné a zasévající semínko nedůvěry v opravdovost citů, je právě to, že si spolu začali týden po rozchodu. Kdyby se dali dohromady po roce a přesto Lenka psala, že občas zápasí se vzpomínkami, tak bych si řekla, že je to vcelku normální a že na tohle bohužel pomůže jen totální restart mozku (zatím nikdo nevymyslel - doporučuju film "Věčný svit neposkrvrněné mysli"). Ale pokud se jí stalo bebínko, na které si nalepila náplast a teď si myslí, že žádné nemá, tak se možná bude divit, co uvidí, až tu náplast sundá.
květen 04, 2009 20:48
Inko, to je moc pěkný, že bys vodmítala, : Krakonoš
ale von ten převozník nemá moc na výběr. Von se prostě zamiluje a neví, že je převozníkem. A často se to dozví až v momentě, kdy je hlavní hrdinka převezená na druhej břeh, potkává novou skutečnou lásku a smutnýho, zkoprnělýho převozníka vopouští.
Nepsal jsem, že je to dobře, že si našla převozníka. Ale už se stalo, teď už je úplně jedno, kdy se na něho vykašle - jestli hned po přečtení reakcí na kudlance, nebo za čas, až jí to docvakne. Už to zpátky nevezme. Troufnu si říct, že většina z nás, který jsme za život měli víc vztahů, si aspoň jednou zapřevozničila. Ani to často nevíme. smilies/wink.gif
květen 04, 2009 20:54
ahoj lidi : Iris
Myslím, že to byl právě citovaný PhDr. Jeroným Klimeš, který tohle označil za "vytloukání klínu klínem", a za dobu, která je vhodná ke srovnání se s rozchodem a navázáním nového a fakt plnohodnotného i perspektivního vztahu vyčlenil přibližně tak často citované magické 2 roky. No ale u úplně mladých lidí to je možná malinko všechno jinak a možná, že ten kluk nemusí být až tak pouze jenom tou výplní nebo klínem smilies/smiley.gif smilies/smiley.gif
I když - no přeci jen 1 týden je dost krátká doba, co?Podle toho psychologa (i podle svých zkušeností) to nějak spíše samo normálně přirozeně nejde, navázat vztah za tak krátkou dobu - alespoň nám starším. Možná, kdyby nám bylo 22 let..pa

květen 04, 2009 21:37
... : bb
no a hned týden po rozchodu se objevil nový klučina, s kterým jsem začla chodit, mám ho ráda, všechno fajn

Holčina, klučina, všechno fajn, takhle se obvykle nemluví když se člověk zaláskuje, ne? :-) Takže proč ne, choď s tím fajn klučinou, stejně už se asi zamiloval a je fakt jedno, kdy ho pustíš k vodě. Jen mu nic neslibuj a často opakuj, že je fajn klučina a že je vám spolu prima, je to tak nějak na pohodu a vůbec v klídku. On to časem pochopí :-)
Je ti 22, máš zodpovědnost jen k sobě, nemusíš se vázat, jen mu neubližovat víc než bude nutné,nevodit za nos a něco mu nalhávat. Máš v tom vztahu asi navrch, tak buď fér.
květen 04, 2009 21:50
Krakonoši myslím, že to že Tě ten člověk nemiluje dostatečně : Inka
přece cítíš, cítíš že je duchem mimo, že Tě stále srovnává s někým druhým, to je nepřehlídnutelné. Jo pokud to člověk dělá vědomě, že chce tomu druhému pomoci, tak tomu rozumím. Ale já jsem vždy nějak cítila, zda mě ten druhý opravdu miluje nebo ne a pokud ne, tak jsem šla od toho pryč, nedělala jsem si žádné iluze. Tohle cítíš přece už na začítku vztahu, ještě dřív než k něčemu dojde. Člověk se přece jen proto, že je sám nemusí nutně hned druhý den vyspat s prvním mužem kterého potká. Já dávám vztahům čas, získá to na napětí a touze smilies/smiley.gif smilies/smiley.gif smilies/smiley.gif
květen 04, 2009 22:27
To ale,Inko, nepřijde hned, až s časem, : bb
my obě jsme ve 22 měly malé děti a manžely, takže nějaké vztahy byly mimo nás, kdybychom byly svobodné bezdětné, tak bychom do něčeho podobného v tom věku mohly taky sklouznout.
květen 05, 2009 01:03
Cejtíš, Inko, cejtíš. : Krakonoš
Jenže když je ti kolem dvaceti a nemáš ještě moc zkušeností, netušíš, že je to zrovna proto, že převozničíš. Lžeš sama sobě, že se to jistě poddá, že má jenom pomalejší start. Často i tvůj protějšek nalhává sám sobě, že je zamilovanej. Lidi kolem dvacítky jsou ještě děsný telátka, i když si myslej, že už věděj vo všem všecko, moc dobře si na tu dobu pamatuju smilies/grin.gif.
No a jak rychle se spolu ty dva vyspěj, to bylo dycky jen a pouze na tý holce smilies/wink.gif.
květen 05, 2009 02:07
Myslím, že Klimeš neuvádí 2 roky : KK
ale rok, resp. minimálně půl roku. Připomíná v této souvislosti starý institut tzv. "vdovského času", který má více funkcí. Kromě takové té obligátní (aby náhodou ženská nebyla těhotná s "nebožtíkem" a nevznikly pochyby, čí je dítě) uvádí další důvody, zejména právě to, že ten opuštěný potřebuje jednak nějaký čas, aby se s rozchodem vyrovnal, a to, aby potenciální zájemci z okolí "pozůstalého" neudělali tu chybu a nepřistoupili na roli "převozníka".
K tomu, co napsala Inka i Krakonoš, nemám co dodat, sedlo to jak pr... na nočník :-).
A bb nakousla zajímavou myšlenku: že dnešní dvacátníci a tricátníci jsou právě ta generace, která tyhle problémy zažívá velice intenzivně a často vůbec ale vůbec nenachází pochopení v generaci našich rodičů (tj. čtyřicátníků, padesátníků), kteří kolem dvacítky zakotvili v manželství a s dětma a na nějaké rozchody nebo rozvody ani neměli čas - pokud uz se nekdo takovy vyskytl, plácal se v tom sám. Dnes je to jiné, posunuje se doba, kdy lidi vstupují do manželství a zakládají rodiny, a skoro už pravidlem je, že po cca 5 letech vyměníte partnera, protože ten vztah se přechodí. Takže pokud začnete někde kolem 18 s dlouhodobějšími vztahy, pravděpodobně vás min. jeden rozchod za život nemine. Generace našich rodičů nám však moc nápomocná není, na ně vlna rozvodů taky udeřila spíš nedávno, sami se v tom plácají.
květen 05, 2009 06:58
Klučina? : Milan
Samotné použití slova "klučina" říká vše.

květen 05, 2009 09:59
ale zase Milane : Iris
není to úplně k tématu, ale klučina zní líp, než přítel. Každá skoro školačka má dnes přítele, už jsme tady o tom mluvili.Tohle je holčina a má klučinu, no...my jsme už jinde smilies/smiley.gif smilies/smiley.gif

Můj první muž, když jsme spolu chodili také v tom věku kolem 22 let říkával holkám "žabky" - pamatuji se, že mojí mamince se to moc líbilo. Neříkal kosti, baby nebo jak se to tehdy říkalo. Žabky a ještě s takovým zasněným výrazem. Inu, byl to tehdy ještě milý klučina a já byla jeho žabka.
Teď jsem babka... ahoj smilies/wink.gif
květen 05, 2009 15:40
Napsat nový komentář

Pro komentování je potřeba, abyste byli přihlášeni. Pokud nemáte ještě svůj účet, prosím zaregistrujete se.


busy
 
< Předch.   Další >
[CNW:Counter]