Taky máte rádi zahrádky? Nemyslím tím ty nad autem, na převoz věcí, ani ty hospodské, kde čepují nejlepší pivo a dělají nejlepší presso ve vašem okolí, ale ty zelené, zatravněné, kytičkové, stromové, s grilem či bez, s pergolou, s posezením a nebo se záhonky zeleniny, jahod a - v mém případě zatím jen vysněné.

     Naše rodina sice jednu zahradu má, u domu po babičce, kde teď přes léto vegetí můj táta. Takovou klasickou, ani moc velkou, ani malou, se stromy, dvěma záhony jahod a několika květinovými záhonky. A já k tomu všemu mám tři knihy o zahradách, zahradní architektuře, kytkách a stromech a hlavně s krásnými fotkami, na které se můžu dívat skoro neustále. Hlavně v zimě, když je pošmourno a nevlídno.

     Bohužel se na tu svou zahrádku nedostanu víckrát než jednou týdně, spíš jednou za čtrnáct dní. Strašně ráda totiž sázím kytky, přesazuji, okopávám, hrabu se v hlíně, ale ještě raději potom chodím a kochám se svými rostlinkami, rochním si, jak hezky rostou (nebo nerostou), hádám, jestli to, co na záhonku leze, už jsou zaseté kytičky nebo zas jen plevel, a nejraději si ovšem sedím v křesílku nebo polehávám na lehátku a těším se z toho nicnedělání.

     Škoda jen, že toho posledního je nejméně. Ke smutku mi přispívá skutečnost, že táta nesdílí mé zahradnické nadšení a jeho představa štěstí by bylo je zalít celou zahrádku betonem nebo vydláždit a nejlépe tedy zelenými dlaždicemi, aby byla zachována představa trávy (to proto, že se tam všemu tak daří, že to roste rychlostí světla a tak většinu času tam tráví se sekačkou a s myšlenkou, jak by bylo krásně bez té trávy).

     Odjakživa sním o tom, mít svou zahrádku. Ano, ale ne dalekou, vzdálenou, ale u domu, svou vlastní, takovou spíš menší, ale dost velkou na posezení s pergolou, grilem a nejméně třemi zákoutími s obrovskými balvany. Jsem totiž zatížená na kameny. Nejen malé polodrahokamy, které jsem nosila téměř pořád na krku, teda až do té doby, než se nám narodila naše benjamínka, protože teď už nemůžu mít na krku nic visacího. Bylo by to totiž trhací. Nebo spíš hned utržené.

     Můj sen je mít k té zahrádce kuchyň s francouzským oknem, kterým by se vycházelo přes terasu na zahradu, od jara do podzimu bych tam snídala, popíjela odpolední kafíčko, kočárek se spící Gabčou by stál ve stínu nějakého krásně košatého stromu, já bych v jeho stínu seděla pod slunečníkem, s notebookem před sebou, a zatímco by dítě krásně spalo, já bych četla kudlanku. Jaká skvělá představa... To s tím notebookem, slunečníkem a kudlankou je možné, jen mezitím už  dítko asi nebude spávat v kočárku, ale spíš bude lehce pubertální a bude mě trápit hlasitou hudbou ozývající se z pokoje nahoře v patře.

     Chtěla bych mít na své zahrádce dvě tři zákoutí s tůjkami, nějakými keříky a u každého bude jiný kámen. Miluji travertin, vypadá tak krásně kamenně a přesto lehce, křehce a vzdušně. Vždycky, když jedu kolem nějakého zajímavého a velkého kamene, tak vykřiknu, že ten bych jednou chtěla mít na zahrádce a Tom mě vždy uzemní praktickým odhadem, kolik ten kolos asi váží a že ho určitě ani do obrovského kufru našeho auta nedáme. Ani zázrakem. Jak říkám - nejdůležitější na té zahrádce (kromě záhonu jahod, ten tam rozhodně musí být) budou ty šutry... Krásné, velké a drsné kameny, šutřiska krásně asymetrická (asi metr široká, asi metr vysoká) a čím větší, tím lepší. Nevím sice, jak je na tu zahrádku přepravím, ale vím, že je tam určitě nějak dostanu. Tedy jestli opravdu budu mít ten vysněný dům s terasou a vysněnou zahradou.

     Tak bych se vás chtěla zeptat:

jak jste na tom "s kamením" vy?

Máte na zahrádce nějaké?

Nebo doma?

Vozíte si alespoň  "památkové" šutráčky z cest?

Pavla Vodoměrka

Komentáře (32)

Zobrazit/Skrýt komentáře Vodoměrko : Iris krásné téma, určitě se to tu rozpovídá Já jsem tedy dnes na povídání líná - přijela jsem totiž ze své zahrádky utahaná jako kotě. Šutráky - no ano, usmyslela jsem, že si udělám kamennou zídku, jen zídečku, tak, abych vyrovanala nepříjemný sklon terénu, že si udělám jakési terásky. Souvisí to se těmi šutráky. Musím přes zahradu a rozlehlý sad na louku pod lesem ve stráni. Daleká cesta i bez šutráku.Tam najdu šutrák asi kolem 40 cm, přiměřené tloušťky a celé odpoledne ho zcela zpocená a uhekaná valím přes sad do zahrady. Pak ho dotlačím na místo, vztyčím a mám pro ten den skutečně hotovo.Občas pod kamínkem málem padnu. Zbývají mi tak 2-3, pokud by se stalo kudlanky, že bych se dlouho neozvala, pravděpodobně pod jedním definitivně ležím Ale tys myslela Pavlí nějaké ty okrasné viď? Památečné. Také jsou a snad najdou uplatnění. Zatím ahoj květen 17, 2009 19:58 :-) : bb hodně si přej a sni velmi konkrétně a uvidíš, splní se ti to :-) taky jsem si jako malinká vysnila domek s oknem do zahrady jako na zámku nebo na chalupě, tehdy se totiž takové "oknodveře" vyskytovaly jen na zámcích, kam jsme chodili s rodiči na výlety, nebo na staré chalupě, z kuchyně do malinké předsínky a ven, bez schodů, pár kroků na trávu, oběd tam chutnal nejlíp. Nové domy se na vsi ještě před 10 lety stavěly se sklepem nad terénem, kuchyň zastrčená v nejmenší cimře, na zahradě se akorát robotilo kolem mrkve a brambor, a tráva pro králíky, takže se nesměla uválet a zdupat, to mi vždycky bylo úplně líto, když jsem takový domek navštívila, že zahradu mají a přitom nemají :-)...Teď už se pár let staví jinak a to je dobře. Kameny ke mně nějaké přišly, hodně jsem si jich donesla z břehů řek, něco děti, kamínky s krásnou kresbou jsem umyla a vyskládala do květináčů kolem kytek, nejhezčí - darované, mám na poličce u pracovního stolu. Třeba Dračí srdce, tak jsem si pojmenovala kámen, co mi přinesl syn od řeky, je to tak 5-6 let. Pravidelný srdcový tvar, jakoby ho někdo vyřízl, zaoblený, s kresbou. Okamžitě jsem na něj posadila cínového draka s červenýma skleněnýma očima, co jsem dostala od manžela aby mě ochraňoval, když on není doma. Drakovi ten kámen doslova přirostl k zadku :-) od té doby jsou spolu a kdo ho vidí prvně, myslí, že jsem draka dostala i s kamenem, tak spolu pasují. I teď když to píšu se na mě drak dívá ze svéh kamene. No, náš dům má taky oknodveře, jak jsem tomu jako prcek říkala, jedny z kuchyně a druhé z navazující jídelny-obýváku. Z kuchyně na východ na krytou terasu, aby se dalo snídat a kafovat za deště, tak jsme tam přetáhli střechu, ty druhé rovnou do trávy, bez střechy, na sluníčko, nebo pod slunečník. A pár velkých skoro bílých kamenů čeká v rohu na svou příležitost :-) Zahrada zatím vypadá jako tankodrom, bývalou zahradu připomínají jen stromy, které naštěstí stavbu přežily - ořech, jabloň, třešen a bříza, taky maliník a ostružiník u plotu a pár keřů. květen 17, 2009 20:19 ... : bb jo, a na severu zbytek kamenné zídky po bývalé stodole, tak tu chci zpevnit, zrenovovat a ponechat květen 17, 2009 20:20 bb : Iris úplně to u vás vidím a závidím. Ranní káva ještě v pyžamu na terase a káva v venku v dešti - to je také můj sen. Přesně jako oknodveře nebo francouzské okno. Užívej si to holka, i za nás, co to nemáme, jo? Sama neumím fotit, ale přitom tu každého nabádám. Nemohla bys sem strčit fotku toho draka s kamenem pod zadkem ? květen 17, 2009 20:34 tuhle plaz : mura1 jsem dovlekla ze skotska domu v batohu. presneji receno 30 kg plaze květen 17, 2009 21:00 Muro : Iris jak velké jsou ty kameny na obrázku? Třeba ty růžové? Chybí mi měřítko, i když moc velké asi nemůžou být. Nevešly by se ti do baťohu květen 17, 2009 21:06 tak : mura1 10-15 cm květen 17, 2009 21:16 Muro : Iris tak to máš doma slušný kamenolom Ale jsou krásné, ty růžové a namodralé hladké obrázky svádí k pohlazení, jak jsou oblé a vyhlazené, jako guma na gumování květen 17, 2009 21:30 ... : bb to je jako kamení u naší řeky :-) jeden čas jsem na takové oblázky malovala Iris, drak nesnáší publicitu v médiích, prý mu to ubírá sílu :-) květen 17, 2009 22:06 Já si taky dovezla z dovolené kamínky.... : Vodoměrka a cestou od autobusu jsem si říkala, co v té tašce je tak těžké... no jako mura sice nejsem, bylo jich jen asi pět a půl kila, ale i tak to stačilo... Krásné, kulaté, oblé, z Chorvatska z pláže v Dube... zítra je vyfotím... zbyla mi jich ale už jen jedna miska, většinou jsem je rozdala, jsou fakt nádherné, hlaďoučké, krásně se drží v dlani... asi 4 - 5 cm... květen 17, 2009 22:11 zeny! : Sipik vy ste uchylne! kamene? a co tak jemnucke maciatka? Nic? to je nejaka kamenofilia alebo co? květen 17, 2009 22:44 sipiku : Iris jasně, koťátka jsou k pohlazení mnohem jemnější Ale ty jsi ta fajn maminka - moje děti mi "nasbíraly" unikátních kamínků také skoro na pláž, pokaždé jsem je musela slavnostně někde vystavovat a chválit, kdybych je chtěla vyhodit, to by byla rodinná tragédie. Vždycky mi je nosili v ušpiněných ručičkách jako kdovíjaký vědecký zázrak.. Je fakt, že měli oči na zvláštní kamínky, ale někdy toho bylo moc Tvoje malá tě ještě nezásobuje? Promiň, nějak mi vypadlo, kolik jí je. květen 17, 2009 23:15 ... : katka* Na zahradě kameny mám taky, ale jenom takové, které se dají vlastnoručně přinést... taky mám skalku a jeden obr kámen... cestičky z oblých kamínků... jinak tady v práci mám na stole kameny 4- tři bílé z Irska a jeden černý z Kanárů... občas je mačkám v ruce na uklidnění... jo jo, kámen je kámen... květen 18, 2009 08:30 Mám kameny moc ráda též, mám jich kolem sebe plno, : Eva jak si jiní kameny ze zahrad odstraňují, tak já si je tam, za údivu sousedů, občas navážím. Navíc hledám všude nějaké, které mne tvarem, barvou, materiálem upoutají, neb na ně vysazuji bonsaje, jakoby "na skále". U mně je normální, že jdeme třeba na houby a vracím se s kapsami plnými kamenů, jak malé dítě Jsem si ale vzpomněla na historku už dávnou, kdy jsem budovala skalku s jezírkem na chatě. Jednou, v nějakém dobrém rozmaru, se uvolil dobrovolně můj muž, že mi pomůže. On byl fajn, velice chytrý, vzdělaný, ale na manuální práci ho tedy moc neužilo A tak se sice snažil, leč spoustu věcí prostě neuměl a nedomyslel, tak mi krumpáčem shodil na ruku hromadu kamení...no, vystřelila jsem do lesa, kde jsem pobíhala několik minut, jak při "tanci svatého Víta", bolelo to nesmírně, neb mi zlomil 3 prsty na několikrát. Nejlepší bylo, že jsme na chatě museli zůstat až do druhého dne, neb já řídit nemohla kvůli ruce a on proto, že byl vyřízený z toho, co mi provedl, takže chtěl ještě utěšovat Je fakt, že od té doby jsem jeho i tak vzácnou pomoc raději diplomaticky odmítala květen 18, 2009 16:30 Evo : Iris Alena puntíkatá mi někde jinde v podobném rozhovoru napsala, že to chlapi dělají schválně, aby už více nemuseli pracovat.Ale to určitě nebyl ten případ, vidˇ? No prstíky musely bolet jako čert.A skalka tedy nakonec stojí? květen 18, 2009 17:38 Doma : Ivča mám různě po miskách kamínky z Chorvatska,takové ty typicky dírkované a taky hlaďounké leštěné kamínky. Zahrádečku jsem si založila teď na jaře u paneláku a už tam mám tašku oblázků z řeky. Mladěj obracel oči v sloup,když mi to pomáhal táhnout domů,pro jistotu jel kus přede mnou,abych ho nezabila za řeči,co při tom vedl... A polodrahokamy mám taky moc ráda,navlíkám z nich motanice,sobě i kamarádkám,visí mi jich doma na háčkách k běžnému nošení možná dvacet,v různých barvách a odstínech... květen 18, 2009 19:13 mám na zahrádce menhir, : Inka kameny miluju odjakživa a jen na svém pozemku jsem jich tu vybagrovala mrak, jsou nádherné obrovské a takové erodované a mezi nima občas nacházím kameny úplně jiného druhu kulaté a oválné od 5ti do 20 cm jak dělové koule, jsou velmi hezké. Jestli se mi zdaří poslat fotky, pošlu. Ještě že tu není řeč o starých pařezech, těch mám také mrak... květen 18, 2009 20:16 Irisko, už asi 18 let "skála" stojí¨:)))) : Eva Hned, jak mi sundali sádru jsem na to vlítla Už to dávno neřeším, co byl můj muž za případ, jen jsem se snažila, aby kluky i manuální práce bavila, měli z toho radost. Ačkoliv, v jistém věku těžce frflali, že:"normální lidi mají chatu na Lipně, akorát naše máma vymyslela rovnou pracovní tábor" květen 18, 2009 21:04 OK, priznam sa : Sipik Pacia sa mi velke a oble kamene, obrusene, hladke a obrastene machom. K ostrym tvarom neinklinujem A Ninka mi kamienky domov nenosi, len piesok z pieskoviska v topankach květen 18, 2009 22:34 Sipíku : Iris tak vy máte zrovna stádium písku všude? Krásné období Vsadím se, že to nejsou jen topánky, ale kapsy a kapsičky všech velikostí. Kluci nosili takové ty plátěné kalhoty s kapsami po celé nohavici - velká frajeřina. Vždycky jsem ty kalhoty vyprala a alespoň jednu kapsičku zapomněla vysypat. To bylo legrace. Jinak oblé kameny obrostlé mechem jsou také příjemné na pohled. květen 18, 2009 23:52 Evo : Iris takžes netroškařila, rovnou skála No asi jsme před 18 lety měly trochu více páry holka, škoda, že já ještě neměla to svoje místo na zeměkouli, kde si teď s kameny začínám "hrát".No ale jak říkám, za celý den 1 šutr, a to by bylo, aby nebylo. Kluky ovšem nedonutím ani aby se mnou odjeli, natož otročili, jak se vyjadřují. No jednou se tam poženou, snad tam ocení krev, pot a slzy svojí mámy Přeháním, je to fajn relaxace a fyzicky se "zrušit" není vůbec na škodu. Evi ahoj květen 19, 2009 00:01 Taky mám ráda : Milene kameny na zahrádce. Ale ty co mám doma, jsou jen takový malý, tak co jde odnést v ruce. A sem tam se mě nějaký ztratí, protože taťka potřeboval zatížit nějaký igelit, nebo kámen na hranu záhonku. Ale protože jinak žiju s taťkou (tchánem) v symbioze, řeším to, že si nějde pohledám jiný. Ale moc bych chtěla nějaký véééélký, asi jako Inka vybagrovala, takový co nejde přinést. No zahradu vybagrovávat nebudu. Vloni jsme ji trochu přebudovali ale vylepšovat je pořád co. Nemáte zahradnice nějakou zkušenost jak se zbavit modřenců, co se rozrostly. A nepište mi, že jsou krásný, to já vím ale jen když rostou kontrolovaně. Jsou na zahradě u mojeho taťky a rozrůstají se pořád pryč a pryč. Už jsem ten kus několikrát zryla, zkusila i nějakou chemii ale jsou nezmaři. květen 19, 2009 09:42 milene : mura1 na modrence plati jen ryc, kybl a pryc. je to desnej plevel, ja vim ja je vyhazuju za plot do lesa. slusi jim to tam květen 19, 2009 12:05 mura1 : Milene to už jsem právě udělala. A takový malinkatý cibuličky tam zůstaly a druhý rok zase jedno modřeniště. Doma na zahrádce je mám taky ale nedám jim se roztahovat. Já už bych jim snad ten kus trávníku nechala ale jim to nestačí a pořád se rozlejzaj. květen 19, 2009 15:14 Milene : Ivča já mám zas plno slimáků,že bych je poslala na ten tvůj modřenec? květen 19, 2009 16:25 To jsem ráda, že nejsem úchyl na kamení sama ! : wendy Mně ty šutry doslova fascinují a manžela přivádějí k šílenství, mám je všude, doma i na chalupě, z jediné dovolené nejedu bez kamení. Doma se s nima pak probírám a říkám si - jak ty jsi vlastně starý, byl jsi u zrození Země, starý budeš pěkně...jedny z nejkrásnějších - oblé tmavé s krásnými bílými pruhy přes celý povrch mám ze Soči, nejzajímavější kupodivu z Anglie a nejbizardněji tvarované z Řecka. Ty z exotických dálek jsou takové obyčejné, mají svoje kouzlo v tom, že jsou až Odtamtud. Jinak jsem na tom podobně jako Eva. Tahám kamení i razie na houby a skalku máme jako menší Říp. Čím to je, že nás tak přitahjí ? květen 20, 2009 07:40 wendy ahoj : Iris možná to sem úplně nepatří, ale Tvůj příspěvek mi připomněl můj sobotní zážitek (někde jsem to už psala Ivče) - byla jsem na varhanním koncertě ve starém, nepoužívaném kostele asi 5 km od města v místě zaniklé vesničky. Koncert v kostele s vymlácenými okny kterými foukal vítr a byl slyšet kosí zpěv se dá označit skoro jako magický.A po něm se můj přítel filosof a fanatický historik úplně s nadšením rozhovořil o historii tohoto kostela, který je starší než Kadaň. A úplně fascinovaně mi ukazoval některé kameny, které, jak říkal, tak někdo strkal ve 12 století, musela jsem si sahat a věř, že to jeho nadšení přešlo i na mě. Kostel je zanedbaný, omítka odfouklá a tak tam ty připomínky minulosti byly krásně odhalené. Hladit ty staré kameny, které jen tak neleží ladem, ale jsou součástí stavby, kterou stvořil člověk - to je fakt silný zážitek.Jistě, můžu za tím účelem navštívit některé důležitější pamětihodnosti naší zeměkoule. Ale tohle je jen kousek od místa bydliště, stavěli to mí předkové a - no fakt nevím, jak to popsat. Prostě nádherné šutry !!! květen 20, 2009 17:58 Iris : Ivča já už si říkala,kam jsi se zatoulala... květen 20, 2009 18:43 Ivčo ahoj, : Iris tady u kamenů se mi líbí, jen mám tento týden organizačně složitější, než obvykle. Jezdím k zubaři do Prahy, je to autobusem na celý den a pak už mě ani zahrádky neudrží u PC naživu. Ještě zítra a snad bude na chvíli pokoj.A pak si zase budeme rády huntovat záda a celá těla na našich zahrádkách a s našimi kameny, viď ? Ahoj květen 20, 2009 19:12 Iris : Ivča tak ať tě u Šmuclera moc netýrají....aspoň budeš mít chrup jak z reklamy na zubní pastu... květen 20, 2009 19:24 Ivčo : Iris oni týrají spíše moji peněženku ! Reklamní chrup by byl, kdybych tam začala jezdit tak o dvacet let dříve. No ale zachraňujeme, co se dá. Díky za podporu, zatím ahoj Ivčo květen 20, 2009 19:59 jo a aby to bylo k tématu : Iris kámen zubní, ten rády nemáme, že ne? květen 20, 2009 20:12

Napsat nový komentář     Upozornění: Redakce si vyhrazuje právo mazat příspěvky nevhodné, vulgární a obsahující neplacenou reklamu

Jméno

Komentář

Tyto znaky opište

Přidat komentář