O kudlance se ví, že svého partnera po kopulaci sežere. Když o tom tak uvažuji, myslím, že – v jistých případech – by toto řešení nebylo nezajímavé...

Hubnutí s Kudlankou

Hubnuti

Význam jmen

Význam jmen

Soutěže

Soutěže

Setkání

Setkani

Přihlášení






Zapomenuté heslo
Nemáte účet? Vytvořte jej!

Anketa

VĚRNOST? PODLE MNE JE:
 

Z HOLČIČEK DIVOKÉ KOČKY :-)) PDF Tisk E-mail
Úterý, 21 duben 2009

Milá Danielo, Tak si představ, že se z mých dvou princezniček stala polodivoká, skoro neochočitelná zvěř. Lépe se nepřibližovat - hrozí poranění jejich ostrými tesáky. Nebezpečné jsou hlavně samy pro sebe. Té starší je osm a té mladší o dva méně. Takové sladké holčičky to byly... Teď se mi zdá, že proběhla nějaká utajená výměna.

 

 

 

 

     Podoba zůstala více méně stejná, ale holky přidaly na intenzitě, mám na mysli zlobení. Jedou proti sobě jako dva vzteklí psi. Jak jedna zjistí, že ta druhá dostala něčeho o něco více (sladkostí) nebo méně (práce), okamžitě se z nich stanou zdatné trhovkyně. Pokud v tuto chvíli buď maminka, nebo tatínek nezakročí, navzájem se do sebe zakousnou a už to lítá - facky, vlasy, nadávky.

 

 

     Sice je obě ještě pořád přeperu, ale odtrhnout je od sebe, je jako vskočit mezi hejno rozzuřených paviánů. Občas si taky něco schytám. 

 

     Snažím se jim domlouvat. Nedávno jsem se, v období velmi řídkého klidu zbraní, pokusila předat jim trochu toho rodičovského moudra. Posadila jsem si je ke stolu a začala přednášku o tom, že by si měly uvědomit, že by jim jako jedináčkům nebylo líp, že by byly na všechno samy.... a pak jsem se jich zeptala, jestli by se jim to líbilo víc. Ta starší poznamenala, že by jí bohatě stačil mladší brácha - ten je zatím ale mimo jejich hru, je mu jen jeden rok. Ta mladší řekla, že jí sestra vadí, protože podvádí při hrách. Nato se začala ta starší hlasitě bránit a nastalo to, co jsem popsala výše. 

 

    Takže, babo, neboli kudlanko Danielo, raď. Je tohle jejich handrkování normální, nebo se tak projevuje nějaký významnější skrytý problém? Na tři děti rozhodně není  tolik času, ale snažím se jim věnovat a mluvit s nimi.

 

 

     Obě jsou šikovné ve škole a velmi samostatné, mají své zájmy a vesměs jim v tom nechávám docela volnou ruku. Nikdy je nenechávám samotné doma,  starám se o ně, tak jak se asi každá matka stará. Nemyslím, že bych měla nějaké přehnané nároky. Chci, aby si plnily  své povinnosti, měly hotové domácí úkoly a chodily do školy čisté a upravené.

 

     Když jsou u babičky na vesnici, tak je mi celkem jedno, že jsou to takové princezny z pralesa. Bratříčka milujou obě stejně, nikdy se nestalo, že by se projevila proti němu nějaká ta sourozenecké žárlivost. Jenže, jak jsem už napsala, proti sobě jedou urputně a bez skrupulí.

 

    Tak mi poraď, mám jít k lékaři a nechat si předepsat něco na uklidnění, abych to nějakých dalších deset let přežila, mám jim pořídit vypolstrovanou místnost a tam je každé odpoledne zavřít, ať se tam třeba pozabíjí?

 

 

Mám je vzít někam na pozorování, nebo co?

Je to ve mně, nebo v nich?

Dělám nějakou chybu já, nebo je to normální?

 

Pokud máte vy ostatní

nějaké zkušenosti s "domácím hejnem", napište...

 

Díky moc, Markéta

 

 

 

Komentáře (18)add feed
Moc ti neporadim : Alena P. Hagen
i kdyz mame 3 kocky a psa(jednoho). Nasi "tygri" si nas adoptovali postupne a nejsou sprizneni - ale nesnasi se festovne. Uz jsme dosli k prijatelnemu stavu, kdy aspon v nasi pritomnosti skladaj zbrane pac vedi, ze by nebyl zadnej kocici dezert. Kdyz nejsme doma tak hlida nas pes - a vsechny tri kocky ho milujou a poslouchaj. A pak se rika, ze se perou jak kocka a pes. U nas je to naopak. Asi se tve kocenky perou o postaveni? Ktera bude nadrazena a ktera bude poslouchat?
duben 21, 2009 23:58
jestli se nepletu, Aleno, tak se jedná o holčičky :-) : Karell
jen jsou přirovnané ke kočkám :-)
duben 22, 2009 00:22
Aleno, roztomilý omyl :-)) : bb
přečti si předposlední dva odstavce :-)
duben 22, 2009 01:34
To asi tim horkem u nas, : Alena P. Hagen
smilies/cheesy.gif, teda doufam, ze se zatim o stareckou demenci nejedna. I kdyz manzel by vam moh' vypravet. Ja inklinuju k spolecenskym preslapum.
A Marketko, napsalas to moc mile, holcicky jsou kocicky, a budou to kocky. smilies/cheesy.gif
duben 22, 2009 02:45
je to normální : alena puntíkovaná
všichni sourozenci se snažej jeden druhého zabít. Je to důkaz, že ve vaší rodině je všecko v naprostém pořádku a všechno funguje jak má. Jedině, když se něco děje, nebo bude-li rodině hrozit nějaké nebezpečí, tak rivalita pomine jako mávnutím proutkem. Věř mi. Já pamatuju, že jsme se s bráchou rvali jak koně...do doby než se naši začali rozvádět a u nás začalo být dusno. Pak jsme MY DVA - spolu chodili na procházku, nebo do kina, nebo tak - jenom abychom nemuseli být doma. S mými synky to bylo totéž, akorát já už rozvedená byla, takže zdrhat z domova nemuseli. Ale jinak se neustále prali, pošťuchovali a dělali si naschvály. Ale jen do okamžiku, kdy jednomu, nebo druhému hrozilo nějaké nebezpečí. Je to prostě puberta a s tím nic nenaděláš. Holky jsou viditelně zdravé, plné energie a daří se jim dobře. Nech si napsat prášky na nervy, pij uklidňující čajíčky a vydrž! Není jiné cesty.
duben 22, 2009 06:53
... : bb
můžu potvrdit. Balzámem na duši ti budou pochvaly a obdiv jiných lidí nad tím, jak jsou ty děti báječné, skvěle vychované, příkladně spolu vycházejí a ví co se sluší a patří. Taktně pomlčíš o tom, že na prahu vašeho domova se převtělí ve fúrie a sprosté dlaždiče :-) A až tě neuvidí zatímco ty uvidíš je, jak si v něčem pomáhají, jak se jedna druhé zastávají, budeš dojatá :-) Akorát nevím přesně, jak dlouho to má trvat, u nás to ještě běží.
duben 22, 2009 08:29
ano Bíbí : alena puntíkovaná
jezdila jsem s nimi do Bulharska a do NDR a všude plakali, jak mám úžasný a vychovaný děti - ale byly takové jen do příchodu domů...dále to popisuješ naprosto přesně - lépe bych to nevystihla. Ale dají si zatracenýho majzla, abys neviděla, jak di pomáhají...budeš muset být neviditelný, aby ses taky dojala. smilies/cheesy.gif
duben 22, 2009 08:53
mám jedináčka : Kamila
a stejně vím naprosto přesně, o čem je řeč. Doma je držkatej, odmlouvá, je votrááávenej a když je s kamarádem, tak kamarád bývá vzornej. A od kamarádových rodičů se dozvídám, jak skvěle mám vychované dítě, že ten jejich furt jen držkuje a neposlouchá smilies/grin.gif
duben 22, 2009 09:17
... : bb
myslím, že v určitém věku mají přímo shůry nařízeno, že je nesmí nikdo přistihnout při tom, jak pomáhají sourozenci, normálně se s ním baví a to vše se znásobí v dosahu rodičů, pak je povinné sourozence nenávidět, opovrhovat tím debilem, se kterým musí sdílet pokoj, nesnášet to všechno a těšit se, až konečně práskne do bot a nebude muset žít v týhle trapný rodině:-)
V případě dvou sourozenců opačného pohlaví to vše násobit třikrát, je-li tím mladším bratr, pak pětkrát :-))
Náš nejmladší je teď na týden v Berlíně, tak jsme provedli očistu pokoje včetně lože, a konečně jsme objevili zdroj dva dny trvajícího zápachu. Ekologický aktivista velmi prožívá třídění odpadů, pod postelí byly nalezeny hromádky papíru, petky, sáček starých baterií, několik žárovek a hromádka vyřazených cd, vše připravené k likvidaci. Sebou kufr čistých svršků a bez sprchy dvakrát denně a deodorantu ani ránu, ovšem na bio odpad ve svém koši zapomněl...
duben 22, 2009 09:21
Markéto, : skaz
o tomto píše překrásně Betty MacDonaldová v "Co život dal a vzal", myslím, že ji všichni znáte a já ji v pubertě svých dětí četla pořád dokola, abych se ujistila, že moje děti jsou "opravdu" normální. Neboj - jednou na i na toto období budeš vzpomínat s láskou smilies/smiley.gif smilies/smiley.gif smilies/smiley.gif
duben 22, 2009 09:26
Aleno P.Hagen, vůbec se nechytej za hlavu, : Iris
já celou dobu také myslela, že jde o kočky, až na konci jsem znejistěla, buď v pohodě.
smilies/cheesy.gif smilies/cheesy.gif
duben 22, 2009 09:58
Četla jsi Respektovat a být respektován? : Gréta
To je velmi zajímavá kniha o výchově a většina rodičů, kteří začnou používat postupy tam uváděné, poznává brzo změnu.
Taky jsou k ní kurzy - určitě v Praze a Brně.
Je v ní vysvětleno, jak se chovat k dětem, abys v nich podpořila ty dobré síly uvnitř. A opravdu jsou to konkrétní věci, co říkat a čeho se vyvarovat.
duben 22, 2009 10:04
Pozdě!!!! : alena puntíkovaná
moje děti už jsou dospělé, ale ví bůhm, že bych tu knihu bývala moc potřebovala.
duben 22, 2009 10:24
Asi je to fakt normální, : Míša2
taky jsem měla pocit, že se moje ratolesti ( kluk a holka, věkový rozdíl tři roky ) vůbec nemají rádi. A úplně nejhůř se k sobě chovali, když měl jeden z nich doma kamarády, to jako by se předváděli, jak jsou k sobě hnusní. Až jednou ležela dcera v nemocnici s klíšťovou encefalitidou a bráška najednou zakřiknutý, tajně brečel a neustále se vyptával, jestli Kristýnka neumře. To mu vydrželo ještě tak týden po jejím návratu z nemocnice a vše se zase vrátilo zpátky do svých kolejí.
duben 22, 2009 11:15
Můj syn má 8 a dcera 5 let : FOX
a když se začnou prát nebo být na sebe zlí, okřiknu je, ať toho nechají. Pokud s tím nepřestanou, dostanou na zadeček oba. Nezjišťuju, kdo je viník a kdo oběť, a říkám jim, že mají držet spolu proti nám, rodičům. Zatím to vychází... smilies/wink.gif
duben 22, 2009 11:29
Je to normální :-) : Ája
mám starší ségru, jsme od sebe necelé tři roky - rvaly jsme se, hádaly, při sobě držely jen zřídka - zpravidla když jedna dostala nějakého drsného sprďáka.. Ale opravdu JEN zřídka. Vyrostly jsme, přežily, kupodivu i rodiče přežili, což mi nyní - mámě jedenáctileté slečny - připadá jako neuvěřitelný zázrak :-) Jediné, co bych mohla poradit - povinnosti byly rozdělené, střídaly se po týdnech - odpadky jeden tejden já, jeden ségra, nádobí taky tak... Stejně jsme držkovaly - proč zrovna já?! Ale rodiče na to měli aspoň argument - tenhle týden ty, příští týden ta druhá. Hlavu vzhůru, jednou vyrostou :-))
duben 22, 2009 12:14
Ano, je to normální. : mamča
Čím víc se rodič vměšuje do dětských sporů, tím hůř. Takové to zjišťování kdo-co-komu a předtím, kdo si začal...atd. vede jen ke zhroucení zasahujícího rodiče.
V dobách, kdy mým třem vejlupkům bylo tak mezi 8 - 12, jsem se začínala zajímat o dění v dětských pokojích až "když tekla krev pode dveřma". Pak jsem na ně vlítla, a zmydlila to na jednu hromadu. smilies/cheesy.gif
Překvapivě to na nich nezanechalo následky, a v dospělosti si příkladně vzájemně pomáhají.
Pokud to Markéto špatně psychicky zvládáš, hoď do sebe hrst antidepresiv. Chce to těch pár let vydržet. smilies/wink.gif
duben 22, 2009 14:07
souhlasím s mamčou : návštěvník
Když to začne u nás tak si postupně začnou chodit stěžovat kdo co komu udělal (ten dotyčný stěžovatel je v tom samosebou nevině, on přece nic nedělá, to všechno ten druhý), načež je s manželem odpálkujeme ať si to vyřeší mezi sebou, opravdu zasahujeme pokud "teče krev či praskaj kosti" a to pak dostanou všichni stejně, aby je ani náhodou nenapadlo si jít stěžovat, že snad někdo dostal míň. Osvědčilo se nám taky, že pokud něco provedou nebo řeknou něco sprostého a mi je okřikneme, sami si dají přes ruce a nebo přes pusu. Je to nebolí (přece se nebudou bít moc, že) a moc dobře si uvědomují za co to je. Ale nedej bože, aby se někdo postavil proti někomu z nich - to pak jsou jako jeden a navzájem si pomáchají a chrání se. Jen já občas ležím s mokrým hadrem na hlavě a modlím se, ať už to máme konečně za sebou. Pak si vzpomenu jak jsme se k sobě chovali se sestrou, kouknu na zápěstí jakou pěknou jizvu mám dodnes po jedné naší roztržce, uvařím si kafe a jdu jí zavolat jak se dnes má a co je u nich nového. No prostě idilický vztah, v který snad nedoufal nikdo kdo nás jako malé holky znal. Přeji pevné nervy, vždyť Vás čeká ještě synátor smilies/cheesy.gif smilies/wink.gif
duben 22, 2009 23:15
Napsat nový komentář

    Upozornění: Redakce si vyhrazuje právo mazat příspěvky nevhodné, vulgární a obsahující neplacenou reklamu

quote
bold
italicize
underline
strike
url
image
quote
quote
Smiley
Smiley
Smiley
Smiley
Smiley
Smiley
Smiley
Smiley
Smiley
Smiley
Smiley
Smiley


Tyto znaky opište


busy
 
< Předch.   Další >
[CNW:Counter]