O kudlance se ví, že svého partnera po kopulaci sežere. Když o tom tak uvažuji, myslím, že – v jistých případech – by toto řešení nebylo nezajímavé...

Hubnutí s Kudlankou

Hubnuti

Význam jmen

Význam jmen

Soutěže

Soutěže

Setkání

Setkani

Přihlášení






Zapomenuté heslo
Nemáte účet? Vytvořte jej!

Anketa

VĚRNOST? PODLE MNE JE:
 

JAK NA TO? JAK SE PROBUDIT ŠTÍHLÁ? PDF Tisk E-mail
Neděle, 22 duben 2007

 V útlém věku devatenácti let jsem měla nadváhu asi dvacet kilo. Jako absolvent hotelovky jsem se nedostala na vysokou ekonomickou, protože přijímačky z matiky byly nad moje chápání. Tak zatím do tzv. nuláku a vařit v menze. To ovšem už bylo pro mojí linii příliš.... Mám maturitní fotku, kde vypadám jako svoje vlastní matka (promiň mami, ale tenkrát jsi fakt vypadala líp než já).

   

    

   

 

     Ale pak to najednou začlo jít samo dolů, našla jsem si kluka a začla mít jiné starosti, než jídlo. Musím říct, že to je jaksi základ – přestat na ten žvanec myslet. Ovšem jak to udělat, to vám fakt neporadím, na každýho totiž platí něco jiného. Od té doby jsem vážíla míň a míň. Zvládla jsem to prostou znalostí vlastního těla – jedla sice dost, dost se hýbala a šlo to. Dokonce i po porodu jsem se za pár měsíců dostala do formy.

 

      Ale co teď? Mám nějaké zdravotní problémy, na které dostávám jakési injekce – hormonální. No a po nich mám šílenou chuť k jídlu! Ale příšernou! Takže moje těžce získaná rovnováha je v háji a já přibírám. A hýbat se mi nějak vůůůbec nechce....     

 

     A víte, co mi řek na moje nářky (hubenej!!!!) pan doktor? Omezte chutě! 

 

 

Jak tohle zvládáte vy?

Zvládáte nebo spíš vzdáváte?

Či snad máte kouzelnou genovou dispozici

„sežrat na posezení vola a spíš zhubnout“?

 

 

Kamila

 

 

 

Komentáře (29)add feed
nevim zda dokazu dobre poradit : Jasmina
Neb jsem nikdy obrovskymy chutemy na jidlo netrpela,najim se kdyz mam hlad,nerikam ze jsem zazila extremni hlad ale hlad znam a nikdy pro mne nebyl zvlast utrpeni.Spise naopak prejedeni bylo horsi nez hlad.
Vrat se zpet-kvuli cemu jsi zacala hubnout,-byla jsi zamilovana.
Nerikam se znovu zamilovat ale zamilovany clovek ma pocit nesmirneho stesti,s cim souvisi ohromna chut -zit.
Stoupne aktivita,clovek nahle s chuti i myje nadobi ci sklada uhli.
Nyni dle vypraveni soudim,ze jsi dostala co chtela-mas muze,dite,zkus tedy najit neco-o co by jsi strasne stala a usilovala o to.
Sice se to neshoduje s vychodnimy filozofiemy,- za necim se hnat ale zde diky lekum se Ti narusila v tele rovnovaha,tudiz riskujes obezitu,takze tento postoj by Ti mohl prozatim pomoci.
Kdyz si neco umanes a "zazeres" se do toho,mela by ustoupit ohromna chut na jidlo.
Takze po cem by jsi mohla asi touzit?-postavit barak dle vlastnich snu,ci staci jen vnitrni zarizeni?Studie a dosazeni diplomu,mit doma zverinec ci ohromny sklenik ci v loznici vodotrysk-proste cokoliv si umanout a jit za tim,nakreslit plan,vypocitavat material,shanet atd.to by Ti melo ubrat na myslenky na jidlo.
duben 22, 2007 13:13
Jasmino, : Kamila
myslis to dobre, ale vuuuuubec tentokrat nevis, o cem pises smilies/smiley.gif))) sama priznavas, ze jsi obrovskymi chutemi netrpela. Mohu jen rict - stastna to zena!
duben 22, 2007 17:26
Jinak je mi jasny : Kamila
ze tady zadna nova rada neexistuje. Proste min jist a vic se hybat, stara dobra pravda. Nicmene pana doktora bych v te chvili s chuti pichla propiskou do oka smilies/smiley.gif
duben 22, 2007 17:31
jedině tak : AlenaT
v jiném životě
duben 22, 2007 20:40
já asi nebudu ten pravý na radění, : Inka
neb jsem gurmán, ani tlustá ani tenká, i když bych trochu ubrat potřebovala, ale taky jsem vždy měla hodně pohyblivé zaměstnání, tak jsem nikdy problímy s váhou neměla, ale teď mám sedavé zaměstnání a jsem bez strsů a je to znát. Chutě já mám od rána do večera a jsem ukrutný labužník. Snažím se teď také shodit nějaké to kilčo, fakt je, že se mám moc ráda a nějak zvlášť se tedy zase netýrám, řeším to tak, že jím naposledy maximámlně v 17 hod, okusím na zahnání chutí, ale dám si všeho fakt jen malinký kousek, tak na tu chuť, nesladím, nemastím, jím hodně saláty s olivovými oleji a to různé. Snažím se prostě nežrat, ale jen trošku ochutnat, tak dvě sousta a funguje to poměrně dobře, já bych spíš potřebovala víc pohybu, ale mám toho nějak dost v práci a pak ještě se stavbou, takže když se dostanu 2x v týdnu na aquaaerobic je to hodně, potřebovala bych denně ráno běhat než to sundám, ale jsem lína jak veš, co dodat víc.
duben 22, 2007 20:45
Kamilo : Jasmina
No dyt jo,byl to jen muj napad ale to vis,kdyz clovek nezazije))))
Kdyby ty chute prisly treba ze stresu ci smutku,ale tady je to kvuli lecbe a to by mel radu asi fakt lekar.A kdyz ten Tvuj Te tak odbyl,tak se porad po internetu,tam jsou "dochtori" vstricni.
duben 22, 2007 21:17
Jo vidis Aleno : Jasmina
zapomnela jsi svou oblibenou radu co plati na vsechno))))
poridit si hafana ale poradnyho,ten donuti rano vstat a prozene))))
duben 22, 2007 21:20
milá jasmíno : AlenaT
hafana mám doma a je línější než já. Fifinka tak jedině kouká, kde co sežrat. Jaký pán, takový pes.
duben 22, 2007 21:41
tak tady je dobra rada draha... : Jasmina
smilies/undecided.gif smilies/cheesy.gif
duben 22, 2007 22:11
alternativy : Rony
Tak co zkusit alternaivy něčeho zdravějšího k tomu, na co je chuť. Vím jak je to těžké, ale zkusit chutě nějak oklamat. Jinak mě pomáhalo psylium, nebo-li vláknina. Pít rozpuštěná ve vodě se moc nedá, ale v jogurtu, přesnídávce, nebo třeba v omáčce není nejhorší smilies/wink.gif a vážně člověk nemá takový hlad. Jen je důležitý víc pít
duben 22, 2007 22:41
... : bb
Nemám zkušenost s chutí k jídlu po lécích, ani žádné léky neberu a nebrala jsem. Ale měla jsem jedno období strašné chutě k jídlu a "nevěděla jsem co by", řekla by babička. Strhla jsem si celou životosprávu, takže jsem neusínala před třetí ráno, jídlo odbývala, ven na vzduch šla akorát od dveří domu ke dveřím auta. Byl to následek šíleného pracovního tempa, na které jsem předtím nebyla zvyklá, k tomu nějaké starosti, chvíli to šlo a pak se to projevilo únavou, častými virozami a musela jsem vědomě zapracovat na návratu ke zdravé životosprávě. Naštěstí jsem nezačala kouřit ani popíjet, zato kávy jsem v té době vypila 8-10 hrnků denně.

Káva sama o sobě povzbuzuje chuť k jídlu, a tím, že jsem nejedla pořádně, scházely mi různé živiny. Organismus si o ně říkal chutěmi a já je zajídala - koblihou ke kafi (snídaně), smaženým sýrem ze snacku, kuřetem z fast foodu (oběd), apod. Z toho organismus samozřejmě nic nenačerpal, za chvíli byly chutě zpátky, a tak dál. Jedla jsem jen 2-3x denně, na víc nebylo čas, třetí jídlo samozřejmě pozdě večer. Trvalo to asi půl roku a přesně jako ty jsem začala přibírat.

Pomohl návrat k dřívějšímu režimu. A hlavně, nešidit se, rozmazlovat se. V tom mám výhodu, že jsem a) mlsná, b) vybíravá, c) nesebeobětující se (tj. neurvu si od úst mandarinku, abych ji vnutila potomkovi, který jich už měl dost a ve školní jídelně si nevezme z koše ani pomeranč, a nezajídám se zatím rohlíkem s paštikou).

Dobré domácí jídlo z čerstvých surovin, z prověřených zdrojů, s minimem náhražek, dochucovadel. Sezonní zelenina a ovoce, když ryby, tak čerstvé a ne konzervu, když drůbež, tak krůtí prsa, když uzenina, tak jednou za čas ta nejlepší bio šunka, bez ohledu na cenu, když čokoláda, tak 70% Lindt nebo nejlepší višně v čokoládě, když dort, tak z pravé čokolády a másla, když štrůdl, tak tenoučké těsto a tunu jablek, s třtinovým cukrem, bio rozinkami, s ořechy, sypaný cukrem ochuceným pravou vanilkou.

Spoustu zelených bylinek, pažitky, petrželky, naťové cibulky. Hodně bílkovin, čerstvé sýry, cottage, kdo snese ovčí nebo kozí, jednoduché tvarohové domácí pomazánky. Kdo rád, tak luštěniny, dodají bílkoviny, zasytí na dlouhou dobu. Atd. Toho nejlepšího stačí mnohem méně - kousek lososa, plátek vynikajícího sýra, brambora, žlutá a máslová, šťavnaté jablko, pár kostiček čokolády. Miska kuskusu, posypaná strouhaným jadelem a krájeným řapíkatým celerem. Hroznové víno s banánem, posypat na sucho opraženými ořechy nebo mandlemi, aby to nebylo suché, přidat šťávu z pomeranče, nebo citron s medem, nebo pár lžic pudinku, jogurtu. Mrkev s ananasem. Tvaroh s pažitkou a česnekem a celozrnný rohlík. Atd.

Organismus dostane co potřebuje a nevolá o pomoc, o doplnění, chutě se upraví.

Když víš, že tě chutě po lécích přepadají, tak být tebou, budu s tím počítat a na druhý den si připravím do ledničky jídlo na celý den. Samé dobroty, které zasytí i chutnají, ale nejsou příliš tučné ani neobsahují moc cukrů, žádné koláče a rohlíky s paštikami, ale ty věci, co jsem psala. A dostatek tekutin.

Mimo letní vedra vypiju max. 1,5 litru, žádné tři litry, ale nepiju (ani mi nechutnají) sladké džusy, limonády, tzv. čaje, čajové nápoje apod. Piju vodu, máme pramenitou, nebo si vařím čaje - zelený, šípkový, meduňkový, mátový s citronem, ovocné, černý s mlékem. Podle chuti a ročního období. Kávu piju 3-4x denně, v zimě taky hodně žitnou meltu s mlékem.

Pokud už nejde o nedostatečnou výživu, ale o návyk přejídat se, tak jsem četla, že je to pouze zlozvyk, stereotyp - třeba neodolatelnou chuť na sladké uspokojí jedno kousnutí do čokoládového dortu, sníst celý není třeba, ale člověk stereotypně pokračuje a dojí ten kousek, ačkoli nemá ani hlad, ani už příliš chuť.


duben 22, 2007 23:13
Jak se probudit štíhlá? : NČ
Nechápu, proč kolem toho tolik vyprávění, když je to všecko zformulovaný v jedinym slově!
duben 23, 2007 07:38
Hele NČ : Kamila
pripominas mi toho myho pana doktora smilies/grin.gif to se ti to keca, ty problemy s vahou nemas, to bych se vsadila...
duben 23, 2007 08:16
bb v podstate souhlas... : Kamila
...tohle praktikuju vetsinu zivota. Akorat ze ted jsem tak straslive rozezrana jako jsi psala o svem zivotnim obdobi. Ale zrejme to pujde presne jak pises. Zastavit se, zacit jist vic rozumne a teda omezit to obrovsky mnozstvi kafe smilies/grin.gif
duben 23, 2007 08:18
kamilo, : bb
no, to by mohlo pomoct, kafe je chutobudič smilies/smiley.gif
a pohnout kostrou, jak se pár dnů nehýbu, jen jezdím autem a popocházím, tak mlsám a nejím pořádně, zato když se ráno pořádně nacpu u snídaně a vyrazím ven se psy, nebo na kolo, plavat atd, do tří odpoledne nemám na nic chuť, jen piju


duben 23, 2007 11:53
také piju hodně kafí, : Inka
zvlášť v práci, ale když si dám kafe, tak nemusím jíst, nějak mě to zasytí. Začala jsem to trochu záměrně mírnit (pro zdravíčko), ale mám na něj stále děsnou chuť, asi to je má jedná neřest a tak se s tím zas nějak zvlášť netrápím. Že bych po něm byla nějak rozežraná to nepozoruju, spíš na mě působí děsně močopudně, asi jako pivo.
Kami a což zkusit změnit prášky, co nějaká homeopatika, nevím přesně co Ti je, tak to také nemusí jít, netuším. Ale ono to může být trošku i věkem, a i tím co člověk uvnitř prožívá. Já byla do 40 let holka jak proutek 168/58, samý stresík, životní změny, snažila jsem se doma udržet na uzdě pubertální děti, a teď jsem najednou v klidu, bez stresu, bez dětí, v podstatě v pohodě a mám prostě o 10 kilo víc, to se nijak nezvyšuje ať jím čí nejím, ale bohužel ani nesnižuje, ať dělám co dělám. I když to mý usilý je takový sporadický, nejsem zvyklá držet diety a od toho se to všechno odvíjí.
duben 23, 2007 12:28
... : bb
Přesně tak, každý organismus to má jinak nastavené. Já netloustnu když jím, ani když jsem v pohodě, ale přibírala jsem, když jsem skoro nejedla a to co jsem jedla, bylo jídlo, kterému říkám ucpávadlo, a k tomu jsem měla stresy. Možná i proto jsem po kafi reagovala chutí na nějakou sladkou tečku, potřebovala jsem dobít, a když bylo kafí 10 denně, bylo 10 sladkých teček denně. Když jím normálně, zdravě, můžu pít svá 3-4 kafata denně a nemusím je zajídat něčím sladkým, no a když mám chuť, tak si prostě dám, ono se to jinde srovná. Obzvlášť na jaře a v létě.
Homeopatika jsou určitě i na chutě, i na nechutenství. Můj pes bere nejspíš ta druhá, neboť žere jako kůň.

duben 23, 2007 13:05
... : Ráček
bb - To co jsi tady vypsala krůtí prsíčka, bio šunka, bez ohledu na cenu , losos - no nevím, ale taková dieta by mě asi brzo finančně zlikvidovala, anebo bych vydělávala jenom na dietu ...
Naštěstí zeleninu a ovoce ( naše) máme vlastní , tak nemusíme kupovat.
Kamilo, na to prostě není univerzální rada, hormony nás vyloženě ovládájí, budeš se jim muset vzepřít a bojovat smilies/smiley.gif Ne vážně...Zkus se ovládnout, nic jiného se na to nedá říct.
Uvidíš, že jak se naučíš se kontrolovat, tak z toho sama budeš mít radost a výsledek se určitě dostaví.
duben 23, 2007 14:27
... : bb
to nebyl návod na dietu, ale tip na zdravější stravování, které dodá organismu co je třeba, a ten pak nemá potřebu doplňovat, nic mu nechybí, nemá chutě
a jak jsem psala, když je to kvalitní, stačí toho málo, plátek krůtích prsou nevyjde dráž než uzeniny, paštiky, sekaná aj., losos je pochoutka (pro mě), tak je jednou za čas, ale dá se koupit levný pstruh, na gril místo jakýchsi tyčinek z mletého masa, špekáčků z kdovíčeho čerstvé makrely a krůtí nebo kuřecí maso, atd.
zeleninu taky dostávám, ale ne všechnu, která mi chutnásmilies/smiley.gif mám ráda tepelně upravenou, lilky, malé cuketky, brokolici, květák, čerstvý špenát


duben 23, 2007 17:11
... : Minnie
Zvláštní, mě kafe chuť k jídlu bere. Jsem na něm dost závislá a když si dám pár kafí s mlíkem, tak nemám ani hlad ani na nic chuť...
duben 23, 2007 18:42
"vy jste tak krásně štíhlounká" : Jana
pravila mi dnes kadeřnice, když jsem k ní konečně po několika měsících zase zavítala... no jo, viděla mě naposled ještě na mé "normální" váze.

propiskou do voka bych ji teda nepíchla, když já nemám ty správný násilnický sklony smilies/wink.gif , ale aspoň jsem ji počastovala jedním "pěkně děkuju" - já nehubnu, já prostě ztrácím na váze, ať chci nebo nechci. a radši moc nechci, už je to trochu moc - když občas přijedu domů, maminka i babička svorně vyčítají, že jsem zas hrozně zhubla, i ta babička, co mi dřív nezapomínala připomenout, jak mám "velkej zadek". a i jeden známý - chlap, co si servítky moc nebere a je ten typ "co na srdci, to na jazyku" - mou postavu okomentoval něco jako "to je ještě tak na hranici, kdy je to ještě hezký", hubenější že by už nebylo. i když fakt nejsem kost a kůže, Twiggy se přiblížit rozhodně nechci ani náhodou.

jenže ten způsob rozhodně není dobrou radou, "jak na to" - tohle je výsledek několika měsíců permanentního stresu, kdy člověk blbě spí, nemá chuť k jídlu a tak dále. a to se snažím rozmazlovat se, plnit ledničku dobrotama... a pak si večer stejně vzpomenu, že jsem se zas najíst prostě zapomněla. tfuj.

takže už se naopak těším na to, až si těch svých pár kilo zas přiberu (kolik jsem shodila ani nevím, už pár let programově nelezu na váhu - tělo si prostě řekne, jak je mu dobře, tak co se stresovat s každým dekem navíc). třeba nebudu "krásně štíhlounká", ale holt jen "střední postavy", ale kurňa bude mi dobře po těle i po duši... jenomže vzhledem k vývoji situace si na to ještě počkám.

- tak, ale ať zbytečně neprovokuju, radši zpět k tématu. když jsem měla pocit, že jsem fakt moc rozežraná, dařilo se mi třeba ty "mezijídla" zrušit pitím tekutin - čaje, ovocných šťáv... anebo nějakým kouskem ovoce. tu "chuť na něco" to na chvíli zahnalo, člověk se nepřežíral a i tělo bylo vděčné za pořádný pitný režim. smilies/smiley.gif jenom o Vánocích, když je kolem pořád hromada všeho toho lákavýho cukroví, tohle fakt praktikovat nejde. to se prostě musí ochutnat, úplně všecko a opakovaně... smilies/grin.gif
duben 23, 2007 18:53
kafe : sasa
i me kafe bere chut k jidlu. kdyz chci hubnout, dam si misto snidane a vecere kafe.
duben 23, 2007 19:23
Holky, : Margot
medicína zná termín "vlčí hlad" a věřte, kdo to na vlastní kůži nezkusil, ten fakt neví a nepochopí o co jde.

Mně potkalo absolutní hormonální vyšinutí příjmu potravy v posledním trimestru těhotenství. Dokud jsem si tím sama neprošla, tak jsem to nedokázala pochopit o co vlastně jde. Totiž - to je stav mimo vůli, inteligenci, názory, rozum... tělo se nezávisle a samovolně přehodí do stavu, že jsem měla ale ABSOLUTNĚ ŠÍLENOU až nezvladatelnou potřebu, naprosto fyzickou potřebu se přejíst.

Pokud jsem byla přejedená, tak mi bylo pocitově fakt dobře (za normálních okolností by mě hrozně tlačil žaludek, bylo by mi těžko a blbě, ale teď bylo najednou všechno naopak). Pokud můj žaludek nebyl naprásknutej "po strop", tak jsem nebyla schopná myslet na cokoli jinýho, nebyla jsem schopná se soustředit na práci nebo myšlení, nedokázala jsem sledovat příběh filmu, číst knížku... četla jsem písmena a nevnímala text, moje myšlení a vnímání se doslova přilepilo na žaludek a vůlí nebo rozumem s tím nešlo vůbec nic dělat. Byl to fakt vyšinutej stav, dnes dokážu pochopit proč někdo nemůže ukočírovat psychickou chorobu, deprese atd. nějakou pevnou vůlí a vlastním rozhodnutím. Já tehdy v těhotenství zažila stav, kdy si tělo jede po svojí koleji a absolutně dlabe na rozum nebo pevnou vůli.

Rozumově jsem se nechtěla přejídat, ale to tělo to tak příšerně a zoufale vyžadovalo, takhle snad musí vypadat závislost na drogách nebo alkoholu. Nefungovalo nějak oblafnout chuť na sladké tím, že si dám kousek čokolády, to s tou intenzivní potřebou neprovedlo vůbec nic, jako kdybych tu čokoládu vůbec nesnědla. Pokud žaludek nebyl fakt mírně přejedenej, tak tu potřebu se najíst "neukojilo" vůbec nic. Měla jsem děsnou spotřebu jídla a zároveň neustálou úplně šíleně silnou potřebu jíst a jíst a jíst. Nepomohlo pít, tím se žaludek nezaplácl a já to pocitově vnímala jako že je pořád prázdnej a skučí hlady, vodu žaludek vyhodnotil jako že v něm nic není.
Když už se mi to vážně vymykalo a já rozumově nechtěla tak děsně jíst, ale zároveň se nedalo nejíst, tak jsem to řešila tím, že jsem měla v lednici neustále nakrájenou mísu zeleniny - zeleninový salát bez zálivky, hlávku zeleného listového salátu anebo meloun. Když už jsem cítila, že pevnou vůlí opravdu nedokážu necpat se, tak jsem si aspoň hlídala, abych měla po ruce vždycky něco zdravého a nízkokalorického. Salát je skoro nic, meloun je samá voda... dala jsem si budík na intervaly po třech hodinách, nacpala se, půl hoďky byla v pohodě a pak až do toho limitu tří hodin trpěla jak zvíře, po dvou minutách se dívala na hodiny a očima zoufale poposunovala ručičku aby už byly pryč ty tři hodiny a já si konečně mohla dát další dávku melounu nebo salátu... a takhle po třech hodinách přežívala den, duševně upnutá jenom na ten žvanec...

Vážně, kdo nezažil, nepochopí, tohle se nedá vysvětlit, jak strašně ta potřeba jídla ovládne všechny vaše myšlenky.
Po celé těhotenství jsem měla v pořádku výsledky cukru v krvi, žádná těhotenská cukrovka (kterou by se to dalo třeba vysvětlit), tohle mi v tom posledním trimestru prostě prováděly jenom ty ženský/těhotenský hormony, mají obrovskou sílu jak cvičit s tělem i psychikou. Jak se dcerka narodila, tak se okamžitě všechno urovnalo, chutě, potřeba jíst - všechno bylo najednou úplně normální a už se to nikdy takhle divně nepřehodilo.

Kamilo, byla bych Ti tou radou, abys zvážila tu hormonální léčbu a zeptala se doktora na další možnosti, tohle fakt nemáš šanci zkrotit nějakou pevnou vůlí. Tvůj doktor je blbec, pokud Ti líbezně nabízí omezit chutě (nikdy si to nezkusil a neví o čem mluví). Pokud léčbu změnit nelze, tak bych se být Tebou klidně obrátila i na nějakou lékařku, která se zabývá anorexií a bulímií, ta bude mnohem líp chápat vedlejší příznaky té Tvojí léčby než onen "hubenej doktor" a může Ti poradit, dát podporu, informace a pokud budeš rozumět tomu co a proč se s Tebou děje, tak s tím můžeš mnohem líp pracovat a mít věci líp pod kontrolou.
duben 24, 2007 10:01
Margot, jsi zlato : Kamila
tohle je nadhernej prispevek. Bylo to presne tak, jak pises. Nechci rict, ze jsem z toho venku, ale tutove jsem mela "to co ty". Ted uz si myslim telo na tu lecbu zvyklo a ja jsem pouze uz rozezrana. Uz nemam tyhle pocity tak do krajnosti, jak pises. Ale napsala jsi to uplne spravne, zhruba pul roku jsem byla v tomtez stavu, jak pises. A protoze clovek vi, ze to neni v poradku, tak se snazi to ukocirovat a tim padem na ten zvanec mysli jeste vic. Myslim, ze to zvladnu sama, ted uz by melo pomoct proste nejist moc a vic se hybat. Ale strasne ti dekuju, popsala jsi to bezvadne!
duben 24, 2007 13:24
Kamčo, : Margot
ono musí být už jen samo o sobě hrozný, když se člověk s tím jídlem chová skutečně jak pošuk, nejde s tím nic pořádně dělat, protože pokud se krutě vybičuješ, tak dokážeš rozežranost trochu kontrolovat, ale nejde dělat vůbec nic s tou příšerně silnou potřebou se ládovat, ke který Tě Tvoje tělo nutí... a Tvůj rozum je zmatenej, vyděšenej co se to najednou děje... připadáš si jak jinej člověk a nechápeš to. Nechceš to tak, zlobíš se sama na sebe a Tvoje vůle je zákeřně někde v čudu. U mně bylo milosrdný aspoň to, že jsem rozuměla tomu, že je to těhotenstvím a splašenejma hormonama, ale pokud u Tebe to bylo jakoby bezdůvodně, Tvůj doktor Tě nevaroval před vedlejšími účinky hormonální léčby, nebral Tvoje potíže vůbec vážně a v podstatě tomu co mu popisuješ vůbec nerozuměl, hodil to alibisticky na Tebe jako že je Tvoje vina a Tvoje starost, že jsi zmlsanej slaboch co si nedokáže srovnat jídelníček, tak to pro Tebe muselo být fakt hrozný. Ten doktor by zasloužil kopnout do holeně.
Takže věz, že nejsi jediná, koho zaskočilo tohle divný laškování hormonů, nejsi v tom sama, není to ani Tvoje vina nebo Tvoje slabá vůle... je to prostě regulérní zdravotní komplikace léčby, kterou bohužel musíš teď řešit. Takže si nakupuj zdravý a nízkokalorický jídlo, jaro na krku, za chvilečku budou třeba jahody s netučným jogurtem a další dietní "mlsací věci" v dosahu... a dost bych věřila tomu, že ta hormonální léčba Ti může vyrábět i únavu a nechuť k pohybu, tak se nedej o). Hormony jsou mrchy, ale nedostanou Tě o).
duben 24, 2007 14:13
jo... : Margot
a dlabej vitamíny. Nedostatek vitamínů a stopových prvků tyhle stavy zhoršuje. V dobré lékárně nebo prodejně potravinových doplňků by Ti mohli nabídnout něco na zmírnění, matně tuším že třeba chrom má dost vliv na pocity hladu a potřebu jídla.
duben 24, 2007 14:21
... : bb
chrom může zkusit, ale pomáhá jen u někoho, a jen pokud ho má opravdu nedostatek
jinak volně dostupný je třeba Homeoslim, homeopatikum na snížení chuti k jídlu, známá s tím má dobrou zkušenost, ovšem jako součást běžné diety, ne po lécích
kapky do vody, prý bez chuti a bez zápachu, lahvička na měsíc vyjde kolem 500
duben 24, 2007 23:51
U mě nefunguje ani chrom, ani homeopatika : Kamila
Ale už bojuju, léto na krku. Holky, držte mi palce!
duben 25, 2007 09:28
To taky znám : Renina
Čauky. Mám podobný problém. Trpěla jsem na časté záněty vaječníků a ve 20-ti letech mi řekli, že poslední možnost,aby mi nevzali vaječníky, jsou hormony... Během 5-ti let jsem přibrala 50kg a ať jsem dělala,co chtěla-posilovna,aerobik,akopunktura,diety,zlatá vejce,... nic nepomáhalo. Pak jsem ve 30-ti otěhotněla-po porodu shodila na 90kg. Po antikoncepci jsem za půl roku opět přibrala na 120kg. Doktorka mi předepsala Meridii 15, trošku jsem upravila jídelníče a během 1 roku jsem mám 20kg dole. Teď mi tedy váha stojí, ale řekla jsem svému příteli, že se nevdám dřív,než shodím dalších 20kg smilies/grin.gif smilies/wink.gif smilies/grin.gif
květen 11, 2009 21:40
Napsat nový komentář

    Upozornění: Redakce si vyhrazuje právo mazat příspěvky nevhodné, vulgární a obsahující neplacenou reklamu

quote
bold
italicize
underline
strike
url
image
quote
quote
Smiley
Smiley
Smiley
Smiley
Smiley
Smiley
Smiley
Smiley
Smiley
Smiley
Smiley
Smiley


Tyto znaky opište


busy
 
< Předch.   Další >
[CNW:Counter]