Dobrý den, potřebovala bych poradit. Před 2 lety jsem začala žít s mým nynějším mužem. Je rozvedený a se svou bývalou ženou má 2 děti. Chlapeček Tadeášek (v červnu mu bude 5) a holčička Evička (v květnu jí budou 3). Tadeášek je v péči muže a holčička v péči matky. Děti jsou na sebe dosti fixované, neboť ještě nikdy nebyly jeden bez druhého.
K nám jezdí vždy ve středu večer (kolem 19.00) a k matce jezdí v neděli večer (kolem 21.00). Matka, ač na MD, pracuje (načerno) a my tedy máme děti v době, kdy ona jde do práce. Matka se o ně víceméně nestará, vše zařizujeme my. Jí je zatěžko pro děti přijet v pondělí ráno do Brna, když v neděli usnou ještě než ona skončí v práci. Prý se potřebuje vyspat. A tak my musíme děti v noci budit, či je k ní vézt v půl páté ráno (nebydlí v Brně), abychom stihli být včas v práci. Předběžně bylo dohodnuto, že malá u nás začne chodit do školky a pak i do školy, aby byly děti spolu a ona si je bude brát na víkendy. Problémem se nyní stalo to, že mě Evička sama od sebe začala oslovovat maminko. Táda mě po celou dobu oslovuje teto, ale někdy mu to taky ujede a řekne mi mami. Vždyť jsou vlastně stále u nás... Nyní se to dozvěděla partnerova bývalá manželka, neboť prý Evička vyprávěla, co všechno s druhou maminkou (tedy mnou) dělala. Nyní vyhrožuje, že ji manžel uvidí jen jednou za 14 dní na víkend, pokud by mi Evička nadále říkala mami. Nevím co mám nyní udělat. Ona o chlapce nestojí, toho se klidně vzdala. Nám jde o obě děti, a pokud Evička zůstane v prostředí u matky, nic pěkného z ní nevyroste, neboť matka má ještě další čtyři - podstatně starší děti (dva z nich měli problémy s policií a jeden i s marihuanou) a ona sama má jen za tu dobu, co jsem s manželem, již 5-tého přítele. Navíc je mezi dětmi - jak jsem už psala - velký věkový rozdíl: 3,5, 15, 17,18, 22. Tádu s Evičkou stejně hlídají starší sourozenci. Navíc, když je matka v Brně v práci (středa večer až neděle večer), ostatní jsou doma sami. Jak tedy mám nyní postupovat? Mám Evičku opravovat , aby mi neříkala mami, vysvětlovat a zdůvodňovat to té ani ne tříleté holčičce? Nebo se jí mám pokusit vysvětlit, aby o mě před biologickou mámou nemluvila, pochopila by to vůbec v jejím věku? Muž o ni chce bojovat, aby jí získal také do péče, ale nechceme nic pokazit. Nechceme totiž, aby se děti rozdělily a nějak trpěly matčinými náladami; ona neustále všechno mění, co se jednou domluví; také už dokonce se před dětmi pokusila o sebevraždu práškama, když jí jeden přítel opouštěl a tvrdila, že jí na dětech nezáleží, že jí záleží jen na něm. Můžete mi zkusit poradit? Děkuji předem - jak říkám - zatím vůbec nevím, jak se zachovat, abych něco nepokazila... Ivana
|