|
 "Přicházela jsi blíž a blíž, menší a menší. Viděl jsem tě celou. Zem otřásla se, na tvůj kříž zavěsila se tíha má. A hlavou ve hvězdách ještě, pod koleny cítilas nedočkavý svět. Menší a menší. Do vlasů zapletlo se ti vlhké listí. Nad tebou od obzoru k obzoru tvůj odložený závoj vlaje, nesmírný mléčný stín, ty dechem nyní změřitelná..." psal František Hrubín. Ale - to byl muž... Wendy nám přiblížila pohled žen:
Ležím, začínám na tebe myslet
a čekám na Tebe. Jak se náhle přiblížíš k mojí posteli,
toužím,
abych Tě co nejdřív mohla uchopit a stisknout,
neboť nemohu zapomenout na minulou noc,
když jsi ke mně přišel tak nečekaně,
uprostřed tiché a klidné noci.
Co se stalo v mojí posteli
ve mně stále zanechává živou vzpomínku.
Přišel jsi odnikud
a bez zábran
jsi si vyhledal moje nahé tělo...,
vycítil jsi mou bezbrannost,
takže jsi mohl ukojit svůj hlad,
kousl jsi mě bez náznaku viny,
bez zeptání.
Když jsem se vzbudila,
už jsi byl pryč.
Hledala jsem Tě,
ale žádná stopa,
jen ložní prádlo bylo svědkem minulé noci. Moje tělo
ještě stále nese Tvoje stopy,
takže je těžké na Tebe zapomenout,
ale dnes v noci na Tebe budu čekat...
ty zas*anej
komáre!!!!!!!!
|
