O kudlance se ví, že svého partnera po kopulaci sežere. Když o tom tak uvažuji, myslím, že – v jistých případech – by toto řešení nebylo nezajímavé...

Hubnutí s Kudlankou

Hubnuti

Související články

Význam jmen

Význam jmen

Soutěže

Soutěže

Setkání

Setkani

Přihlášení






Zapomenuté heslo
Nemáte účet? Vytvořte jej!

Anketa

VĚRNOST? PODLE MNE JE:
 

VYŠÍVÁNÍ, TA POSEDLOST JEHLOU - III. PDF Tisk E-mail
Čtvrtek, 26 březen 2009

Přepadla jsem pár vyšívaček, těch  majitelek šikovných prstů, neskutečně vytrvalých, schopných z bavlnek a „kusu látky"  vytvořit obrázek, ozdobu, krásný dárek. Zeptala jsem se, co vlastně přiměje současnou ženskou, většinou v plném zápřahu manželství a rodičovství, aby si z těch pár hodin odpočinku, které vůbec mají, ukrojila kus času  na píchání jehličkou, precizní ukládání drobounkých stehů barevnými bavlnkami...

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Jak se to stalo, že se žena třetího tisíciletí se najednou změní v „šlechtičnu, trávící hodiny a hodiny u vyšívacího rámu"?

 

 

     „Poprvé jsem k vyšívání přičichla jako malá holka na základní škole.  Pak jsem měla dlouhá léta pauzu a znovu jsem „objevila Ameriku" až v květnu loňského roku (a stále jsem jak v Jiříkově vidění, co všechno se za ta léta změnilo - od bavlnek počínaje až k „sadičkám" a různým pomůckám, které v době prvních začátků snad ani neexistovaly)", odpovídá mi další z vyšívaček, Květa, kterou jsem svými otázkami oslovila.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

  • Máš to svoje první dílko ještě doma?

 

     „Ta úplně první díla z dob hodně minulých už doma nemám První, které jsem dělala po návratu k vyšívání, jsem darovala mamince, takže fyzicky nemám, ale mám fotku".

 

  • Co na to říká rodina? A zdalipak máš v rodině nějakou následovnici, nebo „jsi na to sama"?

 

     „Mám naštěstí velmi tolerantní rodinu, která mě v mém koníčku podporuje - koneckonců u nás každý má svého koníčka, kterému se věnuje a ti další mu fandí. Takže pokud má rodina co jíst, v čem spát a co nosit, tak je všechno v nejlepším pořádku. S následovnicí v rodině to bude u mě asi složitější. Děti mám sice tři, ale -  nejstarší dcera ta se nepomamila, té ruční práce nic neříkají, synek má jiné zájmy, než jehlu a bavlnky - a nejmladší dcera je ještě moc malinká, ale třeba ji to jednou také popadne, uvidíme..." 

 

 

 

 

 

Jsi členkou „vyšívací sekty" - musí to být nádherný, najednou máš asi kamarádky ze všech možných koutů i oborů, které propadly stejnému šílenství jako ty...   Bavíte si i o něčem jiném, než o vzorech, bavlnkách atd.?

 

„Jak jinak, díky tomuto koníčku jsem opravdu našla dost podobně „postižených"; s některými se znám pouze virtuálně, některé jsem už poznala i osobně. Samozřejmě, že nejvíce asi probíráme vyšívání a chlubíme svými dílky,  ale jako správné ženské probereme i to ostatní z běhu života."

 

 

 

d@niela

 

 

Komentáře (9)add feed
To je tak hezký, : nino
to jsou opravdu všechno už vyšité věci?
Nádherný a neuvěřitelný. Jsem zvědavá na další!
březen 27, 2009 07:16
Ahojte : Iris
myslím, že vyšívání je určitý způsob skoro ergoterapie, už jen to, že se zklidníš a soustředíš, to je skoro meditační technika. Tudíž je to zdraví prospěšné a cvičí to jemnou motoriku. U nás pracoval doktor, který ve volných chvílích - i v práci o pohotovostech - vyšíval tak krásně, že jsem ještě tak hezké práce naživo neviděla.A navíc si jako chirurg prokmitával prstíky, což mu prospívalo. Mám jenom problém s tím, co pak s těmi pracemi dělat. Vyšívané se moc teď nenosí, tedy myslím. Ani na zdi, ani na stole, ani na sobě. Vždycky si vzpomenu na Betty MacDonaldovou a její trilogii "Co život dal a vzal". Jak v tuberkulozní léčebně v rámci rehabilitace vyráběla tzv.trpaslíky, čili pracně vyrobené zbytečnosti.Jinak ty výšivky jsou překrásné, to klobouk a bradu dolů!
březen 27, 2009 16:51
ja sis zas vzpomenu : mura1
na betty mcdonaldovou, jak psala o zivote za krize, kdy nasly velmi levnou svadlenu, ktera byla tak levna proto, ze si chtela hodne pocitat za vysivky. a ze ji vzdycky se setrami vcas to obleceni vyrvaly, driv nez na nej stihla cokoli vysit :-)
březen 27, 2009 19:01
muro : Iris
no vidíš, tohle si nepamatuju, to bylo asi v tom prvním díle trilogie, viď? Já pořád opakovaně četla ten druhý. Ale k tématu výšivky to sedí smilies/wink.gif
A víš, že si ji přečtu - myslím, že tenhle humor zrovna teď potřebuju, jedničko ahoj smilies/smiley.gif
březen 27, 2009 20:46
to je nádhera, : Inka
no vyšívání tedy není moje parketa i když jsem k tomu byla tvrdě vedená, obě moje babičky nádherně vyšívaly, maminka a teta také a teta si dala tu práci, že mě k tomu vedla a naučila mě různé stehy podle vzorníčku z rodinky. Ale já u ničeho nevydržela, raději jsem chytala ryby, chodila na posed se strejdou a kutila s dědečkem. Připadalo mi to děsně titěrný a vůbec mi to nepřibývalo, prostě to bylo neprůchdné. Za to jsem asi od 12 ti let začala šít na šicím stroji a v tom jsem postupem času byla velmi dobrá. Začínala jsem na staré šlapací Ladovce a když mi bylo 14 let, děda s babičkou mi koupili elektrickou Veritasku, mám jí dodnes. Lidi co ta ušila věcí nikdo nemá tušení, i stany a komůrkové, péřové bundy. Šití jsem milovala, to mi šlo nějak samo od sebe. Za totáče jsme obšila celou rodinu. Měla jsem bílý padák a z něj byly nádherné bundy, děti jsem měla jako ze škatulky. Celý byteček obšitý ..... šila jsem pak i do butiků když jsem byla na mateřské ... dnes jsem ráda, že jsem si nedávno ušila krásné závěsy v domečku, jinak na to už nemám čas a Veritaska odpočívá narozdíl ode mně ....
Jinak tchán měl nějaké batistové košile z ciziny a tam byl křížečkovým miniaturním stehem vyšitý monogram, bylo to rozkošné ...
Jo a abych nezapomněla kdo u nás vyšíval nejlépe je můj současný manžel, má tedy už velmi dlouho (ještě před tím než jsme se poznali) rozvyšívaný nějaký nádherný obraz, no jestli to dokončí, tak ho nechám zarámovat, je opravdu krásný, leč není hotový ...
březen 29, 2009 19:50
Inko : Iris
ty jsi podle všech indicií úžasně pracovitá, šikovná a kreativní bytost, před chvilkou jsem si přečetla, co všechno jsi dnes s náběhem na chřipku stihla na zahradě, já jsem se zpotila jenom z toho čtení smilies/smiley.gif
A teď nahlížím, že jsi jedna z těch šikulek, kterým jsem za totáče vždycky záviděla jejich talent na šití a přešívání všeho ze všeho. Za mého mládí se šily třeba i mikinky na děti z takových těch obrovských bombarďáků pro tlusté dámy - byly krásně růžové a modré a šikulky dokázaly vykouzlit mikinky i s aplikacemi jako z ciziny. Pamatuješ to také?
Já uměla jenom plést, šití se dle mého u některých lidí (zejména u mně) nedá naučit na žádném kursu, to ti musí samo šrotovat, co k čemu kde přiheftnout.
Máš můj obdiv za to, co stíháš a umíš. Hlavně se dej do pořádku a pokud Tě sklátí virozka, ber ji jako jarní očistu a pochodové cvičení pro imunitní systém do nového krásného jara.
Inko ahoj
březen 29, 2009 20:54
bože já bych byla nemocná až bych brečela, : Inka kuk
ale nemám vůbec čas, já bych tak lenošila ... Ty mikiny jsem šila také, dokonce oboustranné s vatelínkem uvnitř, byly úžasné, když jsi s dítětem něka vyrazila a sparasilo se jak zákon káže, tak jsi je jen na zpáteční cestě obrátila na druhou stranu a měla jsi děti jako ze škatulky smilies/wink.gif smilies/wink.gif smilies/wink.gif
březen 30, 2009 18:40
dokonce jsem v řempu kupovala tričkovinu na kg : Inka kuk
v různých barvách, to byla taková nádhera.
březen 30, 2009 18:43
Inko : Iris
nemýlila jsem se v tobě smilies/wink.gif smilies/wink.gif
duben 01, 2009 19:08
Napsat nový komentář

    Upozornění: Redakce si vyhrazuje právo mazat příspěvky nevhodné, vulgární a obsahující neplacenou reklamu

quote
bold
italicize
underline
strike
url
image
quote
quote
Smiley
Smiley
Smiley
Smiley
Smiley
Smiley
Smiley
Smiley
Smiley
Smiley
Smiley
Smiley


Tyto znaky opište


busy
 
< Předch.   Další >
[CNW:Counter]