|
 Tak jsem tu zas. Za tu krátkou chvíli, která uplynula od mého posledního dopisu, se toho změnilo nesmírně moc. Nedokázala jsem se tvářit jakoby nic, chovat se tak, aby nic nepoznal. Tedy poznal, ptal se, co se mnou je a já to prostě všechno ze sebe vyvalila. Ale jeho reakci, to co pak následovalo, to jsem nemohla čekat ani v nejhorším snu...
Čekala jsem hádku, obhajování, obviňování, všechno jiné jen ne to, že on se obyčejně rozbrečí a začne naříkat, že neví co má dělat, že je zoufalý a ... Nakonec abych konejšila a uklidňovala já jeho!!! Bylo mi do breku, když jsem mu to řekla, ale po tom, když jsem viděla, jak reaguje, jsem se najednou nějak vnitřně přehodila, já jsem prostě nedokázala LITOVAT JEHO!!! Takže jsem začala ječet, nadávat a musím se přiznat, že mi byl najednou strašně nepříjemný, přímo až odporný. Kam se ztratil ten chlap, co byl doposud oporou rodiny? Nic se samozřejmě nevyřešilo, jen ten škraloup, co to všechno schovával, je pryč. Situace doma je příšerná, před dětma se snažíme dělat jakoby nic, on je jak vidět velký vynálezce výmluv, hned řekl, že dětem řekne, že máme nepříjemnosti v práci, aby byl jako důvod, proč máme mizernou náladu. Tak zatím vím, že to není vůbec nic nového, že je to ženská, co je u nich na zástup za jednu na MD. A že je v tom nevinně, všechno házel na sebe, jednoznačně se bál, abych jí nešla vyškrábat oči. Ale já bych dnes nejradši vymazala ze světa jeho. Jak jsem mohla být tak hloupá... Prý se musí nějak se vším srovnat (ON!!!) a řekne mi, jak to všechno bude řešit. To je jeho oblíbené slovo - on stále všechno „řeší". Ještě jedno, nemyslete si, že to u nás bylo nějaké na nic, že jsme jen tak zahnívali, jak někdo napsal, právě, že jsme žili docela normálním manželským životem, chodili jsme do společnosti, doma to bylo docela fajn, milovali jsme se... Nebylo nic, co by nějak mělo naznačovat, že je někdo z nás nějak nespokojený, že by měl tedy důvod!!! Jediný, co jsem "vyřešila" já, bylo, že jsem řekla, že s ním už nechci být v jedné posteli. A napřed jsem se rozhodla, že budu spát v obýváku. Ale pak jsem si řekla - on z té společné postele vlastně odešel, tak ať jde na gauč on. A když už tak zíral, tak jsem mu řekla, že může dětem říct, pokud by se ptaly, že má práci, kterou musí teď doma večer řešit, a že tedy bude s laptopem tam. Ohleduplný tatínek mi přeci nebude svítit u postele... Kdyby to nebylo tak smutné a trapné, bylo by mi to všechno až k smíchu. P.S. Díky vám všem za rady, je moc fajn, že mám někoho, komu to můžu beztrestně říct. Hodně mi pomáháte, opravdu. Dana
|
Tvůj komentář opět pomohl i mně,už ses zmínila, že tvůj ex je vyklepanej a vyhublej - jo, to se asi pomalu rozjíždějí ty boží mlýny.A ty jsi v pohodě a nezávislá, svobodná. Je možné, že tvůj bývalý manžel nakonec s tou svou vše dovede do řádného konce, ale věřím tomu, že pak si toho štěstí už moc neužije, neboť ho to všechno tak vydeptá a unaví, že na štěstí po boku náročné mladice nebude mít už ten počáteční elán. Ale nic špatného jim nepřejeme, viď? 
; 
