|
 Jak si tak čtu, co se tu všechno píše pod články (pro kontrolu dostávám do pošty kopie všech komentářů), občas některý text velmi ráda vyzdvihnu, protože si říkám, jak moc báječně je to napsané, jaká by to byla škoda nechat zapadnout. Mj. psali jste tu o "závisláctví na Kudlance" - jsem asi ten největší, protože jsem s tím už hodněkrát chtěla seknout, ale pak jsem dostala nějaký ten hezký e-mail... a jedu v tom dál.
Dnes bych ráda vyzdvihla dva příspěvky - jeden od ženské, druhý od chlapa - a oba jsou plné empatie... Neznámí a přeci kamarádi, kteří (stejně jako ostatní) dávají zcela nezištně svou radu. Můj kamarád, dětskej doktor, měl "krásný spokojený manželství", všichni jim ho záviděli; tím, že byli ve svým městě "na očích", dávali si záležet, aby nic ten harmonickej vobraz nenarušilo. Jenže průser byl v tom, že se vzali kdysi vlastně dva dobrý kamarádi, který si výborně rozuměli na intelektuální úrovni, společný témata, dokonce i částečně společná profese. Spoustu let to fungovalo, samozřejmě první šel do hajzlu sex, ale my ryby vydržíme v tomhle ohledu hodně a míváme šikovný ruce (ploutve) ;D. Chlapec jí byl fakt věrnej, neřešil to milenkama. Jenže - co čert nechtěl, stopadesáti sestřičkám na nočních službách vodolal, stopadesátá první byla jeho osudová žena, se kterou poprvý v životě poznal porozumění taky v jinejch voblastech ;). Když do toho vlítnul, myslel jsem, že je to jen úlet a docela jsem mu vynadal - měl totiž kluky taky zrovna v tom pitomým věku - 13 a 15. Chvíli to táh nul na zapřenou, protože si vůbec nedokázal představit, že rozbije tu krásnou potěmkinovu vesnici, ve kterou věřili jejich přátelé, příbuzný, jeho rodiče, který hodně těžce nesli rozvod jeho bráchy; že by to mohl udělat klukům. Nakonec už byl tak vyřízenej z toho neustálýho lhaní, že to naaranžoval tak, aby to prasklo, doufaje, že ho žena kopne do řiti a bude to vyřešený. Jenže manželka se zachovala velmi diplomaticky, nedělala scény, jen mu dala ultimátum, do kdy ten vztah ukončí, a dál se s ním vo tom už nebavila - řešení zůstalo na něm. No a von si ujasnil, že když už je všecko venku, škody napáchány, příbuzný zhroucený, přátelé nasr*ný, děti nešťastný, že do toho teda řízne a vodstěhoval se - do garsonky. Jeho milenka mezitím totiž ztratila trpělivost a řekla, že čekala dost dlouho a že už ho k sobě nechce. Následovala další fáze, několikaletá, kdy na jedný straně přesvědčoval svou osudovou ženu, že si ji chce vopravdu vzít, na druhý straně se snažil přesvědčit svý dva pubertální kluky, že je má rád, ale že vodejít musel. Ani jedno nebylo jednoduchý. Starší synek si prošel propadem v prospěchu a vyhazovem ze střední školy. Von sám musel využít služeb kolegy psychiatra, už to sám nedával. Pointa? Dnes je můj kamarád třičtvrtě roku šťastně ženatej se svou femme fatale a čekaj miminko, jeho bejvalá žena má několikaletej pěknej vztah a voba se shodnou na tom, že je jim s novým partnerem líp. Voba kluci si našli svoje školy a svoje kapely, voba jsou moc šikovný a úspěšný a dnes tátovi říkaj, když jdou spolu na pivo, že mu úplně rozuměj a že udělal dobře. Byli mu i na tý svatbě. Happy end. Každej tady, nebo skoro každej, to aspoň jednou v životě zažil - to, co vypadalo jako největší průser našeho života, za pár let se ukázalo bejt vopravdovým darem z nebes. Každej konec něčeho v sobě skrejvá možnost novýho začátku čehosi mnohem lepšího. Když ovšem člověk nezahořkne a neutopí svůj život v sebelítosti a vobviňování všech vokolo. Krakonoš
Myslím, že je Iris ještě ve stavu šoku, jako když se stane dopravní nehoda a přijedou ti domů říct policajti, že se někdo nevrátí, někdo, s kým bylo dobře a bude scházet, nechce se tomu věřit a opakuje se "vždyť jsem s ním ještě před dvěma hodinami mluvila, před hodinou psal sms". A kdyby se teď Irisin muž vrátil... Je prostě příliš brzy. Časem si, Iris, vybavíš i to ostatní, ty nevěry předtím, strach usazený někde za krkem, objevíš, že v něčem bylo trochu křečovité snahy, že někdy ses usmívala, abys podržela hezký moment, pojistila dobré časy; ne proto, že by ti něco někdo ten úsměv vyvolal. Atd. Teď je ještě moc brzy, potřebuješ čas pro sebe, čili potřebuješ se s ním nestýkat. Jinak to bude jako kontakt s drogou, poletíš v tom zase. bb
|
