Kdes tu fotku vzala?Nevypadá jako bojové plemeno spíš mírumilovné.A jinak snímek je velmi aktuální tenhle pes by se hodil do masopustního průvodu /no už je sice po masopustu já vím/

Zajímalo by mě, jak z toho psa ty fixy vydrbali.

obrázek úplně popírá obsah textového sdělení

Anglický bulteriér není bojový pes, tedy bojové plemeno. Toto označení pllemen psů je zavádějící, mylné, a zcela neodborné. Je pravda, že Anglický bulteriér byl vyšlechtěn pro zápasy, a to zápasy psů, nebo zápasy s jiným zvířetem. Nikdy nebyl šlechtěn k agresivitě vůči lidem. Naopak, potrhaný pes po zápase si musel nechat ošetřit bolestivá zranění člověkem, a to by, kdyby u něj byla podporována agresivita vůči lidem, moc nešlo.
Nemám ráda uměle vyvolanou hysterii namířenou proti některým plemenům, protože, nemýlím-li se, ve statistice napadení člověka psem vedou jezevčíci a jejich kříženci, na dalších místech jsou němečtí ovčáci a jejich kříženci, ...

Máš pravdu,Myško. Když si vezmeš rozdělení do skupin dle využití, původu plemen, žádná skupina psi agresivní, či bojový tam nejsou . Nevím kde se vůbec vzalo takové hanlivé označení, snad jen proto, že mají ohromnou sílu a když už zaútočí, stojí to za to..

Ted koukám,že vysvětlení mírumilovnosti se nabízí-je rodu ženského.A chlapeček má výtvarné nadání.

Ale zase musíte uznat, že bojový-nebojový, nikdy nevíte, co udělá! K tomu, aby dítěti ukous pes obličej, stačí momentální indispozice do té doby bezproblémového mazlíčka, "lepší" jsou v tomhle asi malá plemena, která jsou od přírody protivná, tam nechávat čógra samotného s dítětem by ani největšího milovníka, doufám, nenapadlo, ale pomněte, že i retrívr může překvapit...:-/

Za mého mládí byli bulteriéři používáni a cvičeni jako lovečtí psi, konkrétně na černou zvěř. V poslední době vídám psy tohoto plemene převážně v "gaučové" podobě. Jediným nebezpečím je, že mají ohromnou sílu ve stisku, takže to chce psa řádně vychovávat a pokud možno nenasírat.
Oproti vzteklým jezevčíkům, foxteriérům... a podobným mrňavým psům, jsou to kliďasové.
Jako "bojová" plemena bych označila jejich vzdálené příbuzné pitbulteriéry nebo stafordšírské teriéry, kteří byli skutečně vyšlechtěni na psí zápasy, a občas si některý majitel zvyšuje sebevědomí tím, že psa cvičí k boji a agresivitě.
Znám ale i pitbula "Kačenku" a staforda "Ferdíka" - doufám, že už z toho jména čiší, že jsou to hodní hafani.
Hodně záleží na výchově. Tenhle počmáraný "bulík" bude zřejmě klasická gaučová odrůda.

Moj sef vo vykupe si z frajeriny kupil buterierku Didi. Diduska bola ale vzorom skutocne vymleteho psa ( kamaratka o nej hovorila, ze Didi je nielen vymetena, ale aj vyzmyvana ).
V podnajme v jeho budove boli aj Amwayaci a ti previdelne chodili za nim, ze im Didi roztrhala nohavice. Bolo totiz vrcholne nebezpecne otocit sa jej chrbtom. V tom momente zahryzla. Aj my, ktori sme ju poznali sme chodili okolo nej posuvajuc sa chrbtom popri stene domu.
Didi vzdy cakavala hlavou opreta o dvere a ked niekto vychadzal von, tak ju s nimi buchol. Za cely jej zivot si nezapamatala ktore dvere sa otvaraju ktorym smerom.
A raz sme ju nasli nosom pritlacenu k radiatoru, strasne donho vrcala, nos pripaleny a radiator sa nie a nie uhnut...

Při něm se velmi osvědčili, jenže to bylo kontraproduktivní. Lidé si začali všímat jejich buličího nasazení, houževnatosti a vysoké odolnosti vůči bolesti. Ti, které vyřadili z loveckých chovů, většinou v majetku šlechty, se dostali k chudým a odsud byl krůček k zábavě chudých, přesně v duchu hesla "chléb a hry" - psí zápasy s vysokými sázkami.

Bulteriéry máme, jsou to zlatíčka, může se na nich dříví štípat, u veterináře bez náhubku strpí i to, za co bych já asi doktora načutla :-) a ještě na něj vrtí ocáskem.
Baští maso z misky, všimnu si kostičky, vrazím ruku do masa, okamžitě přestane žrát a čeká, nebo mi začne olizovat ruku - aniž by byl k tomu jakkoli veden, cvičen. Kdežto NO jsem musela naučit, že na povel Čekej přestal žrát a pak jsem mohla mísu odebrat apod. Když se k němu při krmení nečekaně připlížil malý synovec, ohnal se po něm, modřina na noze.

Neštěkají zbytečně, jen výjimečně, sousedi prakticky neví, zda je doma pes, rodina nebo nikdo, narozdíl od okolních jezevčíků, kokrů apod. Jsou vysloveně kontaktní, potřebují neustálý kontakt s člověkem, aniž by obtěžovali, stačí jim být poblíž a dotýkat se špičkou čenicha nohy, pokud ale můžou, navalí se třeba do křesla za záda apod. :-)
A jsou velmi citliví, reagují na změnu nálady, stačí ne úplně veselý, mírně rozčilený tón při vážnějším tématu, vůbec nemusí jít o hádku, a už se tváří nešťastně, dávají pac, při vstřícné reakci, "odpovědi", utíkají pro hračku a snaží se rozveselit.

Tady taky ukázka, i když spíš cirkusová - to video dole:
http://aktualne.centrum.cz/report/kuriozity/clanek.phtml?id=630199

a ano, síla stisku je ohromující, žádná hračka, guma, lano, pneumatika neodolá déle jak 10 minut. Hračka speciálně pro "tvrdá" plemena dovezená za drahé prachy od ježíška rozšrotovaná na cimprcampr než jsme rozbalili ostatní dárky.
Největší sranda zábava je s petlahví, nejlepší je najít zašroubovanou neslisovanou, vytáhnout ji z boxu na petky, připlížit se s ní za v křesle "hluboce zamyšleného" páníčka, opřít se o křeslo s petkou v hubě a u ucha mu ji skousnout. Páníček či panička navzdory infarktu musí hafana pochválit a odměnit, že je šikovný pejske, jinak se tváří jakože jsme mu zadělali na trauma. Pochválen se rozchechtá od ucha k uchu.

Anglický bulteriér se mi vždycky líbil. Jen jaksi vždycky dostalo přednost jiné plemeno. Bohužel, všechny psy, kteří se mi líbí, mít nemohu.

chápu. Ke mně se všichni psi dostávají různými cestami, úplně jinými než jsem si naplánovala. V podstatě jsem ještě žádného psa, vyjma prvního čistokrevného,kterého pořídili rodiče, nekoupila. Všechny - NO, kolie, knírač, bul - jsme tak nějak potkali a tak nějak se k nám přidali. Ve sněhové kalamitě mě navštívila malá černá kníračka, pobyla půl roku, pak se objevili její původní majitelé. Prvního NO tak, že mi kdosi cosi dlužil, tedy on to cítil jako dluh, a znal moje odkládané přání. Tak když měla fena jeho švagra štěňata, jedno mi hned vybrali, vypiplali a darovali. Prvního bulteriéra tak, že jsem si v sobotu u kafe po opadlých podovdních četla noviny, když zavolal známý od policie, že v jedné vesnici při likvidaci následků povodně děsí lidi bulík, co se tam zatoulal. Odchytili ho, ubožák tak tak stál na nohou. Vzpomněla jsem si, že první pes co jsem si vybrala z prvního atlasu psů, který jsem jako malá dostala, byl bulteriér. Tak jsem si pro toho bojového tuláka dojela 60 kilometrů, cestou zavolala manželovi, že nás bude o jednoho víc, pes mi vletěl skoro do náruče, naskočil do auta a bylo.
Z plánovaných, pečlivě vybraných, s chovateli konzultovaných belgičáků a soft coated wheaten white teriérů zatím vždy z různých důvodů sešlo - tervueren se nenarodil, jen tervuerenky a já chtěla psa, softíková fena otěhotněla ve stejnou dobu jako já a dvě mimina současně jsem nechtěla. Pak byla firma nebo nebyly peníze aj. aj. Prostě ti tabulkoví, zanešení v plánech, se mi vytrvale vyhýbají, a ti neplánovaní se ke mně prostě přidají, vpadnou do života a moc se neptaj.

Prvního psa jsem si vybojovala kdysi na rodičích, a další byli víceméně plánováni. Krom toho posledního. Je to moje první fena, předtím jsem měla psy - chlapy. Přišla k nám dospělá, dvouletá fena k třináctiletému psovi.
Kdybych mohla, měla bych psů víc, ale vím, že bych se jim nemohla věnovat tolik, jak bych si představovala,m a hlavně jak by potřebovali.

nádhera. Máš skvělý přístup.
I já mám psa - třetího v pořadí a vždy po důkladném rozmýšlení a výběru. Pes je moje pojistka proti blázinci

Pes je moje pojistka proti blázinci

Ti moji mě tam zase brzy dostanou

tak to moje je to pojistka proti depresi, samotě i nudě

že máte zcela rozdílný přístup k chovu psů. Někdo by si měl asi k nim pořídit ještě fretku, jiný zase misto psa akvárium...

fotku mi poslala kamarádka. Jinak Nikdy - zdůrazňuji NIKDY!!! jsem nechtěla velkýho psa - vlčáka už vůbec ne.A tak mám Fifinku, jejíž maminka je neidentifikovatelný mix - a asi šel kolem ní policajt s cvičřeným vlčákem....jinak sdi nedovedu vysvětlit Fifinčiny vlastnosti. Nezdrhá - naopak hlídá mně! abych nezdrhla jí. Poslechne na slovo - kdyby na slovo - stačí pohyb hlavou nebo očí - někdy i myšlenka - fakt! Zatímco Alíka jsem řezala novinama každou chvíli, na Fifinku jsem nemusela sáhnout. Chodí bez vodítka, jde krásně u nohy...a miluje koťátka. Vzala jsem si ji, protože mi jí bylo jako štěňátka líto...jsouc ujištěna, že bude malinká. A neni...ale už bych ji nedala.

Jak mně se líbí irský vlkodav! Ale na toho fakt nemám podmínky. Do bytu mi stačí naše čtyřicetikilová, v kohoutku skoro sedmdesáticentimetrová, fenečka. Malého psa bych mohla mít jen k tomu velkému. Ale už jsem si vyzkoušela, jaké to je, mít v bytě dva psy, je to náročné, zvlášť když každý má jiné nároky na délku a tempo vycházky.

tak dopadla švagrová, chtěla malého pejska a bohužel zajela na jakousi tržnici, kde se mj. prodávají psi. V ohrádkách houfy štěňat, v jedné jedno jediné samotné malinké, smutné. Samozřejmě ho zachránila, prodávající ji ujistil, že pejsek zůstane malinký, neb je to kříženec malého knírače s dlouhosrstým jezevčíkem. Myslím, že kdyby se ptala na asiata kříženého s rotvajlerem, ujistil by ji, že přesně to ten pejsek je...Kromě toho poukazoval na dobré podmínky, v kterých byl pejsek chován. Zřejmě tím myslel bříško plné škrkavek, které z něj po odčervení lezly týden.
No, dnes je z něj krásný statný obrovský černý labrador, dědeček byl zřejmě chrtem, neb je mnohem vyšší než labradoři a velmi, velmi rychlý. 155 cm vysoká švagřina za ním vlaje jak prapor. Ale už ho nedá :-)

vlkodavi se mi také líbí. Ale nemyslíš, že jestliže máš ovčáka, tak vlka bys taky zvládla? Ne současně, samozřejmě, někdy příště. Jsou klidní, nepotřebují velký byt, znám kokřici, které je plný byt 2 1, a kamarádka má v garsonce dogu, ani o ní návštěvy neví. Vlkodav je prý na tom podobně, uskladní se kdekoli.

vlastně teriérku. A velikostně je to na hranici možností našeho bytu. Doma je holka velice klidná, ale rozloží-li se např. v kuchyni, sotva se tam vejdu. A že se mnou vaří vždycky netřeba dodávat.

jo, to jsou krasavci. tak to už máš natrénované přeskoky ležícího psa a můžeš si, až dáma odejde do teriéřího nebe, pořídit vlka.

já jsem taky milovník a obdivovatel větších a velkých psíků prostě co je nad kolena, to už je nádhera.. Ti malí diblíci jsou na mě moc hluční a neposední.. Můj třicetikilový dáreček je na 1 plus 1 tak akurád..Pravdou ovšem je, že klidnější větší psíci dle mého tolik nedemolují byt.. záleží na výchově, aktivitě i času, ale ty malé potvůrky k tomu mají snad sklon nebo co

JUSTÍK, měla jsem jednoho psa pod kolena a vážil víc než tvůj dáreček :-)) byl to baset, velmi statný.

MYŠKO, do domu chceme rozšířit smečku,opět něco většího, k domu do domu i na courání venku, ne uštěkaného, taky by měl budit přirozený respekt, ohlídat dům, protože se v okolí začaly množit krádeže, bohužel už nemůžu zapomenout přes noc odemčené auto s tiskárnou na sedadle a nákupem v kufru...Musel by být klidný, vyrovnaný, schopný samostatně vyhodnotit situaci, ne závislý jen na povelu. Ne ostrý, ale nedůvěřivý k cizím, prostě ochranář obranář když to bude nutné, jinak domácí kliďas. Snášet děti a zvyknout si na domácí zvířata - ostatní psy, kočku. Do těchto plánů a tabulek mi víc a víc zapadají asijští pastevečtí psi, asi spíš středoasijský než kavkazský. Tak jsem docela zvědavá, jak to s tímto promyšleným postupem u dalšího hafana dopadne.

Tebou popisované psí vlastnosti (v 15:54) nejlíp pasují na Howavarta - viz http://www.magie1.estranky.cz/clanky/vse-o-howavardovi/plemeno-howavard

tak na těchto stránkách je nabídka : http://www.hovawartivnouzi.ic.cz/

díky za dobrý tip. Howavart mne vůbec nenapadl, asi proto, že žádného neznám osobně, ani neuznám osobně lidi, kteří by nějakého měli, znali, tak je pro mne tento pes tak trochu cizincem.

no jo, můj dáreček jsou samé chlupy,tak moc neváží jinak středoasiat je docela ostrý pes, ale znám i jednoho,co má canisterapeutické zkoušky. I tak se mu ale podařilo dost "pochroumat" štěně,když ho prudce vzbudilo.. Jde o výchovu a zkušenost psovoda, což ty máš.. Já osobně bych doporučila ještě briarda,ale to je ta moje "úchylka" na plyšové chlupáče

novofundlanďáka, neříkám malinké, protože má přes 30 kg. Už mám druhého a nedám na ně dopustit. Pes, který má přirozenou autoritu a respekt, vypadá jako medvěd, nezničí zahradu, nelítá, neštěká stále. Do lesa s ním jdeme jen s vodítkem na našem krku, jde u nohy a hlídá si Vás. Je to velkej mazlil a vítal, vítá s obrovskou radostí, nadšením a nasazením každého příchozího. Miluje svou malilinkou kamarádku kočičku, líže jí pupík. Je to šikulka a za piškotek by život položil. Je velmi inteligentní a učenlivý, leč má děsně tvrdou hlavu. Rád se koupá ve sprcháči, dnes tam mazal ihned z procházky v lese a po něm zůstali jen obrovské 10 cm v průměru velké blátivé stopy
Doufám, že později tu bude kraoulovat v rybníčku až ho napustíme

jsou to milí psi, i když ty medvídky jako NF, berardýn apod. nejsou to co se nám nejvíc zamlouvá. Hlavně ale by to nebyl hlídač pro nás, jak píšeš "Je to velkej mazlil a vítal, vítá s obrovskou radostí, nadšením a nasazením každého příchozího". U nás tak dopadne většina psů, a protože nemáme domek skoro na samotě, ale uprostřed vsi, tak by bylo brzy známo, že náš pes nic nedělá. Ze 2 stran zahrady, ze dvou příjezdová - obecní cesta, novofundland by si brzy zvykl na to, že kolem a k nám courají lidi, děti a nefiltroval by na známé a neznámé, vítal by všechny A pokud by měl trošku smysl pro kolektiv a přidal se k našim psím klukům, tak by možná zlodějům jeden uvařil kafe, druhý upekl bábovku a třetí bačkůrky podal. To nemůžeme potřebovat :-) Ono se totiž, bohužel, začalo krást uvnitř vsi, nikdo zvenčí, ví se kdo, neví se co s tím. Pomalu docházejí domy, které nebyly postiženy, my už taky. Tak proto.

Píšu v mnulém čase, protože v lednu nás kavkazanka opustila ve věku 12 let. Měla chudinka rakovinu, a nebylo jí pomoci. Byla to fantastická hlídačka, na zahradu, kde mamka bydlí, by nepustila nikoho nepovolaného. Zároveň nebyla zbytečně uštěkaná. Venku si mamku vždycky hlídala, přivolání a ovladatelnost měla výbornou. Mimo své území, tedy mimo zahradu, si lidí nevšímala. Milovala děti, domácí i cizí, od nich se nechala hladit, což by od cizího dospělého člověka nestrpěla, ne že by útočila, ale prostě by se vzdálila. Byla nezapomenutelná.

Marná sláva zvíře je prostě člen rodiny a příspěvky jsou toho důkazem.My bychom toho našeho puntu taky nevyměnili.Máme nalezence a po vzoru panů Hrušínského a Vláčila z jednoho notoricky známého filmu jsme našeho také obdařili šlechtickým titulem "Ferda von Kuhstall".Je to mazel jezevčík,trochu je znát,že u nás není od štěněte takže občas má při otvírání vrátek snahu utéct a pak stepuje před vrátky,abychom ho pustili nazpět.

Byli jste u veterináře? Dostala se z toho už? A jak si rozumí s funďou?

si Bihan rozumí moc dobře, když je ve formě, tak ho moc zlobí a provokuje, pak mu uteče a schová se do malých skulin kam on nemůže, šťouchá do něj malinkou pacičkou do jeho čumáku, mají se rádi, on jí olizuje pupík. Ale teď jí stále nějak není dobře. Byla jsem s ní hned v pondělí u veterináře, dal jí další antibiotika a ještě dnes jsme jí dopíchli poslední dávku. Také jí píchnul již třetí odčervení a je to vše v pořádku, udělal jí výtěry oušek, tak to jsem moc ráda. Snad je to trochu lepší, ale špatně dýchá, stále se vyhřívá u krbíku a to je dobře. Dnes ráno jsem s ní byla ve veterinárních laboratořích, udělali jí stěry z krčku a nosíku, bylo to dost děsný, je to velká bojovnice. V sobotu mi pošlou výsledky na melík. Moc pozitivnívh věcí jsem se tam nedozvěděla. Ale je moc roztomilá, přítulná a hodná, doufáme, že to zvládne dobře, děláme pro to maximum, tak uvidíme.

Pozorovat ty prcky musí být moc fajn. Tak si to užij, než vyrostou.

Tato rasa vnikla křížením amerického buldoka americkeho?????to jistě ne oprav si chybu

Ahoj, ode dneška nesnáším lidi kteří mají bojová plemena doma a neumějí si je vychovat... je to hnusné pozorovat jak se zakousnou a nepustěj jen proto že jim rupne v bedně! Je to chyba jak majitelů tak i toho psa! Takových psů se teda ode dneška jeste víc bojím!

nemělo by se malovat na psa fiksy produkuji nebezbečne latky a mohl by mít velké potíže !

Milí diskutující! Občas zůstávám v němém úžasu nad povídačkami a polopravdami o psech a oblíbeném smyšleném označení „bojová plemena“.
K tomuto obrázku bych spíš napsal, že tohoto psa bych v žádném případě nesvěřil do ruky laikům, kteří neumějí s touto živou bytostí zacházet! Osobně doma ty vaše „Bojová plemena“ mám a k dětem se chovají jako k vlastním!! Žádný pes není od přírody zabiják dětí, pouze majitelé svou neschopností a neznalostí dělají ze psů zrůdy! Tento pes potřebuje pevnou ruku, disciplínu a hlavně činnost ve které se může každý den realizovat!!