|
 Milá kudlanko, před několika dny jsem poprvé objevila tohle počtení a věnovala jsem dlouhé hodiny pročítání článků, problémů jiných, reakcí na ně. A protože už delší dobu nad něčím přemýšlím a s nikým jsem o tom doteď nemluvila, zkusím to s Tebou a vysvětlím oč jde. Jsme spolu s manželem jedenáct let.
Seznámili jsme se, když jsme byli oba po střední škole a za sebou měli jen nehluboké vztahy. Sexuální zkušenosti jsme sice měli, ale jen velmi stručné. Začali jsme spolu nejprve chodit, pak bydlet, prošli jsme společně studii na vysoké. Po vysoké klasika: svatba. Proč taky ne, měli jsme se rádi, věřili jsme si, znali se velmi dobře, shodli se na životní filosofii, tak proč hledat dál. Konečně se ale dostávám k jádru pudla a tím je sex. Nic moc mi neříkal. Nepochybovala jsem o tom, že je to můj problém, snažila se manželovi vycházet vstříc, ale pravdou je, že frekvence našeho sexuálního života by se dala už od těch osmnácti let, kdy jsme se seznámili, lehce spočítat. Navíc jsem začala trpět kvasinkovými výtoky, pohlavní styk mě bolel, byl nepříjemný. Začala jsem se opakovaně léčit, ale už deset let je léčba prakticky nepřerušená; znám snad všechny typy čípků a mastiček, co český trh na kvasinku nabízí. Po každém (ojedinělém) pohlavním styku se navíc infekce znovu naprosto dramaticky rozjela, takže jsem se začala sexu s manželem i vyhýbat. Lety se také náš vztah vytříbil v tom smyslu, že zatím co já jsem začala být velmi aktivní, v práci úspěšná, manžel si začal lebedit v rodinném krbu, v roli otce nyní čtyřletého dítěte se vysloveně našel. Mě baví aktivní život, sport, výlety (pochopitelně i se synkem) zatímco manžel stráví hodiny u televizní obrazovky a Eurosportu. Podotýkám, že je nám třicet jedna let... Manžela mám skutečně ráda, věřím mu, obdivuju ho za to, jak úžasně se stará o našeho malého, jak se dělíme o domácí práce, za to, jak je vůči mým aktivitám tolerantní, jak mi vychází vstříc. Nebýt to patetické, řeknu, že mám prototyp chlapa, kterého si všechny přejeme. Problém je, že můj vztah k němu je poněkud mateřský. Motivuji ho, chválím, směruji, aktivuji k výletům, zařizuji dovolené atd. No ale ten sex :-( ... není prostě. Můj manžel mě fyzicky nepřitahuje, přestože je mi příjemný jeho kontakt na úrovni třeba pohlazení nebo objetí. Ale endorfiny v tom nejsou, v podstatě totéž cítím, když se obejmu s mou mamkou nebo se svým synkem. Manžel se nebouří, sexu se nedožaduje, CHÁPE. Chápe, že ty kvasinkové výtoky jsou velmi nepříjemné a musí se doléčit. Ach jo. Tak, a teď babo raď! Milá Danielo, co si myslíš o sterilním soužití manželského páru, který by (a teď v nadsázce) měl být s ohledem na věk takřka v nejvyšší sexuální aktivitě? Lze žít bez partnerského sexu? Případně jak na něj, aby to šlo? Má takovýhle vztah šanci na dalších třeba dvacet let společného soužití? Nemůže se stát, že jednoho dne potkám někoho jiného, splaší se mi hormony a dopadne to celé všelijak? Myslíš si, že je rozumné si pořizovat další děti, když by šlo pouze o "oplodnění" a dál opět nic? A co když se objeví nějaká "svůdně ženská" v okruhu mého manžela? Je on schopen to dlouhodobě akceptovat? Nezůstanu pak sama s malými dětmi a manžel u úžasné milenky, která je v posteli dračicí? Co Ty na to? A co na to vy všichni, co si chodíte na kudlanku tříbit názory? Řeknete mi k tomu něco? PS: bohužel (nebo bohudík) jsem měla možnost zjistit, že sex s jiným mužem mi kvasinkové problémy nezpůsobuje a velmi mě vzrušuje... Díky za jakoukoliv reakci a přeji příjemné jaro. Adéla
|
Je-li rozvod pro Adélu nepřijatelný, nezbývá, než ponechat "stůl" a "vynechat "lože", případně občas zakoupit kondom. 
. Castym zpusobem prenosu je i oralni sex nebo lubrikace slinami, protoze kvasinky se velmi ochotne mnozi v ustech, zvlaste u tech, kteri radi sladke. 
